VéjaTarabová komentáře u knih

Od této knihy jsem samozřejmě měla poměrně velká očekávání. Hodnocení má vysoké a v recenzích od ostatních padají pouze samá dobrá slova. Musím uznat, že Hana doopravdy nezklamala. Alena Mornštajnová klade důraz více na osobnosti jednotlivých postav, nežli na samotný děj, čímž příběh činí velmi emotivním. Zpočátku objevujeme samá nová jména, což pro mě bylo lehce zmatečné, dalo se to však rychle pochytit. Konečně se nacházíme v českém prostředí a na neštěstí dokonce v místním Terezíně. Odnáším si z toho plno nových poznatků jak do historie, tak i do života. Kniha je rozdělena ve třech částech, přičemž po dočtení té poslední, začne první část nabývat úplně nového významu. Díky tomu mi osud těchto tří generací leží a bude ležet v hlavě ještě pěknou chvíli. Vyprávěno mučivě realisticky s dávkou láskyplného smíření, kde je důraz kladen na přesnost, jemnost či hloubku.

„Když na náhrobcích přibyla další jména a to maminčino bylo mezi nimi, vzpomněla jsem si, jak u hrobů každou neděli postávala a mluvila na své blízké. Utěšovalo mě, že je s těmi, po kterých se jí tak stýskalo.“

33 09.08.2021

Petra Dvořáková opět dokázala stvořit něco jedinečného. Příběh vyprávěný z pohledů mnoha obyvatel dědiny vás pošle přímo do samotného děje. Autorka se nebála použít místní nářečí a dopadlo to skvěle. Opravdu právě tento český jazyk z Vysočiny dodává knize tu jiskru, bez které by to bylo pouze průměrné. Atmosféra byla hmatatelná a pomluvy se šířily vzduchem, přesně jak to na vesnici bývá. Lidé se zde snaží vycházet, ale každý je s někým v nepohodě. Vztahy se naprosto proplétají a všichni se navzájem znají. Děj je příliš prostý, až je z něj cítit, jak ten život prostě jen plyne. Možná bych však ocenila aspoň jednu optimistickou postavu, která by nebyla stále jen nevrlá. Občas jsem se také ztrácela mezi jednotlivými přechody pohledů nebo i jmény.

„Dodneška Josef vzpomíná, jak mu řikali: ,Čim to ta tvá stará barví, že máte tak žlutý buchty?’ A Josef se jim jen smál. Kdepak, ti neznali nic jinyho než ty jejich paneláky a vajička z razitkem ze samovobsluhy. Dyť ten žlódek v nich je kolikrát uplně bílej. Vodpovidal jim: ,To víte, domácí vajička.’ Ale voni mu nevěřili.“

10 18.07.2021

Popravdě jsem moc nevěděla, co od příběhu očekávat. Autorku jsem neznala a o knize nikdy neslyšela. Anotace mě však výjimečně velmi zaujala. Fantasy nabité akcí, které má hlavu a patu, dokáže vtáhnout do děje. Spisovatelka zvládla skvěle popsat atmosféru i prostředí a k tomu postupně rozvíjet či poodhalovat osobnosti jednotlivých postav. Byla jsem vděčná za to, že zde nebylo vše jen sluníčkové, ale odehrálo se i pár tragických úmrtí. Trochu mi vadily příliš dlouhé kapitoly, ovšem přece jenom stránky samy o sobě ubíhaly velmi rychle. Chytře vložené „efeméry“ jsou pro mě důkazem promyšlenosti, jenž si cením. Dále přiložený playlist dokázal potěšit. Musím však přiznat, jak moc jsem byla napálena, jelikož jsem netušila, že se jedná o sérii. Nýbrž téma této knihy se nejspíše doopravdy hodí do více dílů.

„Učení má tři části. Informace, vědění a moudrost. Pouhý sběr informací není vědění a schraňované vědění není samo o sobě moudrost“

30.06.2021

Já osobně naprosto miluji každou knihu od Delphine de Vigan. Pro mě má tato autorka svůj jedinečný styl psaní, který hltám řádek po řádku. Píše v podstatě převážně myšlenkové proudy jednotlivých postav, což nám umožňuje se do nich doopravdy vžít a pochopit jejich osobnost. Sto sedmdesát stránek zde uteklo až nechtěně rychle. Krátké kapitoly se však čtou prostě samy. Téma v knize je opět obtížné na zpracovaní. Moc se mi líbilo, jak se zde vyskytuje problém s „overthinking“, aniž by se na to jakkoli poukazovalo. Spisovatelka také často ve své tvorbě naráží na nefungující rodinu. Konečně nám někdo přináší realitu, která často nesměřuje ke šťastnému konci. Lou je dívka, jejíž způsob přemýšlení z nás dříve každý trochu měl. I když byla obdařena vysokou inteligencí, stále nevinně nechápe, proč ten svět funguje tak složitě a klade si těžko vysvětlitelné otázky. Proto se zdá být nemožné, pokládat její činy za pošetilé. Překvapilo mě, že i jméno No v sobě ukrývá význam. Vyjadřuje totiž prý ztrátu identity neboli sama sebe, což se sem skvěle hodí. Delphine dokonce dokázala věrně vystihnout komplexní jazyk třináctileté Lou, který bývá velmi kultivovaný, místy se však mění na slangové výrazy vlivem přátelství s No a Lucasem. Opravdu povedené dílo na vysoké úrovni. Do budoucna bych chtěla posoudit i filmové zpracování.

„Pod stolem si zarývám nehty do dlaní, co nejhlouběji, abych přenesla tu bolest jinam, aby se přelila na místo, kde zanechá viditelnou stopu, jizvu, která se může zahojit.“

7 26.06.2021

Fuhaa... no jsem ráda, že to mám za sebou popravdě. Nebudu lhát, protože prokousat se těmito téměř pěti sty stránkami byl trochu oříšek. Mně se od autorky poměrně líbila kniha Rytmus, já a Malychin, proto jsem se rozhodla se vrhnout i do krasobruslařského prostředí. Avšak zde mi nejspíše nesedlo ani chování hlavní hrdinky, ani celkově dějová linie. Pomalá romantika byla opravdu pomalá, až jsem začínala uvažovat nad tím, jestli vůbec nějaká romantika přijde na scénu. Vadily mi časté nehezké výrazy Jasmin, mířené proti Ivanovi. Také kapitoly na mě byly rozhodně příliš dlouhé a ke konci už jsem řádky spíše jen prolétávala očima. Ovšem musím pochválit námět nepodporujícího neboli nechápajícího otce či nelichotivé zprávy od anonymů, protože to už k takovýmto sportům patří. Rozhodně by se tedy všechny ty rodinné vztahy daly popsat lépe, ale chápu, že psychologie postav není asi cíl autorky. Spoustu situací bylo samozřejmě totální klišé, i když to se vyskytuje ve většině young adult knih. Netvrdím tedy, že kniha je špatná, pouze očividně nejsem cílovka, jelikož se už zaměřuji raději na vyspělejší knihy s hlubší tématikou.

„Jen máločeho člověk v životě litoval víc než toho, co nikdy nezkusil. A kdybych tuhle příležitost nepopadla za pačesy, litovala bych toho mnohem víc, než kdybych to neriskla.“

17.06.2021

Kniha mě poměrně překvapila v dobrém. Ovšem hned takto na začátek bych chtěla zdůraznit, že anotace vyzrazuje příliš mnoho, což je obrovská škoda. Děj je totiž skvěle promyšlený. Autor se také dost zaměřuje na psychickou stránku postav. Jejich způsob uvažování, i samotné myšlenky jednotlivých osob, se mi velmi líbily. Atmosféra působí po celou dobu tajemně, chvilkami až hororově. Dále mi chvíli trvalo, než jsem pochopila hru Lodě. Nevím z jakého důvodu jsem očekávala, že na sebe hlavní postavy narazí v lese, ale jejich způsob setkání mě nakonec potěšil. Avšak konec byl, dle mého názoru, poněkud uspěchaný. Z knihy nejsem uchvácená ani zklamaná.

„Umělce zastavíte svázanýma rukama jen na nějakou dobu. Nakonec začne tvořit svýma nohoma.“

1 29.05.2021

Má druhá přečtená kniha od tohoto autora a překvapivě se mi líbila o dost více než jeho novější titul Všechno je v prdeli. Styl psaní je velmi přívětivý. Manson se vše snaží podat co nejpochopitelnější či zároveň nejstravitelnější formou. Opravdu se nepokoušel napsat příručku toho, jak být šťastný, nýbrž pouze podal fakta o fungování mysli člověka, který má zdravý způsob přemyšlení. Mnoho jsem si z díla odnesla a nad spoustou pasáží stále uvažuji. Rozhodně se jedná o jednu z knihy, jenž ve mně něco zanechají. Určitě se k ní jednou za čas ráda vrátím.

Citace: „Mít u prdele znamená hledět přímo z očí do očí těm nejděsivějším a nejtěžším životním zkouškám, a přesto do toho jít. “

1 13.05.2021

Musím říci, že můj názor na tuto knihu se po celou dobu čtení neustále měnil. Zpočátku mi příběh připadal jako jedno velké klišé z Wattpadu. Také jsem se těšila více na atmosféru samotných koncertů, bohužel ta tady trochu schází. Hlavní hrdinka má svůj určitý smysl pro humor, který jsem pochytila až později. Úplně se mi totiž nelíbilo, že byla například sprostá vůči opačnému pohlaví. Ovšem jak jsem četla dál, postupně jsem začala jednotlivé postavy poznávat blíže, až jsem si je a jejich vztahy mezi sebou naprosto zamilovala. Častokrát mě přepadl upřímný smích od srdce, jelikož autorka dokáže vymyslet opravdu komické situace či především různé sarkastické komentáře a neobvyklá přirovnání. Přišlo mi, jako by se její styl psaní po celou dobu zlepšoval. Dále velmi oceňuji zmínku o One Direction. Pomalá romantika mi překvapivě vůbec nevadila. Z hlavní hrdinky se nakonec vyklubala sympatická holka s výraznou osobností a báječným smyslem pro humor, jenž se mi bude nyní těžko opouštět.

„Pro mě bude navždy existovat jenom on. Byl koncem mého začátku.“

1 10.04.2021

Má první přečtená kniha od autorky a musím říct, že to byla láska už od první stránky. Ačkoli jsem vůbec netušila do čeho se pouštím, příběh mě doopravdy zaujal hned po první kapitole a má zvídavost se stupňovala s každým novým odstavcem. Delphine dokáže psát neuvěřitelně poutavým až surovým stylem, který vás nenechá ani na chvíli vydechnout či ztratit pozornost. Témata v knize jsou dost závažná, ale myslím, že byla podána skvěle. S mladým Théem se dá lehce soucítit a já mu nemohla mít žádný jeho čin za zlý. Takovéto věci se bohužel dějí častěji, než si dokážeme kdokoliv připustit. Zároveň je zde nádherně popsáno, jak moc může dospělou osobu ovlivnit to, v jakých domácích podmínkách vyrůstala. Kniha nabitá emocemi směřovala bohužel pouze k jednomu možnému konci, ovšem já jsem s takovýmto nešťastným zakončením spokojena. Určitě doporučuji, akorát je lepší nemít žádná očekávání.

„Ostatně je to zvláštní, tenhle pocit zklidnění, když konečně vypluje na povrch, co bylo zasuté někde nepříliš hluboko, co člověk nechtěl vidět, ale o čem už věděl, tenhle pocit úlevy, když se potvrdí to nejhorší.“

5 04.04.2021

Kdykoli se pouštím do jakékoli knihy od Johna Greena, tak nějak vím, co očekávat. Autor má jednoduše svůj nezaměnitelný oddechový styl psaní. Strašně se mi však líbí, že postavám vždy vymyslí jakési osobní podivnosti. Tím myslím například to, jak Margo píše velká písmena kdekoli uprostřed věty se jí zrovna zlíbí. Tyto maličkosti dodávají jeho příběhům jedinečnou charakteristiku. Kniha totiž sama o sobě obsahuje poměrně jednoduché téma s běžnou zápletkou. Nejvíce jsem si užila několikahodinovou cestu autem, děj byl však celkově takový nijaký. Na závěr ani nevím, jestli si z příběhu něco odnáším. Úplně zklamaná ovšem nejsem, beru to jako oddechovku.

„Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný.“

2 02.04.2021

Autorka opět odvedla naprosto skvělou práci. Příběh byl skvěle promyšlený a zcela nepředvídatelný. Musím se však přiznat k tomu, jak často jsem ztrácela pozornost, i když si nemyslím, že za to může samotná kniha. Nějaká očekávání z mé strany samozřejmě byly, avšak také jsem se bála toho, jestli zde nebude Suzanne ospravedlňovat Coriolanusovo chování nebo činy v budoucnosti. To se naštěstí nestalo. Ba dokonce musím říci, že toto je jedna z nejlepších charakteristik postavy, co jsem kdy četla. Spisovatelka si v Hunger Games hodně pohrávala s atmosférou a tady dostala místo spíše samotná Snowova osobnost. Písně skvěle doplnily napjatý děj knihy. Zakončení mi přišlo lehce useknuté, ale osud Lucy Gray měl určitou pointu.

„Tam, kde mladým mozkům chybí zkušenosti, si to někdy vynahrazují idealismem. Nic se jim nezdá nemožné.“

„Byla něco jako jeho rodina. A příbuzné nemusíte mít rádi. Váš vztah je jednou pro vždy daný.“

3 28.03.2021

Příběh mě jedním dechem unesl do středu dění a já nemohla přestat číst. Styl psaní byl poutavý, avšak především citově krásný, až bych si troufla říci poetický. Obecně se jedná o něco nadčasového, co si jen tak nebere servítky. Opravdu geniálně napsaná kniha o této „ztracené generaci“. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se z našeho mladého hlavního hrdiny stává chodící tělo bez duše. Jako by ta válka dokázala vysát z těchto lidí veškeré emoce a ponechat je dále bez smyslu žít.

„Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.“

19 21.03.2021

Do knihy jsem se pustila s trochu jiným očekáváním, ale vlastně mě to celkově překvapilo. Nevěřila bych, že doopravdy každá kniha o holokaustu, může být psaná úplně odlišným stylem. Autorka se zde hodně zaměřuje na porodní prostředí a především na charakteristiku Mámy. Bylo zajímavé nahlédnout opět do jiného zákoutí koncentračních táborů. Dost často jsem se však ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví, jelikož se tu hodně střídaly pohledy. Nejspíše kvůli tomu jsem se ze začátku nemohla do knihy nějak začíst. Většina lidí očekávala spíše dějovou linku, proto jsou zklamaní. Já jsem názoru, že obálka, marketing i samotná práce spisovatelky byla zvládnuta skvěle. Toto je závažné téma, které by se nemělo úplně „překládat“ do románů. Osobně jsem s dílem spokojená, i když ne uchvácená. Rozhodně zde neočekávejte mnoho akce, příběh je psán citlivě až poeticky. Bylo mi ctí pozorovat různorodé chování nebo rozdílnou minulost a budoucnost vězeňkyň, založenou na pravdivých výpovědí.

„Válka mě už naučila, že není potřeba nic hromadit, že je nejlepší investovat do sebe sama, do svých dovedností, vzdělání do své hodnoty, protože to člověku nemůže nikdo vzít.“

3 04.03.2021

Kniha dokázala zaujmout hned po přečtení první kapitoly a od té chvíle stránky přímo utíkaly. Příběh plynul před očima bez zbytečných vycpávek. Líbilo se mi, že autorka nechodila dlouho okolo horké kaše. Neustále jsem pociťovala touhu zjistit, co se stane dál. Byla to krásně podaná detektivka pro YA, takových se dle mého názoru na trhu moc nenajde. Musím také přiznat, že mě při čtení občas přepadl zvláštní pocit a nějakou tu chvíli se asi budu vyhýbat metru. Téma židovského podsvětí určitě dokázalo zaujmout. O něčem takovém se nepíše hned v každé druhé knize, tento příběh to navíc dokázalo skvěle oživit. Nakonec to celkově bylo mnohem zajímavější, než jsem si mohla myslet a i přes nějaká ta očekávání z mé strany zklamaná rozhodně nejsem. Začínám stále více věřit našim českým autorům.

„Tma je možná děsivá. Věděla však, že není strašidelnější místo, než samotná lidská mysl.“

2 23.02.2021

Tak jsem se pomalu ale jistě pročetla až na konec. Tyto psychologické knihy mi samozřejmě vždy trvají trochu déle, jelikož se často u některých pasáží pozastavuji a opravdu přemýšlím nad významem. Upřímně jsem ale očekávala trochu něco jiného, i když vysloveně zklamaná také nejsem. Akorát to prostě nebylo nic dechberoucího. Když teď nad tím přemýšlím, nedokážu ani vytáhnout celkovou myšlenku autora. Přesto si myslím, že mi kniha přinesla spoustu nových poznatků do života, z nichž si beru ponaučení. Markovo černý smysl pro humor mi celkem vyhovoval. Chvílemi k nám mluví dost laicky a vysvětluje psychologické pojmy tak, abychom jim rozuměli. Jindy jsem však měla pocit, že si z nás dělá srandu a vymýšlí si náhodná slova, která za sebe skládá bez většího smyslu. Později bych ještě chtěla dát šanci jeho knize Důmyslné umění jak mít všechno u prdele.



„Snažil jsem se žít tak, abych v hodině svojí smrti cítil radost, a ne strach.“

„Rozptýlení přichází a odchází. Potěšení nikdy nevydrží. Rozmanitost ztrácí význam. Ale vždy budete schopni si vybrat, co jste ochotní obětovat, čeho jste ochotní se vzdát.“

„Bez ohledu na to, kolik sluníčka se naší obloze dostane, naše mysl si vždycky představí tolik mraků, aby byla trochu zklamaná.“

14.02.2021

Do knihy jsem se pouštěla s poměrně vysokým očekáváním a rozhodně nezklamala, i když to nebylo nic, co by mi změnilo pohled na život. Dle mého názoru je tento závěrečný díl nejlepší z celé triologie. Z Ace se vyklubal větší padouch, než jsem si dříve představovala, s mnohem drastičtějšími úmysly. V řádcích se objevilo opět hned několik zbytečných překlepů, což považuji za škodu. Dále mi přijde, že autorka neumí až tak dobře popisovat atmosféru, avšak příběhová linka přímo září. Ještě nikdy jsem nečetla takto dlouhou bitvu, rozhodně byla ale skvělá a dokázala zaujmout i vtáhnout do děje. Zakončení mile překvapilo, vlastně jsem to ani nečekala. Vyskytlo se zde také pár momentů, jež vykouzlily úsměv na tváři. Po dočtení epilogu mě však přepadl smutek, tento svět Vyjímečných, ve kterém Vám nikdy není zřejmé, kdo je padouch a kdo hrdina, se mi bude jen těžko opouštět.

„Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky.“

2 02.02.2021

Nejdříve bych chtěla podotknout, že není nejlepší nápad, číst tuto knihu po období světové pandemie coronaviru. Atmosféra zde totiž byla opravdu silná a pocit bezmoci mě provázel po celý příběh. Autoři to ovšem také proložili hned několika vtipnými momenty na odlehčení situace. Děj dokáže čtenáře doopravdy vtáhnout. Řádky plynuly v podstatě samy, bez zbytečných vycpávek a já prožívala neustálou touhu knihu co nejdříve dočíst, za účelem zjistit, jak to celé skončí. Má fantazie běžela po celou dobu na plné obrátky, tudíž se mi na stránkách promítal hotový film. Dále si doporučuji k sobě připravit šálek teplého čaje, jelikož žízeň jsem pociťovala téměř neustále. Od dočtení této knihy se na vodu dívám trochu jinak, než dříve a nejspíše nějakou tu chvíli ještě budu. Rozhodně jsem nečekala tolik, od tak v podstatě obyčejného tématu. Vždy mi také chvíli trvalo odtrhnout se od situace, jež mě neustále zachycovala a vrátit se zpátky do reality. Na začátku jsem měla poměrně strach z „momentek “, protože na mě působily příliš vycpávkově. Nyní ale musím uznat, že to bylo skvělé proložení z více pohledů na dané události. Dále se mi líbilo, jak ne všechny okolnosti hrály v prospěch hlavních postav. Nakonec ještě musím vyzdvihnout romantickou linku, která byla v tomto případě opravdu ideální.

„Být hrdinou někdy znamená jít s lodí ke dnu. “

8 27.01.2021

(SPOILER) Tak je to tady, oficiálně jsem dočetla tuto triologii plnou klišoidní romance a předvídatelných událostí. Přesto musím přiznat, že jsem se do toho naprosto zamilovala. Závěrečný díl byl plný vtipných momentů, u kterých jsem se nahlas smála, ale i nečekaných zvratů, jenž mě nutily tajit dech. Kniha měla klasicky rychlý spád a byla nabita spoustou akce. Ovšem mohlo zde být více scén s rebely. Dále mi přišlo, že se America ze smrti blízkého příliš rychle oklepala. Jako většina čtenářů jsem také během tohoto dílu změnila názor na Celestu. Když se vše vyjasnilo, tak mi byla hned sympatičtější. Konec mi však přišel až moc jako pěst na oko. Působí to na mě dojmem, že autorka moc nevěděla, jak se propracovat k závěru, který by chtěla. Proto tam hodila něco takového a zároveň tím Americe zametla cestičku na trůn.

„Nicméně i teď si dobře uvědomuju, že nejde o žádnou pohádku. Vím, že nás čekají i krušné časy, kdy budeme zmatení. Vím, že všechno nebude vždycky tak, jak budeme chtít, a že budeme muset tvrdě pracovat, abychom nezapomněli, proč jsme si tohle vybrali. Nebude to pořád jenom dokonalé. Tohle není šťastný konec. Tohle je mnohem víc.“

2 17.01.2021

Popravdě jsem se této doplňkové knihy trochu bála, ovšem úplně zbytečně. Autorka nám skvěle doplnila části příběhu, které by se do hlavního děje nehodili. Mohli jsme tak více poznat vedlejší postavy a leckteré věci lépe pochopit. Kniha je doplněna krásnými ilustracemi samotné autorky, což oceňuji. Samozřejmě opět nádhernou obálku musím taktéž vyzdvihnout. Doopravdy nemám co vytknout.

„A co bys teď dělala, kdybys měla na vybranou?“ vyzvídala a já jsem nemusela dlouho přemýšlet. „Seděla bych ve svém křesle a četla bych si,“ řekla jsem.

Elitu jsem přečetla snad ještě rychleji než Selekci. Kniha doopravdy ubíhala bez zbytečných vycpávek a děj mě dokázal naprosto pohltit. Příběh je to rozhodně oddechový, i když jsem kolikrát až tajila dech. Myslím, že autorka odvedla dobrou práci, jelikož to na mě nepůsobilo jako výplňková kniha mezi prvním a závěrečným dílem, jak to bohužel často bývá. Kiera mi dokázala vsunout do hlavy nerozhodnost hlavní postavy, což oceňuji. Opět mě kniha místy vracela k mé milované sérii Hunger Games. Konečně se také trochu odhalil Maxon a dovolil nám tak nahlédnou do jeho myšlenek, tudíž i do odůvodnění jeho občasného chování.

„ , Jestli má lady America vyhrát, potřebujeme plán,' usmála se přímo ďábelsky. Zazubila jsem se na ni. Nikdy předtím jsem nepoznala tak dokonale sehraný tým, jako byly tyhle tři. S jejich pomocí nemůžu prohrát.“

11.01.2021