VéjaTarabová komentáře u knih

(SPOILER) Tato kniha mi příjemným, a především jednoduchým způsobem dovolila nahlédnou na problematiku odsunu Němců, ale také nastavila zrcadlo celé tehdejší doby. Příběh je dle mého názoru napsán poutavě, avšak také se všemi krutostmi či strastmi. Překvapilo mě, kolik násilí během tohoto procesu proběhlo. Ukázalo mi to krutou stránku Čechů, kteří v dané době jejich chováním nebyli o nic lepší než Němci. Přesto za největší zločin považuji znásilnění vlastním otcem, které Gertu uzavřelo do sebe a donutilo následovné rodičovství vést chladným přístupem. Osudy jednotlivých postav mě ke konci velmi zasáhly a byla jsem ráda, že budoucnost samotné Gerty nebyla jedna z těch nejhorších. Konkrétně stará paní Zipfelová si získala mé srdce hned od začátku a nevím jaké jiné potěšení bych v příběhu našla, kdyby právě ona nesehrála svou roli. Obecně moc pěkně napsané dílo, jenž bych určitě doporučila dál.

Příběh byl velmi emotivní, bavilo mě proplouvat myšlenkami postav a rozšifrovávat některé pasáže. Ačkoli styl psaní byl poněkud jiný, nic moc mě nezaskočilo. Spíš mi přišlo, že se autorka pokoušela až trochu uměle zaujmout surovostí. Krátká rychlá novela, která udeří jako blesk a poté zase odejde. Víc ke knize nemám co říct.

1 23.04.2024

Medvědín je neskutečně silný příběh, který mě rozhodně stáhnul s sebou. Prolíná se zde vyprávění mnoha postav a já je musela doopravdy poznat, abych se v příběhu neztrácela. Backman dokázal najít perfektní hranici mezi tím, jak moc popisovat děj a kolik myšlenek do toho zatáhnout. Po celou dobu si tím dokázal udržet napětí. Moc se mi líbí údernost s jakou nám podává fakta i několik frází, které se během postupujících událostí opakují. Děvčete se jménem Maya mi bylo hrozně líto, zároveň jsem však tušila, jak její osud nejspíše dopadne. Lidé jsou všude stejní a Medvědín popisuje čistou normálnost jejich chování se vší surovostí i jemností. Hrozně se mi však nelíbí obálka knihy, kde mi vyloženě vadí realističtí lidé, kteří jsou na ni naprosto zbytečně vyobrazeni. Jinak dílu nemám co vytknout a rozhodně si přečtu jeho pokračování.

„Mezi žitím a přežíváním vede tenká hranice, ale když jste zároveň romantik i soutěživý typ, přináší to jeden pozitivní vedlejší účinek: nikdy se nevzdáváte.“

7 02.02.2024

Očekávala jsem průměrný spicy román, dostala jsem však poměrně kýčovitou splácaninu. Myslím si, že autorka očividně moc často koukala na film padesát odstínů šedi, jelikož dost věcí je zde až moc podobných. Jediné napětí se vyskytlo až na úplném konci, kdy jsem tedy musím přiznat byla vskutku šokována. Jinak docela nuda. Obě dvě hlavní postavy, Cassie i Harry, mi ke konci příběhu už docela vadily svými povahami. Nejlepší byla za mě Gia, která sice nebyla nijak speciální, ale prostě jsem si ji nějakým způsobem oblíbila. Dle mého názoru do této knihy bylo vpuštěno málo osobitosti, jež by mi dovolila si s postavami navázat jakýkoli vztah. Navíc číst jakékoli spicy scénky v češtině je docela bolest, každopádně mylně jsem si myslela, že když se knížka překládala “pouze“ ze slovenštiny, nebude to tak hrozné. No, spletla jsem se. Z některých výrazů se mi upřímně zvedal žaludek. Ovšem abych řekla i něco pozitivního, tak kapitoly byly dlouhé přesně tak akorát a četlo se to velmi lehce. Nedoporučila bych tuto knihu, druhý díl si nekoupím, ale pokud někomu stačí vážně blbost na odreagování, co moc nemá čtenářskou hodnotu, tak proč ne.

„Přesvědčil mě, že se ve své podstatě nemůže změnit, protože změnit se můžou jen ti, kteří nikdy nebyli sami sebou.“

05.01.2024

Tuto knihu jsem otevřela s očekáváním, že to bude stejný styl vypravování jako ve Zlodějce knih, no vůbec mi to tedy nepřišlo. Tohle je za mě více zaměřené na příběh a atmosféru, nežli na pocity a barvitost okolí. Rozhodně mě to však velmi bavilo, děj se nezastavoval, nastával jeden zvrat za druhým a poznávat mnoho malých příběhů v jednom větším bylo poutavé. Trochu mi to připomínalo rámcovou novelu. Líbilo se mi, že Ed se musel několikrát postavit do nepříjemných situací, aby splnil své poslání. Hlavní postava tedy působila sympaticky, v ničem mi nevadil. Naopak Aundrey mě trochu štvala svou nedostupností. Ze začátku bylo sice fajn pozorovat takovou tu klukovskou upřímnou zamilovanost, ke konci mě to však už docela štvalo, že mu to stále nevycházelo. No a úplný závěr ten mě jednoduše položil, horší zakončení knihy jsem snad ještě nečetla. Neskutečně levné, odbyté, bez emocí prostě ne, akorát jsem byla naštvaná. Jinak bych knihu celkově doporučila.


,,Audrey zanedlouho řekne: ,Jsi můj nejlepší kamarád, Ede. ,Já vím. Těmahle slovama můžete chlapa klidně zabít. Bez pistole. Bez nábojů. Stačí slova a jedna holka.

3 16.12.2023

Od této knihy jsem měla opravdu hodně velká očekávání, i když jsem vůbec nevěděla do jakého příběhu se pouštím. Prvních několik desítek stránek mě až lehce nudily, ovšem čím déle s jednotlivými postavami trávíme čas, tím více poté bolí jejich tragédie. Lítost k Judovi musí cítit každý, kdo tuto knihu otevřel, jeho trauma je kombinací těch nejhorších jaké můžou být. Nejradši bych poděkovala všem, kteří se o něj poté celou tu dobu starali a zajímali. Příběh je velice politicky korektní, popisuje závažné věci, které se opravdu dějou, ovšem kariérní úspěchy hlavních čtyř hrdinů už tak realistické nejsou. Na druhou stranu stále to je jenom vymyšlený román, proto nezazlívám spisovatelce, že si něco trochu přikrášlila, jak se jí to hodilo. Knihu jsem četla opravdu dlouho, ale konec stál za to. Autorku jsem proklínala, jak jim něco takového mohla udělat, zároveň mě to však jakožto náročného čtenáře, který má rád smutné konce, velmi uspokojilo. Veškerou tu bolest bych člověku, jenž tuto knihu nečetl, vůbec nedokázala vysvětlit.

,,Spravedlnost je pro šťastné lidi, pro lidi, kteří měli to štěstí, že vedou život, který je určován spíše jistotami než víceznačnostmi.“

6 29.10.2023

Za mě velice obtížná četba, která stojí za poznání, ale víckrát už se k ní nevrátím. Příběh byl rozhodně pozoruhodný, bohužel nijak napínavý. Chápu však, že se autor zaměřil především na psychologii postav, která je zpracována naprosto dokonale. Každopádně mohlo se zde vyskytovat více kladných charakterů a některé Raskolnikovi vnitřní monology na mě byly už příliš zdlouhavé. Moc jsem ani nevěděla, jak reagovat celkově na jeho myšlenkové pochody. Nejvíce mě fascinovalo, že si vlastně nepřiznal vlastní vinu. Věděl, co spáchal, a přesto toho dokázal nelitovat. Z mého pohledu bylo k naštvání, že ukradený majetek ani nevyužil a dál žil v naprosté bídě.

„Svíčka už dlouho skomírala v křivém svícnu a mdle ozařovala v té žebrácké světnici vraha a nevěstku, kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy.“

(SPOILER) Knihy Delphine de Vigan vždycky dokážou vyrazit dech. Myslím, že to dělá ta surovost myšlenek, to prosté podání a důležitou roli zde hraje autentičnost. Dvě dějové linie dvou naprosto rozdílných lidí, kteří však prožívají vesměs ty samé pocity. Hned po prvních pár stránkách jsem si byla jistá, že se tyto dvě postavy někde uprostřed příběhu potkají a seznámí. Úplnou pravdu jsem tedy neměla. Dopadlo to vlastně celé jinak, než bych očekávala. V Mathildině případě mi rozum nebral, jak může svou pracovní situaci nechat dojít tak daleko. Každý asi známe někoho, kdo se nám snaží znepříjemnit naši práci, když to je však nadřízený, který má nad námi moc, je to velký problém. Jacques mě tedy velmi štval a přála jsem si, aby Mathilda konečně učinila nějaký krok a postavila se mu. Thibaulta mi bylo líto, jeho vztah s Lilou jsem nechápala od začátku. Zasloužil si mnohem víc, prostě někoho, kdo by ho miloval duší a ne tělem. Ale jak už to u této autorky bývá, příběh samotný konec opět neměl. To se mi vlastně hodně líbí. Delphine nás vhodí do života někoho jiného, ukáže nám jeho myšlenkové pochody a po chvíli nás zase z toho všeho jen tak vyvede ven. Jako by se nic nestalo, ovšem mě osobně to vždy poněkud zasáhne.

Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji.

3 20.05.2023

Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus.

,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.

Tato kniha měla jednu chvíli neskutečný bum, proto jsem se jí dlouho obávala. Nechala jsem tedy to nadšení ostatních odeznít a přečetla si ji až teď. Ačkoli jsem vůbec nevěděla, co se v knize odehrává, nějaká očekávání z mé strany byla. A musím říci, že mě nic nezklamalo. Naopak příběh byl pro mě většinou nepředvídatelný. Přála jsem si, aby to skončilo dle mých představ, ovšem do posledního okamžiku nic nebylo jisté. Romantická linka se mi líbila, neměla takový ten levný podtón, každopádně i přes to byla poněkud odpočinková. Problematika, na kterou autorka poukazuje, je velmi závažná a mělo by se o tom více hovořit. Věřím totiž, že mnoho právě čtenářů se s tímto setkalo buď u rodičů nebo u partnera a do teď si nemuseli uvědomovat, co všechno patří do formy domácího násilí. Zatím se mi od Colleen líbilo nejvíce právě toto dílo.

But then this morning I had to tell him goodbye. And he held me and kissed me so much, I thought I might die if he let go. But I didnt die. Because he let go and here I am. Still living. Still breathing. Just barely. -Lily

4 07.05.2023

Nechápu, jak toto může být autorčina teprve druhá vydaná kniha. Velmi promyšlené dílo se spoustou zápletek a spletitých rodinných vztahů. Inteligentně popsáno propojení české historie dvacátého století s osudy jednotlivých postav, kde každá má svůj osobitý charakter. Celé mi to přirostlo k srdci, takže jsem se v příběhu ani neztrácela. Trošku mě vytáčela Renata, Oldřich a občas i Václav. Naopak Leopolda či Štěpánku s Bedřichem jsem si oblíbila. Také se mi líbilo, jak vše nenápadně propojoval hotýlek. Samotné vydání včetně obálky se moc povedlo. Alena Mornštajnová dělá velkou čest české literatuře.

Ještě štěstí, že kolem nich v tu chvíli procházela Barbora z vedlejší třídy. Dívčina velká ňadra jim vytlačila z hlavy veškeré myšlenky na nesmyslnou politiku a přiměla je soustředit se na věci, které jsou v životě nejdůležitější.

11 22.04.2023

Tato kniha se mi dostala do srdíčka snad hned po první kapitole a po dočtení celého příběhu bylo rozhodnuto, že se bude řadit do top 5 knih, co jsem kdy přečetla. Neuvěřitelně poutavý příběh se skvělým nápadem. Styl psaní rychlý a srozumitelný, stránky samy utíkaly. Nic nebylo zdlouhavé. Jak to skončí mi bylo sice jasné už od začátku, ale i tak vyvrcholení mělo dramatičnost. Hlavní postava sympatická, dokázala jsem se do ní snadno vcítit. Několik věcí máme určitě společných. Zaujali mě filozofické úryvky a zpracování kvantové fyziky. Schrödingerova kočka samozřejmě nesměla chybět. Myšlenky poměrně sebe rozvojové, ale nenásilným způsobem. Kniha může po dočtení vyvolat naději či spokojení se s vlastní realitou.

Nora si přála žít ve světě, kde nebyla žádná krutost, ale měla k dispozici jen světy, ve kterých žijí lidé.

12 07.04.2023

Ziburovo putování se mi opět líbilo. Moc toho sice nenaučí, ale umožní nám poznat místní obyvatele a zemi ve svém běžném chodu. Text doplněný o obrázky je sice fajn, ovšem mnohem více bych ocenila přímo fotografie dané věci. Kolikrát mi ty kresby přijdou až úplně zbytečné. Suchý humor sem zapadal a nebyl psán nijak na sílu. Více se mi líbila první část z Nepálu, u kterého si vybavím vesnice plné milých lidí i dobrého jídla. U Číny mi v hlavě zůstaly pouze tunely, policie a spaní pod širákem při dešti. Aspoň je zde vidět ta odlišnost. Chvíli si dám pauzu a poté se pustím do jeho třetí knihy.

,To nevadí, smaž tu hudbu, co tam je, ´ řekl mi Tibeťan. A tak jsem začal mazat písničky s názvy v tradičním písmu a nahrazoval je Beatles. Myslím, že podobná situace definuje proces postupného zániku původních kultur. Co na tom. Kdo jsem, abych někomu bránil poslouchat Beatles? Je to jako šířit evangelium. Jen Beatles zná víc lidí.

7 06.04.2023

Tahle kniha mě ohromila a vyděsila zároveň. Jedná se o neuvěřitelně psychicky silný příběh plný utrpení. Trauma hlavní hrdinky je jedno z nejhorších, ke kterým může dojít. Při některých částech se mi až tajil dech. Nemluvě o tom, jak profesionálně je to celé napsané. Ačkoli autorka také hojně popisuje přímo sběr hub, vůbec to ničemu neškodí. Ba naopak detailní popis lesa vás jednoduše přenese do příběhu. Krátké kapitoly mi zcela vyhovovaly a skoky v čase byly lehce pochopitelné. Viktorie Hanišová rozhodně dělá čest české literatuře. Ráda si od ní přečtu všechny její knihy.

Podle knihovny se prý dá poznat charakter člověka. Věřím, že na knihovně rodičů v naší plzeňské vile by se vyřádila celá katedra psychologie.

16 14.03.2023

Ještě před přečtením knihy jsem viděla tuto komedii v divadle a musím říct, že byla naprosto perfektně zpracována. Skoro stejnou měrou mě to však bavilo i v papírové podobě. Příběh je psaný svižně, lehce a dokáže pobavit. Postavy mají velmi živý osobitý charakter, tudíž se nestane, že by vám jich více splývalo dohromady. Téma i problémy jsou aktuální i dnes.

Víte, ono moc rozumu bývá někdy horší než vůbec žádný.

9 13.03.2023

Toto volné pokračování o vedlejší postavě se mi líbilo o něco více než první díl. Hlavní hrdinka byla zajímavější i když asi ne sympatičtější. Nejvíce se mi líbila paní Andersonová, postarší všímavá babička se smyslem pro humor. Romantická linka totálně ohrané klišé, předem zhruba víte, co se stane. Playlisty v knize jsou asi fajn dodatek, mě však vůbec nezajímaly. Neviděla jsem Star Wars, tudíž jsem tedy nechápala úplnou většinu popkulturních narážek v knize. Grafické zpracování knihy opět nejlepší, jaké jen může být. Celkově nejsem nijak nadšená, tentokrát ale nejsem ani zklamaná.

Já a příroda máme vztah na dálku, kdy ji toleruju a obdivuju jen z odstupu, kde po mně nic neleze, nic mě neujídá a neštípe.

12.03.2023

Již třetí díl a zatím úplně nejslabší. Příběh doslova stejný jako předešlé, postavy už jsou ohrané. Ryanovo osobnost jsem si v minulém díle představovala úplně jinak. Chování Williama a Steva bylo vážně trapné. Už se vytratil i humor, který dříve fungoval. Erotický román, který obsahoval naprosté minimum erotických scén. Plusem je, že se to rychle čte a nemusíte u toho vůbec přemýšlet. Konec byl velmi uspěchaný, nicméně další díly si stejně přečtu, jelikož je mám všechny doma koupené.

„Román o mém životě by se nejspíš jmenoval Padesát odstínů neúspěšných vztahů. A rozhodně by to nebyl bestseller.“

3 11.02.2023

Tento žánr vůbec nečtu, ale kniha mě zaujala svým zpracováním. Díky směsi dokumentů, záznamů, vojenských rozkazů a spousty dalších se stránky otáčely úplně samy. Jedná se o napínavý příběh, který občas překvapí nečekanými zvraty. Ale hlavně také má svou atmosféru a lehce dokáže vtáhnout do děje. Od začátku se na nic nečeká, ovšem zase zde není nic uspěchané. Oba hlavní hrdinové byli sympatičtí a ničím mě neštvali. Líbí se mi, že konec sice je otevřený vzhledem k následujícím dílům, ale aspoň se vyřeší to, co jsme všichni celou dobu potřebovali vědět. I když těch posledních pár stránek mi přišlo poněkud dost kostrbaté a psané na sílu.

„Většina lidí by řekla, že jsem dost chladná, ale já to beru spíš tak, že jsem... že si umím chránit soukromí. Lidi se druhých věčně ptají „jak se máš?“, ale já tak nějak nechápu, proč bych komukoli měla odpovídat n a tolik osobní otázku.“

6 28.01.2023

Příběh velmi zapletený. Úvod přímo vhozený do děje, zločin spáchaný hned na začátku – nebylo na co čekat, a tak to má být. Autorka nám předhazuje neustále nová fakta, že jsem si ani moc nestihla vytvořit vlastní domněnky. Jednoduše jsem věřila tomu, čemu ona chtěla abych věřila. Promyšlenost tady hraje hlavní roli. Každá postava něco tají. Počet stránek naprosto ideální. Se zakončením jsem spokojená.

„Teprve když sen skončí, uvědomíte si, jak byl zvláštní a že ve skutečnosti žádný smysl nedával.“

6 12.01.2023

Delphine de Vigan neumí napsat špatnou knihu. Jednoduše každé její dílo je zcela odlišné a detailně propracované. Nejde o dramatický děj, nýbrž se zaměřuje na mezilidské vztahy či emoce. Zásadní vliv na vyprávění má diagnóza hlavní postavy. Neskutečné sledovat, jak se s afázií postupně mění mluva Mišky. Musel to být náročný úkol pro překladatele. Vyskytuje se zde plno nevyřčených věcí, které na čtenáře dokážou zapůsobit, aniž by si to uvědomoval. Sto padesát stránek uteklo příliš rychle a já měla knihu přečtenou v průběhu šesti vyučovacích hodin ve škole. Rozhodně se k ní někdy znovu vrátím.

„Když si představuju sebe samu jako starou, doopravdy starou, když se pokouším vidět se za čtyřicet nebo padesát let, to nejbolestnější, nejmíň snesitelné je pomyšlení, že se mě už nikdo nedotýká. To pozvolné nebo náhlé vymizení tělesného kontaktu.“

5 08.01.2023