Vesmich
komentáře u knih
Maigret chystá léčku / Maigret zuří
Georges Simenon
No tak to se nelze divit, že komisař zuří! Padouch si dovolil dost!
Kdo o tom ví?
Lesley Kara
Podle mě je to především kniha o pekelném chlastu, jak se žije s ním a jak je těžké žít bez něj. Co dává a co bere a v tomto je to naprosto brilantní text, který se dá číst i opakovaně.
Bretaňské speciality
Jean-Luc Bannalec (p)
Začátek mě vyděsil, že to bude zase nějaký především průvodce jídlem a budu se podrobně dozvídat informace o másle a kdečem. To mě u předchozího příběhu tak otrávilo, až to otřáslo mou velkou důvěrou v komisařovy příběhy. Naštěstí to celkem brzy ustalo a navíc se to dalo dobře přeskočit a pak už to byl starý dobrý Dupin, tentokrát v zajetí týmové práce :). Šťávu prvních dílů a především Bretaňského zlata už to nemá, ale pořád to jde. Nicméně už si knihy nekupuji, jako ty první, nemyslím, že bych je potřebovala mít.
Bretaňské zlato
Jean-Luc Bannalec (p)
Tento komisařův příběh mě přiměl k tomu navštívit přesně TA slaniska, objevit přesně TY boudy , jíst přesně TU sůl a mít z toho všeho intenzivní pocit, že TO TADY ZNÁM. Bylo to krásné čtení i krásné cestování.
Zlomené duše
Simone St. James
Půjčila jsem si jako audioknihu, u vaření a mytí nádobí se dá poslouchat ledacos. U toho poslouchání navíc člověk zachytí něco jiného, než když si čte sám. Přišlo mi zajímavé (toho bych si asi v textu nevšimla), jakou roli hraje muž v tomto typu literatury. Dříve, když byl hlavní akční hrdina muž, tak žena byla krásná, milující, záhadná, sexy oblečená a výborná v sexu. Rozpaky vypukávaly, když bylo třeba představit muže své rodině. Jemu se nechtělo, všelijak se zdráhal a ona ho tam tahala. A tady se nám to pěkně otáčí :)! Už jsem si toho všimla u několika knih, kde hraje hlavní roli akční žena - muž je sexy, svalnatý, citlivý, chápající a výborný v sexu:). Také jsem zpozorněla, když hlavní akční žena, unavená celodenní napínavě zábavnou a strhující činností, přijde domů, k sexy muži, který NAŠTĚSTÍ nevařil, ale má zbytky v lednici, ty zbytky v podobě těstovin s masovou omáčkou si ona vyklopí na talíř a jí to! Studené! To mi jediné na celé knize přišlo prostě nemožné! To se přece nedá jíst! Jinak je to kniha tak povedená a napínavá, že ve chvíli, kdy zapůjčené CD začalo přeskakovat, myslela jsem, že mě trefí šlak, když se to TEĎ hned nedozvím!
Fáma
Lesley Kara
Tak to bylo nečekané! Půjčila jsem si audioknihu z jakéhosi finálního popudu, když jsem odcházela z knihovny, kde už mi za patami mávala uklízečka hadrem. Zkusím, uvidím. To téma je parádní, nadčasové a naprosto skvěle uchopené. Jak a proč někdo vypustí do světa fámu, jak ta si žije, co dělá s lidmi a vztahy všude kolem. Otravné pro mě bylo, že dvě ze tří hlavních postav byly na hranici snesitelnosti. Zejména ta nejhlavnější byla skutečně úděsná, přičemž nevím, jestli to byl záměr nebo ne. Hlavní muž byl takový ušlechtiloun ušlechtilá, že jsem celou dobu doufala, že někde vyleze nějaké ALE. Nevylezlo. Naštěstí ta třetí, kolem které se všechno točí, zajímavá byla. Všechny vedlejší postavy mají šťávu a drive.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Místo s tradicí, jak tradice vypadá, jak se vyvíjí a jak se modifikuje v čase. Čte se lehce, osvěžení slovenštiny osvěží mysl, do Podlasí se nicméně nevypravím. Ne, že by to byla pro region nějaká ztráta.
Maigret a tělo bez hlavy
Georges Simenon
Maigret má tah na branku a taky nepotřebuje, aby ho někdo vyrušoval od snídaně. Na začátku je noha a na konci je kompletní mrtvola kde jménem a adresou a mezi tím jsou padouši a detektivové. Uklidňující schéma.
Maigretův revolver a stará dáma
Georges Simenon
Takový večerní ukolébavko balzám na duši. Všichni hnusáci dostanou za uši a je to!
Hadohlavec
Peter May
Téma je to jistě pozoruhodné, hlavní postavy už vychytané, ovšem ta schematičnost byla nesnesitelná. Ona ho miluje, on jí taky, v cestě mají různá protivenství, to známe, proč je potřeba to ještě prvoplánově přidramatizovávat, aby i kognitivně nejslabší jedinec POCHOPIL, že mezikulturní vztahy mají mnohá úskalí, z nichž společenský odsudek je opravdu, ale skutečně FUJ! ? Také ti přistěhovalci to nemají snadné, proto je potřeba popsat každou myslitelnou (jinde a jindy mnohokrát již popsanou) ohavnost podrobně a nějakou tu emoci vydolovat i z okoralého srdce. I domácí ohavové jsou úděsní! Rasističtí, tupí, nemilosrdní! No sebranka! Odporný svět, ve kterém není radno žít, lepší by bylo se podříznout vlastním skalpelem, což z nějakého nepochopitelného důvodu, patoložka stále odkládá.
Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Inu, cílová skupina už nebudu, on asi celkem nikdo, ale pořád mi vrtalo hlavou, kdože je ten pan Pip? Jak mají Angličané tak ve zvyku ve svých knihách odkazovat na jiné své knihy a literární postavy. Takže jsem na pana Pipa párkrát narazila a bylo potřeba si to nějak zasadit do hlavy. Celkem by se asi nic nestalo, kdyby mi to zůstalo utajeno, ale čte se to pěkně a je to vlastně i napínavé!
Enderova hra
Orson Scott Card
Mnohý (nejen) africký potentát dávno dobře zná potenciál dětských vojáků a mnohý (nejen) dětský voják se z válčení už nikdy dohromady nedá. Všechno ostatní je málo akční, nudné, statické. Zajímaví jsou také Cardovi mimozemšťané, kteří se nechovají v knihách obvyklým způsobem. Rovněž zde najedeme funkční návod, jak se vypořádat se šikanou a jak vést skupinu k cíli:)
Kolosální nápad
Michaela van Erne
Nevolám na chovatele psů, aby si ho uvázali ani se psů nebojím, nicméně ty popisy, co se očekává od chovatele obecně v Nizozemí a zde, mi přišly pozoruhodné. Já bych ráda věřila, že chovatel má psa zvládnutého, ovšem všechno to skákání po oblečení, které jste si nevzali za účelem zablácení a zaslintání, vrčení mi u nohy a hysterické štěkání, ječení na psy a na sebe vzájemně, to mi přijde celkem obtěžující. Proto mi tady vyhovovaly pasáže z toho výcviku, jak se na to jde, když se na to jde dobře. Také mi bylo sympatické, že kniha je prostá nějakých přemrštěných adorací na téma, jak všude je to báječné, jenom zde to stojí za starou bačkoru a o životě v Nizozemí je tam toho dost, co v průvodcích nelze napsat. Akorát jsem přemýšlela, jestli by stejného efektu bylo dosaženo i při menším počtu naturalistických popisů zvratků a průjmů.
Mlčení
Šúsaku Endó
Knížka, na kterou je potřeba se soustředit, usebrat se a ponořit se do té doby i do té země. Všechna ta izolovanosti, obava z vnějších vlivů, zvyků, tu mi tady také známe. Jakmile se země uzavře a minimalizují se vnější vstupy, tak se pokaždé vypěstuje strach z cizinců, který může, vystřídat naopak euforie z cizinců. Vzhledem k tomu, že se to děje v kruhu, je jedno, co je dřív. Japonské okouzlení evropskými výrobky a Evropany, střídá strach z toho, co přinášejí kromě svých výrobků a sebe. Pro mě byl velmi užitečný i výkladový doslov, který text zasadil do souvislostí.
Žít jako single
* antologie
Někdo žije sám a chce a jiný žije sám a nechce. Žádné jiné poselství v tom hledat netřeba a žádné jiné tam ani není. Mně se dobře četly všechny, vyhovovalo mi, že každou psal jiný autor a proto na to šel trochu jinak. Ta od Hany Lasicové mi přišla jako největší pecka, bylo to jiné, otevřené, pustila se do tabuizovaného tématu a je to velmi působivě napsané. Kohoutí večírek byl taky pěkně syrový!
Čarodějka a zlatý elixír
Petra Kubašková
To se zase děly v centru Města věci! Skutečně by mě zajímalo, jestli v Nerudově ulici ještě stále může bydlet někdo s takto tradičním životním stylem. Nedávno, kdy nikdo nikam nesměl chodit, byly výpravy po těchto končinách jedním z nejlepších dobrodružství. Znovu se ukazovaly staré domy, znamení, uličky, zvláštnosti a pozoruhodnosti. Celá tato série vyloženě vyzývá k průzkumným výpravám do terénu. Jen by mě zajímalo, co na sérii říkají Kutnohorští (nejen) havíři :) Musím se jich zeptat!
Válka světů
Herbert George Wells
Jak jsou některé knihy nadčasové! Takový text bude fungovat kdykoliv. Vítěznému živočišnému druhu, který už si porobil všechny a všechno a co neporobil, to vyhubil, se začne dít něco podobného. Popisy CO přesně se mu začne dít, jsou naturalistické a když čtenář nechá ještě trochu působit představivost, není to zrovna četba na dobrou noc. Ta zvědavost i obava, co s tím/těmi, co k nám "spadnou z Marsu", se táhla ještě do mého mládí. Potom Mars nahradil SARS a jedeme dál. Ten ustavičný BOJ je věčnější než Lenin.
Ostrov
Victoria Hislop
V květnu byla kamarádka na Krétě a psala odtud do našeho čtenářského klubu, že se dívá přes moře na ostrov, o kterém byla napsaná kniha a že v knihovně v Praze jsou na ní děsné fronty a jestli ji z nás někdo zná. Neznal. U nás v knihovně v Písku na ní žádná fronta nebyla, takže jsem se ujala role prvočtenáře. Jakmile se jednou takhle vydáte někam na dovolenou a tam hodláte pátrat po svých kořenech, tak to vždycky něco změní, něco vezme, něco dá. To funguje i v rozměrech výpravy z Tábora do Bechyně. Tady se turistka - hledačka kořenů přesune do blízkosti ostrova - kusu skály s plochou tak 8 hektarů, na kterém z nejrůznějších důvodů kdosi už odedávna žil. Někdo dobrovolně, jiný ne a její předkové se toho příběhu účastnili. V knize je toho dost, co za čtení stojí.
Když se vosy vyrojí
Marie Rejfová
Moje poslední setkání s Josefínou bylo poněkud rozpačité, přišlo mi, že stagnuje a začíná upadat do průměru. Mezi vosami však chytla druhý dech a už to zase jede :) Z ,mlhy se vynořily další postavy, které doposud měly jen mlhavé obrysy a mrtvola je samosebou taky ve hře.
Jsem Baťa, dokážu to!
Jozef Banáš
Životopisných knih o TB, člověku, který se naprosto vymyká jakýmkoliv zdejším měřítkům, je dost, akorát zatím žádná z nich nemá (alepoň tedy podle mě) tento potenciál! Autor to napsal dokumentárním, moderním stylem, kdy se to čte samo, je to věrohodné a je v tom rozum i srdce. Tomáš Baťa z knihy vystoupí jako člověk, ani ne jako socha ani ne jako pomník, jako člověk, který pro to, aby dokázal naplnit svůj sen, musel mnohé udělat a mnohé právě udělat nesměl.