1. Domů
2. Autoři
3. Lucy Maud Montgomery
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 31
• Bazar 18
• Životopis
• Citáty 33
• Diskuze 9

Populární knihy

/ všech 31 knih

Nové komentáře u knih Lucy Maud Montgomery

Emily hledá cestu

„"... "Chtěla bych, abys mi slíbil," začala Emily, " že kdykoliv se na tu hvězdu podíváš, vzpomeneš si, že ti věřím - moc." "A slíbíš ty mně, že kdykoliv se ty podíváš na tu hvězdu, vzpomeneš si na mě?" zeptal se Teddy. "Nebo si radši slíbíme oba, že kdykoliv uvidíme tuhle hvězdu, vzpomeneme si na sebe - pokaždé. Všude, až do konce života." "Slibuju," odpověděla Emily rozechvěle. Milovala, když se na ni Teddy díval takhle. Romantická dohoda. Co znamená? Emily nevěděla. Věděla jen, že Teddy odjíždí. Že život je najednou takový prázdný a studený - až vítr, který vane ze zálivu mezi stromy v houštině Chlouby Johna, najednou žalostně vzdychá - že léto odešlo a přišel podzim. A že ten poklad na konci duhy je na vrcholku nějakého dalekého kopce. Proč to s tou hvězdou vlastně říkala? Proč soumrak a vůně jehličí a záře po podzimním západu slunce člověka svádí k tomu, aby říkal absurdní věci? ..." I přestože Emily už dávno není malou holčičkou, nepřestává věřit ve šťastnou budoucnost a své sny. Po dokončení studia se její nejlepší přátelé - Ilsa, Teddy a Perry - rozutečou do světa, aby si vybudovali kariéru v těch oborech, pro něž se rozhodli. Emily zůstává v Novoluní a snaží se prosadit jako spisovatelka. Naneštěstí to není vůbec jednoduché. Její tvorba je několikrát zamítnuta ze strany nakladatelů a každé takové odmítnutí otřese jejím sebevědomím i sebedůvěrou. Tyto pochybnosti a zklamání jsou ještě prohlubovány kousavými poznámkami jejího dlouholetého přítele Deana, který Emilyino psaní vždy považoval za dětinské. A poněvadž osud naši hrdinku nikdy nešetřil, její přátelé, kteří se do Novoluní vrací jen zřídkakdy, se jí čím dál víc vzdalují. Emily to obzvlášť mrzí v případě Teddyho, poněvadž si svou budoucnost představovala po jeho boku... Jak to s naší hrdinkou nakonec dopadne? Dočká se lásky, štěstí, spokojenosti a spisovatelských úspěchů, jak si kdysi vysnila? Závěry oblíbených děl bývají vždy náročné a leckdy smutné - koneckonců, který čtenář se chce loučit s milovaným příběhem a postavami, jež mu tolik přirostly k srdci? A který spisovatel vyvede poslední knihu ze série v zářivě růžových barvách? Tuto nelehkou pravdu potvrdila i Lucy M. Montgomery, když se rozhodla Emily protáhnout pichlavým houštím obav, starostí, bolestí, smutku a beznaděje. Ano, bohužel platí, že každé dítě dříve či později zažije události, které ho zbaví jeho dětského uvažování a kouzelných leč naivních představ o životě. Pro Emily to bylo obzvlášť těžké, poněvadž tyto sny a fantazie byly odjakživa její součástí. Byly živou vodou, co ji povzbuzovala v každodenním životě a dodávala sílu a odvahu... Proto bylo zcela pochopitelné, že ji po jednom velkém životním zlomu pohltila netečnost, pocit zmaru a silná touha po jakékoli jistotě, která by jí opět zaručila pevnou půdu pod nohama. Bohužel si vybrala hodně špatnou "jistotu". Nevzpomenu si, kdy naposledy mě nějaká postava iritovala tolik jako Dean. To byl tak příšerný chlap! Sobecký, vypočítavý, bezohledný a cynický. Nepředstavitelně se mi ulevilo, když se od něj Emily (konečně!) osvobodila. A naneštěstí ani z vývoje dalších postav jsem neskákala nadšením - kupříkladu Ilsa by si zasloužila řádné proplesknutí. Stejně jako Dean myslela především na sebe a svoje vlastní pohodlí. Také mi trochu vadilo, že autorka své hrdince přiřkla jakési "nadpřirozené schopnosti" (což se objevilo i v předchozích dílech). Za mě zcela zbytečné a rušivé vzhledem k tomu, že se příběh odehrával v našem "běžném" světě. Jak se lze dovtípit, s touto knihou mám trochu komplikovanější vztah. Oproti předchozím dílům byla podstatně ponuřejší - chyběly mi veselé momenty, lehká a upřímná interakce mezi postavami + doufala jsem, že se (vzhledem k přebalu) dočkáme víc pasáží s Teddym, na druhou stranu jsem byla jistým způsobem spokojená, že autorka Emilyinu dospělost neidealizovala a vyvarovala se přeslazeného konce. Podařilo se jí naprosto perfektně a přirozeně proměnit upřímné dítě se srdcem na dlani v dospěláka, který si po hořkých zkušenostech den co den nasazuje masku, aby ochránil svoje srdce, tužby a nejniternější pocity. Kdo z nás dospělých to nedělá? Kdo chodí s kůží na trh se svým pravým já? Neméně oceňuji, kolik moudrosti a podnětů k přemýšlení jsme v této knize - a vlastně v celé sérii - dostali. Autorka byla znalá života, jeho radostí, krás, zázraků, zkoušek, těžkostí, utrpení a smutků. Byla si vědoma, že člověk dělá chyby, že se leckdy nechává ovládnout emocemi a takové impulzivní chování dokáže udělat mnoho škod. A také byla znalá své doby - tvrdé doby, která nebyla vlídná pro ženy, jež nezapadaly do rámečku vytvořeného patriarchální společností. Bylo mi smutno z uvědomění, kolik si toho ženy musely vystát. Kolik bylo zničeno životů a upřímných vztahů kvůli bezohlednosti, zlobě, zášti, závisti, žárlivosti, pomluvám, domněnkám, neodpuštění atd. A ve spoustě věcech je bohužel i dnešní společnost stále stejná. Suma sumárum - jsem moc ráda, že jsem se s Emily z Novoluní mohla seznámit a autorce posílám do nebe poděkování za tuto krásnou a kvalitní trilogii. Děkuji za nadčasový příběh, který mě pobavil, rozesmutnil, napínal, přinutil k přemýšlení a vyzdvihl ty skutečně důležité životní hodnoty. P. S. Velkou pochvalu zasluhuje i překlad a korektura. Neobjevila jsem ani jednu chybu! V dnešní době něco naprosto neskutečného.“... celý text
— Cara.17

---

Anna v Redmonde

„S Annou jsem se v této knize setkala na studiích v Redmondu a pro mne to bylo opět příjemné čtení. Všechno další už přede mnou ve svých komentářích napsali ostatní, já se tedy omezím už jen na ohodnocení všemi pěti hvězdami a stručnou poznámku, že si určitě přečtu i další díl.“... celý text
— m_martina

---

Anna ze Zeleného domu

„Nádherné, láskyplné čtení - vhodné si zopakovat někdy třeba pro zlepšení horšího životního období. Síla domova, síla přátelství - kdo spokojený domov a dobré přátele má, tak je nejbohatší člověk.“... celý text
— 1alena1

---

---

Emily zdolává překážky

„Emily Starrová vyrostla, zmoudřela a zvykla si na život na farmě v Novoluní. Vlastně by se dalo říct, že si svůj nynější domov naprosto zamilovala. Dokonce i její vztah s přísnou tetou Alžbětou vystoupal z temných hlubin nevraživosti a svárů na vlny vzájemné snášenlivosti a mírného porozumění. Emily se stále věnuje milovanému psaní a jak léta plynou a její přátelé se chystají na studium ve Shrewsbury, Emilyino srdce zatouží je následovat. Teta Alžběta o tom zpočátku nechce ani slyšet, avšak po nátlaku ostatních členů rodu nakonec svolí - pod podmínkou, že se její svěřenkyně po celou dobu studia vzdá své vášně. Jelikož Emily psaní nadevše miluje, je pro ni tato podmínka téměř zdrcující. Ba co víc - ve Shrewsbury se dostává pod dohled staromódní a nesnesitelné tety Rut, která Emily nepřetržitě sleduje a podezírá ji ze záludností všeho druhu. A ani někteří spolužáci jí život na novém místě nezpříjemňují. Emilyina houževnatost, entuziasmus a víra v samu sebe jsou tak podrobeny nejedné zkoušce... Hned na úvod musím říct, že mi trošku scházelo ono kouzlo Emilyina dětství, protože co si budeme - pohled na svět a všechno v něm očima dítěte je zázračný a jedinečný sám o sobě. Podobný pocit jsem měla kupříkladu i u Gabry a Málinky. I přestože celou sérii naprosto miluju, ty první díly byly zkrátka nejlepší... Jinak jsem ale neskonale ráda, že si pokračování příběhu o Emily Starrové udrželo laťku úvodního dílu, a tím pádem můžu s čistým srdcem navázat na předchozí pochvaly. To, jak Lucy M. Montgomery uměla vyprávět, popisovat, naznačovat a vcítit se do svých postav bylo neskutečné! To, jak se uměla ponořit do nitra lidské duše a dokonale vykreslit každičký její záchvěv nebo naopak mohutný otřes bylo nevídané! A to, jak perfektně dokázala proměnit malou Emily a její dětské uvažování v dívku s podstatně vyspělejšími myšlenkami si zaslouží hlubokou poklonu! Autorka si nic nevycucávala z prstu. Žádná z postav nebyla odbytá ani zbytečná, všechny měly skvostně promyšlené charaktery a jejich vývoj byl v rámci příběhu přirozený a uvěřitelný. I touto knihou nás provázely hojné neotřelé popisy přírody a různých míst, které Emilyina fantazie pozvedla na ještě vyšší úroveň. Miluju to! Emilyiny příhody mě bavily, ačkoli jsem ji častokrát litovala kvůli nemilým situacím, v nichž se ocitla, či nespravedlnosti, kterou musela zakusit. Teta Rut byla ještě o level horší než teta Alžběta, což se zpočátku nezdálo možné. Na druhou stranu to, jak zaperlila v závěru knihy - naprosto epic! Musím se smát pokaždé, když si na to vzpomenu. Ano, teta Rut uměla překvapit! No a v neposlední řadě chci ocenit a vyzdvihnout to, co příběhem rezonovalo od začátku až do konce - Emilyina vytrvalost a píle. Ach, tuhle knížku bych nejraději nacpala každému začínajícímu autorovi jako povinnou četbu. Lucy M. Montgomery si byla dobře vědoma, že naučit se psát je NESMÍRNĚ náročné, a proto dokázala zcela realisticky vykreslit Emilyinu cestu za jejím snem stát se spisovatelkou. A že to nebyla jednoduchá, příjemná nebo krátká cesta. Emily musela přečíst spousty knih, aby se zdokonalila ve vypravování, naučila se pravopis a rozšířila si slovní zásobu, a popsat stovky stránek, aby její tvorba za něco stála. Pokaždé, když něco napsala, po čase zjistila, že to nebylo až tak skvělé, což dokazovalo, že její vytrvalost a píle přinášely ovoce a její psaní postupně získávalo úroveň. A přesně tento přístup, trpělivost a úsilí některým dnešním autorům chybí. Spousta z nich se žene jen za tím, aby už už měli svou knihu na pultech v knihkupectví a zapomínají, že příběhy nepíšou pro sebe ale pro čtenáře. No a čtenáři, kteří už mají něco načteno, a tudíž se nenechají tak snadno opít rohlíkem, vždycky poznají, jestli je kniha kvalitní a zda je autor dostatečně vypsaný a zkušený. Skutečný úspěch zkrátka není o tom, že kniha projde tiskárnou anebo že autor vydává knihy, jako na běžícím páse, kdepak! To, jestli je daná tvorba kvalitní, ukáže až čas. Jen ten odhalí, zda stojí za to si dotyčné dílo připomínat. Koneckonců stará klasika se vydává opakovaně, zatímco po novodobých titulech po pár měsících leckdy ani pes neštěkne... A Emily z Novoluní? Ta spatřila světlo světa před více než 100 lety a stále je na trhu, takže co myslíte? Stojí za to ji číst? Za sebe říkám: ROZHODNĚ ANO! "... Vylézt na kupku sena bylo snadné. Se spokojeným povzdechem se do něj nahoře zabořily a uvědomily si, že jsou mnohem unavenější, než se jim zdálo. Seno bylo z divoké aromatické trávy z pastviny a nepopsatelně krásně vonělo, jak žádný vypěstovaný jetel vonět nemůže. Nad hlavou měly růžovou oblohu posetou prvními hvězdami a lemovanou korunami stromů kolem pastviny. Blednoucí zlato zapadajícího slunce občas zastínila silueta letící vlaštovky nebo netopýra, vzduch byl provoněný mechem a kapradinami za plotem pod stromy, z konce pastviny ševelily stříbrným šepotem lesa osiky a topoly. Emily s Ilsou se smály bezmeznou, ničím nespoutanou radostí a podlehly dávnému kouzlu temného lesa zakletého bílou magií oblohy. "Takováhle krása snad ani nemůže být opravdová," mumlala Emily. "To je tak nádherný, že to až bolí. Člověk se bojí promluvit nahlas, aby to nezmizelo. Naštval nás dnes ten dědek a ta jeho odporná politika, Ilso? Tak už neexistuje - aspoň tady ne, v tomhle světě. Slyším tu běhat Větrnou paní, baletí nahoře na kopci. Vítr mi vždycky bude připadat jako osobnost. Je to fúrie, když fouká od severu. Osamělý hledač, když fouká z východu, rozesmátá dívka, když jde ze západu. A dnes z jihu je to malá šedá víla." "Kam ty na tohle chodíš?" zeptala se Ilsa. Tahle otázka z nějakého záhadného důvodu občas pronásledovala i samotnou Emily. "Já na to nikam nechodím, ono to vždycky přijde samo," odpověděla stručně. ..."“... celý text
— Cara.17

---

Anna z Ingleside

„„No, to je život. Radost a bolest… naděje i strach… a změna. Neustálá změna! Nedá se tomu zabránit. Člověk musí nechat staré odejít a nové vpustit do srdce… naučit se to mít rád a potom to zase nechat jít.” Z Anny se stala dospělá žena, která s láskou a pokorou pečuje o svou rodinu a řeší všechny radosti i starosti, které život manželky a matky přináší. A i když už Anička dospěla a musí se potýkat s jinými věcmi než v mládí, její vyprávění neztratilo nic ze své lehkosti, hloubky, humoru ani moudrosti. Je to opravdu krásné a milé čtení.“... celý text
— Kokoska92