zamilov.do.knih
komentáře u knih
Alespoň prozatím
Amélie Salingerová
mi-lu-ju to!!! miluju marinu, miluju jakuba, miluju marinu s jakubem, jakuba s marinou a miluju hlavně to, jak občas udělaj nějakou blbost, ale všechno si mezi sebou vyříkají, protože ví, že komunikace je základ všeho. tahle knížka pro mě byla hotovej balzám na duši po tom, co jsem dočetla nedotýkej se mě, kde je hlavní hrdinka sage úplnej opak mariny (dusí svou minulost a problémy v sobě a svýmu partnerovi o nich neřekne, i když on by jí rád pomohl) a fakt, že marina s jakubem jsou mladší než sage a i přesto chápou, že když budou mlčet, tak se nikdy nic nespraví, je celkem crazy. oblíbila jsem si prostředí, ve kterém se alespoň prozatím odehrává, a překvapivě se mi v knížce moc líbilo i to covidový období. překvapilo mě, že jsem si na tu dobu online výuky a karantény zavzpomínala celkem v dobrém (protože jsem ji prožívala naopak dost těžce a špatně), i když mě teda fakt mrzelo, že jsem ji netrávila na samotě v lese, kde bych se zamilovala do svýho souseda. alespoň prozatím budu rozhodně doporučovat! je to totiž čtivá oddechovka se skvělými postavami, která v sobě ale zároveň nese i důležitá témata a která ukazuje, jak je důležité, aby spolu lidé komunikovali a byli k sobě upřímní. a plus je to skvělý na zavzpomínání na covidovou dobu, na kterou jsem díky čtení trochu změnila názor a nakonec ji začala brát jako dobu plnou vtipných zážitků a nových zkušeností.
Nedotýkej se mě
Laura Kneidl
1,5/5
během čtení téhle knížky byly moje pocity jak sinusovka. ze začátku to šlo z nuly, protože jsem neměla žádná očekávání, pak se to pomalinku začalo zvedat k vrcholu, potom to ale všechno začalo klesat, protože mi děj přišel zbytečně natahovanej a začalo mě to strašně nudit. pak se to ale zase začalo lepšit a já jsem jásala, že se mezi nimi konečně něco děje!!! ale pak? fíí (to nadšení padá a padá, každým slovem a každou stránku hlouběji a hlouběji) a bum (dopadlo to do nejnižsího bodu). myslela jsem si, že moje nasranost z otravnosti hlavní hrdinky na začátku knihy (vím, že měla těžkou minulost, ale doprdele kluk co za tebou sedí na přednášce ti asi před celým sálem nemůže nic udělat panebože tak se uklidni a nemel o tom na každý stránce) byla dost velká ale pff haha konec mě nasral ještě tak milionkrát víc. kdyby ta hrdinka nebyla tak naivní a posraná z každýho chlapa, trochu důvěřovala svýmu partnerovi, kterej na ni byl hodnej, kterej byl empatickej a trpělivej a neudělal absolutně nic špatně (ta jeho trpělivost stojí za obdiv, já bych to tak dlouho fakt nevydržela) a kdyby to všecko nedusila v sobě a uměla komunikovat, tak by ta kniha nemusela bejt taková bichle s nudným prostředkem a nemusela by mít absolutně zbytečnej druhej díl (o něm se vyjádřím v samostatným příspěvku). takhle ta knížka vypadá jako autorčin pokus napsat příběh s těžkým tématem, kterej byl ale podle mě pojat dost špatně (hrdinka sice vyhledala psycholožku, ale jinak o svých problémech neřekla nikomu jinýmu, třeba kamarádce nebo partnerovi, podle mě by se to ale právě těmto osobám říct mělo, protože to oni vás znají, to oni s vámi tráví většinu času a zaslouží si vědět pravdu) a prostě takhle by se problémy řešit opravdu neměly. plus to bylo hrozně natahovaný. a hlavní hrdinka mě strašně vytáčela... mělo to potenciál a když se dali hrdinové dohromady, tak to vypadalo fakt nadějně, ale konec byl pro mě prostě poslední kapka a myslím, že ho nezachrání ani ten bichloidní druhej díl.
Láska & gelato
Jenna Evans Welch
aww tohle bylo tak slaďoučký!!! zamilovala jsem si prostředí (florencii si přidavám na seznam míst, kam bych se někdy chtěla podívat), hlavní hrdiny, čtivost (nemohla jsem se odtrhnout!), styl psaní a celkově celej příběh. nevím, jestli se tahle knížka tak moc líbila, protože mi sedla do nálady a letního cestovatelskýho období (rozečetla jsem ji během letu do říma), nebo protože na mě působily nějaký magický síly, ale tohle byl po dlooouhatánské době příběh, který mě pohltil a nepustil. a já jsem za to tak moc ráda! tak moc ráda za ty magický síly, díky kterým jsem konečně zahnala to dlouhý období nudnýho čtení plnýho knížek, který mě nebavily. je to úžasný! milujumilujumiluju!!! sakra, hned bych si dala rereading.
Bez dechu
Jennifer Niven
uff. tak tohle byla mega divná knížka. největší problém jsem měla se stylem psaní, kterej mi absolutně nesedl a knížka se mi proto dost špatně četla, hlavní postavy mi přišly strašně stupidní (oba dva), naivní (to spíš ta holka) a nesympatický (opět oba), a na to, že v anotaci se píše o dospívání a o zvládání problémů v něm, tak jsem v příběhu našla nanejvíš to, jak v 17/18 líbat a sexovat. jakoby joo, byl tam problém s rozvodem rodičů, ten mi ale nepřišel tak dobře vyřešený (otec prostě přikáže, aby se matka s dcerou odstěhovaly na ostrov, ony jsou s tím ok a otec zároveň své dceři neustále lže... prostě hej to není správný řešení!!!), a asi tam bylo i objevování sebe sama, ale prostě to, že hrdinka bude pořád jenom chlastat a spát s klukem, kterýho zná prosím pěkně celé 3 dny!? mi fakt nepřijde jako to pravý objevení. jediný, o čem můžu říct, že se mi aspoň trochu líbilo, bylo prostředí ostrova. to ale tuhle knížku prostě nezachrání.
celkově mi na knížce vadilo hrozně moc věcí a prostě mi to všechno přišlo hrozně divný a ty nesympatický postavy příběhu vůbec nepomohly. posledních sto stran jsem četla už jenom přímé řeči, protože mě zajímal konec (kterej byl teda za mě opět strašně divnej a moji nasranost z knížky jenom zhoršil), a po dočtení jsem si jenom říkala, proč jsem naivně věřila tomu, že aspoň ten konec mohl bejt fajn. za mě je tahle knížka teda jedno velké ne, neříkám ale, že si nemůže najít své čtenáře. já vám ji ale teda fakt doporučit nemůžu.
Kdekoliv
Sarah Sprinz
3,5/5
na začátek bych chtěla zmínit, že mi knížka přišla hrozně inspirovaná harrym potterem. ten obrázek koleje na vnitřní straně obalu vypadá jako bradavice (ale zas je pravda, že ty stavby ve skotsku takhle asi vypadaj no), ale hlavně ten protivnej učitel (už si nepamatuju, jak se jmenoval ups) byl prostě jasnej snape a ten spor, co měl s rodiči hlavní hrdinky, mi strašně připomínal ten trojuhelník snape x james x lily. zároveň mi přišlo, že začátek měl tempo ideální, prostředek se ale začal trochu táhnout, když ale došlo k zvratu, kde bych tu táhlost a rozepsanost ocenila a chápala, tak nee, tam to bylo jen tak zmíněno a místo toho tam byl strih "o několik měsíců později". a pak se začal blížit konec, ve kterém autorka chtěla vyřešit všechny nedořeslšený věci na co nejméně stránkách (působil na mě hrozně odfláknutě a všechno se tam dělo hrozně rychle) a poslední kapitola byla čistý klišé, u kterýho jsem jenom převracela oči.
ale abych nebyla jenom kritická, tak se mi moc líbil styl psaní (mega dobře a rychle se to četlo), hlavní hrdinové byli fajn (a celkově celá jejich parta mi byla moc sympatická!) a romatická linka mezi nimi byla taky v pohode. o moc víc se ale těším na druhej díl, kterej by měl být o jejich kámoších, kteří se už v tomhle díle dost pošťuchovali a aaa ma to být friends to lovers (a tuhle linku absolutne milujuu!), takže ten díl si rozhodně nenechám ujít!
nakonec už jen dodám, že moc doufám, že nějakej díl bude o grace, protože to byla skvělá holka a přála bych jí šťastnej konec! joo a knihu doporučuju všem romantickým duším! (musím to zakončit nějakým suprčupr doporučením žejo. )
Nebe ze zlata
Laura Wood
tahle kniha je pro mě přesně tou, která mě naučila, že krásnej zevnějšek nemusí znamenat i krásnej vnitřek. ten mě sice anotací zaujal, ale po chvíli čtení jsem zjistila, že to nakonec asi nebude nic pro mě. chyběl mi tam akčnější děj, větší romatická linka a postavy, které bych si oblíbila. popravdě vůbec nechápu, proč jsem se tou knihou tak dlouho trápila a radši ji neodložila, protože takhle mě jenom přitáhla do čtecí krize, o čem vypovídá i fakt, že jsem ji četla od září. září! četla jsem ji přibližně půl roku (vždycky po kouskách a prokládala ji jinýma knihama) a celou tu dobu jsem čekala, že se třeba něco stane. že to začne být zajímavý, akční nebo že se konečně dočkám romantické linky... nic z toho se ale nestalo. jediný, co se mi na knize líbilo, bylo snad jen prostředí a možná ten první večírek. jinak to bylo hrozně nudný, předvídatelný, opakující se... no prostě meh.
jinak takovou perličkou na konec téhle strašně přinosné recenze je, že tahle fotka byla vyfocena, když jsme se s kamarádkou vracely z humbook festu. nebo teda spíš z prahy. na tom humbooku jsme totiž vydržely rekordní dvě hodiny a pak se na to vykvákly a radši bloudily po praze, protože nás ten fest nehorázně zklamal. takže když už z té knihy nic nebylo, tak o ní aspoň můžu říct, že se mnou procestovala snad půlku světa. ne ale vážně, byla se mnou fakt snad úplně všude. dvakrát v praze, několikrát na slovensku (zmákla východ, západ i střed), dokonce i v polsku... je to taková cestovatelka.
Noci běsů
Kateřina Šardická
3,5/5
knížka byla ze začátku skvělá. strašně mě chytla, nemohla jsem se odtrhnout a moc se mi líbila ta tajemná a strašidelná atmosféra. pak mi ale přišlo, že se kniha dostala do jakéhosi hluchého místa, kde mě to nebavilo tak moc, jako předtím. kde děj sice plynul, ale nějak mě nechytl, protože mi přišlo, že je to pořád to samý dokola.
postavy byly fajn, do paměti se mi ale moc nevryly. musím ale říct, že se mi líbilo, jak byla každá z nich jiná a taky jak to v měla každá z postav doma těžké. a musím se přiznat, že zvraty v astridině rodině jsem nečekala, překvapily mě a kniha mi po odhalení začala dávat i větší smysl.
bohužel mě ale vůbec nepotěšil konec knihy (poslední kapitola před epilogem), kdy by mi vůbec nevadilo, kdyby byla kniha o něco delší a my bychom četli o napínavé cestě do toho snového světa či co to bylo. takhle mi to přislo takový... odfláknutý. a je to hrozná škoda, protože jak jsem psala výše, na knížce se mi mega líbila ta atmosféra. prostě to mělo potenciál, který podle mě bohužel zůstal nevyužitý.
na knihu mám teda takový neutrální názor. pokud vás zaujala, určitě byste jí mohli dát šanci, protože není špatná, ale podle mě mohla být i lepší, kdyby ten konec byl trochu delší a napínavější.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
když jsem tak dva roky zpátky četla sůl moře, která se mi moc líbila, rozhodla jsem se sáhnout i po další autorčině knížce – v šedých tónech. ta mi však nesedla tak moc jako ta předešlá a v šedých tónech se pro mě stalo zklamáním.
největší problém jsem měla s časovou osou, kdy jedna cesta vlakem byla popisovaná strašně podrobně a zlouhavě, a proti tomu zajímavé a napínavé prostředí bylo popsáno celkem stručně. hlavní postavy mi taky bohužel nesedly tak moc jako v předešlé autorčině knize a konec mě též hrozně zklamal (celou dobu jsem to četla s pocitem, že budu na konci bulet jak želva z dojemného setkání hlavních hrdinů a ono tam v podstatě nic takovýho nebylo...)
přijde mi strašná škoda, že mi kniha nesedla, protože to historické téma, které kniha zpracovává, mi přijde důležité a zajímavé a odhaluje věci, o kterých je důležité se dozvědět. jen bohužel, s porovnáním se solí moře bylo toto prostě slabší, a proto hodnotím jako průměr. těm, kteří se ale zajímají o 2. světovou válku, by se kniha líbit mohla, protože to historické téma je v knize zpracováno moc dobře.
Nové sliby
Lilly Lucas
už nějakou dobu jsem ve čtení nějak zaseklá. buď nemám čas, nebo mě knihy v polovině přestanou bavit, nebo prostě nemám na čtení chuť. ale nové sliby mě stejně jako první díl série chytnul a nepustil. a na chvíli mi z té krize pomohl ven.
je to čtivý. fakt hodně čtivý. hlavní hrdinka izzy mi přirostla k srdci, prostředí horského městečka jsem si zamilovala už v prvním díle, romantická linka je sice taková lehce klišoidní, oba "nápadníci" jsou občas fakt na hlavu a oba dva mě štvali, nedokážu říct, který víc, a přesto jsem si tuhle knížku mega užila. knížku a vlastně i celou sérii proto můžu doporučit všem romantickým duším, věřím, že si získá vaše srdce.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
už jsem popravdě přestala počítat, kolikátá je tohle moje přečtená colleen, můžu ale říct, že tato se mojí nejoblíbenější určitě nestala. i když si mě kniha získala svým tématem, protože mi přišlo jako jedno z těch nejdůležitějších, o kterých zatím autorka psala, našlo se v ní i pár věcí, které mi prostě nesedly. jako třeba hlavní postavy. quinn byla z mého pohledu strašně zajímavá postava, protože mě na jednu stranu hrozně štvala tím, jak v sobě všechno dusí, na druhou stranu jsem v ní ale tak trochu viděla samu sebe a bylo mi jí strašně líto. a později jsem její rozhodnutí i začala chápat a soucítit s ní. ale graham... graham je chlap snů, o tom není pochyb. jen někdy byl tak dokonalý, až mi přišel nereálný. a bohužel si myslím, že paradoxně právě kvůli němu mi tahle knížka tak nepřirostla k srdci. protože podle mě prostě nebyl reálný a myslím, že kdyby byl o trošku více opravdový, kdyby nebyl tak trpělivý, tak tolerantní, tak empatický, tak plný naděje, kniha by měla úplně jiný konec. a přestože konec na jednu stranu chápu a přijde mi vlastně krásný, že ti dva dokázali své problémy překonac, na stranu druhou mě strašně naštval tím, jak mě zabolel. a ano, já vím, že hlavní hrdinové tam jsou šťastní a zamilovaní, já si ale nemůžu pomoct a ten konec mi přijde smutný. protože jsem doufala v to, co jim nebylo přáno.
zkrátka a dobře, tahle knížka je sakra důležitá. vidíme v ní, jak některé otázky, ač nevinné, můžou bolet a jak je důležité spolu ve vztahu komunikovat. jen mě to celé prostě nějak nepřirostlo k srdci.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
po první (dvou)stovce stránek jsem si myslela, že tahle kniha se stane jednou z mých nejoblíbenějších vůbec. s addie jsem totiž tak soucítila! nechtěla se provdat a mít předurčenou budoucnost. nechtěla zemřít bez splněných snů. chtěla být prostě jen svobodná a objevovat svět. do addie jsem se zamilovala. byla tvrdohlavá a nechtěla nechat luca vyhrát, byla nezávislá, procestovala svět a i přes všechny ty strasti si svůj život dokázala užívat. addie jsem obdivovala. protože to nevzdala. protože byla silná a odvážná a nikdy by svůj život nevyměnila za ten neprokletý. přemýšlím, že kdybych byla na jejím místě, zachovala bych se úplně stejně. chtěla bych žít a objevovat a zanechat stopu. a i kdybych byla odsouzená k zapomnění, udělala bych vše proto, abych zapomenuta nebyla.
pak mi ale stránky přišly nějaké prázdné. četla jsem, ale to kouzlo jako by zmizelo. objevil se henry a já... já se začala nudit. už to nebylo objevování světa. už to nebylo to překonávání strastí. addie přestala být sama a za to jsem si sama začala připadat já.
posledními stránkami jsem se prokousávala. přišlo mi, že se příběh zasekl. vytušila jsem, co se stane na konci. a přestože moje předtucha byla správná, konec jsem čekala jiný.
a teď tu sedím a nevím. přála bych si, aby kniha nabrala jiný směr. abych ji milovala stejně, jako jsem se zamilovala do addie samotné. sakra! mě tak štve, že jsem si tak oblíbila postavu, ale knihu, ve které se objevuje, ne. bože addie, proč musíš být tak nezapomenutelná?!
Cítit znovu
Mona Kasten
3,5/5
s touhle sérii mám zvláštní vztah. všude na ni totiž slyším chválu, ale já pořád nechápu, co na ní lidi tak milujou. nechtěla jsem to ale vzdávat, a tak jsem největší naděje vkládala do třetího dílu. myslela jsem, doufala jsem!, že mi ukáže důvod, proč se do téhle série zamilovat. a ano, tento díl byl z prvních tří nejlepší, ale... na zadek si z něj nesedám.
vlastně ale ani nevím, co se mi na tom nelíbilo. postavy byly totiž úžasný (sawyer mi připadala jak moje dvojče a isaaca jsme si při čtení zamilovali úplně všichni žejo ), děj i romantická linka se mi taky líbily, prostředí a popis vysokoškolního života taky, ale něco mi tam prostě chybělo. louskala jsem se tím přes dva měsíce a popravdě trochu mě to ke konci začalo i nudit... božee tahle recenze je strašně zmatená a vůbec nedavá smysl!
pokud jste moje myšlenky někdo pochopil, tak gratuluju. kdybych to měla nějak ale shrnout, tak ano, zatím je cítít znovu nejlepší díl série, ale čekala jsem prostě víc.
Malibu v plamenech
Taylor Jenkins Reid
u této knihy pořád nechápu jednu věc. jak to, že mi došlo tak pozdě, že je o micku rivovi. o TOM micku rivovi z the seven husbands of evelyn hugo. když jsem si to v polovině knihy uvědomila, čuměla jsem tak pět minut s otevřenou pusou a pak to do sebe začalo všechno zapadat. prostě co si budem, to propojení je fakt hustý. knížku jsem ale četla v srpnu a bohužel teď už si na ni moc nepamatuju. vím, že začátek se mi moc líbil a ta minulost mě taky moc bavila. ale pak... pak mi přišlo, že se tam vlastně nic moc neděje. že pořád čekám na ty plameny a ony nikde. chápete, že ta knížka se jmenuje malibu v plamenech a o ohni je zmínka až úplně úplně na konci? já prostě čekala nějakou akci, nějaký napětí... a ono nic. na postavy si vzpomínám taky matně. líbilo se mi ale, že každý sourozenec měl jiný charakter, že byli dobře popsaní a mohla jsem se do každého vcítit. jejich fotr mick byl kretén a maminky june mi bylo líto. postavy z večírku se mi komplet vypařily z hlavy. takže asi tak.
abych to nějak shrnula, na to, jaký měla kniha potenciál a jak jsem jí na začátku věřila, pro mě byla spíš zklamáním. asi jsem od ní čekala něco trochu jinýho. ale špatná taky nebyla, jen autorka už napsala i lepší kousky. :))
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
4,5/5
četla jsem v angličtině, recenzi jsem psala taky v angličtině, jsem líná to přeložit, pardon ;D
to be honest, firstly i was disappointed. i heard that this book is absolutly perfect everywhere, i read just possitive reviews, this book was just all around me. i saw people crying while reading it, being stunned and speachless. but i wasn't. i just started and finished reading and than was like: "hmm yeah and why does everyone love it?"
but now, a few months later, i still think about it. evelyn is still in my mind and i still don't know if i love her or hate her. but i feel that the truth is i kinda admire her. how many things she was willing to sacrifice just for her happiness and love. how hard her life was. how hard the women's lifes were at all that time. and the book is in my head too. how feminist it was. how many important messages are inside it. i just... don't know why i didn't like it at the firts time. because this is truly a masterpiece. and every woman should read it. or no, everyone! should read it. because everyone should know how hard it's to hide love. and how beautiful it's to love. so why on earth are some people that jerks to forbid it?!
i'm not giving it full marks because i'm still teeny-tiny disappointed for it didn't make me cry. but god it was good. so good.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
po dočtení: no ty vole. teď už chápu, proč všichni říkaj, že neví, čemu maj věřit. nemám slov.
po pár měsících: tak tohle bylo něco, vážení. chytlo mě to od první věty a já jenom četla a četla a mráz mi běhal po zádech. vůbec bych nečekala, že by někdo jako colleen tak dobře napsal thriller, u kterýho bych se bála, ale no ty vole, ona to fakt dala! postavy, romantiku a styl psaní tady snad ani zmiňovat nemusím, všichni víme, že tohle ona umí. ale teda ty sexuální scény, ta colleen se nezdá! sakra, ty byly tak dobrý! a o konci ani nemluvím, doteď moc nevím, čemu věřit, a to jsem to četla před třemi měšíci. schválně bych se chtěla zeptat vás, co jste knihu taky četli, jaký názor máte na to, co se dozvídáme na konci.
tohle byl fakt sakra dobrej thriller. bála jsem se, ale přesto jsem nemohla přestat číst. a celou dobu jsem čekala, že na konci konečně všemu porozumím, ale vlastně jsem ještě víc zmatená, než jsem byla předtím. pokud vím, colleen nedávno ke knize vydala bonusovou kapitolu, kterou si chci určitě někdy pořídit v naději, že tu moji zmatenost trochu zmírní. na konec už jen tři slova: wow, colleen, wow!
Kluk odvedle
Kasie West
3,5/5
tohle se mi moc líbilo. ta rodinná atmosféra, friends to lovers trope, fajn postavy a čtivý styl psaní z knihy dělá fajn parťáka na léto. (a jo, vím, že je říjen, ale jaksi nestíhám vydávání recenzí.) je pravdou, že jsem knihu za ty měsíce už skoro zapomněla, ale co jinýho se dalo od takový oddechovky čekat. ta zápletka s jejich mamkou se dala předpovědět, romatila taky, ale přesto jsem si čtení moc užila.
od kasie west jsem četla zatím dvě knížky, náhradního kluka a kluka odvedle. a kdybych měla říct, která se mi líbila víc, tak vyhrává právě kluk odvedle. přišel mi takovej míň crazy a postavy mi taky víc přirostly k srdci. takže když přijde léto a budete chtít u něčeho vypnout, tohle můžu doporučit!
Navždy s láskou Lara Jean
Jenny Han
2,5/5
k téhle sérii mám strašně divnej vztah. čte se mi moc dobře, ale ještě pořád jsem k ní nijak nepřilnula a tenhle poslední díl mě utvrdil v názoru, že to asi nakonec není nic pro mě. žádný heavy téma, žádný větší problémy ve vztahu a postavy, který mě spíš štvou. na laře jean mě štve nejen to její "jean", ale taky mi pořád přijde taková dětinská. a peter... na něm mi cosi vadilo už od začátku, ale bohužel ani teď jsem nepřišla na to co. a zastávám taky názor, že se mi k sobě zas tak moc nehodí, pardon. prostě je to na mě až moc sladký.
jinak tenhle díl je za mě celkově ze všech nejslabší. předchozí díly mě zaujaly mnohem víc, tímhle jsem se prostě jenom prokousávala. a film jsem vypla asi po půl hodině. takže konečný verdikt je takový, že jednička a dvojka celkem jdou, trojka dost nuda. ale pokud se vám tenhle typ knížek líbí, věřím, že tahle série musí být vaše srdcovka. jen já jsem bohužel na sladký jenom v kuchyni.
Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
0,5/5
kniha se ke mně dostala v rámci štafety a popravdě, očekávání jsem neměla žádná. důvodem, proč jsem se přihlásila, bylo, že od současných českých autorů jsem zatím nic nečetla a chtěla jsem tento svůj rest napravit. a věřím, že z per těchto autorů vzešlo spostu kvalitních děl, ale tohle... co to sakra bylo?! uvnitř téhle ehm hodně nepovedené knihy jsem nenašla snad žádné pozitivum. proč uvnitř? protože obálka je fakt povedená, na mě teda celkem barevná, ale v knihkupectví na sebe určitě upozorňuje. ale uvnitř jsem teda nic krásnýho nenašla.
1.) postavy jsou úplně o hovně. adriana je naivní, ufňukaná, vypatlaná kráva a matyáš zase hrozně arogantní, egoistickej a taky úplně vymaštěnej kretén. ostatní postavy tam prakticky nejsou, protože jen co se s nimi seznámíme, hned zase zmizí a většina se ani znovu neobjeví.
2.) děj svádí boj s postavami o to, co z nich je větší katastrofa. celou dobu mi přišlo jako bych četla prázdný stránky. nic se tam do prdele nedělo! furt jen hospoda, divadlo, hospoda, divadlo, romantickej vztah mezi těma dvěma by se dal shrnout na 5 stránek a já se jen modlila, aby byl už konečně konec. svou nasranost jsem si vylívala na stránky ve svých poznámkách a doufám, že holky mým slovníkem nebyly nijak pohoršeny, ale to prostě jinak nešlo.
3.) styl psaní se dal, ale bože, ty vtípky! na začátku jsem se občas pousmála, ale pak mi začaly připadat nucený a trapný? asi? já ani nevím, jaký slova zvolit.
a 4.) když jsem si myslela, že knize dám plus aspoň za brněnské prostředí, pak se nejednou objevilo slovo "tramvaj" a i tuhle naději si kniha sama pohřbila.
už jsou to snad dva měsíce, co jsem knihu poslala dál. za tu dobu se objevily recenze holek, co šly po mně (jo, četla jsem první a ony mě s recenzí stejně předběhly ). některé se liší, některé zase souhlasí s tou mojí, takže ano, kniha se může líbit. ale teda já vám ji fakt nedoporučuju. váš čas se dá strávit s mnohem, mnohem lepší literaturou.
Ztracená naděje
Colleen Hoover
2,5/5
bez naděje je jedna z mých nej coho knížek. šokovala mě, otevřela mi oči a dokázala mi, že je možné najít to, po čem celý život toužíte, přestože to vypadá beznadějně. jen nesmíte přestat doufat.
za to ztracená naděje mě nebavila. nejenže mi hlavní hrdina, kterého jsem si v prvním díle zamilovala, nějak přestal být sympatický, ale byla to hrozná nuda. v bez naději totiž netušíte, jaká byla skyina minulost. tady to víte a prostě jenom čtete tu jejich lovestory bez žádnýho boom momentu. jediný, co mi přišlo zajímavý, byly věci o holderově sestře les, protože o ní moc řeč v prvním díle nebyla. ale jinak fakt nic. a bohužel tím, jak mě to nudilo, mi to ani nepřišlo tak čtivý a... nevím, co na to říct.
téhle colleen bych se asi radši vyhla. bez naděje předala message, kterou předat měla, ale ztracená naděje mi nic nového a zajímavého kromě les do příběhu nepřidala. mrzí mě, že mě holderův pohled nezaujal, protože vím, že dost lidí má opačný názor jako já. mrzí mě to, protože to mělo potenciál a chápu, proč autorka tento doplňkový díl napsala. jen bohužel jsme si nějak nesedli.