Toffee komentáře u knih

Hotýlek krásně ukazuje, jaký je rozdíl mezi spisovatelem a ostatními smrtelníky. Každý druhý člověk, který by zapátral v minulosti své rodiny, příbuzných a známých, by našel třeba ještě neuvěřitelnější příběhy zamotaných vztahů, potíží s politickými režimy, kličkováním mezi dějinnými zvraty... jenže jen spisovatel umí jeden z nich vzít a vtisknout mu život. Hotýlek není žádná literární bomba, je to "jen" dobře a poutavě odvyprávěný příběh jedné rodiny a jednoho hotýlku na kraji města. Čte se to jak po másle.

65 28.05.2019

Výborné zpracování nejen vlastního atentátu, ale i jeho celého pozadí. Atentát na Heydricha je notoricky známý - všichni ví o zatáčce, selhání zbraní, kryptě. Tady to ale čtenář dostane naservírováno se všemi detaily, s přípravou v Anglii, politickým pozadím atd. a navíc hodně čtivou beletristickou formou. Zajímavá pro mne byla určitá naivita výsadkářů tváří v tvář realitě protektorátu, na kterou je výcvik ani zpravodajské informace nemohly připravit, hrozná dilemata, kterými ti mladí kluci museli sami čelit. Spád knížce dávala i linie souběžného pátrání nacistů před atentátem i po něm. Jejich důkladnost a práce s každou nepatrnou stopou byla děsivá. Člověk při čtení skoro zapomene, že ví, jak to celé dopadne, a napjatě sleduje, jak se nacisté přibližují, doufáte, že někdo přece jen unikne .... (souběžně jsem si hledala na internetu a neunikl téměř nikdo, kdo se i jen mihl kolem).
I když si myslíte, že atentát na Heydricha znáte, takhle knížka za přečtení rozhodně stojí.

60 20.05.2020

Vynikající román. Jazyk, styl, příběh, postavy, fakta - všechno precizní a výsledek je velmi čtivý. Za mě jeden z nejlepších románů současných českých autorů. Postavy a jejich osudy přesně kopírují složitou situaci a historii tohoto regionu, zakořeněnost ve starém řádu a proti tomu výzvy přicházející s novým stoletím. Spousta hrozně zajímavých informací, které jsou mnohdy asi unikátním záznamem ztrácející se paměti. Prostě po všech stránkách výborný román.

59 15.08.2020

Jsem naprosto nadšená. Bylo to jako stát před obrazem a nechat se zaplavovat dojmy. Žádná knížka ve mně nevyvolala takový pocit, že procházím životem s nevidoucíma očima, nevšímám si drobností kolem sebe, detailů. Dokonalá forma, krásný jazyk, rytmus vyprávění, úvahy plynoucí z pohledu někoho tak jiného. Úžasný zážitek! A co teprve všechny ty barvité popisy! Jen jeden za všechny: "tichý zvuk kutálejících se rajčátek zní jako vzpurné reptání."

50 12.03.2020

Vynikající kniha. Moje druhé setkání s autorkou a podruhé jsem nadšená. Způsob vyprávění se mi moc líbil a pak je tady samozřejmě vlastní příběh, nádherný a tolik lidský.

48 11.05.2017

5 hvězd, jednoznačně. Téměř celou dobu jsem se při čtení usmívala. Britt-Marie je strašná ženská, jako kdyby měla citron víte kde, jenže od prvních vět taky tušíte, že se jí zhroutil celý svět a je bezradná a nejistá. Čím dál víc jsem jí ale fandila, aby dokázala setřást nánosy předchozího života, zamilovala jsem si Osobu, Tutovku, Omara, Vegu... prostě všechny, jak jí svou bezelstností a otevřeností pomáhají a jak ona pomáhá jim. Fotbalová vášeň a klub s vírou, že všechno se dá otočit, pro mne byl třešničkou na dortu. Bylo krásné vrátit se při čtení ke vzpomínce na onen nezapomenutelný zápas, kdy se nemožné stalo možným. Tak, jako v případě Britt-Marie. Bonusem je pak spousta tipů na využití sody a prášku do pečiva. Touto pro mne třetí knihou se Backman zařadil mezi moje tutovky.

42 11.06.2020

Rychlopalba je slovo vystihující nejen hrdinu knihy a jeho pátrání, ale i autorův styl psaní. Je to prostě rychlopalba událostí, hlášek, myšlenek... Napínavé, příběh se valí jak lavina a nepustí vás ven, neskutečně živé a realistické. Člověk má pocit, že je součástí úplně, ale úplně opravdového vyšetřování. Hrdinovy hlasité poznámky i v duchu pronášené komentáře jsou vtipné, ironické a vždycky přiléhavé. V pár komentářích tady jsem četla výhrady, že je to vtipné za každou cenu, ale nesouhlasím. Vadí mi autoři, co příliš tlačí na pilu a vrší hlášku na hlášku, ale sem to patřilo, bylo to přirozené. Přece všichni věci kolem alespoň v duchu neustále komentujeme, žertem shazujeme, spekulujeme, nadáváme sobě i druhým. Tady byl možná hrdina-policajt cyničtější než průměrný čtenář, ale o to to bylo zábavnější. Jen jednou v celé knížce jsem se zarazila a hrdinova replika mi přišla přes míru, to když se přirovnal k Janu Zlatoústému a z fleku ho historicky správně zařadil. Ovšem, když i skladník si může číst Vergilia v originále :-), tak proč by pochůzkář nemohl ovládat historii?

41 29.06.2020

Krásně napsané, ale zároveň strašné. Bylo mi nanic z toho fanatismu a krutosti. Hlava mi to nebrala. Ve vší té hrůze jsem si ale uvědomovala, jak nejen postavy, ale hlavně autor Afghánistán milují, že přes smutek nad tím, co se s tou zemí dělo a děje, je srdcem pořád tam, pořád s nadějí.

"Není to vaše vina. Slyšíte mě? Vaše vina to není. Je to vina těch primitivů, těch vahší, ti by se měli stydět. Jako Paštun se za ně stydím. Zhanobili čest mého národa. A nejste sama, hamšíro. Neustále k nám chodí matky jako vy - pořád. Matky, které sem přicházejí, nedokážou uživit své děti, protože Talibán jim nedovolí, aby si na živobytí mohly vydělat. Neobviňujte proto sebe."

"To je mi líto," řekne Lajla a žasne, jak každý afghánský příběh je poznamenaný smrtí, ztrátou a nepředstavitelným žalem. A přesto, jak vidí, lidé nacházejí způsoby, jak přežít, jak žít dál. Lajla myslí na svůj vlastní život a na všechno, co ji až dosud potkalo, a diví se, že i ona dokázala přežít, že je naživu, sedí v tomhle taxíku a naslouchá příběhu toho muže.

40 26.06.2020

Nádhera. Takové knižní pohlazení. Ráda autorovi odpustím, že si dobu idealizuje - sice připouští, že tam venku je svět krutý, lidé mizí do lágrů, ale hotel Metropol je oázou starosvětského klidu. Odpouštím mu to, protože v hraběti Rostovovi, bývalém člověku, stvořil nádhernou postavu, noblesního, vzdělaného muže, který se nedá okolnostmi vláčet, který i v domácím vězení dokáže žít čestně, radovat se z drobných potěšení, nalézat přátelství a být aristokratem v tom dobrém slova smyslu.

"Naše životy, řekl, jsou plné nejistot, z nichž mnohé jsou rušivé, nebo dokonce děsivé, ale pokud vytrváme a zůstaneme laskaví a šlechetní, možná se dočkáme chvíle jasné mysli - okamžiku, v němž náhle vnímáme všechno, co se nám přihodilo, jako nevyhnutelný sled událostí a zároveň stojíme na prahu nového, lepšího života, jenž nám měl patřit od samého začátku."

40 23.10.2018

Považuji Kinga za jednoho z nejlepších vypravěčů příběhů a tady se to opět potvrdilo. Vždycky přijde s něčím zneklidňujícím. Tady si řekl, jaké by to bylo, kdyby skupina kluků bez zastavení šla, a pro diváky to bude fascinující hra. Těžko říct, co bylo horší, jestli představa, že někdo vymyslí takovou zábavu, nebo to, že se ti kluci přihlásili dobrovolně, nebo to, jak se diváci baví, když jim před očima umírají. Není to žádná legrace, protože upřímně, je představa takové reality show opravdu nereálná?

37 27.07.2018

Geniální! Nepamatují si, ze bych kdy četla něco podobného. Chapu zklamání v některých komentářích, protože román nemá klasickou zapletku, což může někomu vadit. Já byla nadšená z plynoucího vyprávění o dětství a dospívání dvou kamarádek. Vychutnavala jsem si, jak přesně dokázala autorka vystihnout holčičí vztahy plné soupeření, oddanosti, tajné závisti, kdo je hezčí, chytřejší, na koho kluci víc letí... A to vše v rámci tradiční italské společnosti postavené na rodinách, cti a pomstě.

37 14.07.2018

Když čtete knížku, v níž se objevuje i téma holokaustu, víte, že to nebude dobré, a nejde jen o smrt. Prostě špatný čas, místo, špatná rozhodnutí.... Zvuk slunečních hodin byl přesto jiný. Snad tím, že v žádném ohledu nehrál na city. Střídají se vypravěči, časové roviny, realita se proplétá s příběhy z mayských a jiných mýtů, šedost Protektorátu (o koncentrácích nemluvě) střídá zářivá a pestrá Indie. Uprostřed láska, tak silná, jako z těch dávných velkých příběhů. A tohle všechno zabaleno do krásného, místy neobvykle poetického jazyka. Je to hodně, hodně dobrá knížka.

35 31.01.2019

Nevím, jak k hodnocení přistoupit. Když budu hodnotit jako dospělá, bude to nefér, protože knížka nebyla psána pro mne. Když se pokusím hodnotit to jako dítě, pořád to bude prizmatem mého věku a srovnáním s knížkami mého dětství. Osobně si ale myslím, že kdyby mi bylo deset, nic neřeším a jsem jen nadšená. Čistá radost. Od prvního momentu vtažena do dobrodružství, v tajemném a ponurém prostředí, prchám před zloduchy, zachraňuji svět… Fakt super! Deset mi už ….(dáma ani nenaznačuje) dobu není, takže si nedostatků všímám. Samozřejmě je tam spousta náhod, padouši se nechávají oklamat, sice s obtížemi, ale na poslední chvíli se jim dá utéct, když už není kam, zasáhne náhoda. Občas tam skřípou i některé detaily v ději, v časových souvislostech atd. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je šťastné umístění děje do skutečné Prahy. Spíš si myslím, že by fiktivní město bylo lepší. Částečně to souvisí s tak často zmiňovanými Stínadly. Taky šlo o přechod do jiné čtvrti s křivolakými uličkami, špinavými dvorky s divnými lidmi, ale život je tam stejný. Tady jste v jednu chvíli na Karláku v metru a o ulici dál v 19. století a dokonce se na to 19. století z Karláku díváte. Tohle u mě moc nefungovalo. Už tady někdo zmínil postavu Tondy. Ke škodě příběhu je jen pátým kolem u vozu, fakticky je tam nadbytečný. Přitom zrovna Tonda mohl v tom jinak černobílém příběhu být žolíkem.
Ale musím se vrátit na začátek. Proč kritizovat nedokonalosti knížky, kterou si desetiletý čtenář prožije se stejným nadšením, s jakým já kdysi Foglarovky ,Mayovky…? Ostatně, copak tyhle knížky byly dokonalé? Ne, jen nás v tom správném věku vzaly do prérie.
Shrnuto – jako dospělý čtenář 3 hvězdy, jako dítě 5 hvězd.

33 04.02.2021

Nechápu, jak je možné, že mě tahle knížka minula v mladším věku. Možná se mi tehdy nezdálo spojeni sci-fi a polokočovný kmen dost zajímavé, ale to jsem se pořádně spletla. Naštěstí jsem teď vše napravila a jsem nadšená. Vůbec není poznat, že je to psané v 50. letech. Bylo to napínavé a hlavně nečekaně překvapivé, takže i když mě v průběhu čtení občas napadaly šťouravé otázky, všechny byly postupně zodpovězeny. Byla to úžasná studie vývoje lidstva v uzavřeném světě, po katastrofě.

33 19.12.2019

Vždycky mně potěší, když od knížky očekávám, že bude dobrá, a ona opravdu je. Právě tohle se mi stalo se Sběratelem sněhu. Nadchla mě lehkost vyprávění, přechody mezi třemi časovými liniemi, které se od sebe neliší jen postavami, ale i jazykem a stylem. Je to stručné a úsporné, všechny postavy jsou jen tak letmo naskicované, přesto jsem měla pocit, že je znám, viděla jsem Šmídovnu i její obyvatele. Jsem ráda, že i když nechal postavy prožívat dějinné zvraty a být jejich oběťmi, nehrál na emoce, nesnažil se hodnotit tu či onou stranu. Prostě nechal na čtenářích, aby to celé prožili s postavami a sami se to snažili pochopit.

33 08.12.2019

Hodně zvláštní kniha. Pořád jsem myslela na to, jak autorčin pseudonym s touhle knížkou souzní. Podivínka Anna, která si občas myslí, že je víla, zažívá tolik bolesti, že si říkáte, že to nemůže vydržet, musí něco/někdo přijít a něco udělat. Knížka plyne den za dnem, v rytmu přírody, ročních období a doby sběru jednotlivých bylin. Jako kdyby Anna vnější svět naprosto vytěsnila, resp. zredukovala ho na sběr bylin. Je to jako posedlost, která ji vyčerpává, ale je tím jediným, co dává jejímu životu a světu smysl.

33 25.11.2018

Eleanor byla jak z jiného světa, její doslovné chápání řečeného a konfrontace s ostatní společností mě bavily. Její zvláštní pohled jako kdyby spoustu běžných stavěl do úplně jiného světla a mnohdy odhaloval jejich povrchnost a zbytečnost. Nádherné bylo sledovat její postupnou proměnu, uvědomování si významu přátelství, rodiny a lásky. Je to oddechovka, ale rozhodně z těch lepších.

33 20.08.2018

Murakami je mág, jako nic setře hranice mezi sny a realitou, dovolí vám ponořit se do prolínajících se příběhů plných tajemství a mystiky, okouzlí odkazy na staré japonské příběhy a západní hudbu a literaturu, abyste se na konci vynořili s pocitem, že se kruh uzavřel, ale jako kdyby vám něco lehkého proklouzávalo mezi prsty.
Nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě Kafka Tamura a jeho iniciační cesta k sobě samému, pana Nakata, který mluví s kočičkami a je klíčem a hybatelem všeho dění, elegantní a chápající pan Óšimo a hodný a starostlivý pan Hošino, tahle čtveřice mi učarovala. Je to úžasná, nevšední knížka.

33 14.06.2018

King se všemi plusy i minusy. Jeho schopnost poutavě vyprávět příběhy, gradovat napětí, pracovat s tajemnem tak, že se vám ježí chloupky na krku, je pořád obdivuhodná a ani v Outsiderovi nezklamal. No, a že mu často nejdou konce, to taky není překvapení. Často mívám pocit, že vytvoří tajemné zlo, zoufalý boj několika odhodlaných s ním, a pak najednou neví, co dál, jak to skončit. V Outsiderovi byl závěr skoro trapný, až jsem si říkala: "A to má být jako všechno?" Nejsem si taky jistá, jestli mám ráda, když autoři své knížky propojují, je to trochu podvod na čtenáře. Zjevení se Holly ze série Bill Hodges navíc zafungovalo jako deus ex machina - přišla, všechno věděla a vysvětlila, no, a byl konec.
Čtyři hvězdy dávám ze setrvačnosti - přinejmenším z půlky je to napínavý a strašidelný příběh se zajímavým námětem.

32 28.08.2020

Moc příjemné čtení (pokud se to dá o knížce s válečnou tématikou říct). Válka v italském podání vypadá místy jako fraška, místy jako nesmyslná tragédie. Chvílemi se na ni dá zapomenout, ale nakonec dopadne i na řecké ostrovy. Co nebo koho nezvládají ničit nebo zabíjet Němci, hravě a se zápalem dorazí šílení řečtí komunisti. Je to příjemně vtipná, ale taky smutná knížka se silnými ženami.

32 19.05.2019