Malibu v plamenech přehled

Asi nikdy nepochopím, jak to autorka dělá. Jak napíše tak reálné postavy, že máte pocit, že je znáte a že se s nimi můžete setkat, když budete mít štěstí. Já bych chtěla sledovat sourozence Rivovy, jak si na surfu vzájemně kradou vlny.

V knize se střídají kapitoly z minulosti, kde sledujeme manželství jejich rodičů, jak sourozenci vyrůstali až do dospělosti, kdy zůstali sami. V současnosti sledujeme hodinu po hodině jeden konkrétní den, kdy se koná proslulá párty v domě v Malibu a kde se může stát prakticky cokoliv. A že tento den se zapíše do historie.

Sourozenecké pouto bylo to, co jsem na tomto příběhu nejvíc obdivovala. Každý měl nějaký dílek, co doplňoval jejich společnou skládačku. Nina se o všechny starala tak moc, až zapomínala na svůj vlastní život. Jay a Hud byli jako dvojčata, co své druhé půlce nechtějí ublížit, a tak raději skrývají pravdu. Kit žila v určitém stínu a čekala na den, kdy bude moct zazářit.

Největší zásluhu na jejich poutu měla June. Ano, udělala s Mickem chybu tu, že ho milovala. Ale zároveň i v těch nejhorších chvílích byla pořád ta nejlepší máma, co by pro své děti udělala i nemožné. A to, jak přijala Huda, úplně přirozeně a s ryzí láskou, to byla scéna, která mně navždy utkví v paměti.

Samotná párty mě nebavila. Především kvůli té spoustě postav, které se tam mihly se svým problémem, ale hlavní postavy to nijak neovlivnilo. Za mě to tempo brzdilo a ten prostor se mohl vyplnit důležitějšími postavami - Mickem, Brandonem nebo Casey.

Skvělé ale bylo propojení s dalšími autorčinými knihami. S mou milovanou Evelyn Hugo a Carrie Soto, na kterou se teprve chystám.

Závěrem bych chtěla podotknout - nenechte se zmást názvem. Plameny tu jsou, ale…

Ty hlavní se rozhořely, když sourozenci mluvili se svým otcem. Jeden večer pravdy nemohl uhasit dlouhá léta trápení.