• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Lucy Maud Montgomery

Emily hledá cestu

„Posledná knižka série sa mi páčila trošku menej ako prechádzajúce. Je skôr smutná. Emily je iná hrdinka ako Anna. Je temnejšia a ako by som to povedala ... je v nej viac vrstiev. I v tejto knižke sú krásne, poetické popisy prírody, domov, života celkovo, ktoré vás objímu a nepustia. A prapodivné pytačky rôznych indivíduí v druhej časti mi zdvihli náladu. Len ten koniec ma neuspokojil, aj keď bol šťastný. Po rokoch... Tu cítiť 100-ročnú priepasť od vydania knižky. Celkovo ma však Emilyina trilógia nadchla a moc ju odporúčam. „Naše šťastné léto je pryč, Deane.“ „Naše první šťastné léto,“ opravil ji. Ale jeho hlas zněl najednou tak unaveně. Vím, že až umřu, budu klidně spát pod trávou celé léto, podzim a zimu, ale až přijde jaro, moje srdce se rozechvěje a i ve spánku se pohne a bude toužebně volat na všechny ty hlasy, které se ozývají daleko v tom světě nahoře. "Mrknul jsem na první stránku — a pak jsem si sedl — a za hodinu přišla Alžběta a našla mě tam sedět na zadku a číst. Prostě jsem všechno ostatní vypustil. No ta řádila! Večeře na stole, a mansarda neuklizená. Mně to ale bylo jedno. Řekl jsem si, že když mě tahle knížka přiměla na všechno ostatní zapomenout, tak na ní přece musí něco být! Tak že ji někam pošlu. A nenapadlo mě nic jiného než Warenhams. O tom jsem často slyšel. Jenže jsem nevěděl, jak to poslat — tak jsem to zkrátka nacpal do staré krabice od sušenek a napsal jsem na to adresu.“ „Ty jsi jim tam nedal známky na vrácení?“ vyděsila se Emily. „To mě vůbec nenapadlo. Třeba to proto vzali. Třeba ti to ostatní poslali zpátky proto, že jsi jim tam dala známky.“ „To sotva.“ Emily se smála a plakala zároveň.“... celý text
— Kaduri

---

Emily zdolává překážky

„Pokračujeme tam, kde sme v predchádzajúcom diele skončili. Stále je to tá istá Emily, len o niečo staršia a vyzretejšia. Stále má svoje ideály, svoju "hlavu" a hľadá si svoje miesto vo svete. Študuje v Shrewsbury, veselé historky striedajú tie vážnejšie. Celé je to prestúpené krásnymi poetickými popismi miest, prírody a Emilyinými najvnútornejšími pocitmi, zvečnenými v jej denníku. Ale čo ten Dean? Vybudoval si k Emily nezdravý vzťah... Knižka celkovo pôsobí tak súčasne, živo - neuveriteľné, že ju autorka napísala presne pred 100 rokmi... Je to krásny príbeh, ktorý sa oplatí prečítať. Na jaře píšu básně radši než jindy. Pan Carpenter říká, že se toho musím zbavit. Že jaro má na svědomí mnohem víc braku než cokoli jiného na celém Božím světě. Bouřka přešla a měsíc opět jasně zářil. Chladný svěží vzduch byl prosycený okouzlujícími hlasy – doléhal sem přerušovaný zvuk kapek deště padajících z kývajících se větví javorů v hájku za nimi, podivínský hlas Větrné paní tančící kolem bílého kostela, vzdálený vábivý hlas moře – a stále tišší a vzdálenější daleké a odtažité hlasy noci. Emily je slyšela všechny, víc ušima duše než ušima těla, tak, jak je nikdy dřív neslyšela. Za sebou měla pole a lesíky a cesty, mile vyzývavé a zároveň prchavé, jakoby hluboce zamyšlené nad elfími tajemstvími za měsíčních paprsků. Stříbřitě bílé sedmikrásky se kývaly ze strany na stranu na hrobech vzpomínaných i na hrobech zapomenutých. Ve staré borovici se jen tak pro sebe rozkošně smála sova. Při tom magickém zvuku Emily zahalil jako závojem větru její tajemný záblesk. Měla pocit, že jsou s Teddym úplně sami v úžasném novém světě, který si sami pro sebe vytvořili z mládí a tajemství a radosti. Jako by sami byli součástí té křehké, chladně provoněné tkaniny noci, sovího smíchu, sedmikrásek kývajících se ve vzduchu plném stínů. "Vítr mi vždycky bude připadat jako osobnost. Je to fúrie, když fouká od severu. Osamělý hledač, když fouká z východu, rozesmátá dívka, když jde ze západu. A dnes z jihu je to malá šedá víla.“ „Kam ty na tohle chodíš?“ zeptala se Ilsa. Tahle otázka z nějakého záhadného důvodu občas pronásledovala i samotnou Emily. „Já na to nikam nechodím, ono to vždycky přijde samo,“ odpověděla stručně.“... celý text
— Kaduri

---

Anna ze Zeleného domu

„Kdybych hodnotila jen sama za sebe, dala bych asi 4*. Je to moc milé vyprávění. Jenomže hodnotím i za svou desetiletou neteř, která se knihou obtížně prokousala a vlastně ji vůbec nebavila. Na dnešní děti je příběh málo akční, moc upovídaný.“... celý text
— SumýšIrena

---

---

Anna z ostrova

„Ve třetím díle série Anna odjíždí z milovaného Zeleného domu a Avonlea, aby mohla studovat na Redmond College v Kingsportu. A mně pořád není jasná ta návaznost jejího pracovního a studentského života, respektive jak je možné, že v šestnácti po vychození v podstatě základní školy šla do té školy učit, když si tím vydělala peníze, tak šla teprve studovat vysokou školu, přičemž když jí zase došly, tak se zase na chvíli nechala zaměstnat jako učitelka a pak se do školy vrátila a dodělala ji. V současnosti se s učitelským povoláním tolik nadělá, musíte mít vysokoškolské tituly a praxi pod dohledem, ale v Annině světě učitelství zjevně bylo něco, co mohl člověk začít dělat kdykoliv, nezletilej. S Annou v tomhle díle zažíváme nicméně hlavně studentský život, protože autorka úplně kašle na školní část, omezí se vždycky jen na konstatování, že nejlepšími studenty ze třídy byl ten Annin kroužek kamarádů. Veškerý prostor v knize připadne chystání se na večírky a na rande, přemítání o tom, kdo koho miluje a nemiluje, a dočkáme se i Dianiny svatby a narození jejího syna. Strašně rychle všichni vyrostli a asi jsem ráda, že tohle období už seriál Anne with an E netematizuje, že se soustředil na školní léta v Avonlea, protože v tom byla jeho velká nádhera. Nicméně ty pletky a nejasnosti ve vztahu Anny a Gilberta v seriálu na konci byly, a těch se dočkáme právě v této knize, i když mnohem rozvláčněji. V knize si nejen Gilbert, ale i Anna najdou protějšek, jen aby stále mysleli na sebe navzájem a v Annině případě i na to, co to ta láska vlastně má být. Anna tvrdohlavě tvrdí, že má Gilberta „jen jako kamaráda“, že to není ta pravá láska, až jí kamarádka musí otevřít oči a říct narovinu, hele Anno, vždyť ty vůbec nevíš, co láska je, myslíš si, že to má být jako v románech, co? Je to kniha něžná, místy vtipná a místy trochu melancholická, protože Anna si poprvé uvědomuje, že svět není jen růžový sen a že skutečná láska nemusí vypadat tak, jak si ji malovala. Těším se na pokračování.“... celý text
— Margherita_N

---

Anna ze Zeleného domu

„Půvabná a roztomilá kniha o malé Anně, která se vlastně omylem dostane do domácnosti stárnoucích sourozenců. Anna je plná života, fantazie a ideálů. Její elán a pozitivní myšlení přinese světlo nejen do Zeleného domu. Z Anny by mi určitě praskla hlava, ale čtení bylo vlastně velmi příjemným pohlazením.“... celý text
— ZuzanaZ83