Ostrov lhářů ekniha

06. listopadu

Příběh vypadal zajímavě, ale od začátku mě moc nechytl. Hlavní postava byla trochu svérázná, ale to mi nevadí, normálně čtu i sci-fi :-)) takže bez předsudků ..čekala jsem více od jednotlivých postav, kapitoly působily nedokončeně. Někdy se tím zabránilo vyzrazení pointy příběhu, ale stejně... Konec se -myslím- dal odhadnout už asi od poloviny. Takže stejně žádné překvápko. Celkově lepší průměr. Námět tady už ale byl víckrát....

1 24. září

Je to silný. Přečtěte si to.

1 25. srpna

Je to strašně zvláštní. Vůbec jsem nevěděla co čekat. Na jednu stranu byla v knize sposta zajímavých postřehů, ale souhlasím, že postavy byly strašně ploché. Nebrečela jsem. A to jsem pěkná citlivka. A navíc jsem si poslední část nechala na doma, abych nebrečela v práci. Ale toto? Nevím, co je špatně. Probrečela jsem třeba celé Young Royals (seriál), Prohnilé město a tak. A u DIMIL jsem brečela bolestí (OK, to bylo trochu složitější, ale stejně, nesnáším to). Myslím si, ž kniha stojí za přečtení, ale moje oblíbená teda není. V angličtině bych ji asi číst nechtěla tím, jak je psaná. Jinak se mi moc líbily Cadyiny hrátky se slovy. ⭐️⭐️⭐️⭐️/⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️

2 23. srpna

Musím říct, že tohle jsem absolutně nečekala...
Tuhle knihu jsem se rozhodla číst, protože ji spousta lidí opěvovala, a upřímně, to bylo skvělé rozhodnutí.
Tohle je jedna z nejlepších knih jaké jsem kdy četla, a taky jediná, která ve mně probudila tolik emocí (Dvory se nepočítají). Byla to totiž vůbec první kniha, u které jsem opravdu brečela, dokonce víc než u knihy Námi to končí, a to už je co říct. Kniha byla neuvěřitelně čtivá, měla krátké kapitoly, a taky obsahovala spoustu mouder do života. Vážně se mi ani nechce věřit, že tohle někdo dokáže napsat. Neměla jsem tušení, co se stane, až do posledních stran. Celá kniha se mi v hlavě promítala jako film. Konec byl pro mě nečekaný, takže do posledních kapitol jsem byla jako na trní.
Vážně tuhle knihu s čistým svědomím doporučuji, protože si myslím, že si v ní každý něco najde.

2 17. srpna

2.5/5* Všechno to bylo takové... ploché. To je to slovo. Postavy mi byly úplně jedno (neměly žádnou hloubku), knížka mě většinu času nudila (nic se tam nedělo) a posledních 20 stran to sice vylepšilo, ale minimálně. Styl psaní je hrozně zvláštní. K příběhu sedí, to jo, ale upřímně si vůbec nedokážu představit, že bych tuhle knížku četla v překladu. Za mě overhyped. Ale pokud chcete zabít čas jeden letní večer a trochu si popřemýšlet o sociálních privilegiích, tak asi dobrý.

3 12. srpna

Páni. Tohle je neuvěřitelně zvláštní knížka. Z letmého pohledu na komentáře vidím, že ne každému sedla, a že ne každý ji pochopil, ale páni. Když jsem se do ní pouštěla, nevěděla jsme nic, ani anotaci jsem nečetla, jediný, co jsem znala, byla první věta. Nebo čtyři.

„Welcome to the beautiful Sinclair family.
No one is a criminal.
No one is an addict.
No one is a failure.“

A nějak mi to stačilo. Po první desítce stránek jsem naprosto podlehla jazyku a stylu vyprávění, a i když jsem naprosto netušila, která bije, četla jsem dál. Prvních 200 stránek bych asi neoznačila za nudu, ale rozhodně se nic nedělo. Ale to je právě to, co mě táhlo dál. Kdy se něco konečně stane? Co nevíme? Furt se o něčem nemluví, něco se stalo, co? A vyplatilo se to. Nechci se tu o tom moc rozepisovat, pokud má tuhle knížku smysl číst, tak když o ní nic nevíte. Ale způsob, jakým doručuje poselství, forma komunikace, kterou se postupně prokousáváte, představy hrdinky bez mrknutí oka přecházející v realitu a zase zpět… bomba.

3 09. srpna

Velice zvláštní kniha.
Podle anotace jsem si myslela, že to bude příběh o partě přátel s hrdinkou Cadence v hlavní roli, která nebude úplně normálním teenagerem a spolu s kamarády budou zažívat letní dobrodružství na ostrově se vším všudy. Lásky, intriky, tajemství. To bylo moje očekávání.
Z prvních 100 stránek jsem úplně nepochopila smysl příběhu. Cadence tam popisovala svoje pocity a myšlenky a rodinu, ve které jsem se docela dost ztrácela.
Po první polovině jsem tak nějak četla a říkala si, že už se tam možná i něco dozvím, ale pak to zase přešlo až zhruba do 75. kapitoly, kde se konečně něco začalo dít, ale potom jsem se dozvěděla, že se to asi vlastně nestalo a doteď úplně nechápu o čem jsem četla.