• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Strom. Stůl. Kniha. - Lois Lowry

Ve své nové knize Lois Lowryová vypráví dojemný příběh o přátelství jedenáctileté dívky a staré ženy, o zapomínání a vzpomínkách. Každý v městečku zná nesourod... detail knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Lois Lowry

Hledání modré

„Nejsem uplne cilova skupina. Ale musim rict, ze jo, ze pro starsi deti to muze byt lakave a zajimave cteni.“
— misssicccka

---

Strom. Stůl. Kniha.

„Tohle bylo na jednu stranu velmi hřejivé, ale na stranu druhou i velmi smutné a bolestné čtení (asi hlavně pro dospělé, kteří vidí více do pozadí vzpomínek staré paní a dokáží si spoustu věcí domyslet). Během čtení jsem zažívala všemožné emoce, převážně i díky vzpomínkám na svoji babičku, která si během války také zažila svoje a ke konci už také zapomínala. V knize bych osobně uvítala klidně i více příběhů ze života Sofie Gershowitzové, ale možná by to potom bylo o to víc depresivní. Původně jsem knihu koupila jako vánoční dárek pro dceru, ale nakonec jsem do ní nakoukla, začetla se a dceři (7) ji doporučím až za pár let. Pokud ale máte starší děti, nebo si chcete přečíst knihu sami, tak určitě doporučuji, stojí za to.“... celý text
— Varjohukka

---

Dárce

„Ja nejsem cilova skupina, rikam si. Jenze vlastne jsem, kazdy by mel byt. Je to o nesvobode, manipulaci, o lzi, o pohodlnosti, o presnem vyjadrovaní Napad je to skvely. Ale necetlo se mi to dobre a knihou pro deti bych to urcite nenazvala. Tak pro teenagery. Prirovnala bych to tematicky k Pribehu sluzebnice.“... celý text
— misssicccka

---

---

Dárce

„Děkuji paní učitelce za to že jsem si tuto knihu mohla přečíst. Dětský svět je drsný a upřímný. Mělo by nás to zajímat. Ne se uzavírat do bezpečí a pohodlí. Jinam, jinak může přinést radost.“... celý text
— Maky78

---

Strom. Stůl. Kniha.

„"Představovala jsem si, jaké by to bylo spravovat svět. Ne jen zamáznout novým nátěrem, ale přestavět samotné základy, jak to táta líčil. Vrátit se k místům, kde se napáchaly děsivé chyby, najít nedostatky a pak je spravit , aby bylo všechno pevné a šlapalo jako hodinky." Sofii je 11. Má jen jednoho kamaráda, nosí ošklivá rovnátka a ještě ošklivější brýle. Když ji jednou najde stará žena se stejným jménem sedět před domem, jak pláče, vznikne něco kouzelného. Přátelství, pro které není ani věkový rozdíl 77 let žádná překážka. Jenže stáří nebere ohledy ani na ta nejúžasnější přátelství. A tak když stará paní začne projevovat známky demence, malá Sofie se rozhodne konat. První dvě třetiny knihy mě moc nebavily, jsou psány dětským pohledem, ale chybí mu bezprostřednost, pořád tam je cítit ta pachuť dospělosti. Dost často se myšlenky opakovaly, spousta věcí byla kurzívou, nebo v závorkách. Na to, že kniha nemá ani 170 stran jsem se částečně nudila. Nejsem si jista, pro koho přívěh vlastně je. Děti 10-12, pro které je určena, by se podle mě nudily, chybí nějaká akce. Navíc je zde dost cizích slov, která nebudou znát. Pro dospělé je to zase moc jednoduché, malá Sofie je trochu otravná a stará Sofie nedostala moc prostoru. To je mimochodem asi největší škoda. Když totiž začne stará paní vyprávět vlastní příběh o tom, jak unikla holokaustu a díky dobrým lidem přežila pod novou identintou? Sakra, chtěla jsem vědět víc! Těch pár stránek příběhu malé židovské dívenky mi rvalo srdce. Jenže jich opravdu bylo jen pár. Nápad byl skvělý, ale při zamyšlení je kniha šíleně depresivní - žádná malá holčička by jako nejlepší kamarádku neměla mít starou důchodkyni. Určitě je to originální a ukazuje to dětem, že i důchodci jsou lidé a jsou fajn. Ale děti by měly mít za nejlepší kamarády především děti. Až na pár silných stránek mě kniha příliš neoslovila. Ale četla se dobře a byla to taková jednoduchá jednohubka. Proto hodnotím jako průměr - 2,5/*5. Děkuji Kosmasu za poskytnutí knihy k recenzi. "Šla bych do Polska a vrátila červené kuličky na strom, aby počkaly na správný čas, kdy se z nich dá udělat sladká marmeláda. Přestavěla bych celý domek tak, aby jeho obyvatele nemohli ohrozit vojáci. Vlastně bych ty vojáky poslala pryč! Zůstali by ve své zemi a spravila bych i je, zařídila bych, aby byli šťastní - a když ne šťastní, tak aspoň spokojení. Když o tom tak přemýšlím, spokojení je možná ještě lepší než šťastní - pak by je totiž ani nenapadlo napochodovat do země někoho jiného."“... celý text
— PosPol