Kalibův zločin
kniha od: Karel Václav Rais
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/4926/bmid_kalibuv-zlocin-641da6e153311.png
4
394
Známá Raisova povídka z venkovského života druhé poloviny 19. století líčí tragický příběh mladého Kaliby.
Komentáře (59)
Komentáře 59 Recenze 0
Po smrti matky zůstane v mladý Vojtěch Kaliba sám s otcem na statku a protože již není nejmladší je okolím tlačen do svatby. Jeho švagr mu dohodí nevěstu, která se po svatbě k němu se svou matkou přestěhuje a to předznamená osudy rodiny Kalibovy. Román z podhůří Krkonoš, kde je zde reálně vykreslen tehdejší venkov se svými zvyky a obyčeji, chování lidí na vsi a sousedské i rodinné vztahy,kdy to nebyla vždy idyla. Rais nádherně popsal krajinu Podkrkonoší. Celkově jsem byl z knihy příjemně překvapen.
Mně se to líbilo. Naprostá syrovost bez přikras, která ukazuje poněkud méně idylický venkov.bZajímavý byl vhled do institutu "vejminkářství". Kaliby mi bylo upřímně líto.
Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus.
,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.
Tak čtivou prózu jsem už dlouho nezažila. Příběh velice realistický až podle mne občas naturalistický odkrývá lidskou zlobu a chytá za srdce. Čtenář bude trpět společně s hlavním hrdinou. Zároveň vesnické motivy a zakomponovaný zpěv dodal příběhu milejší notu. Kniha přečtena během dvou dní, je tenká a velice čtivá. Zároveň člověku zanechá hořkou pachuť, protože ukazuje, že každý příběh nekončí dobře a ten nejhodnější člověk může jednoduše dopadnout nejhůř.
Na tak přesvědčivě odporný příběh, který zhnusí zákonitě každého, se mi hodí slova jedné z postav, výměnkáře starého Kaliby: "Ságo, co se u nás děje, mohlo by se číst leda v knihách, a ani tam by tomu jeden nevěřil!" Gratuluju Raisi, mě si otrávil dokonale :)
Tahle kniha mne naplňovala tak silnými pocity úzkosti, čím více jsem z ní učetl, že jsem ji k závěru dokonce na několik dní odložil, abych se nemusel pohroužit dál do jejích stran; tak moc mne naplňovala naklidem, že jsem poslední stránky přelétal očima až k hanbě zběžně a občas přeskakoval slova a musel se k nim vracet.
tohle není stížnost ale poklona mistrovství Karel Václav Rais; mistrovství s kterým napsal tuto knihu a s kterou vystihl venkov v dobách dávno minulých kdy vedlejší vesnice byla daleko, pracovalo se od nevidím do nevidím, dědictví 6 sukní se dělilo po třech pro každou dceru a důchodový sestém sestával v sedničce a povinnosti odvádat tu krajíč mléka, tu pět pytlů brambor, tu nárok na třetinu ovoce ze stromů v zahradě.
Kalibův zločin je kniha, která vám ukáže jak reálnie chudého venkova, ale také srdce lidí; vypočítavost, nenávist, pomluvy, strachy, hádky, sváry, přetvářku ...
Ke Kalibově zločinu jsem se dostala v rámci povinné četby a jsem za to moc ráda, protože zrovna o této knize jsem nikdy předtím neslyšela. Ze začátku mi trvalo trochu déle než jsem se začetla a zvykla si na autorův květnatý popis událostí, jelikož užívá archaickou češtinu, nářečí a v hojné míře i přechodníky. Jakmile jsem se ale v této "problematice" zorientovala, už to bylo dobré. Takže hodnotit nelze jinak, než kladně.
Karel Václav Rais rozhodně nepatří do starého železa! Čtení této knihy jsem si opravdu užila - příběh byl napínavý jako dobrá "detektivka". Ale ten konec ... žádný happy end ale opravdový život, jaký tenkrát lidé na horách žili.
Paráda! Takové příběhy ze života
dokážou oslovit víc, než současné, nereálné, překombinované, bizarní a rádoby šokující nesmysly.
Jak se proti chlapovi spojí manželka s tchýní, tak to smrdí průserem. To platilo tehdá a platí to i dnes. Mé rodinné vztahy jsou naštěstí v pořádku, ale Vojtu Kalibu jsem chápal. Ten tlak na jeho hrudi a to dusno, které se v něm vzdouvalo...
Sakra, jak já ho chápal!
z počátku jsem byla zmatená ze jmen postav - Nána, Nedomlelka, Nedomlel, Smrž, Smržová, Manka, ale postupně to začalo dávat smysl. Děj graduje a čtenář s napětím čeká, kdy už to přijde. Je smutné, kam hodného, možná až naivního muže nedobré ženy dokázaly přívést.
Ačkoliv se mi do knihy moc nechtělo, hned od druhé kapitoly jsem se zacetla. Kniha je čtivá a přestože se vlastně k samotné podstatě dostaneme až na konci knihy, i tak hodnotím jako podarene dílo.
Lahůdka z konce 19. století, kde se události vyhrocují a napětí stoupá jak v moderním thrilleru. Chvilku mi trvalo se začíst do krkonošského nářečí a představovat si prostředí, protože je to pro mě geograficky vzdálenější místo. Zaujal mě popis Štědrého večera a připraveného jídla, praxi ve sjednávání nádeníků a institut výminku, který je tu představen opravdu detailně (ač mám zkušenosti s jeho normou třeba z dobových trhových a svatebních smluv, tento vhled do skutečnosti je pro mě moc důležitý). Konec ani nemohl být jiný...
K. V. Rais je mi bližší jako básník, s jehož půvabnou básničkou Cestička k domovu jsem se seznámila už na prvním stupni ZŠ. Tento teskný příběh ze života vesničanů byl příběhem dobrotivého hlavního hrdiny Vojty Kaliba, který se střetl s proradností a vypočítavostí své manželky a její matky. Právě stará Boučková je opravdu echt čarodějnice, přesná reprezentantka hesla: Tchyně a uzený jsou nejlepší studený! Líbil se mi vyprávěčský styl pana Raise i výstižné vykreslení charakteristik jednotlivých postav.
Trochu jsem se bála, jestli mě bude taková kniha bavit a světe, div se, byla fajn. Evidentní důkaz, že tchyně jsou největší zlo už desítky let. :)
Pětatřicátník (takže žádný stařec nad hrobem :-) Vojta Kaliba zůstává po maminčině smrti na hospodářství sám jenom s tatínkem. Jeho švagr Smrž lačnící po penězích mu domluví sňatek s mladou dívkou z hor - Kadlou, do které se Vojta okamžitě zamiluje a snesl by jí modré z nebe. Kadla bohužel jeho lásku ani náklonnost nesdílí a spolu se svojí matkou (která se taky nacpe Vojtovi do chalupy) mu dělá ze života peklo. Vojta už neví, co by měl udělat, aby ho Kadla měla ráda, doufá, že se jejich situace zlepší, když se s oběma bude snažit vycházet po dobrém a platit za tchýni dluhy, které si nadělala... Příběh se ale vyhrocuje s narozením syna, kdy Kadla nechce Vojtovi dítě ani na minutu půjčit a Vojta už neví, co dál dělat...
Vojta je pro mě prototypem hodného a laskavého člověka, který by pro svou ženu a dítě udělal všechno na světě, ale Kadla i s matkou jen na něm a na všem, co dělá, hledají chyby a posmívají se mu... Celou dobu, co jsem knihu četla mi bylo hrozně teskno a úzko, bylo mi Vojty líto tak moc líto... :-( :-(
"Když nemluvíš a mračíš se, nejraději bych z domu utekl, všecko na mne padá, smutno mi je; ale já bych utéct nemohl, protože bez tebe nemůžu být - člověk ani neví, co se s ním děje a jak se to stalo!"
Upřímně, očekávala jsem od toho trochu víc. Nějak jsem měla dojem, že ten zločin bude doopravdy hrát prim, ne že se na něj dojde tak pozdě a ke všemu tak hrr. Cením si i hlavního hrdiny, na kterého se většinou nadává - jistě, mamánci jsou asi občas na zabití, ale aspoň to byla příjemná změna od zarytých stereotypů, které psali Raisovi vrstevníci. Místy to bylo dost zajímavé, ale celkově mi to přišlo docela natažené a ten konec byl strašně zbrklý.
Občas není špatné sáhnout i po takové klasice, jako je tato. Užít si jazyk konce 19. stol. a sledovat problémy rodinného charakteru končící tragédií. Román vyniká sevřeným dějem, celkem jasně danými charaktery postav a nevyhnutelným směřováním ke katastrofě. Myslím, že tato kniha má stále co říct.
Skvělá kniha, která ve mně vyvolávala smutek, lítost a vztek. Vojta Kaliba pro mě bude symbolem hodného a pracovitého člověka, který doplatil na lidskou faleš. Doporučuji.
Dlouho, velmi dlouho byl pro mne K. V. Rais synonymem krásného verše, především jako autor Lesní studánky. Tu snad každý zná už s mateřským mlékem, jako něco, co existuje a existovalo vždycky. Pak jsem si přečetl Kalibův zločin a setkal se s naprosto jiným Raisem. Kalibův zločin je vynikající dílo, možná regionální, ale svým významem určitě celonárodní.
Pozdější dodatek:
Bum! V pozadí se mi stále klubalo, že jsem napsal pěkný nesmysl. A samozřejmě: twl, nespletl sis J. V. Sládka s Raisem? No jasně, to jsi pěkně zbodnul. Nu co, stalo se, stalo.
Kniha pro mne byla jednou velkou neznámou. Nevěděla jsem co čekat, ale bylo to příjemné čtení. Celou knihu jsem obdivovala Vojtu a jeho velikou trpělivost a nenáviděla Boučkovou a Karlu. Zvláště ke konci jsem chtěla vědět, jak vše dopadne, nemohla jsem se proto od knihy odtrhnout. Díky doslovu, který jsem si kupodivu též přečetla, jsem zjistila, že v původní verzi je konec vyřešen jinak, což mne dost zaujalo. Škoda jen, že obálka knihy je tak zvláštní a svým způsobem nelichotivá. Kdybych knihu neměla v povinné četbě a nezaujal mne název, asi těžko bych po ní sáhla v knihovně jen tak, ale je to čistě subjektivní názor. Z hlediska jazykového mě kniha kupodivu až tak moc nenadchla. Bylo použito nářečí a v zadní části knihy byl též slovník, avšak i některá slova, která nebyla ve slovníku, jsem nepochopila, díky čemuž jsem ubrala na hodnocení, což je mi líto. Stylistika mi vyhovovala, jen mi přišlo trochu zvláštní dělení textu na kapitoly. Popisy krajiny byly sice hezké, ale ke konci už mne unavovaly a nejraději bych je přeskočila. Za mne se tedy jedná o knihu, která je sice zajímavá a líbila se mi, ale nejde o nic extra. Takže když ji člověk nepřečte, o nic nepřijde, ale i přes to jsem ráda učinila tuto zkušenost.
Panímáma Boučková je prototyp tchýně. Vojta Kaliba je hodný, poctivý dobrák, dříví by bylo možné na něm štípat. Osud je svede pod jednu střechu. Jedno ukvapené rozhodnutí, kdy se Vojta svým švagrem nechá vmanipulovat do svatby a zároveň ve své dobrotě dlouho nevidí, že je utlačován, okrádán a zneužíván. Až nakonec pohár přeteče.
Román je napsaný opravdu čtivě. Jen z dnešního pohledu se celý příběh děje úplně zbytečně.
Tato knížka se mi líbila. Na tu dobu, kdy byla vydána, mi přišla celkem nadčasová. Na to jak je stará, tak měla něco do sebe. Je od českého autora, takže také plus. Doporučuji pro všechny, co mají rádi starší romány.
Hlavní postavou byl Vojtěch, hodný byť naivní. Dostával zabrat od své ženy Karly a její matky Boučkové, protože nevěděl, že jim šlo jen o majetek, který zdědil po zemřelé matce. Neustálým komandováním ho dohnaly až k něčemu strašnému.
K čemu? To si přečtěte sami.
Kdyby mi nutili tuhle knížku v rámci povinné četby ve škole, určitě bych jí nečetla.
Ale že jsem si ji vybrala sama, byla jsem velmi překvapená čtivostí a zajímavostí tohoto románu.
Příběh starého mládence, který se zamiluje a věří, že našel svou lásku. Netuší však, že byl zatažen do intrik nevěsty a její matky. Ve své nezlomné snaze učinit svou manželku šťastnou, pracuje do úmoru a snaží se plnit její přání. Časem i on pochopí, že vše je jinak a toto poznání vede k překvapivému tragickému konci. Velmi zajímavá kniha, která ve mné zanechala pachuť zrady a nespravedlnosti.
V ostružínské chalupě zůstává po smrti maminky starší sedlák Kaliba se svým synem Vojtěchem. Vojtěchovy sestry si rychle rozdělují majetek a Vojta je pod vlivem svého švagra Smrže přesvědčen, aby se ještě v pozdním věku oženil. Smrž mu namluví mladou Karlu, do které se Vojtěch hned zamiluje. Karla se nastěhuje k Vojtovi společně se svojí matkou Boučkovou, starý Kaliba odchází na vejminek a tím končí veškeré Vojtěchovy ideje o spokojeném vztahu. Karla se z počátku snaží skrývat svoji nechuť k Vojtěchovi, ale brzy je patrná její vypočítavost kvůli jejímu skrytému těhotenství a touze po společenském postavení a Vojtěchově majetku. Boučková nabádá svoji dceru proti Vojtěchovi a společně zbrojí proti Vojtěchovi. Boučková šíří o Vojtovi pomluvy a Vojtěch se dostává do víru denních událostí plných ponižování ze strany obou žen, což vyústí v tragédii. Vojtěch Karlu pod psychickým tlakem nejprve uhodí, za což je odsouzen a po návratu z vězení, kdy uvidí oknem své domnělé dítě v náručí skutečného otce vojáka Rachoty, Karlu zabije a v zápětí sám umírá.
---
V díle se zrcadlí tragický příběh nešťastného manželství Vojtěcha Kaliby, který, ačkoliv je sám obětí, je pod tíhou utrpení z chování své vlastní ženy a tchýně, dohnán ke zločinu. V díle jsou psychologicky vykresleny jednotlivé postavy, jejich povahy se odrážejí především prostřednictvím dialogů. Vojtěchova neohrabanost, kterou Karla nesnáší a jeho klidná, mírná povaha jsou v kontrastu s hezkou Karlou, která miluje jiného muže a svého manžela se štítí. Dalším kontrastem je hodný starý Kaliba, který nechce nikomu škodit, snaží se být Vojtovi oporou v rodinných těžkostech ve srovnání s vypočítavou a zlou panímámou Boučkovou. Příběh je dokreslován vedlejšími postavami, jejichž charaktery jsou patrné především z dialogů. Autor kritizuje prospěchářský postoj, přetvářku, peněžní morálku a její důsledky, nelidskost, hamižnost, honbu za majetkem a zneužívání lidských slabostí.
Román s naturalisticko-psychologickými momenty. Hlavní postavou je VOJTA KALIBA, starší mládenec, jenž se vášnivě zamiluje do dívky KARLY.. Kniha se mi líbila, knihu hodnotím na 100 %.
Podle názvu jsem soudila, že to bude jakési veliké drama, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Příběhy zasazené do této doby mám ráda. A detailní popisy krajiny, místností, oblečení mi pomáhaly si lépe situaci představit a do příběhu se více vžít. Musím říci, že ačkoli je Vojta ,,podpantoflák", teoreticky za to nemohl. Velice jsem s ním soucítila. Byl už v letech, do té doby závislý na mamince a mladá, krásná holka ho omámila a on si krásně maloval, jak to všechno bude krásné. Nejprve jsem ale měla pocit, že se to všechno nějak děje mimo něj, což se zřejmě dělo, jelikož silnější osoby, jako Boučková a Smrž všemu vládli a šli si za svými cíli. Člověk až nemůže uvěřit tomu, že se něco takového může i dnes dít v rodinách.
Přečteno do čtenářské výzvy. A pro mě osobně velké překvapení. Opravdu silné téma a na to, jak je kniha "stará", je velmi čtivá. Když si člověk odmyslí historický jazyk, jde o docela dost dobře napsaný moderní psychologický román.
Příjemné překvapení ze seznamu četby k maturitě. Čekala jsem rozvleklé popisy postav a krajiny, fádní děj, obtížnou čitelnost tak typickou pro knihy staršího data vydání. Nakonec z toho vyšel jednoduchý příběh s pár postavami a chytlavou zápletkou, který výstižně zachycuje to, co se s časem prostě nemění - lidský charakter a vzájemné vztahy. Nic převratného, ale pan Karel to všechno podává tak zdařile, že vás těch pár stránek rozečtených původně z donucení napíná až do konce.
Vesnický román z konce 19. století, který je však podle mého názoru v jádru příběhu nadčasový, protože špatné lidské vlastnosti, které touží konat zlo druhému, a třenice v některých rodinách bohužel nevymizí. Doporučuju přečíst, Rais totiž nechává "zpracovávat" Vojtu postupně, takže se do jeho situace dokáže čtenář vcítit a pochopí jeho následující jednání.
Nesmírně silná kniha. Na rovinu se přiznám - v mém případě to byla povinná četba. Prvních pár desítek stránek jsem přelétl. Ale jak jsem se v knize dostával dál a dál, frekvence přeskakování se zkracovala a zhruba od poloviny jsem už hltal slovo za slovem.
SPOILERY!
Snad nikdy jsem neměl u knihy tak silné nutkání vstoupit do děje a zařvat na hlavní hrdiny, co se vlastně děje a jak to udělat, aby bylo dobře! :) Chápu obě strany. Vojta byl hodný, byť impulzivní. Kadla byla mladá a zoufalá. V té době těhotná a bez muže? Není divu, že se chtěla zabezpečit, byť značně nemorálně, ale nedovolil bych si ji odsoudit.
Jasným satanem je tady samozřejmě tchyně. Pravá katastrofa. Ne až tak zdatná manipulátorka. Zdatná v tom smyslu, že dovedně působila na lidi, skvěle popichovala, dokonale štvala, přeháněla a vyzobávala si z událostí přesně to, co se jí hodí. Hodný a prostý člověk jako Vojta ji nemohl konkurovat. Rais ho vykreslil úžasně. Jak pořád doufal, že bude lépe, že se všechno zlepší. A hlavně jak pořád nechápal PROČ. Co dělá špatně? Čím si to zasloužil? Strašlivá, příšerná bezmoc. Jak jeho, tak čtenářova. Pro tu starou manipulátorskou brécu ideální cíl.
Jenže si holky neuvědomili jednu věc. Když někoho manipulují, nesmí mu vzít úplně všechno. Rodinu, přátele, majetek a dokonce i "vlastní" dítě. Není divu, že Vojtěch reagoval tak, jak reagoval a všechno skončilo tragédií...
Kniha mi trochu připomíná základní myšlenkou Hordubala od Čapka. I tenhle příběh má svoje kouzlo. Je stejně dobře promyšlený, ale možná je o maličko čtivější a akčnější, než Hordubal. Mně se kniha moc dobře četla a zanechala ve mě určitý dojem.
Vynikající dílo, na které by mohl být každý Čech právem hrdý. Je jasné, že vesnická literatura prostě nemusí sednout každému, obzvlášť jedná-li se o dávno zapomenutou dobu druhé poloviny 19. století, avšak toto dílo je podle mého přesahem vlastního žánru i doby. V podstatě jde o nadčasový psychologický román (thriller). Rais myslím skvěle předvedl, jak člověka, jeho myšlení, jednání a vědomí vůbec, formuje do značné míry konkrétní společnost, ve které se pohybuje. U hrdinů tohoto románu jde doslova o mikrosvět malé vesnice. Chudoba, prostý život, strach z pomluv, snaha o "dobré jméno" v komunitě vesnických lidí, život lidí na jedné "světnici" - dnes nepředstavitelné. Vesnický život pamatuju jako dítě při návštěvách prarodičů - byly to roky 1982-1988 a musím říct, že mnohé prvky vesnického života té doby cítím dnes jako jasná rezidua o sto let staršího venkova, jak ho popisuje Rais. Na závěr si dovolím uvést názor, který už v komentářích myslím zazněl - i já si myslím, že na pochopení tohoto díla a docenění jeho odkazu musí mít člověk většinou již dost načteno, a také určitou životní vyzrálost. Vhodná knížka povinné literatury náctiletých studentů to podle mého není.
Velmi realistický román, od začátku s mírným smutným vyzněním. Místy poněkud zdlouhavé vyprávění, bohužel :/
Dnešní čtenář těžko chápe dobové reálie, tenkrát třebas nebyly důchody, o sociálním zabezpečení si tehdy mohli nechat zdát, a rodiny se o sebe musely starat samy. Proto tolik starostí o to, komu se co zapíše "do knih", kolik má bratr po svatbě vyplácet sestrám a kolik přesně patří výměnkáři. Není tedy divu, když se ženské v ouzkých zaměří na nezkušeného pracovitého a krapítko přestárlého starého mládence. Jen když z něj cítí blahobyt. Dohazovač těžkou práci nemá, ošidí ho snadno a když je "nevěsta" hezká a on důvěřivý, je lapen. Nezná svět venku, znal jen vztahy z rodiny, kde nebylo místo pro úskok a lest. Když je navíc trochu těžkopádný, společensky neobratný, tím hůř pro něj - mladá žena nezná slitování a myslí jen a jen na sebe. Možná i dnes by se podobné typy našly, ale už by měly trochu těžší práci. Rais dokáže velmi dobře popsat duševní pohnutky jednotlivých osob tak, že jim dává život. My jen můžeme držet palce anebo odsuzovat, litovat....dobrá četba, ale chce to zralejšího čtenáře, nikoliv školou povinné dítě, které je logicky otrávené četbou toho, čemu ještě nemůže rozumět.
Tedy... jako... dobrý. O.o
Sama tomu pomalu nevěřím, protože do téhle knížky jsem šla s odporem. Doopravdy. Nevěřím povinné četbě. Prostě nejsme přátelé, ale tohle bylo fajn.
Doopravdy nenávidím Boučkovou a Kadlu. -,- Obě bych už od začátku nakopala a vůbec ve mně knížka vyvolávala všemožné silné pocity.
A pak ten konec. ._. Ten konec... inu... to si musíte přečíst
Je vidět, že chamtivost, žárlivost, lakota a zloba se vyskytovaly i v odlehlých vesničkách v 19. století. Hlavní postavy jsou nesympatické úplně všechny (Vojta Kaliba je ňouma a podpantoflák, Karla je bezcitná mrcha a panímáma, no, pro tu ani nemám slov, jaká je to...) - ovšem to nic nemění na kvalitě a čtivosti díla!
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy horalé Podkrkonoší český venkov
Autorovy další knížky
| 1972 |  Cestička k domovu: výbor povídek a básní |
| 2010 |  Kalibův zločin |
| 1974 | Z křišťálové studánky |
| 1965 | Zapadlí vlastenci |
| 1961 | Výminkáři |
Kniha Kalibův zločin je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 670x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 93x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 8x |