ivetka859 přečtené 199

Běguni 2008, Olga Tokarczuk

V něčem mě kniha neskutečně táhla, fascinovala, umí vypíchnout detail, zamyšlení, které je hravé, barvité, trochu prdlé, ale přitom tak pravdivé. Autorka skvěle vystihla některé pocity a vjemy z cest kdovíkudy. Ale když jsem už po sté četla o konzervaci těla, naložených údech, muzeích anatomie etc., tak jsem neměla tu trpělivost.... celý text

Ostrov duchů 2022, Klára Wang Tyl

Asi jsem měla větší očekávání, a tak mě čtení nechalo chladnou. Ačkoli knížka není špatná! První, co mě zarazilo, byl rozsah. 100 stran a velikost písma, která člověka nutí k podezření, že to potřebovali protáhnout alespoň o třetinu. Taky hned první povídka mě ničím nenadchla, její námět mi nepřipadal nijak nápaditý. A do třetice, styl psaní je dost primitivní, jak s kamarádkou u kafe. Smysl to začalo dávat od druhé povídky, která už byla víc o Tchaj-wanu, a pak ještě víc, když se příběh začaly propojovat. Bez poslechu rozhovoru s autorkou by mi to asi nic nedalo. Prostě takové krátké a nemastné čtení na oddych.... celý text

Podobizna 1972, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Rok vydání (1835) mě překvapil: nejdřív mi přišel děj chabý, ohraný, ale pak jsem zjistila, kniha vyšla o půlstoletí dřív než Obraz Doriana Graye (1890). Co mě ale fascinovalo, byla barvitost jazyka a bohatost a sytost vyjadřování. A asi ze všeho nejvíc schopnost uhodit hřebíček na hlavičku a vybarvit naprosto živě pocit, situaci, emoci. Ruská literatura mě znovu uchvátila. Samozřejmě znovu vyvstává otázka, jak by vyzněl moderní překlad. Je až s podivem, že tohle dílo u nás vyšlo jen 2x (1960 a 1972).... celý text

Příběhy soudce Paoa 1989, Jü-kchun Š´

Je to taková pohádková sbírka pro dospělé. Nechybí nadpřirozené jevy jako promlouvání duší mrtvých nebo kouzelné předměty. Ale hlavně je každá kapitola protkaná morálním ponaučením, správností jednání, spravedlností, šlechetností a dalšími cnostmi. Dítěti bych to ale asi číst nedala, v Číně je až moc běžná poprava, mučení, krvelačnost. Líbil se mi i doslov: že příběhy vznikaly živým vypravěčstvím a rozdělení kapitol vycházelo z přerušení vyprávění v napínavém okamžiku, aby vypravěč vybral peníze. Příběhy jsou situované do 11.století, ale vznikly až v 50.-70.letech, aby kritizovaly zkorumpovanost úředníků a státní moci.... celý text

Dracula 1970, Bram Stoker

Klasický román. Viktoriánská doba, šlechetnost a chrabrost mužů a něžnost a křehkost žen. V některých situacích mi konání a dialogy hrdinů přišly překvapivé - muži byli často velmi sdílní o svých citech a ženy bez jakéhokoli opodstatnění svoji sdílnost střídaly, jindy tak, jindy onak. Stejně tak z pohledu dnešní byrokracie jsem se zadrhávala v momentech, které by dnes byly neprůchozí - jako když Van Helsing sám sepsal a kamsi odevzdal úmrtní list chovance ústavu. Uvěřila bych upírům, síle hostie a ovladatelnosti vlků, ale v tomhle jsem se zasekávala. Až na pár zdlouhavých momentů to ale byla knížka neuvěřitelně čtivá a napínavá, ačkoli spíš pohádková, než nadčasová.... celý text

Robinsonka 1984, Marie Majerová

Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst hlavně pro doplnění přehledu, jak vypadala povinná četba pro generaci nade mnou. A když jsem jí našla v knihobudce, tak jsem po ní bez tlaku sáhla. A stejně tak bez tlaku jsem jí tam před koncem dovolené odložila, ačkoli jsem nestihla přečíst posledních 30 stran. Je to čtení pro dopívající, ale jazykem vlastně dost vznešené a krkolomné. Každým coulem je knížka silně prorežimní, Marie Majerová je kapitolou sama o sobě. Nechybí výrazy jako pokroková a reformovaná instituce, stejně tak chápání ženy jako tvůrce domácnosti pro pracující lid je v dnešní době úsměvná, úcta především k práci, apod... Autorka byla prodloužená ruka strany, takže řekněme, že jako spisovatelka a novinářka své doby (a režimu) odvedla dobrou práci.... celý text

Tchaj-pan 2000, James Clavell

Ačkoli je těch 750 stran asi nejvíc, co jsem za svoje čtenářství absolvovala, ani jednou jsem se nenudila, nepotřebovala kontrolovat, kolik mi ještě zbývá nebo nechtěla přeskakovat. Tak skvěle čtivý, srozumitelný a napínavý román člověk jen tak nepozná. Autor vedl děj na vícero frontách, vždy napínavě, držel osobitost a výrazné charaktery postav. I přes jazykovou bariéru člověk chápal každou zápletku díky kontextu a vysvětlivkám. Dějiny tu nepíší panovníci, ale obchodníci, tedy běžný lid. I proto je asi tenhle román o Hongkongu na začátku 19.století tak poutavý.... celý text

Tajemství Viléma Storitze 1971, Jules Verne

Je to pohádka s velkou dávkou dramatičnosti, napětí a zášti. Vážnost dodává ději i doba samotného příběhu a akurátnost Verneova jazyka, jeho zevrubné popisné pasáže i smysl pro detail. Byť se jedná o román z přelomu 19. a 20.století, našly by se i některé otázky přenosné do dnešní doby - napr. jak se změní společnost, pokud lidé přijdou o svoje soukromí, pokud budou žít s pocitem, že je může kdykoli někdo sledovat? Také mě zaujal cit pro město a jeho tradice, vnímání svého okolí s pýchou a poznáním. Spousta komentářů knížkum odsuzuje jako chabý pokus o detektivku, jako nejslabší Verneovku nebo jako primitivní počin, v němž výsledek znáte hned v úvodu. Mně se ale jako příjemná oddychovka líbila. Krátké kapitoly, bohatý slovník a pro tu dobu velmi zajímavá zápletka.... celý text

Z Izrastiny s láskou 2020, Jakub Szántó

Autor působí jako neskutečně inteligentní a průbojná persona s nadhledem a velkou mírou respektu. Z jeho pohledu tak můžeme pochopit historii území Palestiny a Izraele a současně nahlednout na praktické soužití tak roztříštěné společnosti. V prvních 60-70 stranách jsem se nejdřív ztrácela, pak jsem ale zjistila, že autor omílá tytéž historické body z perspektivy různých osobních prožitků stále dokola a dokola. Byla to výzva, asi jsem z ní nevytěžila maximum, ale určitě mi i tak rozšířila obzory.... celý text

Fialový poustevník 1977, Ota Pavel

Styl Oty Pavla je takový plynulý, bez tlaků, o hezkém i nehezkém, nepřekombinovává... A tím, že je to o přírodě, mi jednotlivé povídky jedna za druhou pomáhaly se uvolnit - byly to takové 5-10minutové čtecí terapie. Překvapilo mě, že příběhy Jak jsem potkal ryby vznikly jako přepis mluveného slova - O. Pavel se léčil s maniodepresivní poruchou a texty zachytila zdravotní sestra, zatímco on byl ve svěrací kazajce. Tradičně jsem hledala režimní korekturu v doslovu ze 70.let, ale prakticky se věnuje jenom sportovní novinařině, a tak nestihl nic zkazit.... celý text

… stačilo jen říct Jáchymov 2021, Anna Strnadová

Není to jen popis Jáchymova a režimu 50.let. Je to o vnímání všedností a o denních myšlenkách , o snech a vzpomínkách na dětství, o tom, co s mladým člověkem něco takového niterně udělá. Četlo se to samo, bylo to úsečné a přitom tak obsáhlé. Číst to víc dní, asi bych měla depku. Takhle mi to ale prostě dalo silný zážitek ze čtení.... celý text

Krakatit 2009, Karel Čapek

Kdybych to měla popsat zkráceně, tak "psychologická hra". Autor hlavní postavu často zasouvá do bezvýchodné role, do role vydíraného, bez možnosti dovolání nebo ho vede k Sophiině volbě. Na mě to bylo možná až moc silné a četné, stresující. Nejenom tím, ale i dalšími hlubokými úvahami duše je knížka v detailu a v každém odstavci skvělá a vede neustále k zamyšlení. O to větší zklamání je ale z celku. Děj se nepohybuje vpřed, obrazy a traumata se opakují bez východiska. Ve 2/3 knihy už se to celé vleče a člověk zoufale vyčkává to velké rozuzlení, ke kterému tenhle kolotoč směřuje. Je to celkově děsně plytké. Jak to dopadlo? 10 ani 100 dní po přečtení to nevím.... celý text

Had a hůl 2014, Barbara Wood
odpad!

Příběh je zajímavý tak prvních 100 stran. K tomu autorka vměstnává nutné zajímavosti, které si nastudovala, třeba že celer máme od Egypťanů. Pak se to ale zvrtne, děj začne absurdně kličkovat a protahovat se, jeno aby bylo o čem psát, čím vyplnit rozsah knížky. Kýč, za který by se styděla i Esmeralda, hysterické scény a proslovy, "tak řekni, že mě miluješ", růžová lovestory a srdcervoucí happyend. Kdyby text nebyl psán čtivě a neutíkalo to, asi bych těch 450 stran nedala. Podle seznamu tvorby sype autorka kalibry stejného rázu co 3 roky. Je s podivem, že i ve věku 75let.... celý text

Dál nechoď! 2021, Václav Křivanec

Přijde mi divné, že bych podle komentářů byla první, koho to nezaujalo? !!Bacha, spoiler!! Díky tomu, že vraha známe dřív než oběti, jsem v příběhu postrádala jakékoli napětí. Vážně to přišlo jenom mně tak jednoznačné? Čte se to plynule, to jo, třídění do kapitolek podle času událostí taky fajn, ale víc mi toho knížka nenabídla. Možná bych si to uměla představit jako scénář pro krimi film, kde pak pomůžou akční záběry. Takhle je to pro mě ale počin, který kdybych minula, tak o nic nepřijdu.... celý text

Dnes trochu umřeme: Vzestup a pád Emila Zátopka 2017, Richard Askwith

Fantasticky čtivé, emotivní. Instantně to ve vás vzbudí sympatie k Zátopkovi. O to vlekleji pak působí ta část o pádu, respektive o druhé půlce života, kdy se autor až moc a zdlouhavě ňamtá v tom, co možná bylo, protože to někdo zmínil, ale možná se to ale jenom říká a možná to tak ani nebylo, .... Ehm. Jinak klobouk dolů za tak květnatý popis charakteru.... celý text

Manon Lescautová 1983, Antoine François Prévost

Rytíř Des Grieux byl tak zoufale tupý, iracionálně konající a zoufalý jedinec, až mě to drásalo. Ještě bych dokázala pochopit, že v té době byly jiné cnosti, řád, jiný pohled na zločiny, provinění nebo lásku. Manon byla oproti svému milenci vlastně pochopitelná, prostě lehká, krásná a vypočítavá zlatokopka. Četla jsem staré vydání z r. 1921, jazyk mi pomohl navracet se do vznešenější doby. První tři strany se četly trochu krkolomně, pak už to šlo zlehka. Potřebovala bych pro srovnání najít knížku z podobné doby, který by mi některé poměry z příběhu Manon uvedla do dobového kontextu, možná bych to pak lépe zkousla.... celý text

Mikulášovy průšvihy 1997, René Goscinny

Jako malá jsem si myslívala, že Mikulášovy patálie jsou klasická česká pohádka. Vyvedla jsem se z omylu. René Goscinny je francouzský spisovatel, který se proslavil i dvojicí Asterix a Obelix. Jean-Jacques Sempé je francouzský karikaturista. A při čtení jsem se bavila obrazem rodičovské hádky á la italská domácnost. Pohádky jsou to zábavné, humorné, se spoustou narážek, které by podle mě ani dítě nepostřehlo. To dělá z Mikuláše vícegenerační čtení.... celý text

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks

Tohle všechno přesně si představuju pod slovem morbidní. Karel, který si říká Roman, je romantickou duší - používá romantická jména, rodina je pro něj požehnaná, miluje vážnou hudbu, má smysl pro estetiku, která je znázorněna jejich bytem, staví zvířata k úrovni lidí, nemá rád násilí, utrpení a strádání. Jeho život má řád, pravidla, možná i to měly evokovat stále se opakující fráze a prvky, nebo taky spisovnost v přímé řeči. Všechno dává dojem předurčenosti, jasných rolí, i žeh je přeci uchopení procesu, jeho ovládnutí. O to víc z děje vyvstává psychologická proměna lidumila v zastánce Říše a smrti - prostě si jen dotváří svůj nepálský pohled na svět, on je nebo sebe považuje za spasitele. Je to o manipulaci a začátku války.... celý text

Zápisky mladého lékaře 1987, Michail Bulgakov

Překvapila mě čitelnost texu, nic složitého nebo nesrozumitelného. Ačkoli byla kniha poprvé vydaná před 100 lety, některé psychologické prvky a vývoje jsou aktuální, přenosné do dnešní doby. Jedním sledovaným psychologickým vývojem je samotný příběh lékaře - mladíka v první samostatné praxi, kde najednou drží odpovědnost za životy, jeho dospění a vyrovnání se se situacemi, zmužnění a zdrsnění životem. Druhým, který se mi vryl do paměti, byl příběh morfinisty zpracovaný jako deník. Autor žil 1891-1940, kniha je částečně autobiografická. Jako jeden z mála umělců nebyl autor zatracen Stalinem, to čtenář pochopí z poslední povídky, která je laděná silně probolševicky.... celý text

Álf ze Zlatého kamene: Pověsti a pohádky z Faerských ostrovů 2021, * antologie

Knížka krásná na pohled i na omak. Občas mi nadšeně svítila očka (to převládalo), občas chyběl vypravěčský přednes a bylo to strohé, nepotřebné. Rozhodně mi to ale rozšířilo obzory, doporučuji si vzít k ruce mapku Faerských ostrovů :)... celý text