zamilov.do.knih
komentáře u knih
Nové sny
Lilly Lucas
3,5/5
tenhle díl série z green walley mi přišel takový neslaný nemastný. sice se skvěle četl (stejně jako díly předchozí) a autorčin styl se mi moc líbí, ale jinak jsem si k postavám nevytvořila skoro žádný vztah (jako by mi v knize chyběla jejich charakteristika), romantická linka mezi nimi mi přišla taková zvláštní (nevím úplně proč, ale úplně mi nesedla) a nevím no, prostředí vesnice a kempu jsem si oblíbila, ale tihle dva mi v tom prostředí moc k srdci nepřirostli. ještě dodám, že knížku jsem dočetla před měsícem a už teď si sotva pamatuju, o čem to vlastně bylo. tento díl tedy hodnotím jako zklamání, přesto dám ale dalším dílům šanci, protože miluju, jak je autorčin rukopis čtivý, a třeba mi další příběhy a hrdinové sednou víc.
Návrh
Elle Kennedy
"tohle si musíš přečíst!" tenhle rozkaz jsem od mojí kámošky jíti četla a slyšela snad milionkrát od té doby, co se známe. bývaly totiž časy, kdy jsme obě měly crushe na různý hokejisty a tahle knížka a celkově celá série je právě o nich. příběh jsem si každopadně chtěla přečíst, ale dlouho dobu mě hrozně odrazovala ta obálka a ta úplně šílená cena (jako pardon, ale pětistovka za takovou hrůzu?!), nakonec se ke mně ale kniha dostala a musím uznat, že kniha by se opravdu neměla soudit podle obalu.
bylo to skvělý! příběh byl čtivý, vtipný a milý, postavy jsem si oblíbila a moc se mi líbilo, že kniha nebyla jen o hokeji a sexu (což jsem si popravdě kvůli té obálce myslela, že bude), ale řešily se v ní i celkem deep témata a oceňuju, že hrdinové společně našly klíč k překonání svých problémů z minulosti. jedinou výtku mám k posledním cca padesáti stránkám, kde to mezi postavami skřípe, ale nemuselo by, kdyby spolu normálně promluvily (taková klasika v knížkách ze střední haha). ale jinak hodnotím jako skvělou knížku a doufám, že seš konečně spokojená, jíťo!
Stačí pár kapitol navíc
Sára Topinková
absolutně jsem nečekala, že se mi nějaká bonusová brožurka bude takhle líbit (já ty bonuskovky totiž vždycky považovala spíš za nepotřebný doplnění, který je fajn, ale obejdu se bez něj), ale páni, tohle bylo hrozně miloučký (cilka a rob) a zároveň hrozně vtipný, protože mě hrozně bavilo číst konverzace autorky a redaktorky. rozhodně doporučuju, tohle určité není nepotřebný doplnění!
Stačí mávnout křídly
Sára Topinková
4,5/5
tahle knížka byla krásná, ale během čtení mi bylo docela smutno. příběh se mi vryl do paměti, ale taky si pořád pamatuju, jak mi během čtení bylo úzko. tím chci říct, že tahle knížka je určitě moc důležitá a hluboká, ale chtěla bych upozornit na to, že to není moc veselé čtení, tak abyste s tím počítali. co se postav týče, tak ty mi byly sympatické (oblíbila jsem si hlavně roba, kterého jsem obdivovala v tom, že to s cilkou nevzdal, i když ho pořád odbývala, a ten jejich moment u vchodových dveří v bonusové brožurce byl hrozně cute), styl psaní se mi moc líbil a grafické zpracování knížky je nádherné. bůh ví proč knížku v hlavě pořád srovnávám s alespoň prozatím, i když vím, že tyhle dva příběhy jsou od sebe hrozně odlišné a porovnávat je je blbost, ale stejně musím říct, že alespoň prozatím je asi přece jenom víc můj šálek čaje (feel good jsem měla vždycky radši než nějaké heavy příběhy) a moje srdce si asi proto ukradlo trochu víc. stačí mávnou křídly je ale každopádně krásně napsaná knížka, která rozebírá mnoho těžký a důležitých problémů a témat, a proto toho dokáže čtenářům mnoho předat. (jo a pro brňáky je bonusem i to, že se část příběhu odehrává v nám známém prostředí hihi.)
9. listopad
Colleen Hoover
3,5/5
když jsem byla v prosinci nemocná, tak jsem se rozhodla pustit do další colleen z mého seznamu. jejích knih jsem přečetla už poměrně dost, proto si myslím, že na její díla už mám určitý požadavky a pouštím se do nich s poměrně vysokými očekáváními, na 9. listopad jsem navíc viděla chválu ze všech stran, takže ta má očekávání ještě o něco znásobila. ale bohužel musím říct, že tahle coleen mi nějak nesedla. ne že by se mi vyloženě nelíbila, ale rozhodně mě neuchvátila tak moc, jako třeba odvrácená tvář lásky nebo pravda, nebo lež, což jsou jedny z mých topstrop knížek vůbec. možná to bylo tím, že hrdinové byli mladší než jsem u colleen zvyklá. možná to bylo tím, že mi ten námět přišel celkem nereálný a založený na tolika náhodách, že jsem mu prostě moc nevěřila. a ikdyž mě zvrat v knize šokoval a příběh mi i něco málo předal (například že sebevědomí a sebeláska je důležitá!), tak prostě mi tam chybělo to něco, co by mě chytlo za srdce a abych si knihu zamilovala. z 9. listopadu se tedy stává knížka, která má podle mě originální a vlastně i poměrně dobře zpracovaný námět, ale nezaujala mě natolik, aby se stala jednou z mých srdcovek.
Svoboda pomíjivosti
Daniel Kopejska
svoboda pomíjivosti je sbírka básní haiku, která je zároveň autorovou prvotinou a ke mně se dostala vrámci spolupráce, za což moc děkuju. přiznám se ale, že bez této nabídky by mě kniha nejspíš minula, protože to není žánr, který bych často vyhledávala. co se poezie týče, přečetla jsem jí pomálo, a haiku jsem nečetla žádné, když mi ale autor nabídl knihu k recenzi, řekla jsem si, že to vyzkouším a nakonec jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. básně se mi moc líbily, obdivuju autora, že pomocí tak mála slov dokázal vyjádřit tolik pocitů a věřím, že to počítání slabik musel bejt někdy fakt oprus. nad některými básněmi jsem se občas musela více zamyslet, abych pochopila, co tím chtěl básník jak se říká říci (u některých si teda pořád nejsem stopro jistá, jestli jsem je pochopila správně), ale sečteno podtrženo tuhle knížečku určitě můžu doporučit všem, kteří mají rádi poezii, anebo těm, kteří by ji stejně jako já chtěli objevit.
Petr a Lucie
Romain Rolland
další povinná četba, která se mi dostala do rukou, nebyla žádná antiutopie, ale tragický romatický příběh. ten se mi sám o sobě líbil (cením, že byl krátký a neobsahoval tak hluchá místa, tudíž měl děj celkem spád), ale bohužel mi v něm nesedly hlavní protagonisti. petr mi přišel nudný a svými dlouhými myšlenkovými pochody mi často připomínal hamleta, kterého moc nemusím, lucie mě taky moc nezaujala a jako dvojice mě taky moc nechytli za srdce. a nemluvě o tom, že kvůli škole už jsem věděla, jak příběh skončí, mě pointa na konci novely vůbec nepřekvapila. možná, že kdybych knihu už od začátku nečetla s tím, že vím, jak ti dva dopadnou, by si mě příběh získal víc, ale takhle to prostě bylo takový neslaný nemastný.
Návštěva staré dámy
Friedrich Dürrenmatt
tohle drama v maturitní četbě nemáme, ale když jsme se o dürrenmattovi učili, tak mě zaujala jedna replika, kterou nám profesor odříkal. "svět ze mě udělal děvku a já z něj udělám bordel." tohle jsem si prostě musela přečíst.
bohužel jsem měla asi moc velká očekávání a nakonec mě příběh zas tak moc nebavil, i když teda námět a motiv kolektivní viny považuju za originální a povedeně zpracovaný. jen jsem možná čekala větší spád děje nebo trochu víc cool hlášek staré dámy nebo nevím, prostě mi tam něco chybělo.
Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
manon lescaut je tragické drama, které autor napsal v době, kdy český národ prožíval těžké chvíle. snažil se ho tedy povzbudit a dílem ukázat krásu českého jazyka, což se mu, myslím, povedlo. kniha je opravdu krásně napsaná a díky veršům se i rychle čte. co se ale příběhu týče, ten mi přišel takový neslaný nemastný. sice se mi líbil, ale nepřišel mi nijak výjimečný a za srdce mě taky moc nechytl. a co se maturity týče, tak si ještě nejsem úplně jistá, jestli si manon zvolím, trochu se totiž bojím rozboru těch veršů se všemi těmi jazykovými prostředky.
Bílá nemoc
Karel Čapek
tohle byla další kniha z maturitní četba, která se mi moc líbila! nejen, že se snadno a rychle četla, ale hlavně mě její myšlenka přinutila se zamyslet a konec příběhu mě dokonce chytil za srdce. je teda pravda, že jsem měla takovou slabší chvilku, ale já jsem se nad tím koncem sakra rozbrečela v šalině. v šalině! nad bílou nemocí! jakože cítila jsem se pak trochu trapně, to uznávám, ale fíha, nikdy bych neřekla, že budu bulet nad čapkem. a ještě k tomu v šalině!
no dobře, šalin už bylo dost a recenze málo, když ale já ani nevím, co víc dodat. asi teda jenom dodám, že za mě to bxlo jedno z top děl, které máme v povinné četbě, a určitě si jej vezmu k maturitě. jo a čapek byl na svou dobu fakt borec! toť vše.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
příběh o malém princi zná snad úplně každý. každý ví, že cestoval po planetkách, protože ho ranila růže. že se na Zemi setkal s letcem s porouchaným letadlem. že liška byla jeho kamarádka a že had byl ten, kdo ho zradil. i já to věděla, přestože jsem jej ale nikdy nečetla.
časem jsem se ale začala stydět, že jsem takovou klasiku nikdy nedržela v ruce, a proto jsem se tento nešvar na přelomu října a listopadu rozhodna napravit. a bylo to krásný! miloučký, jednoduchoučký, ale zároveň hloubku skrývající... prostě jako pohádka, která je ale něco víc než pohádka. upřímně nechápu, proč jsem se malému princi takovou dobu vyhýbala, říkám si ale, že to tak třeba mělo být. třeba mi bylo souzeno objevit ho poprvé až teď, protože dřív bych ho četla úplně jinýma očima.
1984
George Orwell (p)
4,5/5
tohle pro mě bylo hodně emočně náročný čtení, ale do chvíle, než jsem se do knihy pustila, mě vůbec nenapadlo, že se mi knížka takhle moc vryje pod kůži. vůbec jsem si nemyslela, že by mi místy mohl lést mráz po zádech nebo že bych ke konci mohla i brečet, ale to jsem tuhle knihu opravdu podcenila. moje emoce během čtení byly fakt šílený a takovouhle úzkost jsem snad zatím během čtení nikdy nezažila. bylo mi z toho fakt špatně (částečně z toho mučení, ale převážně teda z toho systému a zmanipulanosti) a na myšlenku, že by někdy něco podobného mohlo nastat, radši ani nechci myslet.
proto si myslím, že tohle je jedna z těch knížek, kterou by si měl někdy za svůj život přečíst úplně, úplně každý. abychom si všichni uvědomili, jak je důležité mít svobodu, a abychom si vážili, že náš svět nevypadá jako v této orwelově antiutopii. ale hlavně abychom se snažili, aby tak nikdy nevypadal.
over-all zatím jedna z nejlepších knih k maturitě, kterou jsem četla! lehce a rychle se četla (až na jednu nudnou kapitolu v 2. části), nese v sobě důležité myšlenky a dobře se o ní (i o jejím autorovi) povídá (aspoň teda doufám, zatím jsem nemarurovala).
Krvavá svatba
Federico García Lorca
tohle byla moc fajn hra! jednoduché repliky, španělský folklór a lehce mystická atmosféra, to všechno knize dodávalo na čtivosti a napínavosti. přečetla jsem to hnedka a po dlouhé době to byla kniha z méhi seznamu maturitní četby, která mě fakt bavila. můžu jenom doporučit!
Neopouštěj mě
Laura Kneidl
tuhle recenzi píšu šíleně pozdě po dočtení a je tomu tak proto, že jsem se pořád snažila si celou duologii srovnat v hlavě, ale marně. pořád jsem toho názoru, že se mi to nelíbilo, ale nevím, jak svůj názor vyjádřit, abych někoho, komu se knížka líbila, neurazila. protože na jednu stranu asi chápu, proč se lidem líbí – řeší důležité téma a někdo, kdo prožívá něco podobného jako hlavní hrdinka, se v ní mohl najít a třeba mu kniha mohla s problémem i pomoct. ale na stranu druhou mě prostě celou dobu štvalo, že spolu postavy nekomunikovaly. teď budou někteří namítat: "ale právě o to šlo, že měla strach o tom někomu říct," ale sakra! dusit všechny svoje problémy v sobě nikdy nikomu nepomohlo! no a s tímto se pojí i postava lucy, která mi v tomto díle přišla dost nereálná, protože si myslím, že nikdo nemá tolik trpělivosti jako on. týpek očividně věděl, že se se sage něco děje a čekal třeba nevím půl roku klidně jako beránek a vůbec nepůsobil, že by ho sralo, že mu sage pořád po tak dlouhé době nedůvěřuje. ale v reálu to prostě takhle nefunguje. pokud svoje strachy budete před každým skrývat a uzavírat se před nimi, oni ztratí trpělivost a vztahy mezi vámi se naruší. a je to pochopitelný, protože se budou cítit, že jim prostě dostatečně nevěříte. a v neposlední řadě mi tahle knížka přišla strašně nudná a zbytečně natahovaná. kdyby se oba díly osekaly, tak by z toho mohla klidně být jedna fajn knížka, ale protože autorka první díl utla zvratem, tak pak musela psát dalších 400 stran prakticky o ničem (děj druhého dílu by se rozhodně vešel tak na 100 stránek) jenom proto, aby jí to vyneslo víc peněz (tak to na mě působilo). a naopak konec, ve kterém je důležitá konfrontace s příčinou problému, na mě působil strašně nevěrohodně a odfláknutě, no prostě zklamání.
abych to nějak shrnula, tak za největší problém považuju tu zdlouhavost vyvolanou nekomunikací postav. takhle to vypadat nemá! a pokud se autorka snažila knihou předat nějaké poselství, tak z mýho pohledu ne úplně správně (ale oceňuju, že sage vyhledala pomoc u psycholožky!). a i když vím, že jdu hodně proti proudu, tak tuhle sérii prostě doporučit nemůžu.
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
po rereadingu to miluju ještě víc než jsem to milovala před dvěma lety, kdy jsem knihu četla poprvý. velkej podíl na tom mají ty sexuálni scénky (ty jsou fakt dobrý ó můj bože!) a těch posledních pár kapitol, kde mám podrhaný snad úplně každý slovo. a taky miluju piloty. a poslední větu. aaaaaa!!!
Ostrov lhářů
Emily Jenkins
(SPOILER) knížku jsem četla v angličtině, tudíž i recenzi jsem napsala právě v aj a teď jsem líná to překládat, pardon :D
this book was pretty confusing. i've been kinda fazed from the very first pages but well... i didn't mind actually. the story pulled me in and even though the language barrier i understood almost everything and i kept reading really fast (so i highly recommend it for those who are insecure about reading in english, this one is pretty easy!). i liked the characters, especially the main girl character (i liked her thoughts and memories, and her feeling for gat), but i found the whole family really interesting (little detail which i appreciated: the family tree on the first page. it helped me so much not to lose in the names and relationships). and the story of the liars was just... mind-blowing. i just really didn't expect their story would end like THAT! after i found out the truth, i was staring on the pages for a couple of minutes and my brain was like: (spoiler!) "what the hell?! so that means she was talking with some kind of ghosts all the time?! or... whaaat?!" (end of spoiler).
soo yeah i still don't know what to think about the end and generally about the whole book, but i really enjoyed reading it and i liked the simple writing too. i recommend it to readers who like to be shocked and confused while reading it on the beach on the hot summer day.
Na jedné vlně
Jenn Bennett
tahle knížka pro mě byla zklamáním. ne že by byla vyloženě špatná, ale když ji porovnám s kudy ke hvězdám a když si vzpomenu, jaká jsem měla očekávání, tak prostě vím, že jsem čekala víc. byla sice čtivá a vlastně mě i bavila, ale bohužel nepřišla mi ničím extra. kudy ke hvězdám jsem četla před dvěma rokama a ten příběh si pořád pamatuju, zato na jedné vlně jsem četla před měsícem a už si pořádně nevzpomínám, o čem to vlastně bylo.
za ten nejhlavnější problém na téhle knize však jednoznačně považuju anotaci, která mi prostě zkazila celej požitek ze čtení tím, že mi prozradila věc, která mi měla vrtat hlavou po celou dobu čtení. kdybych bývala prožívala s hrdinkou ty rozpory emocí, kdy měla ráda dva kluky najednou, možná by moje recenze byla jiná. ale tím, že jsem už od začátku věděla, jak to s nima je, tak ta celá linka s dvěma kluky byla s prominutím úplně o hovně. mrzí mě to, protože postavy byly moc fajn a prostředí se mi taky moc líbilo, ale ta anotace mi prostě zkazila celej dojem ze čtení. bylo to jako by mi někdo vyspoileroval konec a já byla ochuzená o zvrat a napětí. nebýt té anotace, tak možná knihu hodnotím mnohem pozitivněji, ale takhle ji bohužel považuju za zklamání.
Instant karma
Marissa Meyer
o téhle knížce asi nejvíc vypovída to, že tuhle recenzi píšu cca měsíc potom, co jsem ji dočetla, ale už jsem ji za tu dobu stačila zapomenout. nebylo v ní totiž nic, co by mě nějak moc zaujalo. sice se mi líbilo prostředí záchranného střediska (to mi přišlo celkem originální, moc knížek s tímto prostředím totiž neznám, a roztomilý, protože come on lachtánci, tuleni a vydry!), ale jinak mi všechno ostatní přišlo takový průměrný. nezaujali mě hlavní hrdinové (a asi hlavně právě kvůli tomu se mi kniha zas tak moc nelíbila) ani romatika mezi nimi, ta "detektivní" zápletka od půlky knížky mě taky moc nebavila, protože mi celkem brzo došlo, kdo asi nakonec bude ten záporák (a měla jsem pravdu), a dokonce ani ten hlavní fantasy prvek mi nepřisel nějakej wow úžasnej (i když autorce musím nechat, že mi to opět přišlo jako celkem originální motiv) a spíš mi přišlo, jakoby ho hrdinka lehce zneužívala? (občas třeba nějaký "hříšníky" a hlavně teda quinta chtěla trestat za celkem prkotiny se mi zdálo.) ale líbilo se mi, že to mělo i ten opačnej efekt, že mohla nejen trestat, ale i odměňovat dobré skutky.
celkové si teda myslím, že instant karma není špatná kniha, ale bohužel mě ničím zas tak moc nezaujala a prostě jsem ji za pár týdnů úplně vypustila z hlavy. ale to neznamená, že by se nemohla líbit! třeba pro takové mladší čtenáře by to mohla být fajn feel-good romanťárna k moři.
Alespoň pár kapitol navíc
Amélie Salingerová
pokud se vám alespoň prozatím líbilo, tak se vám tahle brožurka bude určitě líbit taky. jsou tam dvě bonusové kapitoly, úsměvný překlepy a krátký články od betačtenářů. je to prostě takový příjemný doplnění k příběhu.