Sběratel sněhu

9 05. dubna

Začnu tím, co mi připadá nejdůležitější: ačkoliv snad všechny postavy v knize žijí pro ty nejobyčejnější věci, obživu, sex, někoho blízkého, a skoro ve všech případech uvažují přímočaře a jednají bez bližšího plánu, můžeme na jejich příbězích poznat mnohé z historie i současnosti. I když se děj zdánlivě soustředí na jednotlivosti, prostřednictvím různých stylů i množství dobových informací vykresluje nenásilně a nápaditě celistvý obraz jednoho malého prostoru v průběhu dlouhých desetiletí. Autor se ovšem svou znalostí prostředí ani souvislostí nechlubí; přenechává všechno vysvětlování i cítění postavám odlišným věkem i životním směrováním a na pomoc si bere i „univerzálního“ vypravěče, ducha zemřelého kluka. Téma smrti je ostatně přítomno v celé knize, ať už jde o ohrožení, trest, bezvýchodnost situací nebo obor podnikání… Přesto vyznění není nijak morbidní, jakkoli dějové zákruty popohání i tajemství a napětí.
Jde zkrátka o popis života, který býval těžší dřív než v současnosti staré několik let, kdy si problémy často spíš implantujeme. Netroufám si odhadnout, nakolik autor s počeštěným jménem německého původu, který své syny pojmenoval Prokop a Hynek, sám vnímá neustálou polarizaci mezi černým a bílým, „naším“ a cizím, starým a novým – ale i tuto tematiku zpracoval velmi věrohodně a citlivě.
Doporučuji všem, kteří mají rádi silné příběhy schované v nenápadných kulisách, anebo zkrátka dobré knihy.
"Kdyby věřil na náhody, řekl by, že je tady náhodou. Ví ale, že nahodilost v životě neexistuje. Že všechno vede odněkud někam, přes různé zatáčky a různými směry, ale přes zastávky, co jsou vždycky stejné."

1 03. dubna

Dvě časové linie v knihách bývají docela často, ale tři příběhy v jednom, to byla čtenářská lahůdka. Pravda, na začátku jsem si musela v hlavě udělat pořádek, kdo je kdo. Ale díky krásnému jazyku, kterým byla každá doba vystižena a grafickým upozorněním v jaké době se čtenář nachází, to šlo už jako po másle a kniha se četla sama. Jsem ráda, že jsem tohoto autora objevila a těším se na jeho další knihy. A časem si ještě zopakuji Sběratele, je to ten typ knihy, co mě po dočtení láká k znovupřectení.

3 22. března

Mám teď štěstí na silné příběhy,.... tři linie příběhu se pozvolna rozjížděly, linie současnosti mě až docela štvala, ....ale pak se to začalo tak nějak pozvolna propojovat, dávat smysl....a tak čtete a čtete a nemůžete přestat. A najednou jste na konci, padne na vás smutek, melancholie,.....trochu prázdno a hodně uzavřený kruh zároveň.... Dlouho o knize budu přemýšlet, v knihovně ji často a ráda jen tak budu brát do ruky..... je totiž taky krásná tak nějak fyzicky...... děkuji

41 15. března

Zajímavé v propojení časových linií, v jejich stylistickém odlišení, působivé ve vyznění. Hledání pravých citů: v partnerských vztazích nedopadá ani v jedné linii moc nadějně, stejně tak ve vztazích rodiče - děti; všude je dost tragických okolností. Snad jen kamarádství je čisté.
Jediný problém mám (nejen u této knížky) se zobrazením minulosti. Zatímco lidská paměť proseje vzpomínky a nechá si hlavně ty dobré, spisovatelé mají pocit, že musí dostat do knihy veškerou tíhu života; srovnání minulosti a současnosti pak dopadá černobíle, příliš kontrastně. V každé linii jsem ale mnohé ocenila: 30. léta - promíchaná česko-německá komunita, zatím občas „jenom“ nesympatie, pokud nenávist, tak bez násilí - to bylo výborné. 50. léta – líbilo se mi odlehčení klukovským dobrodružstvím a prvkem tajemna kolem kamaráda ducha. Současnost - hulič a magorka jsou zdrojem pobavení, ale fakta kolem Dominikova studia a života mi spolu úplně nepasují. (Pozn.: s tím duchem to není tak přímočaré, jak někdo v komentáři uvádí.)
Málem jsem Sběratele sněhu nečetla jenom kvůli tomu, že už mám nedůvěru k názvu začínajícímu slovem „Sběratel“ (schválně se podívejte, kolik jich je). Mrzelo by mě to, protože je to čtivá a originální knížka, ve které jsem toho víc oceňovala než vyčítala (a děkuji milary za doporučení).

2 21. února

Přečteno v rámci ČV 2021. Líbilo se mi přeskakováni do časových rovin. A taky Josef.

1 31. ledna

Kniha se mi velmi líbila. Přeskakování do různých časových os mi nevadilo ba naopak. Jako celek to prostě dávalo smysl. Doporučuji:)

77 30. ledna

Sběratel sněhu mi přirostl k srdci asi víc, než jsem čekala. Ale nebráním se tomu.
Jan Štifter přišel s dosti propleteným příběhem tří různých generací odehrávajícím se ve třech různých dějových liniích, které jsou silně provázané právě svými postavami a které dohromady tvoří jeden velmi silný lidský příběh.
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetla - právě pro to množství postav a pro tři dějové linie. Ale jakmile jsem si utříbila, kdo je kdo, v jaké linii kdo vystupuje a jak jsou jednotlivé postavy spolu spjaté, už jsem se od knihy nedokázala odpoutat.
Autorův poetický a citlivý styl psaní je velmi podmanivý - způsob, jakým Šifter komponuje své věty, je překrásný. Hraje si umně se slovy a své čtenáře umí velmi snadno pohltit. Jednotlivé dějové linie jsou pak zajímavou sondou do osudů postav žijících v oblasti Českých Budějovic. Autor tu zobrazuje osudy postav v kontextu různých období našich dějin a zvláště kontext dob minulých byl pro mne přidanou hodnotou této knihy.
Celková atmosféra knihy je místy napjatá, zároveň napínavá, ale hlavně dost melancholická, smutná. Melancholie je také to, s čím jsem knihu opouštěla při jejím dočtení. Postavy, jakkoliv problematické a potýkající se se svými vlastními démony, jsem si většinou dokázala oblíbit. A budou i důvodem, proč se ke knize budu chtít ještě jednou vrátit.
Knihu navíc provází určité tajemství, ke kterému budu pak při druhém čtení přistupovat jinak, když už budu vědět, co a jak se postavám přihodilo. Což bude při druhém čtení určitě novým zajímavým čtenářským zážitkem.
4 a půl hvězdy, kdyby to jen tak šlo. A moc doporučuju! (Půl hvězdy jsem odebrala, protože jsem holt nedávno četla knihy, které se mne dotkly přece jen o trochu více než Sběratel sněhu.)