Karolína18 komentáře u knih

No, dočetla jsem. Ale jen proto, že mě prostě zajímalo, jak to bude probíhat a jak celý příběh autorka zakončí. Závěr byl paskvil, nudila jsem se už od 5. stránky, hlavní hrdinka nesympatická. Jestli to mělo fungovat jako nějaká forma varování, tak se to nepodařilo. Tohle by snad dokázal napsat každý, působilo to na mě jako nějaký první pokus na kurzu psaní, který ale nestál za přepracování. Spoustu linek zbytečných, nikde se neprovázaly, nic nebylo dořečeno, žádné převratné myšlenky ani objevy se nekonaly. Co mě zaujalo, byla forma, ale fakt to působilo jen jako by autorka tlačila na pilu, dala to tam jako kalkul, aby aspoň něčím zaručeně vybočila.

Knihu jsem si vybrala podle obálky, ta se fakt povedla. Příběh se mi moc líbil, zaujala mě celková atmosféra, některé detaily, o kterých jsem netušila…
Bylo to ale poměrně pomalé a o ničem, chyběla mi nějaká akce, zápletka, vše jen tak plynulo a nic chod nenarušilo.
V mnohém mi ale místní kolorit připomínal vesnici, kde jsem vyrostla. Jeden druhého tu drbe, vidí si do talíře, nelze připustit, aby někdo žil jinak než všichni ostatní. Je ale docela smutné, že to příběhoví hrdinové ani nezkusili narušit, nějak jejich situaci vyřešit.

Asi nedokážu vše ocenit stejně jako malí čtenáři, mě toto čtení moc nebavilo a přišlo mi to hodne prvoplánové.

Docela dlouho mi zde trvalo, než jsem se začetla, pak ale kniha nabrala šílené obrátky a nemohla jsem se odtrhnout. Trochu mě rušily střídající se kapitoly, samozřejmě chápu záměr, ale musela jsem se docela soustředit, abych se vždy správně napojila na předchozí dějovou linku. Jednoduše jsem zvolila špatné prostředí, není to čtení k bazénu, kde vás neustále někdo ruší. Co se zpočátku zdá jako nejhorší popsaná událost v knize postupně graduje s příběhem další a další generace Brétina rodu. Chtěla bych věřit, že jeden zlý člověk nemá moc ovlivnit tolik svých potomků na pokolení dopředu, ale možné je vše. Asi jsem doposud nic podobného nečetla a možná jsem právě objevila nový zajímavý žánr.
Veškerá mystika a důsledné popisy mi zde pomáhaly zdržet své vědomí v té správné ponuré atmosféře, nemusela jsem ze světa vyprávění nikam odcházet, nebylo to narušováno žádnými hezkými vzpomínkami, pozitivními obrazy a každá další scéna to beznadějně sevření ještě umocňovala. Opravdu oceňuji mnohé obraty a bohatý jazyk.
Kniha nebyla příliš složitá, jen vyžadovala zkušeného a pozorného čtenáře. Kritizovat, že v knize bylo jen samé zlo a vše negativní je pouhé kritizovaní děje a ten mi nepřijde jako jediná důležitá část knihy, jsou tu k ocenění mnohé dílčí prvky, jež nelze opomíjet.

Kniha se mi moc líbila, místy tam bylo hodně popisu přírody a nálady, méně rychle to plynulo, což si myslím, že by mohlo být překážkou pro dnešní děti, ale jinak se mi příběh četl moc dobře. Oba chlapci měli nelehké osudy, ale dobře se s nimi prali i díky některým dobrým lidem ve svém životě. Celkově ale zde bylo více pokřivených charakterů než těch dobrých, hlavně ve školním prostředí.
Myslím si, že čtenářům může mnohé předat, poradit, jak se chovat, ukázat i jiné životní osudy.

Přečtení této knihy mi trvalo zoufale dlouho. Vlastně nemůžu přijít na to, co konkrétně mě na ní neoslovovalo. Vybrala jsem si ji dle anotace a myslela jsem si, že mi tématem přesně zapadne mezi moji oblíbenou četbu, ale dost jsem se k dočtení musela nutit. Asi bych řekla, že toho bylo prostě moc najednou, moc postav, moc příběhů, moc traumat, moc neštěstí. Na druhou stranu bych ale neřekla, že mi počet postav vadil, spíš ale to, že žádná z nich mi nedala nic, co bych si zapamatovala, co by se mě nějak dotklo a v tom množství příběhů je to už zvláštní, ne?
Cítím z knihy poselství, že vlastně nikdo, kdo odtud odejde, nebude šťastný. Zároveň bych ale nepotřebovala šťastný konec, abych řekla, že je kniha dobrá. Závěr se mi četl hezky a ten mě také přiměl trochu zvednout hodnocení. Jsem prostě v rozpacích, protože nedokážu pojmenovat, proč se mi to nelíbilo víc. Co se mi zde ale líbilo, byl nádech exotiky, k letním dnům se to hezky hodilo.
Rozpoznávala jsem podobný styl jako v knize Paměť mojí babičce od Petry Hůlové, která se mi také nečetla lehce a moc mě nebavila. Mám z těchto knih podobný dojem.

Knížka je opravdu nádherná, a nejen vizuálně. Ačkoli se nezabývá lehkým tématem, je to krásné pohlazení po duši. Zároveň mě to přinutilo přemýšlet nad svým vlastním Co bude dál i Co bude dál v životě. Líbí se mi, že se průběh nebere nijak extra vážně, ale Vilém je přiblížit něco neuchopitelného hravou formou. Zbavit téma smrti jen toho negativního vyznění, dodat mu nové dá se říct až lákavě tajemno. Při čtení jsem se musela usmívat. I když je zde poměrně málo textu, i opětovně čtení nám může dát objevit nové souvislosti, které jsme třeba přehlédli. Věkově bych knihu neřadila jen pro děti, ale i pro dospělé, ideální pro společné čtení.

Moc se mi líbil námět i provedení příběhu, především různorodé lidské charaktery. Dokážu pochopit Radčiny motivace, ale šíleně mě štvala Jana (linka s její matkou zde byla také tak nějak navíc). Přišlo mi, že jí byly Petrovy podezíravě narážky po chuti, jako by na ně čekala. Neříkám, že byl Honza svatoušek, ale fakt jí nezavdal tolik příčin k tomu, aby ho takhle podezírala. Tato linka mohla být celkově lépe napsaná, aby to napětí více přenášela na čtenáře. Petr byl jednoduše neprofesionální a veškeré jeho domněnky byly důsledkem kognitivního zkreslení. Medek byl fajn, ale nemůžu se zbavit dojmu, že mi zde celkově chyběly nějaké větší zvraty a znejistění. Jednoduše mi bylo až příliš brzy jasné, jak to celé bylo, chyběl mi tudíž pořádný aha moment.
Každopádně si asi brzy přečtu autorova další díla.

Opět musím říct, že se tu toho dělo tak nějak moc na malém prostoru. Není zde propracovaná psychologie postav, není vidět žádný jejich vývoj, takže jakákoli proměna není pro čtenáře viditelná. Veškeré akce se tak strašně rychle mění a vyřeší, že to brání jakémukoli hlubšímu prožitku.
Zajímavé jsou ale ty různorodé pohledy, vidíte do hlavy skoro všem. Jenom bohužel mluví všichni stejně, takže to není z jejich promluv rozpoznatelné. Musela jsem dávat dobrý pozor, o kom daná kapitola zrovna byla, protože z formy promluv jsem to prostě nebyla schopna poznat.

Kniha mě okamžitě vtáhla, i když ta forma, jíž byla psána, mi ne vždy seděla. Snad nikdo z osob, které se v knize vyskytly, mi nebyl sympatický. I proto jsem ale chápala, jaký typ lidí se do podobné organizace mohl dostat, vlastně chtěli všichni jen být šťastní a mysleli si, že jim to někdo jiný zajistí, že se za to dá zaplatit. Richard byl odporná bytost, skvělý manipulátor a narcis. Uměl proti lidem využít jejich slabosti a nejistoty, a jeho přízeň se měnila ze dne na den. Sám by byl býval potřeboval změnit svůj život, taky byl nešťastný, opuštěný. Nic z popsaných věcí, by se ale nemohlo stát, kdyby nebylo dost lidí, kteří mu naletěli. Je pro mě náročné uvěřit, že by někdo opustil své dítě a 8 let se mu neozval jen proto, že mu to nějaký Richard řekl.
Na knize mi vadily některé nezodpovězené otázky. Sama se ptám, jak je tedy možné, že se Lucii i její matce vyléčil ekzém? Podle čeho Richard vybíral ony konkrétní značky produktů, které doporučoval? Byla to jen náhoda? V dnešní době mě samozřejmě ihned napadlo, že to mohlo být dílem nějaké spolupráce. A jak to bylo dál?

Všude jsem neustále slyšela, že Svět podle Garpa je Irvingův nejlepší výtvor, ale já jsem byla zklamaná. Pravidla moštárny byla skvělá a moc se mi líbila. Garp mi místy přišel odpudivý, vytrvala jsem jen proto, že jsem chtěla zkusit, jestli tam někde hlouběji, dál v ději, tu hodnotu tohoto románu taky nenaleznu. Nestalo se. Myslím, že ve mě tento čtenářský zážitek zůstane jen ve formě myšlenky na knihu, která mě nezaujala.
Postavy nejsou úplně sympatické, každá má v sobě něco, co ji činí zoufale směšnou, ubohou, nedokonalou apod. Nevadil by mi román předestírající lidské neřesti a slabosti, ale tady je to prostě tak absurdně vyhrocené, až to působí křečovitě. Některé pasáže mi přišly šíleně zdlouhavé a zaujaly mě méně.

Bylo to dle očekávání sladké a naivní, ale popravdě jsem si u knihy už dlouho takhle nezarelaxovala. Umím si představit, že mému pubertálnímu já by se příběh líbil o poznání více.

První kniha byla taková naivní, ale líbila se mi víc než druhá. Ta byla taková jak na houpačce a nějak mi to přišlo moc rychlé. Na druhou stranu ale ty akce zase zaručovaly udržení napětí. Konec mě ale zase přinutil chtít přečíst i pokračování.

Asi jsem ještě nečetla knihu, kde by měla hlavní hrdinka méně sebeúcty než tady. To jako fakt někdo v dnešní době něčemu podobnému tleská? Vše to bylo úplně odtržené od reality. Ja vim, ze tyhle knihy čteme proto, abych dostaly pohádku, která nás nějak dostane a přesvědčí o tom, že něco podobného taky zažijeme, ale přece nemůžu obdivovat holku, která ztratí veškerá svá přesvědčení po jednom i třeba hrubém doteku svého idolu. Ani jedna postava tam nebyla sympatická, příšerné charaktery a dialogy předvídatelné a klišovité. Lana byla jen chudinka, co veškeré své odhodlání a jakékoli kroky zahodila, jakmile se na ni Dylan podíval. Neuměla si stát za svým, vše to byla jen blbá pomsta, ne spravedlnost vykonána za všechny, kterým bratrstvo kdy ublížilo. Chvílemi se to i dalo číst, ale jakmile mě to začalo bavit, přišly totálně neuvěřitelný špatně napsaný scény spojený s násilím, vydíráním, přehnaně detailními a až odpudivě popisovanými sexuálními praktikami. A Dylan byl šmejd největšího kalibru, vůbec nešlo o to, že nechtěl závazky, ale sakra, to že toleroval násilí na holkách? To je prostě nechutný.
Nějaká část ve mě těm dvěma ale stejně fandila, i když jsem proste nevěřila tomu Dylanovu okouzlení, nějak jsem pro něj neshledala důvody, na Lane nebylo fakt nic jedinečného, co by ho mělo přesvědčit otočit všechna svá přesvědčení. Maximálně byla jedinečně hloupá, naivní, otravná a prostě nevěděla, kdy má přestat. Dávám jednu hvězdu za to, že jsem to dočetla a za to, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne a sáhnu i po dvojce.

No… druhý díl byl lepší než první, ale i přesto za moc nestál. Myslím si, že i červenou knihovnu lze psát na vyšší úrovni, bez klišé, tlačení na pilu v každé scéně, ohraných dialogů a normalizování a romantizování věcí, které jsou prostě úplně mimo. Hlavně mi přišlo, že se autorka svým pojetím vysmívá násilí na ženách a bagatelizuje jeho následky.
Dylan najednou otočil svoji osobnost o 180 stupňů a nepůsobilo to vůbec uvěřitelně ani přirozeně. Lanu jsem si ani v tomto dílu neoblíbila, byla hrozně naivní, hloupě se vrhala do svých rádoby profesionálních průzkumů, pořad si na něco hrála a nikdy si nestála za tím, co řekla.

Poslouchala jsem jako audioknihu načtenou přímo autorkou. Dopředu jsem skoro netušila, do čeho jdu, takže jsem si nejprve kacířsky pomyslela, že to není moc dobře načtené, ale pak to začalo dávat smysl. Autorka čte hodně monotónně, skoro bych řekla, že bez emocí, což dodává příběhu hlubokou děsivost. Trochu si myslím, že je to autorčina obrana, aby všechny ty okamžiky nemusela prožívat znovu a znovu, ale i tak na mě text hodně zapůsobil. Některé pasáže více než jiné. Čtenář zde nahlédne do okamžiků celého neštěstí z úhlů, které by jinak asi nebyly možné, je zde obsaženo obrovské množství detailů, prožitků a okolností. Je to autobiografie, takže veškeré soudy o formě či kvalitě texty jsou asi hodně subjektivní, a taky se mi fakt těžko soudí dílo, o němž si myslím, že je strašně důležité, že vzniklo. Nechtěla bych zlehčovat celou situaci, ale mně osobně prostě nesedělo to mluvení o šamanech, meditacích a znameních atd. Každý má právo se s traumatem vyrovnávat po svém, ale tomuto jsem nedokázala přijít na chuť. David na mě působil, jako by si neuvědomoval, že ne každý musí mít psychiku a myšlenkové pochody jako on a působil na mě hodně necitlivě vůči každému, kdo projevil jakoukoli „slabost“.
Celkově si myslím, že je kniha docela podstatným svědectvím.

Knihy z této edice jsou asi pořád stejně dobré, ale, já nevím proč, mám osobní problém s postavou Karla IV. Každopádně Velikáni do kapsy mě fakt baví a moc je doporučuji nejen dětem.

Husa mám jako historickou osobnost moc ráda a díky této knize mi přišel tak nějak lidštější. Zase povedené čtení, které zaujme nejen děti.

Myslím si, že celý koncept takto pojatých biografií je skvělý. Děti zaujme i tím, že je tam komiksová forma, samotné texty jsou ale hodně obsáhlé, takže někoho to možná po pár stranách odradí. Já jsem si v tom ale i jako dospělá našla spoustu zajímavých věcí, které jsem třeba ještě neslyšela. Určitě se dají třeba ve výuce využít jen úryvky a takto žáky seznámit zase pro ně kupříkladu neznámou formou s tímto českým velikánem.

Musím říct, že mě četba vtáhla, očividně si nacházím cestu k novému žánru. Co mě ale zklamalo bylo samotné vyprávění. Samozřejmě zde bylo současné a mnou dosud nepoznané téma, které bylo ale hůře zpracováno. Celou dobu mi přišlo, že mi příběh nestíhá. V myšlenkách a v poznání, co se tedy vlastně stalo jsem byla dál, než kde jsem četla. Nakonec jsem si říkala, že bych možná raději četla o době po roce 2031, než dříve. Samozřejmě, že mě zajímaly okolnosti zmizení Kimmy, ale mrzelo mě, že je jejich dalšímu životu věnováno tak málo.
Díky knize jsem si znovu uvědomila, jak moc naše životy ovlivňují rozhodnutí našich rodičů a že ne vždy všichni jednají nejlépe pro nás. Vstupují jim do toho vlas.tní touhy a představy o životě.