Stín větru

Měla jsem španělské období, milovala Barcelonu a knihy Zafóna. Tato byla první a její četba byla požitkem. Napětí, tajemství, nevšední příběh. Nevím, jestli bych byla tak nadšená i dnes, s odstupem času. Barcelona už nejspíš též není to, co bývala :-)

Určitě se projevilo to, že jsem knihu četla ve Španělsku, sice většinu ne v Barceloně, ale některá místa jsem si vybavila a byla jsem trošku sentimentální. Samotný příběh je celkem zajímavý. Je sice dost přitažený za vlasy a některé postavy vyznívají až karikaturně, ale zároveň jsem byla zvědavá, jak to tedy bylo. Pobavila mě spousta jízlivých poznámek postav. Místy byly možná až trošku moc jízlivé... Ale se znalostí španělských reálií té doby hádám, že bych pochopila ještě více narážek :-)

Nádhera, propadnout se do tajemného příběhu, napínavě napsaného, to bych nečekala, hltala jsem to jako dítě. Autor je nejpřekládanější španělsky autor. Nestačím se divit, jak barvitě, neodolatelně, magicky a se dá dávkovat příběh lidi, knih a génia loci Barcelony. Je to pohádka pro dospělé a mne to dostalo, v podobě skvěle načtené audioknihy Gustavem Haškem.

Silný román plný tajemství, lidské zášti a zloby, lásky i nenávisti, přátelství i nepřátelství, zrady i nezištné pomoci, ... mnohovrstevnatý, čtivý a poutavý. Přečetla jsem ho jedním dechem.

Není to zdaleka takovej veletrh, jak by se ze zdejšího hodnocení mohlo zdát. Příběh poměrně zajímavej, ale přeplácanej až hrůza, téměř až z lyrických poloh a filozofování kniha přeskakuje do horroru, detektivky, komedie, politické agitky a kdoví čeho ještě. Mám radši díla, která mi přijdou uvěřitelná a dokážu se do nich vcítit. Tohle je totálně přepálené, celkem odhadnutelné a psané vtíravě na efekt. Nepodmanilo si mě to právě tím spíš, že se to o mé podmanění tak urputně snažilo. Méně je někdy více, ale asi to holt cílí na méně náročné čtenáře.

Hodnotím s odstupem, neboť jsem nedokázala ihned po přečtení. Již mám za sebou celou sérii a jsem stále v takovém snovém rozpoložení. Příběh je magický, posunuje se pomalu ve dvou liniích. Seznamujeme se s množstvím postav, kdy každá má takové to "něco". Dohromady s dávnou Barcelonou pak tvoří kouzelné kulisy pro tajuplný příběh s napětím i radostí z objeveného. Krásné.

Tak to bylo moc příjemný. Nevzpomínám si, že bych někdy četl něco podobného. Zvláštní atmosféra, člověk úplně cítí tu starou Barcelonu. Množství zajímavých postav a velmi silný příběh, který je zprvu dost zamotaný, aby se nakonec pěkně rozmotal. Krása.

Krásný a zajímavý příběh, který dýchá papírem starých knih a tajemstvím.
Kniha, která vyvolá stejně tolik pocitů, kolik různých postav a postaviček se tu objeví. Dvě hlavní dějové linie jsou obetkané spousty menších, neméně důležitých příběhů. Vše je psáno ladným stylem, který dokáže zachovat atmosféru, nic nepůsobí nuceně. Závěr knihy byl přesně podle mých představ.

Stín větru mi připomíná romány Gabriela Garcíi Marqueze. Kromě hlavního hrdiny se tu objevuje množství vedlejších postav, které jen neproletí dějem, ale prožívají vlastní spletité osudy. Atmosféra je přímo magická, některé příběhové linky jsou jako z hororu a ke konci se vše začne zcela nepravděpodobně spojovat. Ze začátku bylo trochu obtížné se do děje začíst, ale jakmile se objevilo první tajemství, kniha mě vtáhla. Zajímavý až děsivý příběh, někdy i mile vtipný.

Moc hezké a zajímavé čtení. Propletené osudy hodně zajímavých lidí, z nichž, jak sleduju komentáře spolučtenářů, vyniká miláček Fermín, Bůh mu žehnej.

Přidávám:
"Jednou jsem slyšel, jak jeden stálý zákazník antikvariátu otci říká, že jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci."
"Ateneo bylo a pořád ješte je jedním ze zákoutí Barcelony, kde 19. století ještě nedostalo oznámení o svém odchodu na odpočinek."
(o ženách) "Ale je to jak s elektřinou, člověk nemusí vědět, jak funguje, aby ho kopla."
"Armáda, manželství, církev a banky, to jsou čtyři jezdci apokalypsy. No jo, jen se smějte."
"... ale život určitě ví něco, o čem my nemáme ponětí."
"Dobrá, ale jestli uvidím, že něco zvedáte, snad kromě tužky, tak si mě nepřejte." - "Provedu. Máte moje slovo, že dnes nezvednu ani hlas."

Přemýšlím, jestli jsem někdy četla knihu, která ve mně vyvolala tolik rozporuplných emocí. Bylo toho všeho moc, spousta věcí by mi určitě secvakla až tak při desátém rereadingu, motaly se mi postavy, místa i časová osa, ale stejně jsem si Daniela, Juliana a Fermina neuvěřitelně oblíbila. Opravdu zajímavý kousek.

Takto by sa mali písať telenovely. Neskutočne pútavý príbeh, šokujúce zvraty, milión dejových línií a napriek tomu to na konci nevyznie ako fraška. Wow.
Teraz som si všimla štítky uvedené pri knihe. Nečítajte ich, ak sa nechcete pripraviť o skvelý zážitok.

Kniha mě vtáhla do tmavých uliček, napínavého detektivního příběhu mezi velmi zajímavý mix postav. Rozhodně vás nepustí, dokud ji nedočtete do konce. Chvílemi se i bojíte (někdy o postavy, někdy autor vykreslí vemli hmatatelnou scénu, která vás přenese do starého opuštěného domu plného pavučin, zvuků a ukrytých tajemnství).
Je to trochu silnější kniha, ale doporučuji. Vyústění stojí za to, jen by mohlo být klidně jednodušší. Trochu mi to přišlo už překombinované, ale pořád je dílo povedené. Jsem zvědavá na další díly.

01.07.2025

Kniha podle mého gusta. Napínavá, špetka hrůzy, tajuplná, fikce se mísí se skutečností, paralely, romantika, historie a psychologie. Autor umně vypracoval postavy. Měla jsem pocit, jako bych je všechny znala a ten příběh s nimi prožívala. A četba Gustava Haška byla výtečná.
Láká mě jít do starožitnictví pátrat po psacím peru Victora Huga. :-)

Napínavý příběh tak trochu ve stylu Victora Huga. Pátrání po tajemném autorovi knihy, která spojuje tragické osudy a její vlastnictví ohrožuje životy.

U mě zhruba do půlky nuda, přemýšlela jsem o odložení knihy, po půlce jsem se na pár hodin začetla, ale konec už jsem jen prolétla vlastně bez čtení. Absolutně mě to nezaujalo, stane se.

03.05.2025

Začátek knihy byl velmi pozvolný až nijaký. Ale pak mě děj zcela pohltil, zejména konec byl velmi napínavý a nadějný. Kniha byla místy ponurá až depresivní. Nejlepší postavou byl bezesporu Fermín.

Krásne napísaný príbeh, ktorý vo svojej podstate ostáva melancholický a horký.

Knížku jsem si vybral pro splnění 13. úkolu ČV 2025 (seriál Gilmorova děvčata). Příběhů ze Španělska u nás moc není a tak to pro mne bylo velice zajímavé setkání s místními reáliemi a zajímavým dějem. Ve třech čtvrtinách knížka trochu ztrácela glanc, ale konec byl vpravdě strhující. Hodnotím přesně za čtyři a půl.