Dárce

29. května

Dobře se to četlo, ale ten konec....

08. května

Super! Uz nevim jak jsem k te knizce prisla, tudiz jsem ji cetla "omylem", ale slo o fakt krasny omyl :-)
velmi mi to pripomnelo jisty postapokalipticky film - usporadani spolecnosti, pilulky... nejvice se mi na knize libilo predavani vzpominek. Jizda na sankach byla supr! Urcite bych si to precetla znova, cetlo se to samo

8 26. března

Velmi povedená antiutopie pro děti.

V průběhu četby jsem měl zejména při popisu společenství a jeho fungování pocit, že jsem něco takového už četl v jiným antiutopických románech - jednota, rituály, kontrola, přidělování partnerů, dětí, zaměstnání, prášky proti neklidu apod.

Naopak myšlenka dárce a předávání vzpomínek mi přišla velmi originální. Z pohledu dospělého čtenáře jsem proto byl poněkud zklamán, že tato myšlenka nebyla v knize více rozpracována. Ocenil bych více Jonasových návštěv u dárce, více debat o historii a jejím smyslu, více předaných vzpomínek. Chápu ale, že by pak kniha nemusela být pro dětské čtenáře tolik čtivá a atraktivní.

Knížka předkládá čtenářům (nejen těm dětským) několik zásadních a důležitých dilemat. Je lepší žít v bezpečné a blažené nevědomosti bez citů, lásky, moudrosti a možnosti volby? Má smysl učit se ve škole dějepis, tj. být příjemci vzpomínek předchozích generací? Na tyto otázky si čtenář musí odpovědět sám, stejně jako má možnost vysvětlit si konec knihy po svém.

A v tom je ta skvělá pointa...

7 20. března

Vynikající. Opravdu jsem nečekala, že mě kniha pro děti tak zaujme.
Měli by si ji přečíst i dospělí, protože většina rodičů vychovává své děti "tady a teď". Co je Jinde, to nás nezajímá.
Doporučuji. Příběh se čte hezky, děj je trošku předvídatelný. Ale nic to neubírá smyslu této knihy. Závěr je nejednoznačný. Sama autorka v doslovu uvádí, jak si děti konec příběhu vyložily.

2 16. března

Toto by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že učit se historii je zbytečné a holokaust je jen dokola omílané téma. Moc mi toho dala a netušila jsem, že něco v mých očích překoná autorčinu jinou knihu - Spočítej hvězdy. "Ale já nikdy nechtěla psát pohádky. A jestli mi řeka vzpomínek něco dala, je to poznání, že nemůžeme žít v ohrazeném světě „jen pro nás a jen teď“, kde jsme všichni stejní a cítíme se v bezpečí. Museli bychom toho obětovat příliš mnoho. Bohatství barev a rozmanitost by zmizely, nebylo by proč chovat k ostatním skutečné city. A nebyloby proč se rozhodovat."

2 23. února

Velmi hluboká knížka nejenom pro děti. Myslím, že by bylo vhodné, aby byla uchopena ještě podrobněji a hlouběji. Dobře se četla, myslím, že byl zajímavý i závěrečný vhled autorky, kdy měl čtenář ještě možnost více věcí pochopit.

3 07. února

Autorka ve svém proslovu při převzetí ceny Johna Newberyho prohlásila, že jí samotné bylo v Jonasově světě dobře. To mně teda rozhodně ne. Celou dobu při vykreslování způsobu života a poměrů ve společenství jsem cítila hroznou tíseň. Nečekala jsem, že mě kniha určená dětem může tak moc znepokojit. Za mě palec nahoru, tahle kniha stojí za přečtení (a to nejen dětmi).