Anna z Avonlea

31. května

První díl jsem četla asi před rokem a trochu jsem se obávala, že bude těžké vrátit se zpět do děje, ale po pár stránkách jsem si už byla jistá, že to zvládnu levou zadní.
Anna mě moc bavila, to ano, jen mě trochu nudili, že se v průběhu neděje skoro nic ,, špatného". Ale i přesto, že vyprávění je prostě jedna šťastná příhoda za druhou, příběh mi rychle uběhl a určitě si přečtu další díly.
Vřele doporučuji.

4 22. května

Zase mě Anna pobavila, dojala, rozněžnila, zasnila a utvrdila v tom, že lepší je mít ideály, láskyplné srdce a poetické představy než ve všem a všech vidět to nejhorší. Anna je krásně napsaná postava, reálná a pohádková zároveň.

Anna po jednom velkém zklamání:
"Marillo, podívejte se na tu velkou hvězdu nad javorovým hájem u pana Harrisona, jak svítí na vznešeně stříbřitém nebi. Mám z toho pocit jako při modlitbě. Když si uvědomíte, že člověk dokáže vidět takové nebe a hvězdy, drobná zklamání a nehody nejsou proti tomu nic, viďte? "

A z konce knihy:
Slečna Levandule si stěžovala, že ji nic moc nezajímá, ale nad krásnými šaty ji v očích přeci jen zajiskřilo. "Co jsem to za pošetilou, marnivou ženskou," povzdechla si. "Hluboce se stydím, že mě dokázaly nové šaty... i když jsou z pomněnkového organtýnu... takhle rozjařit, když se to nepovedlo mému čistému svědomí a štědrému příspěvku na zahraniční dobročinné misie." To jsme holt my ženy :-)

8 04. května

Anna povyrostla a zmoudřela, i když sny a dětinské nadšení jí zůstalo. V tomto pokračování s Annou prožíváme dva roky, kdy je velmi oblíbenou paní učitelkou. Zasmějeme se nad kousky malého Davyho, zabrnká se na romantickou notu a Annu čeká nová vysněná cesta.
Jen poznámka k obálce knihy - Proboha proč je zde vyobrazena naprosto neodpovídající brunetka.
Viděla jsem krásné vydání z Albatrosu pod jiným názvem se zrzavou dívkou na obálce.
Anna je zrzavá, velmi se tím dřív trápila a ani teď poznámky na barvu svých vlasů ráda nemá.

1 26. března

I když primárně jsou určené jiné věkové kategorii, vůbec mi nevadí se ke knihám o Anně vracet, jak už tu několikrát zaznělo, je to vždy pohlazení pro duši.

"Na tomhle světě musí člověk prostě doufat v to nejlepší, připravit se na to nejhorší a přijmout to, co mu pánbůh sešle."

05. března

Krásné čtení. Anna je moje srdcovka.

3 03. března

Překrásné čtení, které dokáže pohladit po duši, přinést radost, pohrát si s představami, nabádat ke snění a ozvláštnit všední den.

2 25. února

Krásně klidné a milé čtení. Jednoduše pohlazení po duši :) Do pokracování se určitě pustím.