1. Domů
2. Autoři
3. Hana Lehečková
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hany Lehečkové

Svatá hlava

„je crazy, že jsem se v tom několikrát viděla? (diagnostika adhd hodně soucítí s nekonečným přemýšlením a tokem myšlenek do všech stran) i enjoyed strašně moc, to je tak jiný a extrémně zajímavý..mega must read“... celý text
— andyindustries

---

Co se děje v Podpostelí?

„Tohle je krásná a perfektní knížka. Se synem jsme se smáli a sám syn uznal, že se v některých příbězích poznává :-) Moc doporučuji.“
— Terka_K

---

Poupátka

„Aneb jak jsem chtěla na knihu zavolat policii... Jedenáctiletá Františka to nemá doma lehké. Přestože má dost výbušného bratra, její maminka vždy upřednostňuje právě jeho a táta se spíš snaží zachránit krachující firmu, než aby se doma ukázal. K tomu to vypadá, že její nejlepší kamarádka Magda začíná raději chodit ven s jinými dětmi, než aby šla s ní, což Františka nechápe, vždyť jsou to přece kámošky na život a na smrt. Stejně tak nechápe, proč brácha věčně tvrdí, že se rodiče rozvedou i když se nehádají. Rozvádí se přece jen rodiče, co se věčně hádají, jako jsou třeba rodiče Magdy... tak jakto, že se Magdy rodiče ještě nerozvedli? Jedinou stálicí ve Františky životě je tak jen divadelní kroužek, který ráda navštěvuje a doufá, že z ní jednoho dne bude skutečná herečka. Jakmile si jejího potenciálu konečně všimne i vedoucí Mirek, jakoby se jí začínal splnit sen. Františka by totiž byla ráda jeho “Rádkyní”. Rádkyně jsou totiž jenom ty, kterým je Mirek nejblíž a kterým nakonec pomůže dostat se na konzervatoř. Aby však Františka dostala na své vysněné kariéry, musí se Mirkovi dostatečně odevzdat a plně mu důvěřovat... Jedná se o silné taboo čtení! příběh je na základě skutečného případu, což i mě samotnou hodilo do dost znepokojivého rozpoložení... (SPOILER ZONE >) Moje diagnóza postav: Hlavní hrdinka, jedenáctiletá Františka, je na první pohled chodící naivita, ale po čase zjistíte, že jí to v té hlavičce docela dost šrotuje. S tím, jak se na ní kritika valila ze všech stran jsem upřímně nechápala, že po celou dobu měla vlastně dost velký nadhled a ustála to všechno relativně s pozitivním myšlením. Její bratr se svými nekontrolovatelnými záchvaty vzteku a poruchou pozornosti mi přišel jako nediagnostikovaný autista a vzhledem k postoji rodičů mi ho bylo vlastně taky líto. Jejich cholerická matka by potřebovala poslat na dlouhou procházku. To její ustavičné upřednostňování syna před Františkou bylo nechutné! Otec byl paradoxně nejvíc v pohodě, i když tam vlastně skoro vůbec nebyl... Cením postavy kamarádek, které se snažily Františku aspoň trochu navést na tu správnou stranu a ukázaly, že mezi jejími vrstevníky je i někdo uvědomělý. Vedoucího Mirka (Křečka Mirečka, jak jsem si ho překřtila) nemám žaludek rozebírat. Nejhorší je, že takový člověk ve finále dostane maximálně směšných pár let v báni a pak se k těm dětem stejně může bez postihu vrátit zpátky. Musí se však nechat, že řečník to byl mistrný a tím pádem i manipulátor... Na závěr bych paradoxně u knihy ocenila možní ještě víc katastrofický konce, to by tomu dalo za mě tu maximální váhu a uznání díla jako takového. Přesto se jedná o dobře napsanou knihu s silným tématem, která stojí za pozornost. Více recenzí naleznete i na našem Instagramu: @obedova.pauza“... celý text
— obedova.pauza

---

---

Svatá hlava

„Zdeněk je mladý muž, který žije s matkou a umírající babičkou v malém městě v pohraničí. Není schopen sám o sebe se postarat a chodit do práce. A tak tráví dny doma a pozoruje svět kolem sebe. Svoje pozorování zaznamenává formou vyprávění, parodií na různé žánry, svými vlastními „příběhy o ježíši kristu“, které si vymýšlel, když byl malý apod. V knize sledujeme zároveň Zdeňkovu přítomnost, minulost i nejistou budoucnost. Rodina se po smrti babičky a příjmu z jejího důchodu prakticky rozpadá, Zdeňkova matka neví, co si počít se životem. Kniha Hany Lehečkové je žánrově i formálně pestrá, a nejde tedy o lehké čtení. Zdeněk je jako vypravěč trochu nespolehlivý. Často mu splývá realita s jeho představami a sny, někdy se zase utápí v různých výčtech – toho, co nosí na sobě, co snídá, obědvá nebo večeří apod. Nerozlišuje podstatné od nepodstatného (z našeho pohledu) a vnímá všechno stejně intenzivně. Navíc autorka využívá i možnosti sazby – odlišuje vyprávěcí pasáže sázené normálním písmem od úvahových sázených kurzívou, střídá různé velikosti písma, experimentuje s rozložením písmen na stránce apod. Tyto formální experimenty však nejsou samoúčelné. Mohou nám pomoct chvíli se „podívat na svět“ Zdeňkovýma očima. A není to vskutku příliš radostný pohled. Zdeněk ve své „jednoduchosti“ prohlíží různé společenské přetvářky, odkrývá to, na co jsme si jako „civilizovaní lidé“ už příliš zvykli. dnes dnes již třetí den vyřezávám z polena ježíše krista ani jsem se nenasnídal a už jsem na našem pánovi pracoval poleno jsem na pile řezal potom do něj tři dny dlátem ryl nakonec mi z toho vyšlo kolo ze kterého čtyři pahýly trčely kolo bylo hlava dva pahýly natažené do stran jako ruce dva pahýly dolů jako ty nohy vzal jsem barvy na dřevo štěteček abych svého krista více synem božím udělal natřel jsem ho na růžovo barvu lidské kůže a nakreslil krev co z rukou a nohou teče namaloval obličej oči tečky pusu čáru nos čáru hřebíkama jsem ho přibil na kříž a tak vznikl můj ježíš NA KŘÍŽI JEŽÍŠ PŘI B I T Ý nevěděl jsem nevěděl kam bych ho jen dal nakonec jsem ho pověsil v obýváku na zeď nad postel kde babička každou noc spávala. Umyl jsem si ruce a v kuchyni snědl chleba s paštikou do kůlny jsem se potom vrátil abych to všechno po sobě poklidil všechno to co jsem používal a vytahal na správné místo to dal koukal jsem koukal velice co jsem to pod jedním prknem viděl byl tam ježek malý úplně malý ježeček co ty tady děláš spát máš dávno řekl jsem tomu ježkovi asi se probudil ze zimního spánku protože měl hlad vyhrabal jsem někde kartonovou krabici do ní dal piliny ježka tam položil vzal ho dovnitř do baráku k sobě do pokoje piškoty jsem mu dal do krabice naházel a koukal jsem na něj jak čuchá jak ty piškoty jí mlsá a líto mi ho bylo že tento ježek tak těžký osud má že se v zimě probudit musel neměl co jíst sněhem se brodil chudák vystrašený Hlavní hrdina Zdeněk může v mnohém připomínat známého filmového hrdinu Forresta Gumpa – jeho pohled na život a jeho představy o životě jsou v mnohem podobné. V této knize chybí ale jednoduché pozitivní východisko, nějaký laskavý výhled do budoucnosti. Zdeňkova rodina se zcela rozpadá ve vzájemném neporozumění a ani zvenčí nepřichází žádná možnost si s někým rozumět. No snad to jednou pochopíš, řekla mi máma ano ano souhlasil sem s ní snad jednou pochopím proč je moje máma taková hnusná podvodnice co jen na svoje dobro myslí toto je přece můj dům můj domov můj pokojík vesnice kuchyně i obývák tady všude sem vyrůstal tady všude sem spal jedl žil radoval se plakal a ona to chce všechno vyměnit za to aby se s inženýrem pelešit mohla ani jsem neposlouchal co všechno mi to ještě říkala za blbosti uši jsem si zacpal a odešel bylo mi to už všechno jedno. Myslím, že kniha stojí za přečtení, i když mě napoprvé nějak výrazněji nenadchla. Zaujaly mě v ní především pasáže, kde Zdeněk odkrývá pokrytectví ostatních lidí. Možná by stálo za to, abych této knize dala ještě jednu šanci a k její četbě jsem se vrátila.“... celý text
— Matematicka

---

Poupátka

„Poupátka mě nalákala především svou tématikou a také tím, že autorka je nositelkou Ortenovy ceny za svou novelu Svatá hlava. Kniha vypráví příběh jedenáctileté Františky, která navštěvuje divadelní kroužek. Z divadla je nadšená, baví ji objevovat umění a líbí se jí být součástí. Jediným problémem je na první pohled zcela obyčejný vedoucí Mirek. Jako čtenáři ale později zjišťujeme, že Mirek a jeho chování v pořádku není. Děti se snaží izolovat od ostatních a chce, aby se bavily jen mezi sebou v divadelním kroužku. Dívkám navíc tvrdí, že herečky by měly svému vedoucímu stoprocentně důvěřovat a to i tak, že se před ním musí svlékat. Jak napovídá anotace, o chování Mirka spousta lidí ví, ale zkrátka nad ním zavírají oči. Nechtějí být tím, kdo tuto skutečnost vytáhne na povrch a začne ji řešit. Kniha mě hned na první pohled překvapila svým formátem, je totiž oproti ostatním knihám opravdu malá. Zároveň jí to ale dodává na originalitě. Další zajímavostí je poměrně neobvyklé řešení přímé řeči, které působí jako by se jednalo o drama, kde je nejprve uvedena postava a až potom její promluva. Ze začátku mě to od čtení trochu rušilo, poměrně rychle jsem si ale zvykla a ve výsledku mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Autorka napsala zajímavý příběh pojednávající o důležité tématice, která, jak vidíme v knize, může být často záměrně přehlížena. Velký obdiv jí patří především za to, že celý příběh vypráví z naprosto uvěřitelné dětské perspektivy. Františka si, na rozdíl od čtenáře, vůbec neuvědomuje, co se kolem ní děje a že to vůbec není v pořádku. O to víc je čtenář zaskočen a znepokojen. Další věcí, která mě až šokovala je pasivnost okolí a fakt, že toto chování zkrátka záměrně přehlížejí. Je jen těžko uvěřitelné, že něco takového skutečně může být ignorováno a to dospělými osobami, které by naopak měly své děti chránit a být prvními, kdo zakročí. Pakliže hledáte náročnější knihu, která vás zasáhne a ještě nějakou dobu ve vás zůstane, tohle je ta pravá volba. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!“... celý text
— knihomolka239