Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47412/zlocin-a-trest-47412.jpg
4
2691
331
Proslulý román velkého ruského realisty sugestivně zachycuje chmurné prostředí petrohradské chudiny. V osudu hrdiny, Raskolnikova, který zavraždí lichvářku a poté dospívá k pokoře a nábožnosti, zobrazuje Dostojevský svůj odmítavý postoj nejen k individualistickému radikalismu, ale k revolučnímu úsilí vůbec. Doslov: Václav Běhounek
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1958 , Svět sovětů
Originální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije) , 1866
více info...
Přidat komentář
Prestupljenie i nakazanie..
Dostojevskij byl génius a jeho knihy jsou mnohem více, než jen pouhé romány. V jeho postavách je ukrytý nejhlubší smysl jejich tázání, neklidů, tragických rozhodnutí (jako zde Raskolnikov) a autor dokáže vystihnout právě onen zápas, když jeho hrdinové vlastně teprve poznávají sebe sama, uvědomují si následky svých činů.. V Dostojevského dílech nejsou klišé, ani prvoplánová a plytká rozuzlení...to je na něm tak obdivuhodné! Kdo ze spisovatelů toto dokáže?!
Připadám si vlastně nepatřičně: kdo jsem já, abych komentovala takového velikána. Každý, ať si udělá názor sám, doporučuji rozhodně!
Četba to byla naprosto příšerná a nesnášel jsem vracet se k hlavnímu hrdinovi, který je modelovým případem zhrzeného intelektuálního ufňukánka. Shodou okolností jsem ale knihu dočítal v době tragické události na FFUK v Praze, což mě tak nějak dovolilo prominout jak Raskolnikovi (protože oproti té reálné zrůdě mu ještě zůstal přeci jen kousíček svědomí a zdravého rozumu a pak samotné dílo jako takové, které v obě má historickou a společenskou důležitost jakožto zdařila studie nebezpečného člověka na okraji společnosti. Dostojevski sice nemá tendenci popisovat fyzické prostředí 1 místnosti na 4 stránky, jak to někteří autoři klasické literatury dělali rádi, zato se vyžívá v podrobném popisu pocitů hrdiny a historie lidí. To trochu bránilo lepšímu spádu děje. Nicméně pro hlubší pochopení psychologie to asi potřeba je a psychologii postav... V tom byl Dostojevski vždy mistrem!
Tohle je absolutně brilantní dílo. Je mi trochu smutno z některých komentářů lidí, kteří jej zkrátka vůbec nepochopili. Ne, nejde o obraz Ruska, ale o obraz lidské duše, který je naprosto geniálně pojat. Jako psycholožka se mám od pana Dostojevského i ohledně psychologie stále co učit a smekám klobouk. Určitě se k ní v životě vrátím ještě spoustukrát.
Postaba Razumichina a Soni budou už navždy jedny z mých oblíbených literárních hrdinů. Přináší do temného světa světlo a naději, kontrast.
Všechno je dokonale promyšlené, zajímavé, a i přes náročnost také velmi čtivé. Navždy díky za taková díla!
(SPOILER)
Knihu som dočítal predvčerom a ešte stále nad ňou rozmýšľam. A rozmýšľam aj, čo napísať. Ak k tomu pristupujete ako ku obyčajnej knihe, nejaké postavy, zápletka, nejaký príbeh atď. tak vám vyjde priemer, možno nadpriemer a ak máte radi psychológiu postáv a ich vnútorné prežívanie, tak možno aj na plný zásah, pretože tu toho je veľa.
Sila tohto diela však pre mňa spočíva v niečom inom. Dostojevskij napísal Zločin a trest v roku 1867. V ňom opísal myšlienky, ktoré vyšinutého človeka s pokrivenou morálkou oprávňujú podľa vlastných bludov zobrať beztrestne život inému. Na základe svojich vymyslených kritérií, akože toto je parazit a svetu bude lepšie bez neho. (Zabíja predsa voš a tak nemá prečo mať výčitky svedomia.)
V tom čase bola moderným učením eugenika. Jej propagátorom bol Francis Galton, ktorý bol príbuzným (half-cousin) Darwina. O dobrých 60 rokov neskôr ju prekrútili do obludných rozmerov nacisti v Nemecku. Do obludných rozmerov takých, že určovali, kto je parazit, kto si zaslúži žiť, kto nie. Niečo ako Raskoľnikov. V reále to boli okrem iných Slovania, kto bol v ohrození. Nakoniec, nacisti aj napadli ZSSR. A ten prežil len za cenu veľkých obetí.
V závere knihy, vydanej v roku 1867, sa píše, "Raskoľnikov preležal v nemocnici celý koniec pôstu a veľkonočný týždeň. Keď sa uzdravoval, spomínal si, čo sa mu snívalo, keď ležal v horúčke a blúznil. V chorobe sa mu marilo, akoby bol celý svet odsúdený na záhubu akousi hroznou, neslýchanou a nevídanou morovou pohromou, prichádzajúcou z hlbín Ázie na Európu. Všetci mali zomrieť, okrem mála vyvolených. Objavili sa akési nové červy trichíny, svalovce, mikroskopické bytosti, ktoré sa usídlili v ľudskom tele. Ale tie bytosti boli duchovia obdarení rozumom a vôľou. Ľudia, ktorí ich do seba prijali, stali sa hneď besnými a šialenými. Ale nikdy, nikdy sa ľudia necítili takými rozumnými a neotrasiteľnými v pravde, ako títo nakazení. Nikdy nepokladali svoje ortiele, svoje vedecké závery, svoje mravné presvedčenie a vieru za neotrasiteľnejšie. Celé dediny, celé mestá a národy sa nakazili a šaleli. Všetci boli vyplašení a nechápali jeden druhého, každý si myslel, že jedine v ňom je obsiahnutá pravda, a trpel, keď pozeral na druhých, bil sa do pŕs a plakal a zalamoval ruky."
Nepripomína vám to rok 2020? Teda vyše 150 rokov vzdialenú budúcnosť? Zaujímavé je, že sú v takomto románe ukryté dve zásadné civilizačné udalosti- po tej prvej prišlo k obrovskému rozvoju šírenia informácií, rozvoju počítačov, hovorím o druhej svetovej vojne. Po tej druhej, Covid, prišlo k zásadnej zmene celej civilizačnej paradigmy. Tá, pravdaže, ešte prebieha, takže sa v roku 2024 nemusí zdať viditeľná každému. Ale už si asi každý všimol, že sa stále niečo deje, že sa významné udalosti dejú oveľa častejšie ako pred desiatimi rokmi. Tak to je už ono.
Mám dojem, že sa vrátim aj k Idiotovi, ktorého som čítal už dávnejšie. Niečo na Dostojevskom bude...
Děj románu je asi všeobecně známý. Chudý studen Rodion Raskolnikov se rozhodne zavraždit starou lichvářku. Svůj úmysl provede, ale s naprosto nečekanými důsledky pro svůj duševní svět.
Román se odehrává v 60. letech 19. století, což byla v Rusku doba šíření radikálních idejí pocházejících ze západu, darwinismu, materialismu, socialismu, což spolu s ruským sklonem k násilí a dogmatismu vytvořilo silně výbušnou směs. Raskolnikov je přesně takovýmto člověkem nového typu. Staví se zády k hodnotám starší generace (zde reprezentované jeho matkou) a je přesvědčen, že klíč k budoucnosti drží přicházející generace, která je přesně v duchu pozitivistické filozofie schopná vyřešit všechny problémy společnosti tím, že na ni aplikuje vědecké metody. Stačí dát těmto schopným lidem příležitost ke konání dobra. A to je přesně ta myšlenka, která Raskolnikova trápí. Proč skvělí inteligentní lidé, kteří přesně ví, co dělat, jsou souzeni mrhat svým talentem a schopnostmi k tomu, aby si zajistili aspoň to nejzákladnější živobytí, zatímco jiní, evidentně neužiteční a škodící, ze stávajícího stavu profitují. Velcí lidé minulosti, kteří hýbali dějinami, se nezastavili před žádnou překážkou. On, Raskolnikov by tolik chtěl společnosti prospět, ví, že na to má schopnosti, ale místo toho živoří v podkrovní komůrce a musí dávat kondice, aby nezemřel hlady. Takovýmito myšlenkami se užírá a kypí v něm hněv. A tak se rozhoduje. Pokud je problémem nedostatek prostředků, je nutné si tyto prostředky obstarat za každou cenu.
Zločin a trest je o relativitě morálních hodnot. Raskolnikov si vytváří vlastní hodnotový systém. Má ho precizně vyargumentovaný. Čin, který spáchal, je podle těchto měřítek správný a plně ospravedlnitelný. O to víc, že prospěje celé společnosti. Jenže při střetu s realitou se všechny myšlenkové konstrukce rozpadají. Prvotní reakce jsou animální strach a zhnusení. Nastupuje pocit proměny. Raskolnikov před vraždou není tím samým člověkem jako Raskolnikov po vraždě. Sám není schopen tento svůj čin unést.
Raskolnikovovým protipólem je Soňa. Je přesně ten typ hrdinky z Dostojevského románů, do kterého projektuje své vidění světa. Chudá, opovrhovaná, zavržená všemi, neschopná vzdorovat racionálním argumentům, ale žijící svůj život podle svého vnitřního přesvědčení. Příznačně jedinou knihou v jejím pokoji je Nový zákon. Když Raskolnikovovi vyjeví svá myšlenková východiska - „vše co mám je od Boha“ - považuje ji za šílenou. A přesto právě k ní přichází, když už dál není schopen své břemeno nést sám. Ona je tou kotvou na rozbouřeném moři mravního relativismu. Ona mu ukáže východisko z jeho beznadějné situace.
Pokud se na Zločin a trest podíváme přes propast 20. století, ohromí nás prorocká schopnost Dostojevského předvídat důsledky přeceňování schopností lidského rozumu redefinovat pojmy jako morálka, dobro a zlo a ohýbat je podle vlastního uvážení. Pokud tyto maximy odmítneme přijmout jako absolutně platné a odvrhneme jako zbytečný metafyzický balast, dostaneme se na scestí stejně jako Raskolnikov. Jako jednotlivci i jako lidstvo.
Za mě velice obtížná četba, která stojí za poznání, ale víckrát už se k ní nevrátím. Příběh byl rozhodně pozoruhodný, bohužel nijak napínavý. Chápu však, že se autor zaměřil především na psychologii postav, která je zpracována naprosto dokonale. Každopádně mohlo se zde vyskytovat více kladných charakterů a některé Raskolnikovi vnitřní monology na mě byly už příliš zdlouhavé. Moc jsem ani nevěděla, jak reagovat celkově na jeho myšlenkové pochody. Nejvíce mě fascinovalo, že si vlastně nepřiznal vlastní vinu. Věděl, co spáchal, a přesto toho dokázal nelitovat. Z mého pohledu bylo k naštvání, že ukradený majetek ani nevyužil a dál žil v naprosté bídě.
„Svíčka už dlouho skomírala v křivém svícnu a mdle ozařovala v té žebrácké světnici vraha a nevěstku, kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy.“
Jedna téměř 90-ti letá paní mi řekla, ze dobře spí, protože večer hodně čte. A když jsem se ji zeptala, co čte, řekla, ze povinnou školní četbu. Tu, co v mladí nenáviděla, opovrhovala jí a různě podváděla. Teď je prý z povinné školní četby nadšena.
Vzala jsem to jako inspiraci a rozhodla se doplnit vlastní mezery.
Zločin a trest jsem k maturitě nečetla a zpětně jsem za to rada. S knihou jsem se trápila dva týdny, vydržela jsem až po vraždu a pak jsem to odložila.
Kdybych mela charakterizovat celkovy dojem, tak mě napadají samá negativa. Opravdu jsem tam nenašla nic pozitivního. Ujety hlavní hrdina, společenská bída, neštěstí, nemoci, právo silnějšího .
Buďto to zůstalo na seznamu četby ještě z minulého doby jako poplatné režimu
Nebo
To tam zařadili nově, aby si maturanti udělali představu jak to v Rusku chodilo - chodí?
Bezvadná studie charakterů a psychologie postav, původní psychologický román, mistrovské dílo. Konečně jsem se dostala k tomuto Dostojevskému počinu, je to moje první kniha od něj, jsem uchvácena. Tolik rozmanitých, zbídačených, dobrých i špatných postav, tolik vnitřních monologů, intrik a napjatých dialogů; zobrazení tehdejší kruté reality a pohrávání si s myšlenkou míry špatnosti zločinu a napoleonské velikosti... Po dočtení jsem měla zahlcenou hlavu, pořád ještě mám, co k tomu už dodat.
Zločin a trest jsem četla kdysi na střední škole. Vzpomínám si jak jsem hltala každou stránku. Nejvíc mě tenkrát zaujala psychologie zločince a jeho chování. Už je to hezká řádka let, tak jsem si chtěla osvěžit paměť. Zajímavé je, že mě nyní zaujalo něco trochu jiného. Úvahy Raskolnikova o tom, že v rámci vyššího dobra pro lidstvo, je ospraveditelý jakýkoliv skutek. Loupež, vražda, cokoliv. Jestli jste ten vyvolený? Raskolnikov se za něho považoval. V kontextu toho se mi vybavil Stalin. Určitě také sám sebe považoval za vyšší dobro a mohl páchat cokoliv krást, týrat, vraždit.... Pokud by se někdy dostal k Dostojevskému, jako že to není velmi pravděpodobné (Stalin byl nevzdělaný primitiv), mohl si touto optikou své činy ospravedlňovat.
Karel Havlíček Borovský v roce 1844 prohlásil "Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". Vlastně se od té doby téměř nic nezměnilo. Jen s těmi literárními díly už to není tak slavné. V současném Rusku už nikoho jako Dostojevského, Gogola, Čechova nebo Tolstého nenajdeme. Takže zbyla jen bída, zmar a chlast.
Geniální a nadčasová kniha s neuvěřitelně sugestivním vylíčením toho, co se odehrává ve vrahově mysli. Intenzivní cesta od nesnesitelné úzkosti ke katarzi.
Nádherné vydání od Rybka Publishers, skvělý papír, dobrý font, úžasné ilustrace (kvůli nim jsem vlastně pořídil, protože McKeana mám rád). Samotné dílo pro mě nečekaně čtivé, napínavé, zajímavé. Celkově je tohle konkrétní vydání prostě literární zážitek, díky za něj.
prečítané s odporom. najtemnejšie zákutia úbohej ruskej duše, vždy ponížene pripravenej posluhovať gosudarovi, hoci aj za cenu vlastného života. zúfalá obmedzenosť a neschopnosť dostať sa v živote vyššie zásluhou vlastnej zmysluplnej činnosti. koľko takých raskoľnikovov behá v tej krajine netušených možností dnes, viac ako 150 rokov od napísania knihy.
z môjho pohľadu je Dostojevskij zbytočne preceňovaný a adorovaný. sú knihy omnoho lepšie a podstatne silnejšie.
po tom, čo som s odporom prečítal túto bichlu (začiatkom 80. rokov) sa Dostojevskému systematicky vyhýbam. a myslím, že zaradenie tohto opusu do vtedajšieho povinného čítania odradilo nejedného nádejného čitateľa od kníh.
odporúčam prečítat si radšej tri dvestostranové knihy ako tento literárny zločin.
Začátek pro mě dosti náročný - musela jsem se prokousat asi deseti stránkovým monologem podnapilého rusa, kterého hlavní postava náhodou potkala v hospodě. A dobře, že jsem vytrvala. Je to moje první autorovo dílo, a Dostojevskij se mi jím hned zařadil na přední příčky mého čtenářského žebříčku. Tolik skvostných myšlenek, člověk je celou dobu napnut a popravdě nevím, jestli jsem někdy četla tak dopodrobna a realisticky popsané rozpoložení postav, a myšlenkových úvah - no smekám klobouk. RASKOLNIKOV JE PRO MĚ NOVÁ LITERÁRNÍ LÁSKA. Kniha je vcelku dosti depresivní, ale je tam i místo pro naději. Ke konci knihy došlo i párkrát k slzám a to se mi často nestává.
Tak jsem se konečně dostala k Dostojevskému, donekonečna vychvalovanému autorovi a právem. Čekala jsem velice hutný a těžko přístupný text poplatný své době (což by mě vůbec neodradilo), ale tato kniha předčila veškerá má očekávání.
Je to neuvěřitelně čtivě napsané, snad i více jak současná literatura, a ač je příběh v podstatě velmi jednoduchý a stojí na místě, těch 600 stran jsem jen hltala a nevadilo by mi, kdyby byla kniha i delší (ale takto je to akorát). Psychologie postav zde stojí samozřejmě na prvním místě, o tom celá tato kniha je, ale nebudu se rozepisovat, to zde už mnohem lépe popsali ostatní... Zkrátka je to mistrovské dílo. Vůbec mě nepřekvapuje, že Dostojevskij měl a stále má takový výrazný vliv na (nejen) literaturu.
Každá postava je velmi dobře vykreslená, samozřejmě Raskolnikov je zde hlavní hvězdou a jeho vnitřní muka mě dost bavilo pozorovat. Je to opravdu zvláštní týpeček a ani po dočtení knihy mu stále úplně nerozumím a to je v pořádku. Jeho mentální souboje s Porfirijem považuji za vrchol této knihy (ale zajímavých momentů bylo opravdu dost).
Ženské postavy taky měly své vlastní osobnosti a zastávaly v příběhu důležité role, zejména Avdoťja mě velmi zaujala. Pokud bych se měla pokusit najít něco, co vytknout, týkalo by se to vztahu Rodiona a Soni. Jejich sblížení mi přišlo až moc rychlé, nečekané a nepravděpodobné. Ale budiž, postavy zastávají také symbolickou a metaforickou funkci, tudíž to přijímám.
Razumichin je další postava, kterou jsem si oblíbila. Trochu naivní, ale chytrý dobrák a Raskolnikovův jediný přítel, který ho vždy vytáhne ze šlamastyky. Takového kamaráda by si přál každý a Raskolnikov má na takové lidi jenom štěstí. O to horší se v kontrastu s nimi jeví jeho povaha a činy.
O této knize by se dalo povídat hodiny. Rozhodně to nebude poslední dílko, které si od Dostojevského přečtu, jako vstupní bod je to perfektní a doporučuji ostatním prvočtenářům.
Ještě poznámka k vydání od Rybky, 2022 - nepřestávejte vydávat klasiky v takovém formátu, prosím. S ilustracemi je to naprosto nádherný prožitek a já potřebuji víc. Děkuji.
Zločin a trest od Dostojevského mi pootvoril bránu Ruskej literatúry 19. stročia, ktorú som si nesmierne obľúbil vďaka surovému naturalizmu, ktorý neidealizuje žiadny aspket života. Život v Rusku nebol ľahký a v tomto diele, ako aj v ostatných významných od tohto autora, je jasne badať to, že ani svetlé výhľady do budúcna, či pozitivizmus z dlhodobého hľadiska si nedokázali nájsť cestu k príbehom obyčajných ľudí, ktorí žili prevažne nešťastné životy plné negatívnych rán osudu. Boli sociálne vylúčení chudobou, na hrane zákona, kde sa prežitie zužuje iba na ďaľšie ráno. Fjodor Michajlovič Dostojevskij býva často kritizovaný preto ako písal, čo písal a ako žil. No mňa tá autentickosť napoak priťahuje.
Idiota jsem za studií milovala (a inscenace v HaDivadle a mnohem později u Bezručů tuto lásku umocnily), Běsy odložila po padesáti stranách (díky, Andrzeji Wajdo, za snesitelné filmové zprostředkování), Karamazovy rychle zapomněla (ti Dejvičtí byli snoví) - a Zločin a trest mě zcela míjel, došlo na něj až teď, kvůli jakémusi respektu. A ejhle - ono je to čtivé, protože v prvním plánu detektivka... Vydání od Rybky se povedlo, děj a revidovaný překlad mě uspokojily - a udivilo mě, jakou šíři záběru zdánlivě jednoduchý příběh má. Těch postav, těch osudů, těch vnitřních pochodů, rozporů, hledání, průběžných motivů... Jen na okraj - skutečně někoho zajímá Raskolnikov, v románu, v němž vystupuje Švidrigajlov? :-)
Klasika, která má své nadšené čtenáře. Já mezi ně nepatřím. Za mě těžkopádné a s bídou přečteno v rámci povinné četby.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáři dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2004 | Uražení a ponížení |
Kniha Zločin a trest je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 4 126x |
| Čtenářské výzvě | 219x |
| Doporučených | 378x |
| Knihotéce | 1 054x |
| Chystám se číst | 1 377x |
| Chci si koupit | 252x |
| dalších seznamech | 59x |
Knížka byla opravdu silná, wow. Co bych tu psal by bylo jen opakování toho, co napsali lidé přede mnou. Jednu věc ale mohu předat - není vhodná pro maturanty pro dočítání na poslední chvíli :) Nejspíš ji za víkend nestihnete.