Malý princ

Ne že by to bylo špatné, to vůbec ne. Ale snad neexistuje přeceňovanější kniha. Kombinace snadno interpetovatelné alegorie a metaforiky, přístupného stylu a existenciální a protofilozofické roviny z toho činí ideální čtivo pro všechny děvenky mladší i věkem sešlé, jež se dojímají nad hlubokomyslností tohoto textíku. Pro patnáctky OK, ale když to někdo adoruje před důchodem, tak je to trapas.

Malý princ je filozofická pohádka, která říká věci, na něž dospělí často zapomínají. Svět je tu nahlížen dětskýma očima – prostě, upřímně a bez zbytečných nánosů „rozumnosti“, jež mnohdy rozum spíš zakrývá než odhaluje. Právě v této jednoduchosti se skrývá překvapivé množství moudrosti o přátelství, odpovědnosti, lásce i samotném smyslu života.
Kniha jemně, ale neúprosně nastavuje zrcadlo dospělému světu posedlému čísly, výkonem a vlastnictvím. Připomíná, že "to podstatné je očím neviditelné" – a že bez schopnosti žasnout, ptát se a brát druhé vážně zůstává člověk chudý, i kdyby vlastnil celý vesmír. Malý princ není jen kniha pro děti; je to text, k němuž má smysl se stále vracet, protože s každým dalším čtením říká něco nového.

Knihu jsem dostal od kamarádky až nyní v dospělosti, nečekal jsem to, tak jsem se těšil na knihu a její poselství. Knihu jsem během dopoledne jedním dechem přečetl a příběh mě plně pohltil. Ještě potom jsem přemýšlel nad všemi postavami a procházel si jednotlivé úseky příběhu, co vlastně měly znamenat a vyjádřit. Silná kniha a doporučuji tento příběh přečíst všem, jak v dětském, tak v dospělém věku a i klidně s časovým odstupem, protože tam vždy najdete to, co právě prožíváte a vytáhnete si pro sebe jednotlivé myšlenky. Moudro lišky je i v dnešní době stále platné a řekl bych, že je třeba ho prožívat. Zároveň buďte dítětem, zjišťujte proč a běžte poznávat. Dávám 5*.

Túto knihu milujem už od detstva a rada sa k nej vraciam. Vždy som úplne nanovo udivená hĺbkou a silou príbehu, ktorý v kombinácii s originálnymi ilustráciami tvorí úplný literárny unikát.

Nechci hodnotit příběh. každý si v něm jistě najde co v daný čas potřebuje nejvíc. Ráda bych však vyzdvihla vydání Malý princ : malá obrazová kniha - pop-up či leporelo. Pro malé děti je sice celkem křehká, ale s opatrností a pod dohledem velmi zábavná. Jako první setkání s tímto malým filozofujícím hrdinou je opravdu báječná.

Můj malý favorit. Čteno za život asi 10x a vždy si z Malého prince odnesu něco nového. Jako by se kniha při každém novém čtení transformovala do univerzálního pomocníka při mé aktuální životní situaci. Člověk zde najde štěstí, smutek, radost, poučení, životní pravdy, krásný příběh, spoustu hlubokých myšlenek. A to vše na pár stránkách. Knihu by si měl přečíst rozhodně každý. A to několikrát s odstupem času.

Postava Malého prince je ztělesněním čistoty a nevinnosti. Všeho, co dospělý člověk zčásti postrádá. Kniha má hodně co předat a každý čtenář si může poselství Malého prince vyložit po svém.

Je jedno kolikrát si Malého prince přečtu, vždy zanechá stejný hořkosladký pocit.

Nadcasove, skvele, milujem

Vždy, kdy ji čtete - a je dobré se k takové knížce vracet - najdete v ní moudrost, jak vytvářet vztahy k bližním i k světu, aby člověk byl šťastný tím, že se snaží chápat druhé.
Jana! - 6.01.2020

Byl štědrý den dopoledne. Ve své samotě jsem dočítal poslední stránky knihy a po tváři mi stékaly slzy. Tak jak to často bývá při loučení s někým, koho máte rádi. Malý princ ale neodletěl daleko. Zůstává stále s námi. Čeká na nás v knihách, které stačí jen otevřít a znovu společně cestovat za růží se čtyřmi trny, králem, domýšlivcem, pijanem, byznysmenem, lampářem, zeměpiscem, chytrou liškou nebo zákeřným hadem. Bonus navíc, pokud vás provázejí krásné ilustrace italské ilustrátorky Claudie Bordini.

Malý princ je nadčasová kniha, ke které se dá vracet v každém věku. I když je krátká a čte se rychle, skrývá v sobě spoustu myšlenek o přátelství, lásce, odpovědnosti a smyslu života.

Čtení je jednoduché, ale zároveň velmi hluboké – každá kapitola nabízí prostor k zamyšlení a některé pasáže ve mně zůstávají ještě dlouho po dočtení. Právě v tom spočívá kouzlo této knihy.

Téhle knize jsem dala více šancí. Četla v různém věku, poslouchala v různých úpravách, jenže jsem nenašla to něco, co valná většina. Něco, co neumím přesně definovat, mě ruší, vadí, abych se pro ni mohla nadchnout dětskýma očima nebo ji vědoucně přijmout jako dospělá.

Nadčasový příběh je milé pohlazení po duši. Jako malou holku na základce mě neoslovil a připadal mi místy až nesmyslný. Zato teď jsem si ho plně vychutnala a troufám si říci, že hodně pochopila. Jestli vše, to se uvidí, někdy se k němu zase vrátím.
Jak nám autor připomíná, je dobré se někdy dívat na svět dětskýma očima, protože jinak se nám často stane, jak říkala naše babička "pro oči nevidí."

Tohle není jen dětská knížka, ale je to kniha, které v dětství nerozumíte a teprve v dospělosti Vám všechno co se tam řekne dává smysl. Je to příběh o poznání, lásce a hlavně porozumění. “Hluboký” příběh, který Vás chytne za srdce.

Malý princ není jen podobenství o dětském vidění světa, ale malá "existenciální příručka". Každá planeta je modelem jedné dospělácké slepoty: král bez moci, domýšlivec bez druhých, pijan bez smyslu, byznysmen bez světa, zeměpisec bez terénu. Exupéry tak kritizuje instrumentální rozum – schopnost počítat beze smyslu. Proti tomu staví „vidění srdcem“ - ne sentimentalitu, ale poznání, že hodnoty vznikají vztahem. Liščí „zkrocení“ je pojmenovaná etika závazku: něha = práce a odpovědnost, nikoli nálada. „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“ není hezká věta do rámečku, ale požadavek na dospělost.
Poušť je tu prostor odložení civilizačního hluku – místo, kde se ukáže, co je podstatné. Setkání s dítětem (princem) není útěk do dětství, nýbrž korekce dospělost, imaginace a přesnost jazyka se ukážou jako spojenci, ne protivníci. Závěr s odchodem / prázdnotou nechává otevřenou metafyzickou možnost: smrt jako proměna vztahu, ne jako jeho negace. Proto se text vrací – podle toho, v jaké fázi života čteme, bolí jinde: jednou u růže (láska vs. projekce), jindy u lišky (čas jako investice), jindy u lampáře (důstojnost práce). Kniha je krátká, ale není malá -přes jednoduché obrazy vede k otázkám po smyslu, odpovědnosti a formě života, kterou si volíme.

Jako dítěti se mi tato "pohádka" nelíbila. Ještě v době před audioknihami jsem ji poslouchala v rádiu :-), a to tomu dodávalo další přidanou hodnotu a rozměr. Řekla jsem si, že jako dospělá si znovu na knihu zkusím udělat názor, že možná pro dítě nebyla až tak pochopitelná. Ale ten nepříjemný pocit přetrval. Chápu to polopaticky řečené poselství, které by vydalo akorát na knihu aforismů. Malý princ mi vůbec nedovolil něco cítit, vžít se a některé myšlenky byly dost zjednodušené a ne zcela funkční.

Knihu jsem četla opakovaně a upřímně…ji nemám ráda. Je za mě svým způsobem primitivní a vidím v ní podobenství s mnohem starší knihou s názvem “Epos o Gilgamešovi”, která na rozdíl od této má mnohem větší hloubku.

Samozřejmě rozumím poselstvím této knihy, ale pro mě je psána až moc primitivně a na výše zmíněný epos nemá. Možná bych měla jiný názor, kdybych napřed četla tuto knihu a ne právě epos v rámci povinné četby v prvním ročníku na gymnáziu, ale i přesto, že jsem knihu četla opakovaně a stále mi nesedí, to možná bude i stylem podání. Mám ráda knihy s poselstvím a námětem k zamyšlení, leč toto bohužel není jedna z těch, které by se mi zamlouvaly. Dávala jsem knize šanci opakovaně a už tak neučiním…leda, že bych měla děti, pak bych zvážila, zda jim knihu nepřečíst a nechat na nich, zda se jim líbí či nikoliv.

Syn četl sám. Bral to jako logické hádanky, které si musel přečíst, ale že by sáhl po knize znova prý nikoliv.