Stín větru

1 05. května

Nevím, co k této knize napsat. Moc jsem se na ni těšila, ale vůbec mě nebavila. Možná trochu jen první část knihy. Další díly už určitě číst nebudu.

8 01. dubna

Zafón v jednom rozhovoru odpověděl na otázku, zda musí být fikce historicky přesná, že ne. „Fikce musí být účinná, dojemná, stimulující, svůdná. Fikce musí vyprávět dobrý příběh tím nejlepším možným způsobem. Pak se může rozhodnout, zda bude emocionálně upřímný a přesný, nebo ne.“ Po stopách Stínu větru se vydaly už stovky čtenářů, hledaly v Barceloně ulici s kouzelným názvem Tibidabo, kde pod číslem 22 stojí architektonicky zajímavý dům (dříve dům hrůzy), na netu najdete i fotky starých tramvají, kterými jezdil tajemný Daniel, no prostě něco podobného, co můžete zažít třeba v Londýně po přečtení fantasy Hawksmoor. Bohužel, Zafónova kniha má na sobě stín červené knihovny. Zpočátku si ještě říkáte “co se z toho vyklube?“, ale když se to pak klube dál a dál černobíle v jednoduše nastíněných emocích a propletencích napsaných otřepaným slovníkem, dojdete k bodu, kdy kniha už opravdu připomíná Brdečkův scénář k filmu Limonádový Joe se scénou „kakaové skvrny velikosti mexického dolaru“ (kdybyste snad ten film dosud neviděli, doporučuji!), pak už mohou číst dál jen neohrožení hltači šestákových románků… Nepochybuji, že jich je mezi námi stále nespočet (viz hodnocení čtenářů, z nichž někteří nad knihou i prolévali slzičky). Ostatně, motivu utajených dětí se nevyhnula ani slavná Agatha Christie, ale psala alespoň poctivé zápletky. Ale, pan Zafón promine, jako limonáda je to jeho psaní docela dobré. Španělé mají bohatý šťavnatý jazyk, který je „dojemný, stimulující, svůdný“ a pokud spisovatel neumí vyprávět lépe a tohle je jeho „nejlepší způsob“, prosím. Romantika? Láska a msta? Policejní zvůle? Na Hraběte Monte Christo (jestli to neznáte, vřele doporučuji!) to žel nemá……. 3 hvězdy za „tah na branku“.

7 22. března

Majstrovské dielo. Myslela som si, že sa v tom budem zo začiatku strácať- veľa postáv, prepletené osudy ale ono sa to potom tak vykryštalizovalo, že nič tam nebolo zbytočné, ani jedna postava, ani jedna veta. Úžasná kniha, bude mať čestné miesto v mojej knižnici.

19 12. března

„Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.“
Zajímalo by mě, jakou část sebe jsem v této knize viděla. Každopádně ať už to bylo cokoli, stačilo mi to k tomu, abych se zcela ztratila v Barceloně poloviny 20. století, ponuré, zamlžené, ve městě plného krásy i tajemství, ve světě nebezpečí a vášně mladé lásky a kontrastů idealistické nevinnosti a životních zkušeností.
Zůstal ve mně okouzlený dojem a stále se snažím přijít na to, čím přesně to bylo, že jsem tak snadno přehlédla místy až telenovelovitý melodramatický vývoj událostí.

„To je jako při odlivu, víte? Myslím tím barbarství. Ustupuje a člověk si myslí, že už nic nehrozí. Jenže ono se zase vrací. Pokaždé se vrací a my se v tom utopíme.“

"Příběh je dopis, který autor píše sám sobě, aby si sdělil věci, které by jinak nedokázal objevit."

5 23. února

Skvělé, výborné, uchvacující. Vůbec jsem nevěděla co čekat. Neměla jsem tušení jakým směrem se kniha bude ubírat, skvělé postavy především Fermín a jeho glosy knize dodávají odlehčení, humor a hluboké myšlenky. Začátek byl rozpačitý, ale to jsem hodně rychle překonala protože jsem ji poslouchala jako audioknihu a postupem jsem kombinovala s klasickou knihou. A poslední třetinu jsem prolétla jedním dechem.

6 23. února

Fantastická kniha. Dlouho jsem si říkala, že jsou některé pasáže zbytečně pomalé, popisují napřeskáčku osudy spousty lidí. Děj se vrací v čase, mění se prostory. K tomu složená španělská jména, trochu jsem se v nich ztrácela. Ke konci knihy se osudy propojí a vše se vysvětlí. Tam je vidět, že žádná věta v příběhu nebyla zbytečná.

9 10. února

Kniha mezi knihami, Román mezi romány, Autor mezi autory. Chvíli mi trvalo, než jsem zpomalila a začala to vnímat, ale pak... To je krása! Pro tenhle jazyk, šla bych světa kraj... Obdiv překladu, originál musí být geniální.