Posel

Představte si, že vám jednoho dne začnou do dopisní schránky chodit hrací karty se zašifrovanými úkoly – máte vstoupit do života úplně cizím lidem a najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkém osudu. Nevíte, kdo vám karty posílá ani proč si vybral zrovna vás. Jasné je jenom to, že ví o každém vašem kroku a nenechá vás na pokoji, dokud sám nebude chtít přestat. Má vás zkrátka v hrsti. Přesně v této situaci se ocitá Ed Kennedy, devatenáctiletý taxikář, který až doposud dělil svůj čas mezi kamarády Marva, Ritchieho a Audrey (do které je beznadějně zamilovaný), věrného psa Portýra, hraní karet a svou práci, a má pocit, že se už na nic dalšího nezmůže. Ed na svých záchranných misích schytá spoustu bizarních výprasků, ale s každým úkolem roste jeho schopnost poradit si se vším sám a také vědomí, co musí udělat, aby jeho život za něco stál. Vyprávění vás upoutá situačním humorem a trefnými komentáři dospívajícího hrdiny....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/56_/56459/posel-56459.jpg 4.4840
Originální název:

The Messenger (2002)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (208)

Přidat komentář
duhovabublina
12. září

Je mi trochu líto, že lidé často porovnávají Posla se Zlodějkou knih, byť to jsou dvě naprosto rozdílné knížky, ať už se jedná o samo téma či třeba styl psaní. A právě tenhle rozdíl je možná to, co by se naopak mohlo vyzdvihnout. Že Zusak dokáže napsat tak naprosto rozdílné knihy, které jsou ale obě docela kouzelné a napínavé, že se od nich prostě nedá odtrhnout.
Četla jsem Posla už několikrát a vždycky jsem si našla něco nového, co se mi vrylo hluboko pod kůži. Těším se, co v něm objevím příště! :)

Kíťovec
09. září

Posla jsem četla až po Zlodějce knih a je to možná škoda, protože Zlodějce knih se nic nevyrovná.
Nicméně musím říct, že Edův příběh mě strhl a musela jsem to přelouskat za pár hodin. Člověk má až chuť vstát a jít někomu pomoci, jen tak, protože může. Možná v tomto ohledu kniha zabrala, je to prostě poselství :)

Pett
01. září

Dostal mě... zas a znova se mi jeho písmenka zavrtala až do nejzazšího kouta levé komory a pravá ani nedutala... z Markuse se stal můj osobní srdcový král! Vyprávění tak plné života, že vámi zatřese absolutně bez pardónu a tak trochu pohne pohledem na okolní svět... dočtete a běžíte do schránky... co kdyby? Ale kdeže, stačí přeci jen otevřít oči a vidět... nebýt slepý! Ano, poselství bylo doručeno a pečlivě si ho střežím ve své vlastní schránce... pusťte ho i do té své, stojí totiž vážně za to!

iam_librarian
27. srpna

Posel nezklamal...své Poselství mi doručil...a dál je jen na mě, jak s ním naložím...

jelad
23. srpna

Devatenáctiletému zoufalci a lenivci Edu Kennedymu jakási neznámá „vyšší síla“ podstrkuje karetní esa, v nichž se skrývají poslání, která mladík musí naplnit, a dovést tak mnohdy absurdní a nelogické úkoly do očekávaného konce. Ed tuto misi přijímá bez protestů, automaticky se smiřuje se statutem posla – novodobého mesiáše - jenž neznámým lidem mění jejich ubíjející životy a dává jim nový směr – a to všechno skrze drobnosti, na které pečlivým pozorováním vytyčených osob, cílů, přichází sám. Hlavní hrdina spolu s nudnou a necílevědomou skupinkou přátel představuje prototyp člověka v rozpuku – s šancemi a možnostmi v nekonečnu – paradoxně uvízlého ve vlastním vyhoření, nepotřebnosti a v úporném přežívání mladických let. Svou netečností, pohodlností, otráveností a vzájemnou uzavřeností vůči sobě i celému světu (která je autorem nadbytečně dramaticky zvýznamněna a zvětšena), jsou členové této „loser party“ nezajímaví a nehodní následování čtenářovy pozornosti. Jejich vztahy a charakteristiky tvoří pomyslné jeviště, na kterém se odehrává příběh samozvaného Posla – taxikáře Eda Kennedyho. Jeho skutky, spočívající ve velké většině v darování „trochy štěstí“ smolařům a životním potížistům (jejichž osudy jsou ale na druhou stranu vypravěčsky silné a originální), autor popisuje přespříliš sentimentálně a utápí je v patosu přebytečných slov. Z nich nejčastější je výraz „děkuji“, prostřednictvím něhož osoby, které díky Edovi prozřely, vyjadřují absolutní důvěru v Poslovy kroky a v jeho neomylnost - někdy až božskou sílu. Zusak se až přespříliš snaží vnutit čtenáři dobro, které jeho hlavní knižní postava činí a příběh z toho vychází sentimentálně pokřivený a přeslazený. Ani naturalistické metafory a personifikace tísnivých pravd, které dominují v Zlodějce knih nebo v příbězích bratrů Wolfových (Roky pod psa, Smečka rváčů) autorovo tlačení na pilu nezjemňují. Zusak chce udělat dojem, chce uchvátit a rozesmutnit publikum – a vytváří líbivý kýč. V něm se ale, přesto přese všechno, objevují momenty, jež jsou „posly“ jedinečnosti Zlodějky knih, pro kterou byl příběh Eda Kennedyho průměrně vydařenou rozcvičkou.

„Byla sama, udělala si večeři a seděla, jedla a pila čaj. Myslím, že měla salát a nějakou polívku.
A samotu.
Tu taky musela spolknout.“

Sunday
25. července

Tak jo...
Je vám 19, 20, řídíte svůj život
Ale chce to někdo vůbec poslouchat?
Otočit knoflíkem autorádia
Cvak. Ticho.
A co ty Ede?
Ede???!!!

nika124
19. července

Knihu jsem přečetla za dovolenou, četla se velice dobře a tematicky byla celkem netradiční. Pokud se čtenář děj této knihy snaží promítnout do reálného života, pravděpodobně usoudí, že se dějově jedná o poměrně za uši přitaženou blbost. Pokud však nebudeme přemýšlet o reálnosti tohoto příběhu a vezmeme knihu jako "čtenářské zpestření z jiného soudku", pak si myslím, že hodnocení bude pozitivní a budeme se těšit na každou další kapitolu. Rozhodně se však nedá srovnávat se Zlodějkou knih.

Tylluan
12. července

Když jsem byl v půlce knížky, už jsem plánoval, jak tady napíšu, že je to dobré, ale Zlodějce knih se to nevyrovná. Teď jsem mírně zmatený a napsat to nemůžu. Ač je zlodějka knih možná čtivější, příběh propracovanější a kdovíco ještě, musím říct, že posel mě svým poselstvím oslovil mnohem víc než jak to dokázala smrt při popisu válečného Německa.

Romžiry
11. července

Po přečtení Zlodějky knih, trochu zklamání. Až od půlky se dala číst.

LittleNightOwl
20. června

Kniha mě docela překvapila. Nebylo to úplně podle mých očekávání. Chvílemi mi přišlo, že se to žánrově blíží k magickému realismu. Ale líbilo se mi, že ten konec nebyl víceméně metaforický, i když zůstalo dost prostoru pro představivost.
Edovy rozhovory s Portýrem byly naprosto bezchybné. :)

e-fox_slow
08. června

Markus Zusak mě zaujal Zlodějkou knih a tak jsem si chtěla přečíst něco dalšího. Podle anotace jsem si nebyla jistá, jestli to bude kniha pro mě, pár prvních stránek tahle nejistota přetrvávala, ale nakonec byla knížka příjemným překvapením. Posel mě donutil prožívat chvíle radosti i smutku, štěstí, bolesti, osamění, odvahy i vděčnosti. Krásný zážitek!
PS: Při první příležitosti jsem si dala mátovou zmzlinu s kousky čokolády (bohužel mučenkouvou neměli ;) )

Klára90
08. června

Kniha, která mě chvilkama trochu nebavila, chvilkama hodně dojímala, občas i rozesmála, ale rozhodně kniha, kterou jsem prostě chtěla dočíst a stálo to za to. Doporučuji přečíst, i kdyby se vám zezačátku do ní nedařilo začíst...třeba vám předá nějaké to své "poselství" :)

" Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou."

pajaroh
04. června

Po Zlodějce knih je to další dobrá kniha od M. Zusaka (i když samozřejmě nesrovnatelná), ty ostatní mě bohužel zklamaly.
Zajímavý příběh, výtky by nějaké byly, ale pes Portýr je umlčuje a získává 2* navíc.

claudiecarmen
02. června

Jedním slovem super. I když zdaleka nepatřím do cílové skupiny čtenářů( jak jsem se dozvěděla níže), kniha se mi víc než líbila. Vřele doporučuji čtenářům všech věkových skupin.

Shui-Xian
01. června

Posel mě vtáhl do děje hned od první kapitoly - a vracím se k němu v myšlenkách i řadu dní po dočtení... Není třeba rozvlekle komentovat to, co je zjevné: Zusak má vynikající nadání psát poutavě a autenticky; námět je neotřelý a zajímavý. Postavy si čtenář zákonitě oblíbí, anebo jej aspoň přitahují. To vše dohromady vytváří čtivý román s poněkud líbivým vyzněním. Osobně mám důvod, proč nehodnotit tu řemeslnou obratnost a účelnost s přezíravým odsudkem - a tím je konec knihy.
--- (SPOILER: ) Přiznávám, že si jím nejsem jistá. Líbí se mi ale ta možnost, že zadavatelem nebyl Osud, ŽIvot, nebo někdo podobný, ale Autor: a finální rozhovor je popřením literárního rytu - spisovatel tady hovoří se svým výtvorem... Pak by byla ospravedlněna snaha o výrazné poselství (Ed je prostě zhmotnění myšlenky), vysvětlena návodná řešení, zadavatelova vševědoucnost aj. Pochopitelné by bylo i smířlivé přiřknutí happy endu zamilované dvojici. (KONEC SPOILERU) ---
Tak, či onak, Posel je kniha výrazně dobrá a bude vás bavit. Zvláště pokud nevíte, co s vlastním životem. ;-)
...

"Čekám."
"Na co?"
"Na další eso."
"Jsi na něj připravenej?"
"Ne, ale dostanu ho stejně."

Nikča1236
08. května

Zusak ví, co dělá a jestli vás o tom nepřesvědčila Zlodějka knih, tak Posel jednoznačně musí! Příběh Eda Kennedyho je neobyčejný a navíc s sebou nese důležité poselství. Autor dokázal skvěle vykreslit všechny postavy a zabudoval je do světa, který je svazování sociálními problémy, nepřízní osudu ale i humorem a láskou. Rozhodně skvělá knížka, která se četla sama.

čef
18. dubna

Opravdu je to kniha především pro mladší čtenáře než jsem já, ale rozhodně to nebyl ztracený čas. Při čtení jsem si vzpomněl na faráře Czendlika a jeho filosofii přístupu k lidem, zde jde o něco podobného, ne-li stejného. Vždy můžeme udělat něco pro druhé, aniž bychom očekávali něco na oplátku. Vždy můžeme být lepší a naplnit si život něčím úžasným.

kalinkacz
15. dubna

Tak jo, tohle bylo super! Číslo jedna bude navždy bezpochyby "Zlodějka knih", nicméně "Posel" je příběh plný hlubokých myšlenek a rozhodně nabízí spoustu věcí k zamyšlení a má obrovský přesah... Nevím, kde autor bere svůj talent, ale díky za něj... Díky za vše, co napsal, jelikož mě tohle opravdu baví a pevně věřím, že i nadále bavit bude...

MilujuV.Huga
02. dubna

Toto je kniha pro mládež ve věku od 12-18 let.
Autor za knihu získal ocenění Axel Awards, které je od roku 1998 udíleno 10-ti nejlepším knihám pro dospělé, které mají zvláštní přitažlivost pro mládež. (http://www.databazeknih.cz/literarni-ceny/yalsa-book-awards-56 )
Takže:
Jste cílová skupina této knihy?

werriss
30. března

Posel se mi líbil, měl hodně zajímavý námět, pár věcí tam bylo k zamyšlení a mimo to byla knížka i vtipně napsána. Jediné, co mi vadilo, byla ta nespisovná čeština, ale zvykla jsem si. Taky ale myslím, že ten konec mohl být o něco lepší. Ale i tak to byla moc pěkná knížka.

stovickovam
09. března

Neotřelý námět a jazyk (díky překladatelce). Nejvíce mě zaujaly poselství, které vyžadovaly pouze lidskost, příběh Milly, Sophie, zmrzliny :D. Škoda konce, mohl být lepší

Kao
28. února

Vážený pane Zusaku. Váš styl psaní bych poznala i kdyby to byl jen nákupní seznam.
Nestačila jsem se divit jak slova v této knize ožívala a poletovala okolo mně, když jsem Posla četla. Stejně tak i u Zlodějky knih. Tleskám.

U tohoto příběhu se můžete naštvat -na ten úžasně šťastný konec- nebo se můžete roztopit ze všech těch gest a krásných menších příběhů, které nám Zusak naservíroval na stříbrném podnose jednoduchosti a upřímnosti. Pět hvězd málo :)

petrarka72
27. února

Jednoho dne je Ed svědkem bankovní loupeže a stane se hrdinou. Vzápětí mu začnou do schránky chodit karty se seznamem jmen. Stává se Poslem... S lehkostí a zručně napsaná kniha autora Zlodějky knih. O poznání méně zábavná, s ne úplně uspokojivým rozuzlením - ale za přečtení rozhodně stojí.

dom.ini
26. února

Mrzí mě, že to musím říct, ale pro mě byla knížka zklamáním. V průběhu jsem se musela do čtení vyloženě nutit a nakonec jsem ji odložila nedočtenou. Proto nehodnotím hvězdičkami. Anotace se mi moc líbila, námět mi připadal zajímavý a na knížku jsem se moc těšila, ale byla hodně jiná, než co jsem čekala. Možná to byl ten hlavní problém. Toto jednoduše nebyla knížka pro mě. Celé mi to připadalo strašně přitažené za vlasy a nesmyslné. Pokud si někdo myslíte, že by mě konec ještě přesvědčil a změnil můj názor, tak mi to klidně napište do zpráv, protože nerada nechávám knížky nedočtené. :)

braunerova
24. února

Příběh pro puberťáky plný nekomplikovaných poselství o konání dobra. Jak píše parxel - naivní a povrchní. Takže když to shrnu. Knihu jsem si donesl domů odpoledne, v jednu ráno jsem jí dočetl a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel.

"Je to naškrábaný velkejma písmenama na nepotištěný straně lepenkovýho pivního tácku. Jeho odpověď je tam napsaná černým inkoustem. Stojí tam: Samozřejmě že jsi skutečný - jako každá myšlenka nebo kterýkoliv příběh. Je skutečný, když jsi v něm."

Eeli
10. února

Nevšední téma. Veselý příběh o smutných věcech, v němž autor prostřednictvím hlavního hrdiny jako nejobyčejnějšího z obyčejných předkládá myšlenku, že i drobnostmi, které nás nic nestojí, lze životy jiných lidí udělat lepšími. Stačí být vnímavý, ohleduplný, nemyslet pouze na sebe a dívat se na svět kolem. I přes vznešenou myšlenku je kniha psaná v úsměvném duchu. Má čtivou, vtipnou formu podporovanou užitím hovorového jazyka. Nechybí očekávání, propracované dialogy, situační humor. Vše je spojeno v dokonalou souhru, autor nikde netlačí na pilu, čímž celý příběh působí mile.

JIVaJaH
24. ledna

Tak za mě...je to jedna z nejhezčích knih, kterou jsem přečetla!
Není to krimi, ale je napínavá, není to humoristický román, ale člověk se občas pousměje, kniha není love story ani společenský román, ale jde i o vztahy a s nimi spojenou lásku, ať ke zvířeti, lidem, koníčkům...

mynamail
23. ledna

No teda! Báječně jsem se pobavila, tedy alespoň hned na prvních stránkách určitě! Mluva mladých holobrátků a jejich dialogy byly super. Všechny postavy věrných kamarádů mi byly sympatické a všem jsem fandila. Samozřejmě Ed byl pro mě ten největší sympaťák, i jeho pes Portýr :-) Moje představivost jela na plné brátky a moc se mi to líbilo.
Ale pozor - hluboká myšlenka jednotlivých poselství k zamyšlení opravdu vyzývala. Kolik štěstí a radosti lze rozdat maličkostmi, jako je dobré slovo, pohlazení, popíchnutí k činům. Není to opravdu moc naivní? Ale i naivní věci jsou nutné. I naivní věci my sami potřebujeme k životu. Je fajn jim někdy věřit. Proto doporučuji všem.
Knížku bych akorát možná přeřadila z oddělení pro děti do oddělení pro dospělé....
Ha!?! A nebo jsem možná ještě dítě! No jak jsem omládla teda...
:-D

rabor
23. ledna

Ne, není to špatná kniha, leč trochu zahazuje svúj potenciál a z dobrého nápadu dělá pomalou a naivní pohádku pro dospělé. Takže tu shrnu těch pár dúležitých poselství, která nám Posel přináší, aby ti línější a možná i rozumnější z vás to nemuseli číst.
1)Všímejte si a pomáhejte lidem! Samozřejmě tak čiňte jedině po obdržení karty do vaší schránky, proboha nikdy to bez té nápovědy nezkoušejte, vždy stejně jako hlavní hrdina této knihy čekejte na rozkazy a pomáhejte jen přesně definovaným lidem, nezapomínejte, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
2)Pokud máte starého psa, co jen smrdí, dejte mu kafe. Buď ho to restartuje nebo zabije, ale upřímně, život není pohádka, a tak je docela možné, že po kafi bude pes stejně starý, smradlavý a nudný jen k tomu ještě bude mít sračku.
3)Zamyslete se nad svým životem. Jste šťastný? Je vám dvacet, bydlíte v zapomenutém maloměstě a děláte nějakou obyčejnou práci jako je taxikaření? Tak to v žádném případě nemúžete být šťastný! Ale nezoufejte, kniha naznačuje, že když si připustíte svoje neštěstí a ubohost k srdci možná se s tím dá něco dělat, tedy jen pokud nepracujete v mekáči, to jste už definitivně ztracený případ.

Market = )
20. ledna

Senzační dialogy, charaktery postav, humor, vykreslení pocitů a situací neobvyklým a moc krásným způsobem. V podstatě to samé, co se mi tolik líbilo u Zlodějky knih. Vím, že knížka má i mnohem hlubší myšlenku a moc se mi líbila i ta (hlavně - bezva nápad!). I přesto u mě ale vedou ty dialogy a to je za mě to, proč by si měl člověk tuhle knížku přečíst. Klobouk dolů.



Štítky

karty přátelství

Autor a jeho další knihy

Markus Zusak

Markus Zusak
australská, 1975

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených16x
v Přečtených1175x
v Čtenářské výzvě53x
v Doporučených153x
v Knihotéce258x
v Chystám se číst601x
v Chci si koupit122x
v dalších seznamech6x