ttpnkov
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
O Vánocích byla Hana snad úplně všude, tak jsem si jí taky nemohla nechat ujít - a jsem ráda, že jsem tak udělala. Všechno je stručně, ale vlastně podrobně strukturované, paní Mornštajnová se nesnaží hrát na city přehnaným vysvětlováním a popisováním, a právě to dělá z téhle knihy (a její tématiky) něco, co si zaslouží, aby o tom všichni mluvili.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Po nalezení této knihy v knihovně, jejím vybrání na základě diskuzí tady na Databázi ani během následného pročítání jejích prvních stránek jsem nečekala, že mě tak unese. Nečekala jsem, že se z anotace během čtení stane příběh tak komplexní a propracovaný, že jsem chvílemi musela knihu na pár sekund odložit a říct si, jak skvěle paní Tučková toto nelehké téma zpracovala. Klobouk dolů.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Mé první setkání s touto krimi-dámou a rozhodně ne poslední. Od začátku do konce mě kniha nenechala v klidu a nutila mě dumat, jak to na tom ostrově tedy vlastně je. Propracované od začátku až do konce a to se vším všudy - takových je Deset malých černoušků.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Melodramaticky laděná obálka, popis a nálepka 'román pro ženy' může některé nechat na pochybách o tom, že se nejedná jen o slaďárnu s primitivním dějem. Já byla jednou z těch, co do této skupiny dlouho patřili, a billboardy na připravovaný film se sympaťákem Claflinem a krásnou Clarke tomu moc nepomáhaly. Nicméně když už jsem jí otevřela, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Tenhle příběh totiž při troše pozornosti skrývá mnohem víc, než jen špatně načasovanou lásku mezi upovídanou podivínkou a mladým úspěšným mužem, pro kterého si osud připravil snad ten nejzákeřnější typ životní ironie. Autorka všechno líčí tak nějak lidsky, bez zbytečného naléhání a se správnou dávkou nadhledu, díky které se nezvládáte rozhodnout, jestli v některých situacích spíš plakat nebo se smát. A tak děláte obojí. Tak dlouho, dokud není konec. A pak s tím hořkosladkým pocitem v sobě pokračujete vlastním životem dál, protože se vám příběh Willa, Louise a ostatních dostane pod kůži a jen tak vás neopustí.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Počátky knihy pro mě byly náročné, protože jsem se trochu nechala unést očekáváním a vlastní představou o ději celého příběhu. Když jsem se ale přes své nepatrné zklamání dostala a začala si všímat toho, co kniha opravdu skýtá, čtení se stalo jednodušším a já jen napjatě otáčela stránky, až jsem se dostala na samotný konec. To, jak autorka využila nevinnosti malého děvčátka v kontrastu se smýšlením starších, je naprosto brilantní. Využití protiřečení učitelky, která tak urputně stála proti Hitlerovi a přitom jeho myšlenku v trochu mírnější formě vyznávala v Maycombu, mi taktéž v paměti ještě nějaký ten pátek zůstane. Atikův boj proti nespravedlnosti a vůbec všechny myšlenky této postavy jsou hodny obdivu. A závěr knihy hřejivý, i když tak trochu melancholicky laděný, byl přesně tím, co v mých očích tuto knihu dovedlo k dokonalosti.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Válečné knihy, konkrétně tématika koncentračních táborů, jsou jedny z mých nejmilejších - proto jsem se, na základě všech recenzí, prostě musela pustit i do téhle a zklamaná jsem nebyla. Děj je to napínavý, chvílemi bolestný, velmi čtivě napsaný.. jen musím s některými souhlasit v tom, že se poslední stránky zdáli až moc zrychlené.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Po víc jak roce jsem opět sáhla po fantasy a díky několika doporučení z recenzí nakonec můj vnitřní boj o koupi vyhrál právě tento kousek - a já jsem ráda, že se tak stalo! Autorův popis starých ulic Barcelony na mě zapůsobil obdobně jako barvité líčení pana Browna v knize Andělé a démoni - naprosto mě pohltil a donutil mě posledních několik měsíců snít o tom, až se na ta místa také jednou podívám. Vývoj hlavní postavy a jeho propojení s celým příběhem, stejně jako temné (chvílemi až mrazivé) prostředí, je tak povedené, že se kniha četla téměř sama a já už přesně vím, že se v nejbližší době vrhnu i na pokračování.
Čtyři roční doby
Stephen King
V první řadě musím říct, že jsem trochu bojovala s porovnáváním novel mezi sebou. Po přečtení Shawshanku mi chvíli trvalo, než jsem se naplno ponořila do Nadaného žáka. Když jsem ale s Žákem končila, neměla jsem sílu pokračovat dál - ten příběh je opravdu silný. V Těle mě trochu zarazil věk chlapců, který mi neladil s jejich slovní zásobou, ovšem po několika kapitolách, jako bych se ocitla mezi nimi (v jejich situaci - při nočních zvucích jsem ani nedutala). Dýchací metoda mě potom ze začátku nudila. Teprve až když začal vypravěč nastiňovat prostředí klubu, začala jsem každé jedno slovo hltat.
Takže můj závěr? Naprosto jsem se do všech čtyř příběhů zamilovala a jsem si jistá, že právě toto bude jedna z těch knih, ve kterých po každém dalším přečtení objevíte věci, kterých jste si předtím nevšimli. Mám dojem, že si pan King právě získal dalšího obdivovatele.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Jako herečka je Aňa bravurní. Jako fejetonistka je skoro stejně tak dobrá. Musím říct, že jsem se během čtení zasmála i zasmutnila. Pro mě velké překvapení, ke kterému se dost pravděpodobně budu vracet.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Klasika, oblíbenec, povinná četba naší generace. Re-read této série, tentokrát v originálním jazyce a z vlastní knihovny. Po několika letech je pro mě tenhle příběh snad ještě kouzelnější, než tehdy.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Rozdílnost tehdejšího a dnešního smýšlení byla překážkou, přes kterou jsem se prvních sto stran knihy jen stěží dostávala. Nicméně, když si člověk zvykne na dětinské žvatlání paní Bennetové a zaměří se na chytrou Elizabeth, překvapivý charakter pana Darcyho, vztah hlavní hrdinky k otci, různorodost ostatních postav nebo popis tehdejší anglické společnosti, dostane se mu krásného příběhu, který je i po 200 letech od vydání originálu stále aktuální a příjemný.
Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow
Po první třetině a několika týdnech přemlouvání knihu musím odložit. Nezáživné vyprávění, které utvrzuje v tom, že drogy mají na mozek větší vliv, než si chceme připustit. Christiane konkrétně se mentálně zasekla na začátku puberty, což vykřikuje každá věta, kterou v knize najdete. Naivita a "inteligence" nabraná během všech těch profetovaných let je politováníhodná. Jako odstrašující případ dobré, nicméně zbytečné.
Vypravěčka
Jodi Picoult
V posledním půl roce jsem přečetla několik knih, o kterých jsem si pomyslela, že bude super se k nim jednoho krásného dne vrátit. Tuto knihu do této kategorie řadím také ovšem s jedním obrovským rozdílem - chuť přečíst si jí znovu přišla ihned po přečtení. Tak moc ohromená jsem byla.
Řekla bych, že tady jsem se poprvé setkala s podrobným popisem dění v táborech a toho, co jim předcházelo u všech, kteří se nějakým způsobem podíleli na genocidě. To, co se dělo, bylo odporné a jen ztěžka se mi chce věřit, že k takovým věcem došlo a někde stále dochází. Samozřejmě, vyšlo už mnoho knih s touto tématikou, ovšem zrovna této spisovatelce bych rozbor tohoto tématu vůbec nezazlívala, protože se toho ujala naprosto výborně.
Jak tak koukám, je tu dost názorů, které se staví proti pasážím s Josefem nebo chování Sage a jiným "nedostatkům". Já si stojím za tím, že všechno je přesně tam, kde má. Každý jeden příběh, každá jedna postava a každý jeden konec mají k sobě protiklad, který mě pokaždé zanechal v němém úžasu.
Robinson Crusoe
Daniel Defoe
Knížku jsem rozečetla jako malá holka, ale dlouho jsem se nedokopala k jejímu dokončení. Nakonec jsem jí dala druhou šanci, ovšem to už bylo trochu pozdě. Robinsonovo počínání na ostrově mě místy nudilo, teprve na konci knihy jsem si uvědomila, jak skvělé vlastně bylo. Kdybych nebyla trubka a vrhla se na něj dřív, nejspíš bych z ní byla bezmezně nadšená - pro o něco mladší čtenáře to musí být skvělý zážitek, proto se Robinsonovi snažím nekřivdit.
Kukuřičný město: Zápisky z konce světa
Andrew Smith
Já takovéhle blbosti prostě můžu. Je to ujeté vyprávění puberťáka, který se ujme zápisků dějin z konce světa (způsobeného přerostlými kudlankami) a který si není jistý, jestli víc miluje nejlepšího kamaráda nebo svou přítelkyni. V knize je spoustu skvělých myšlenek, perfektně vyladěných spojitostí a konec, který vychází z ohraného vzorce témat jiných knih a filmů s motivem "konec světa". To já prostě můžu. Chápete ne?
Povídky malostranské
Jan Neruda
Když jsem Povídky začínala číst, nebyla jsem si vůbec ničím jistá. Zamotávala jsem se do děje, postav, jazyka, který pan Neruda použil. Po několika stránkách jsem tomu všemu ale přišla na chuť, začala se orientovat a užila si celý zbytek čtení, které je v tomto případě víc než příjemné. Favority jsou povídky Pan Ryšánek a Pan Shlegl, Hastrman a Figurky.
Andělé a démoni
Dan Brown
Musím říct, že pan Brown píše velmi poutavě. Kniha má zajímavý příběh, ve kterém na sebe všechno logicky navazuje, který graduje přiměřeně úměrným tempem, které mě bavilo, a navíc jsem během čtení celého příběhu toužila popadnout kufry a odjet prozkoumat Řím na vlastní kůži. Pro mě výborné uvedení do Brownovy tvorby, ke které se časem s radostí vrátím.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Jodi se mi dostala pod kůži Vypravěčkou, od které jsem se nemohla odlepit. U tohoto kousku jsem chvílemi měla problém udržet pozornost a neodbíhat kolem, nicméně někdy v polovině si mě kniha něčím získala a utvrdila mě v tom, že autorka ví, co dělá. Upřímný, a ve své podstatě dost drsný, příběh je přesně to, co je potřeba. Tak trochu Harper Lee, ale z lehce odlišného soudku.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
Výborný bonbonek na jedno odpoledne. Samozřejmě, že mě pošťák oslovil nejprve svou nádhernou obálkou, nicméně ten obsah.. pane, ten obsah! Všechno do sebe hezky zapadá, všechno se dočká toho, co tomu všemu přísluší. Krásné, nápadité, úžasné.