zamilov.do.knih komentáře u knih

z minulé recenze už asi víte, že z druhého dílu téhle série jsem moc nadšená nebyla. naštěstí třetí a závěrečný díl tak špatnej nebyl, ale k dokonalosti měl taky daleko. největší zádrhel asi vidím v tom, že všechny tři díly se točí kolem jamese a ruby a nebudu lhát, později už mi nepřišli tak zajímaví, aby se to všechno muselo být o nich. takže jsem ráda, že se tady objevilo víc z pohledů ostatních postav, ale stejně si pořád myslím, že kdyby série byla pojatá stejně jako autorčina série znovu (každá kniha zaměřená na jinej pár), líbilo by se mi to víc.
a neodpustím si zde nerýpnout do zvratu, který se na konci knihy objeví. zjevil se tam a za pár stránek hnedka vyřešil, přitom byl dost zásadní. kdybychom se ho dozvěděli dřív a kniha se věnovala jemu řešení, opět by to bylo lepší.
zkrátka a dobře, tahle série je dost průměrná. vztah jsem si vybudovala jenom k prvnímu dílu, který se mi jako jediný fakt líbil a navíc je to můj první a jediný recenzní výtisk, zbývající díly jsou dost... meah.

1 08.02.2024

eeh... no řeknu vám, že jak moc jsem byla překvapená z toho, jak moc se mi líbilo zachraň mě, tak stejně tak jsem byla překvapená z toho, jakej byl tenhle díl propad. vždyť se tady sakra nic nedělo! ruby hrozně přeháněla (na začátku jsem ji chápala, ale pozdějc mě začala fakt štvát s tím, jak pro jamese neměla žádné pochopení), james byl zase celkem vlezlej (jakoby jo, chtěl se omluvit a urovnat to, ale na druhou stranu za ruby občas dost dolízal a nenechal ji na pokoji), ember mi popravdě taky moc nesedla (přišla mi taková... dětinská? asi? nevím, teď mě nenapadá jiné vhodné slovo) a jak tak o tom přemýšlím, tak v tomhle díle mě srali vlastně všichni. ale třeba to nebyla chyba těch postav, třeba to bylo kvůli tomu, jak moc zlouhavý mi to přislo, a tak mě začalo otravovat všechno okolo.
jelikož mám přečtenou už celou sérii, můžu říct, že tohle je rozhodně nejslabší díl. kterej mě jenom naštval a nudil. ale nechci, abyste tuhle recenzi pochopili tak negativně. protože pravdou je, že stejně se mi na tom příběhu pár věcí líbilo. nebudu je ale konkrétně vyjmenovávat, protože to bychom tady byli dlouho, takže si je nechám do recenze na závěřečný díl. protože mám náladu nechat tady napsané své naštvané myšlenky. protože prostě musely ven.
čtu to po sobě znovu a znovu a pořád mi to nedává smysl. přijde mi, že jsem vám tady vlastně nic neřekla. a zní to, jako bych tu knihu chtěla spálit. ale tak to není! jen nevím, jak moc si musím vlepit, abych začala myslet racionálně a nenechala se unášet pocity. ale asi jsem holt na špatným proudu. tak snad se do další recenzenajdu změní vítr a najdu lepší kurz. takovej, kde se mi vrátí moje schopnosti psát srozumitelný recenze.

1 20.01.2024

4,5

nebudu to protahovat a řeknu to na rovinu hnedka ze začátku. tohle bylo fakt hustý! ještě nikdy jsem nečetla fantasy s tolika hororovými prvky a tak strašidelným prostředím. byla jsem zmatená, znechucená, bála jsem se (o postavy i o svý klidný spaní)... jedno se té knize musí nechat. ty emoce, které čtenář prožívá, z ní dělají fakt dost dobrej kousek.
ale rozhodně to nebyla bezchybný. s dvanácti sestrami se pojí i dvanáct jmen a co si budem, celkem se mi pletly. taky mi trochu chyběly popisy sester, které v ději nebyly ty hlavní, protože jsem si pak moc nedokázala přiřadit jméno k obličeji. ale zato popisy krajiny, království, bálů a strašidelných situací v knize nechyběly a dodávaly jí ten správnej vibe.
co se romantické linky týče, tak se mi líbila, škoda jen, že byla taková okatá. ale hodili se k sobě a co si budem, romatika ve fantasy nikdy není na škodu.
bohužel na konci mě naštvala jedna věc, která mě naštvala už dřív, a to v třetím díle dvorů. nechci to tady úplně spoilerovat, ale prostě... buď má zůstat mrtvej nebo neumírat. tečka. tyhle autorský pranky mi jdou prostě proti srsti.
knihu vám moc doporučuju. kvůli těm emocím za přečtení opravdu stojí. a pokud se najde někdo, kdo si nezamiluje to originální prostředí království uprostřed moří, tak si ho najdu a budu ho strašit ve spaní.
nechcete se mnou někdo napsat nějakýmu režisérovi, aby z tohohle natočil film? protože ti, co to četli, mi určitě dají za pravdu, že by to byla fakt pecka!

1 20.01.2024

i když už tomu jsou dva měsíce, co jsem knihu dočetla, pořád z ní mám smíšené pocity. námět byl totiž fakt pecka, ale... jsou tam nějaká ale.
kluk, kterého skoro neznala, spáchal sebevraždu a když se jí naskytne šance vrátit se o 27 dní zpátky, rozhodne se ji přijmout a sebevraždě zabránit. v anotaci to znělo dost lákavě a ano, pořád si stojím za tím, že nápad je to skvělej, ale provedení se mi líbilo tak napůl. víte, on se jí prostě zjevil nějakej cizí chlap, jdou spolu do kavárny a podepíšou spolu smlouvu. a pak se prostě vrátí v čase. pořád nevím, co se mi na tom nelíbilo, ale to propojení contemporary a sci-fi mi v tomhle případě prostě přišlo divný. což je zvláštní, protože si nevzpomínám, že by mi to někdy dřív vadilo. nevím, jak jsem psala výše, jsem sama ze sebe zmatená.
ale zase nebudu lhát, bylo to fakt zajímavý. pořád mě prostě fascinuje ten fakt, že se vrátila a pokoušela se zachránit našeho záhadně uzavřenýho boye. ta linka mezi nimi mi na začátku přišla hrozně vtipně trapná, ale později byli hrdinové celkem cute, uznávám.
takže sečteno podtrženo, pořád jsem nepřišla na to, co mi v příběhu vadilo a nebudu lhát, už mě ta moje zmatenost přestává bavit. zato kniha mě bavila moc, byla napínavá, originální a (budu se opakovat) se skvělým nápadem. postavy byly taky fajn a jejich vztah se mi při čtení líbil vždycky víc a víc. pokud máte radi sci-fi, po knize byste měli sáhnout, protože (a tentokrát se opakuju naposled!) tu cestu časem s cílem vzkřísit jednoho fajn kluka, byste si neměli nechat ujít.

20.01.2024

4,5

dva dny. přesně takhle dlouhá doba mě dělila od přečtení první a poslední věty.
jak už jsem několikrát psala, colleen má neskutečný talent. při čtení jejích knih vždycky zapomenu na okolní svět a příběh hrdinů mě pohltí natolik, že se od čtení nedokážu odtrhnout. a tahle autorčina prvnotina je důkazem, že tento talent v sobě měla odjakživa. nedokázala jsem se odtrhnout, zamilovala jsem si postavy a styl psaní prostě křičí colleen hoover. taky se mi moc líbilo téma, o kterém kniha pojednává. zatím jsem se s ním setkala jen párkrát a musím říct, že v tomhle případě bylo snad i nejlépe popsané.
zkrátka a dobře, byla jsem mile překvapená. protože po prvních kapitolách, kde se do sebe postavy zamilují dá se říct na první pohled, jsem si myslela, že to asi nebude něco, z čeho bych si sedla na zadek, protože osobně téhle romatické lince nijak nefandím, ale pak přišla ta pravá colleen, několik vážnych témat a básně, které mnoho lidí chytnou za srdce, a já už se jenom nechala pohltit příběhem a napjatě četla, jaký konec si pro hrdiny autorka připraví.
na závěr už jen dodám, že život jedna báseň se nestane mojí nejoblíbenější autorčinou knihou a uznávám, že v porovnání s nějakými jejími pozdějšími díly tohle takový trhák není, ale i tak stojí za přečtení. pořád to totiž je ta colleen hoover, kterou známe, a protože to téma, které brání postavám být spolu, mi nepřijde v ya románech tak časté, přestože mě osobně hrozně baví o něm číst a považuju ho za důležité.

4 20.01.2024

Kniha Co se stane na twitteru na recenzi čekala víc než měsíc. A bohužel za tu dobu se mi nějak vypařila z hlavy.
Pamatuju si, že jsem po dočtení moc nevěděla, co si o ní myslet. Na jednu stranu se mi totiž celkem špatně četla, ale na tu druhou mi přišla hrozně cute. Vím, že jsem si oblíbila hlavní hrdiny (hlavně toho mužského), ale popravdě teď už si jejich charaktery vůbec nepamatuju. Maximálně bych si vzpomněla na jména, ale jinak na nich nebylo nic, co by mi utkvělo v paměti. Byli prostě... obyčejní. A já vím, že to není špatně, ale... něco mi na nich chybělo, něco, co by je trochu pozvedlo.
A to stejný si myslím i o ději. Obsahuje sice pár originálních motivů (například twitterovou válku nebo anonymní dopisování přes appku), ale jinak... celkem klišé.
A myslím, že právě obyčejnost je tím důvodem, proč si knížku nepamatuju. Jedná se totiž o feel good a já tyhle romantiky moc nemusím. Když už, tak sahám jenom po těch s nějakou přidanou hodnotou (humorem, originalitou nebo skvělými postavami), ale jinak mi to přijde jako děsný klišé a pořád to samý dokola.
Pokud jste ale naopak milovníky tohohle žánru, tak Co se stane na twitteru se vám bude líbit a měli byste po knize sáhnout, protože je fakt miloučká. Ale pro někoho jako já bude kniha jenom průměrem.

20.01.2024

Miluju ty verše! Jsou totiž napsaný tak... májovsky. Pardon, ale já prostě nenašla lepší slovo k vyjádření toho krásnýho básnickýho jazyka, jakým tohle dílo Mácha napsal. Takže Máj je napsanej májovsky, tečka. Poeticky teda na jedničku s hvězdičkou, ale co si budem, ten příběh je trošičku crazy, proto hodnotím jako průměr. Ale jinak Máj řadím k mým oblíbenějším povinným četbám.
P.S. prosím, že nejsem jediná, která si už na základce při čtení verše: "Hynku! Viléme! Jarmilo!!!" představila trojku těchle hrdinů a jejich... vyvrcholení?

4 20.01.2024

4,5

Nebudu kecat, samotnou mě překvapilo, jak moc se mi Nové začátky líbily. Prvně jsem si myslela, že to bude zase nějaká obyčejná slaďárna, ale už po pár stránkách mě příběh neskutečně chytl a okouzlil. Konecně jsem totiž našla knihu se skvělými postavami, úžasnou chemií mezi hlavními hrdiny a prostředím, které nejde nemilovat. Panečku, já měla tolik motýlků v břiše!
Musím si ale postěžovat, že mi v knize chybělo víc částí o au-pairnictví a hlavní hrdina mě tak trošku (čti hodně) naštval jednou věcí, co udělal na konci. Jako pardon, ale zachoval se trochu (dost) jako hajzlík.
Jasně, mám k tomu pár výtek. Namyslím si, že je to takovej top strop, jak všichni tvrdí. Ale za ty postavy, chemii, prostředí a neskutečnou čtivost jsem schopná přimhouřit oči a knihu vám opakovaně doporučovat. Z nějakýho záhadnýho důvodu na ni totiž ani po měsíci nemůžu přestat myslet. Prostě si našla cestu do mýho srdce i s pár chybkami. A přesně to mi na ní přijde kouzelný.

6 19.01.2024

Já už ani nevím, co sem psát, abych se pořád neopakovala. Protože ty moje recenze na tuhle sérii jsou pořad samý "je to boží" a "miluju to" a už mi přijde trapný to tady psát pořád dokola. Ale jak jinak vám mám říct, že to je úžasný? A že kromě světa začínám milovat i všechny romantický linky? Že si od tý série musím dát chvíli pauzu, jinak chytím pořádnou kocovinu? Tak moc dobrý to je.

19.01.2024

Konečně jsem objevila povinnou četbu, která se mi opravdu líbila a dobře se četla. Mými oblíbenymi balady se staly Polednice, Vodník, Svatební košile a Štědrý den, ale někomu se můžou více líbit ty, které nejsou tak smutné a strašidelné. Každopádně sbírku rozhodně doporučuju, každý si v ní najde alespoň jednu oblíbenou báseň.

15 19.01.2024

Panebože. Já. To. Miluju! Tenhle díl byl zatím ze všech nejlepší, ale něco mi říká, že Maasová na mě vytáhne něco ještě lepšího a u dalších dílů nebudu už ani dýchat. Zamilovala jsem se absolutně do všeho. Do magie. Do Aelin. Do Jeřába. Do Aelin a Jeřába. Do příběhu, zápletek a zvratů. Do pocitu, kdy se mi napětím zastavoval dech. Styl psaní byl opět skvělej a ta pomalu se rýsující romatická linka... no ty bláho. Nutně potřebuju další díl. A po něm zase další a pak další.

19.01.2024

Poslední let. Knížka, která mě zaujala hned po přečtení prvních slov anotace. Námět záměny životů se mi pořád líbí, ořestože od doby, co jsem knihu četla, uběhl už nějaký ten čas. Proto mě o to víc mě mrzí, že mi kniha nesedla. Nemůžu říct, že potenciál knihy nebyl využitý, naopak, přislo mi, že témat se tam objevilo tak akorát a všechna byla dobře pobraná.
Hrdinky mi taky přišly fajn. Jasně, patří k tomu typu postav, které po dočtení hned zapomenete, protože zkrátka nebyly ničím extra, ale naopak mě ani ničím nevytáčely a přišlo mi, že jedlaly i celkem logicky, takže v nich chyba taky nebyla.
Nejvíc mi asi nesedl styl psaní. Možná to bylo způsobené menší čtecí krizí, která mě v té době sužovala, ale já jsem se pořád jaksi nemohla začíst. Myšlenkami jsem byla jinde, do čtení jsem se musela nutit, ale na druhou stranu jsem knihu nechtěla odložit, protože mě zajímal konec. Ten nakonec nebyl vůbec špatný a zvýšil moje hodnocení, které ale bohužel není moc vysoké, protože jsem se většinu knihy opravdu nudila.
Možná jsem měla vysoká očekávání. Možná jsem čekala něco jiného. Možná se na mně podepsala čtecí krize nebo kniha opravdu potřebovala trochu osekat, aby tam nebylo tolik hluchých částí, ve kterých se nic nedělo. Opravdu nevím, ale asi jsme si s knihou nebyli souzeni. Ale to se, jak i z osobního života vím, taky stává. To ale neznamená, že vám se líbit nemůže. Pokud vás thrillery baví, musíte počítat s tím, že Poslední let patří mezi slabší kousky, ale otevírá několik zajímavých témat, které stojí za vaši pozornost.

19.01.2024

4,5

Po dočtení skvělého Skleněného trůnu jsem se hned pustila do druhého dílu a byla jsem opět unešená. Absolutně miluju ten svět, postavy a vibe tajemna, krvava a magična. Líbilo se mi, že se v knize pořád něco dělo a skoro nikdy jsem se nenudila. Romantická linka mě překvapila, vůbec by mě nenapadlo, že by se mohlo stát něco, co se nakonec mezi postavami stalo. Konec byl jeden velký zvrat a nemůžu se dočkat dalších dílů, protože to zatím vypadá na pořádný drama!

19.01.2024

Potom, co jsem minulý rok dočetla trilogii Dvůr trnů a růží, jsem věděla, že si potřebuju přečíst i autorčinu druhou vychvalovanou sérii, Skleněný trůn. Nechala jsem si ji opět na podzim, protože tenhle typ knížek nejradši čtu při sychravých podzimních večerech, a co vám budu povídat, zase to byla pecka! Bylo splněno vše, co se prvního dílu týče (seznámení se světem, hlavními hrdiny a malinko i hlavní zápletkou), autorka opět předvedla svůj úžasný psací talent a probudila ve mně naději, že bych se po dlouhé době zase mohla zamilovat do nějakého příběhu.
Zatím jsem si úplně nenašla cestu k hlavní hrdince (což neznamená, že bych ji neměla ráda, jen už jsem se potkala s trochu mně sympatičtějšími), ale myslím, že by se to po přečtení dalších dílů mohlo změnit. Na otázku: "Dorian nebo Chaol?" odpovídám Chaol, moc se těším na další díly a jsem napnutá jak kšandy, co všechno se v tom světě zakázané magie stane!

19.01.2024

3,5

Psaní téhle recenze jsem schválně dlouho odkládala, protože jsem doufala, že si na knihu udělám jasnější názor, když si ji nechám trochu uležet v hlavě. Tahle knížka totiž měla takový potenciál! Ze začátku mě všechno tak bavilo: hate to love romantika frajírka a tvrdohlavé hrdinky, vtipy, styl psaní, pohodová atmosféra a hlavně trochu badass hlavní hrdinka Bianca, která mi v mnoha situacích připomínala mě a která měla našlápnuto na jednu z nejlepších knižních postav, se kterými jsem se vůbec kdy setkala. V jednu chvíli bylo všechno až překvapivě úžasný, ale pak... se to nějak pokazilo. Bianca se začala chovat jako klasická pitomá hlavní hrdinka (začala lhát rodině i kamarádkám, nechtěla poslouchat svoje city, a proto radši začala randit s klukem, se kterým neměla žádnou chemii, a většinu svých problémů řešila sexem, při kterém se zamilovala do kluka, kterého nesnášela) a mně se všechny naděje na skvělou hlavní hrdinku rozsypaly jako domeček z karet. Weasley (to jméno mi mimochodem celou knihou hrozně vadilo, jsem si hold furt představovala hodnýho Rona z HP a ne sexy badboye ) mi sedl až ke konci knížky, kdy se Biance omluvil za to, že se choval jako kretén, a ostatní postavy už si ani nevybavuju, takže mi zřejmě nijak neutkvěly v hlavě (čtěte jako: nebyly ani dobrý, ani špatný).
Ani po měsíci nevím, jaký mám na knížku vlastně názor. Na jednu stranu se mi tak moc líbila, na druhou stranu mě ale taky dost zklamala. Kdyby tam pár prvků bylo jinak, rozhodně by byla adeptem na jednu z mých oblíbených romantik vůbec. Ale protože nad "co by kdyby" se nepřemýšlí, knihu hodnotím jako lepší průměr. Rozhodně vám ji doporučuju, ale musíte trochu snížit očekávání. Ale pokud máte rádi hate to love a hot bad boye, tak můžu říct, že se vám Otka bude moc líbit. A nakonec vás musím upozornit na fakt, že výše zmíněné slovo po dočtení určitě zařadíte do své mluvy. A to i když se budete sebevíc bránit.

1 19.01.2024

Jeden z nás byl můj první thriller a s jistotou můžu říct, že mě jeho čtení bavilo. Líbilo se mi, jak jsem po každé kapitole byla zmatená a jak se mi vždycky po několika stránkách měnila podezření na vraha. Postav tam na můj vkus bylo hodně, ze začátku jsem v nich měla zmatek, později se mi sice už nepletly, ale mrzí mě, že jsem si k žádné neudělala prakticky žádný vztah. Zkrátka jak jich bylo moc, tak nikdo nebyl ten hlavní hrdina, kterého bych mohla mít ráda, nikdo tam nebyl podrobněji charakterizován a o každé rodině toho vlastně moc nevíme. Což je škoda, protože hlavně vztah k hrdinům dost ovlivňuje to, jestli se mi kniha líbí, nebo ne, na druhou stranu ale chápu, že v tomto žánru na dlouhé charakteristiky není čas, není tam prakticky žádný hlavní hrdina, důležití jsou všichni.
Pořád nevím, jestli mi styl psaní sedl, nebo ne. Volba er-formy mě překvapila, chápu, proč byla zvolená, ale stále si myslím, že kdyby každá postava vyprávěla za sebe, měli bychom k ní bližší vztah. Pravdou ale je, že čtivost knize nechyběla, napětí taky ne a stránky rychle ubývaly.
Z konce jsem byla celkem zklamaná. Vraha jsem samozřejmě v průběhu knihy neodhadla, pár stránek před odhalením už ale ano, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že mi ten vrah prostě nesedí. Tohle se mi špatně vysvětluje, protože ano, ten vrah by vás nenapadl, ale zkrátka kdyby to byl někdo jiný, tak by se mi celý příběh líbil asi víc.
Z knihy mám i po měsíci po dočtení smíšené pocity. Líbila se mi, obzvlášť svým napětím, ale myslím, že se tam i pár věcí dalo vylepšit. Což ale neznamená, že vám ji nedoporučuju a že autorku nebudu více objevovat. A celkově do thrillerových vod bych chtěla zaplouvat častěji.

5 19.01.2024

Na tuhle knížku jsem se na jednu stranu hodně těšila, protože jsem na ni četla jen samou chválu, ale na druhou stranu jsem se bála, že mě knížka zklame. Už dlouho jsem nečetla nějakou fakt dobrou romanťáru, takže jsem do téhle vkládala naděje, že by to mohla být po dlouhé době fakt pecka. A panebože, jsem tak ráda, že se mi konečně do rukou dostala nějaká skvělá a originální romantická knížka!
Hate to love a vlastně i friends to lovers romantická linka byla naprosto úžasná, kempování, astronomie a turistika v divočině za mě byly fakt originální náměty, nic podobného jsem zatím nečetla a musím říct, že jsem byla překvapená, jak moc se mi čtení o divočině líbilo. Obě hlavní postavy mi byly sympatické, na Lennonovi jsem nenašla nic, co by mi vadilo a musím uznat, že už dlouho mi hlavní hrdina takhle nepřirostl k srdci, a Zorrie mě teda občas štvala tím svým "všechno musím mít naplánované, všechno musí být pod kontrolou, ale ne, takhle to být nemá, to jsem si nenaplánovala", protože jasně, plánování je důležitý, ale ne v takové míře, že si plánujete i to, kdy půjdete na záchod. Takže jsem byla fakt ráda, když si to Zorrie později uvědomila a už nebyla takový plánovací maniak. Palec nahoru taky za přidané linky jako problémy v rodině (které mimochodem taky nebyly jenom klasické klišé alá umřela mi máma), homosexuální manželství a rodičovství a prvek zakázané lásky/přátelství. Krásná obálka a mapy jsou ještě taková třešnička na čokoládovošlehačkovém dortu, tom nejlepším dortu na světě.
Abych to zahrnula, už dlouho se ke mně nedostala takhle originální ya romantika. Originální prostředí a náměty, čtivý styl psaní autorky a skvělé hlavní postavy dělají z téhle knihy jednu z nejlepších romantik, které jsem kdy četla a nedivím se, proč ji má tolik lidí rádo. Tahle knížka si chválu a doporučení opravdu zaslouží!

2 19.01.2024

Bohužel, stejně jako mě zklamal první díl, mě zklamal i díl druhý. V jedničce jsem si Spencera a Dawn hodně oblíbila, proto jsem doufala, že by se mi tenhle díl mohl líbit víc než předchozí, ve kterém mě vytáčel mužský hrdina. Ale pravdou je, že tady mě vytáčeli oba hrdinové. Oba byli strašní paličáci, byly přehnaní tajnůstkáři, ani jeden z nich nechápal, že když někdo řekne "ne", znamená to "ne"... Ke všemu to bylo na můj vkus příliš natahované a sexu by tam taky mohlo být míň. Z prvního dílu jsem čekala, že by mezi sebou mohli mít dobrou chemii, ale při čtení dvojky mi to pořád přišlo takové nijaké, pořád mezi sebou měli nějaké problémy a hádali se, ale konec už byl samozřejmě růžový...
No já vám nevím, ale zatím z téhle série zas tak odvařená nejsem. Sice plusy převažují nad mínusy, ale zatím mě ani jeden z prvních dvou dílů nepřesvědčil o tom, že by se mělo jednat o boží romantickou sérii.
Ale pořád se nevzdávám, doma na mě čeká třetí díl a budu doufat, že bude skvělý. Sawyer a Isaaca jsem si totiž v tomto díle oblíbila, tak prosím, ať to s nimi nedopadne stejně jako s Dawn a Spencerem, moc prosím.

4 19.01.2024

4,75

Ještě nikdy jsem z knihy nebyla tak zmatená jako z Námi to končí. Na jednu stranu jsem byla naprosto odrovnaná z tématu, které kniha pojednává, překvapilo mě, jak se mi při čtení otevíraly oči, jak jsem při čtení pochopila a změnila názor na jednání hlavní hrdinky, ale na druhou stranu jsem čekala asi ještě něco víc. Přeci jen Námi to končí je podle recenzí nejlepší do češtiny přeloženou CoHo, ale osobně musím říct, že Bez naděje nebo Možná jednou se mi líbily víc. Přestože tahle kniha za mě řeší nejzajímavější a nejvíc očiotevírající (to je ale výraz :D) problém, občas jsem se v nějakých pasážích, hlavně na začátku, nudila. To se mi při čtení dvou výše zmíněných CoHo knih nestalo. Ke všemu mě při čtení více zaujala Lilyina teenagerská minulost než její dospělé já, což asi dokazuje, že pro tuhle knihu nepatřím do té pravé věkové skupiny. (Nebo takhle, ta přítomnost byla vážně zajímavá a právě v ní se odehrává ten závažný problém, bez kterého by Námi to končí nebo Námi to končí, ale při čtení jsem se vždycky moc těšila na Lilyiny zápisy v deníku, protože mě zkrátka víc bavily.) A co mě zamrzlo nejvíc, že i přes bolestivé téma jsem při čtení neuronila ani slzičku. Možná se to zdá divné, ale já knihy hodnotím i podle toho, jak moc mě zasáhne. A tahle mě zasáhla, a věřte mi, že opravdu hodně, protože od teď se na vztahy budu koukat jinak, ale nezasáhla mě natolik, aby mě kniha emočně vyždímala, jak všechny ostatní. Nevím, co je se mnou špatně, protože při čtení mě opravdu bolelo srdíčko, ale takto to hold je.
I tak jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Nejen, že mi otevřela oči, ale taky jsem zjistila, jak těžké je odejít od milované osoby, i když vám ublížila. Taky jsem ráda, že jsem koupí podpořila autorku a že se mi doma moje CoHo sbírka pomalu rozrůstá. Možná si, až budu starší, dám re-reading a knihu budu vnímat jinak, protože jsem vlastně pořád ještě jenom "dítě". Možná že za pár let mi z očí poteče vodopád slz. Kdo ví. Zatím pro mě ale kniha zůstane menším zklamáním.
Ale abych úplně nelhala, při poznámce autorky jsem měla vlhké oči. Protože panebože, já nevím, co na to říct. Snad jen: Až budu velká, chci být jako ty.

2 19.01.2024

Jako jo, je to místy praštěný, nesmyslný, slovo čokoláda čtete na každé stránce a postavy se občas chovají nelogicky, ale mně se tahle slaďárna líbila. Skvěle mi sedla na začátek prázdnin a zalíbil se mi Olin styl psaní, který mi připomínal styl Kasie West nebo Jenny Han, jenom s více vtípky a Harry Potter narážek. A k mému překvapení mi ten humor fakt sedl, nějaké hlášky mě i pobavily. Messangerové konverzace byly taky super ozvláštnění. Zkrátka pokud hledáte nějakou oddechovku na léto, Navždycky vám můžu doporučit, ale nečekejte nějaký velký zázrak, musíte do toho jít čistě jen jako do zlepšováku nálady.

1 19.01.2024