Porodní sestra z Osvětimi

04.06.2026

Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a jsem moc ráda. V podání Jany Strykové se mi krásně poslouchala. Ale přiznám se, že by se mi kniha četla těžce a nevím, jestli bych ji dočetla.
Zase jiné pojetí hrůz, které patří k dějinám světa.

Knihu jsem si poslechla jako audioknihu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si to nečetla sama, ale jen poslouchala, ale kniha neudělala wau efekt. Vím, že je to těžké téma, ale určité pasáže mi přišly zmatené, přeskakování sem a tam.

Těžké téma, těžká kniha, která je však napsaná čtivě a živě, místy až moc živě. Četla jsem ji skoro před pěti lety. Dnes bych ji jako máma nezvládla dočíst, i po těch letech na některé pasáže občas myslím. Jsou zde popsána absolutní zvěrstva, ze kterých mě mrazí pokaždé, co si na některé části vzpomenu. Jednoznačně silné čtení a myslím, že se příběhy té doby nesmí zapomenout, abychom nikdy nedovolili opakování té tragédie v jakékoliv podobě v budoucnu.

Tolik knih s touto tématikou bylo napsáno, ale stejně to není dost... Kvůli operaci jsem musela sáhnout po audioknize, ale nelituji. Má to spád, někdy až příliš detailní popisy, ale to je holt život. Akorát bylo někdy zmatečné to přeskakování postav a časů.

Velmi silné téma, které mě ke knize nalákalo. Bohužel samotné zpracování mě zklamalo. Příběh často skáče v časové ose, takže jsem byla místy zmatená a hůř se v ději orientovala.

Oceňuji inspiraci skutečnými událostmi, ale propojení reality a fikce na mě nepůsobilo úplně přesvědčivě. Nakonec mě více zaujal odkaz na skutečnou Zprávu porodní sestry z Osvětimi, kterou si ráda přečtu.

Celkově ve mně kniha zanechala spíše smíšené pocity.

Silný příběh, který mi ale nesedl zpracováním. Autorka skáče jak v časové lince, tak v osobách. Dělalo mi problém se zorientovat kdo a kde zrovna vypráví. Například kapitolu, která vysvětluje názvosloví z tábora (zugang, víza) bych osobně zařadila mezi první, ne poslední. Orientovala jsem se hlavně podle příběhu již přečtené Porodní báby z Osvětimi (Stuart), která je na totožné téma, ovšem daleko čtivější.

Citace:
Stanisława přejíždí pohledem z jedné na druhou. Ví, že se jí teď v tváři zračí hluboké zoufalství, které nedokáže skrýt. Ví také, že je - přestože by chtěla - nedokáže utěšit. Tu, která ztratila dítě, ani tu, která to viděla. A ještě jedno ví. Že nechce cítit nenávist - vůči tamtěm, vůči lidem na druhé straně -, ale nepociťování nenávisti je v tuto chvíli to nejtěžší, čeho lze dosáhnout.

Zajímavá kniha o mateřství v kruté době. Hezky popsána práce duly, porodní sestry a jejího poslání. Konec byl zajímavější. Doporučuji. Četla jsem jí dlouho, až jsem to skoro vzdala. Je to jiný prožitek z knihy, když jsem Osvětim navštívila a ta místa viděla i slyšela od jiných.

01.03.2026

Svědectví z Osvětimi. Silné téma... knihu jsem měla v ruce uz před pár lety, ale styl psaní mi nějak nesedl. Ač mám knihy a příběhy z prostředí druhé světové války ráda, do této jsem se nemohla začíst.

A tak jsem ji zkusila jako audio knihu. Knihu nečetla Jana Straková. Má příjemný hlas a jeji styl mi více než sedl. Poslech jsem si užila, příběh je silný, smutný a přitom plný naděje. Poplakala jsem si. A nejednou jsem musela poslech přerušit a vydýchat to, co jsem slyšela. Víc hodnotit nebudu, nepřísluší mi to. Příběhy z Osvětimi je třeba si připomínat, nezapomenout. Poučit se z minulosti.

Pokud vás psána verze nezaujala, zkuste tu audio, najdete na Youtube Knihy Dobrovský.

Svědectví o tom, že i nepředstavitelné hrůzy můžou být skutečností.
Skutečný příběh Stanislawy Leszczynské z koncentračního tábora, bytosti která prošla selekcí doktora Mengeleho, doprava a doleva, život a smrt. Příběh ženy matky, která díky svému osvědčení porodní sestry, se mohla stát i "mámou" pro těhotné vězeňkyně a jejich děti.
Téma šílené, hrůzné, ale je potřeba ho předkládat, je potřeba se zamýšlet nad tím, zda je dnešní svět před takovýmto zlem imunní ...

Kniha mě mírně řečeno zklamala. Námět i děj knihy dobrý, ale nějak mě iritoval styl psaní a když jsem zkoušela audio verzi, kterou namluvila Jana Stryková, tak to byl úplně konec. Bohužel kniha poputuje dál do světa.

Veľmi krásna kniha, trošku zle spísana ale napriek tomu veľmi emočne nabita a rozhodne nie pre slabé povahy.

"Matka" Stanisława Leszczyńska bola v dobe koncentračných táborov veľkou ženou s veľkým srdcom a hlavne s povahou, ktorá dokazala samotnemu Mengelemu povedať rázne NIE!

Príbeh sa -ako ste zistili s úvodu - odohráva počas 2. sv. v koncentracnom tábore v Osvienčime, vypovedá o dobe, kedy bábätká nemali šancu prežiť, žena porodila, dieťa utopili a matka sa buď dobrovoľne skantrila alebo zmierila s osudom.

Neskôr neprežili len židovské bábätká ale aj tak to bolo veľmi ťažké čítanie odľahčené medzikapitolami jednej s tych šťastnejších, ktorej dieťa prežilo.

veľmi náročná kniha na čítanie, kde vám zviera srdce pri každom druhom slove :( Praktiky o ktorých som nevedela a to mám načítanych veľa kníh ale toto bola pre mňa novinka a veľmi veľmi škaredé odhalenie.

Preto patri moja poklona "Mame" Stanisławe, ktorá sa nebála odporovať ani takému človeku ako bol Mengele a dokázala odrodit tisicky deti

Moje první audiokniha. Asi jsem si vybrala pro můj první poslech nevhodnou knihu. Bylo to těžké čtení a ještě styl psaní mi vůbec nesedl. O Stanisławě Leszczyńské jsem četla v knize Porodní báby z Osvětimi a tato kniha s ní nejde vůbec srovnat. Myslela jsem, že to bude stejně skvěle napsané, ale nebylo. Pořád jsem se ztrácela v časových liniích a několikrát jsem uvažovala, že to vzdám. Uf, raději se vrátím ke klasickým knihám.

Po Černé a purpurové tu mám další příběh z Osvětimi, který popisuje skutečné události a opět je to něco, co vás donutí přemýšlet o tom, jak někdo mohl tohle dělat… Kde se ve světě brala ta krutost a v tomhle případě vůči právě narozeným dětem, které nedostaly šanci vůbec žít. Na druhou stranu si ale řeknete, jak mohla být ta obyčejná žena, tak statečná, že se dokázala postavit samotnému Mengelemu a dokázala pomáhat tam, kde se to zdálo být zbytečné.

Knížka se mi mnohdy četla opravdu velmi těžce. Téma, o kterém pojednává je neskutečně silné a mnohdy jsem měla slzy v očích a také žaludek na vodě. To utrpení, které musely ženy snášet, tu bezmoc, kterou cítily, ten smutek, který je sžíral… Opravdu si to nedovedu představit. Hrozné je, že porodní sestra Stanisława věděla, jak ty děti, které právě odrodila skončí, že je v lepším případě čeká náhradní rodina a v tom horším… smrt, která možná nebude úplně rychlá.

Je pravda, že kniha je psaná zvláštním způsobem. Někdo ji dokonce i vyčítá, že jsou to pouze nenavazující odstavce slepené dohromady. Přiznám se, že i mě se v ději ze začátku těžko orientovalo, ale postupně jsem neměla se čtením a orientací v ději problém. Knížku určitě doporučuji, ale pro citlivé povahy to bude velmi těžké čtení.

Velmi silný příběh. Četla jsem v minulosti (tj. předtím, než se téma stalo populárním) již mnoho knih s touto smutnou a tragickou tématikou a trochu jsem se obávala, že nával literatury s tématikou druhé světové války a lidského utrpení v koncentračních táborech je již hodně a není třeba tak číst každou další (novou). Viděla jsem na sociálních sítích, že každý tuto knihu chválí, ale neměla jsem potřebu ji číst. Po laserové operaci očí však nejmenované knihkupectví poskytlo dočasně veřejnosti 12 audioknih zdarma a tato byla mezi nimi. Nelituji, že jsem si ji pustila. Ano, nebylo to příjemné, avšak aspoň si budete víc vážit toho, co máte. O porodnictví jsem se dozvěděla víc, než pomalu za celý život a historický exkurz do problematiky musel být nejen časově (ale i mj. psychicky) náročný. Posloucháno jako audiokniha.

Pro mě je toto téma trošku těžce stravitelné. Na druhou stranu , moje zvídavost a potřeba vědět překlopila misku s vahami a do knihy jsem se pustila.... Neskutečně to chvílemi rvalo srdce jak nelidský někdo dokáže být... A myslím, že ani tak si dostatečně neumím představit co to s čerstvými či budoucími maminkami v koncentračním táboře dokáže udělat... Jsem ráda že jsem se na konec příběhu pomalými krůčky dostala, ale není to úplně můj šálek kávy ....

Poslouchala jsem jako audioknihu a tenhle styl psaní mě moc nenadchl. Oproti tomu téma zajímavé, ale nikdy nepochopím, že tam žil někdo kdo odsuzoval nenávist k Mengelemu a jemu podobným. Snad se lidé poučili a už nikdy k něčemu podobnému nedojde. I když jsem spíš pesimista.

Já nějak nevím.. Ten styl psaní se mi asi nelíbil. Ukončila jsem čtení zhruba na stránce 80. Nejde mi se začíst, bohužel.

(SPOILER) Tahle kniha budí silné emoce – stejně jako názory, které na ni čtenáři mají. A já se jim vůbec nedivím. Je to dílo, které rozděluje. Hned na začátek ale musím říct jedno: tahle kniha není pro každého. Nejde jen o to, že obsahuje velmi syrové a bolestně autentické pasáže, ale i o samotné téma. Kdo se s problematikou Osvětimi setkává poprvé, možná se v ní bude ztrácet – a možná ho úplně pohltí. K pochopení a plnému prožitku je potřeba mít aspoň základní povědomí o tom, jaké peklo se za ostnatými dráty skutečně odehrávalo.
Mně osobně pomohlo, že už jsem měl něco načteno – hlavně o Stanisławě Leszczyńské. Díky tomu jsem se v příběhu lépe orientoval. Autorka má navíc velmi specifický styl psaní – buď si vás získá, nebo vás odradí. V mém případě to byla jednoznačně ta první možnost.
Text je členěn do kapitol, které se střídají mezi pohledem hlavní vypravěčky, porodní sestry, a také Josefa Mengeleho – s důrazem na jeho vztah ke Stanisławě. Autorka přitom nesleduje lineární děj – spíše skládá mozaiku vzpomínek, událostí a střípků ze života postav před táborem, v táboře i po něm.
Ze začátku to může být matoucí, ale čtenář si brzy zvykne. Tento postup má totiž smysl – a v doslovu ho Knedlerová srozumitelně vysvětluje. Zároveň přibližuje i skutečné historické postavy a uvádí, z jakých zdrojů při psaní čerpala.
Ačkoliv je hlavní vypravěčka smyšlená postava, její osud je složen z příběhů opravdových žen, které prošly nepředstavitelným utrpením. A právě to dává příběhu jeho největší sílu – pravdivost, která bolí. Klobouk dolů před badatelskou prací autorky. Shromáždit tolik svědectví, najít skutečné stopy v moři ticha a bolesti, to muselo stát obrovské množství času i psychických sil.
Hrdinkou příběhu je umělkyně, která se do Osvětimi dostane ve chvíli, kdy čeká své první dítě. V nejkřehčím období života. Vzpomíná nejen na svou bolestnou cestu, ale především na jednu výjimečnou ženu – porodní sestru Stanisławu, která v očích tisíců žen představovala matku v tom nejčistším slova smyslu. „Máma“, jak jí všichni říkali, přiváděla v nelidských podmínkách na svět děti – ve studených, špinavých barácích, bez nástrojů, bez léků, bez pomoci. A přesto s vírou, že každé dítě si zaslouží být přivedeno na svět – bez ohledu na rasu, původ, šanci na přežití. Nikdy mezi nimi nedělala rozdíly.
Byla tichou svědkyní zoufalství matek, které věděly, že jejich dítě s největší pravděpodobností zemře – hlady, zimou nebo rukou nepřítele. A přesto rodily. A přesto doufaly. Stanisława s nimi sdílela každou bolest – jejich slzy, jejich výkřiky, jejich zlomené pohledy. A přesto nerezignovala. Přesto jim dávala naději. A možná i víru v to, že lidskost může přežít i tam, kde už nezbylo vůbec nic.
Setkáváme se zde s celou škálou mateřství – se ženami, které dítě nechtěly, s těmi, které se bály, i s těmi, které ho milovaly tak, že by pro něj raději zemřely. Každá z nich se musela rozhodovat v situacích, kdy správné řešení neexistovalo.
Stanisława, i když sama přišla o mnoho, myslela neustále na druhé. Sama pro sebe si dovolila být až na posledním místě. Nosila v sobě vzpomínky plné bolesti, a přesto se znovu a znovu zvedala. Možná ji držela víra, možná nezdolná vůle. Ale díky ní přežily i matky, které už to téměř vzdaly.
Protože ženy by při porodu neměly cítit strach. Měly by prožívat radost z nového života. Ne hrůzu z toho, co přijde další den.
A právě mateřství je nejsilnějším motivem knihy. Ne tím sladkým, romantizovaným mateřstvím, jaké známe z obrázků. Ale tím syrovým, bolestivým, zoufalým – tím, které vás nenechá spát. Tím, které se vám zapíše do duše. Ne pro radost, ale pro pochopení. Pro uvědomění si toho, co všechno ženy tehdy musely vydržet.
Čtení je mimořádně těžké. Ne kvůli stylu, ale kvůli obsahu. Kniha vám doslova láme srdce. Autorka mistrně střídá drsné, šokující pasáže s těmi jemnými, skoro poetickými. Právě ten kontrast způsobí, že vás některé věty zasáhnou mnohem víc.
Na konci knihy si uvědomíte, že to, co jste četli, nebyl jen příběh. Bylo to vzdání holdu jedné neobyčejné ženě, která navzdory všemu zůstala člověkem. Stasia byla záchranné lano, světlo v naprosté tmě. Přítelkyně, matka, ochránkyně – pro mnohé jediný důvod, proč ještě věřit v lepší zítřky.

Ig: pribehy_stranek

Som trochu na rozpakoch - nie so všetkým v knihe súhlasím, ale nezažila som to a nemám právo hodnotiť to. Tie hviezdičky čo strhávam sú za tú ochotu byť slušná za každú cenu a hnevať sa na tých, ktorí nie sú spokojní so svojím osudom a osudom ich detí v tábore. Nejako mi to modlenie sa aj za druhú stranu príde príliš.