Sběratel sněhu
kniha od: Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4.5
677
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Komentáře (204)
Komentáře 204 Recenze 3
Pletenec lidských osudů, z nichž na každém jednotlivém, a to i na tom zdánlivě sebebezvýznamnějším, kdysi záleželo, či pořád záleží. A to až do té míry, že se o slovo hlásí bytosti z onoho světa, protože něco zůstalo nedořešeno. Příběh si mě přitáhl a nepustil, což je pro mě známkou kvality. Žádné nadbytečnosti, žádné nesrovnalosti. Nedávno jsem četla dva další české romány s podobnou tématikou - Trýznivé měto Daniely Hodrové a Zmizení Sáry Lindertové od Kateřiny Šardické. V prvním případě strašně čpěly záhrobní věci a ač jsem knihu dočetla celou, vůbec mi nedošel smysl toho všeho. V druhém případě byl příběh poutavý, zdálo se mi, že smysl nacházím, ale závěr mé hypotézy zcela setřel, a tak nakonec nevím. Zato Sběrateli sněhu nemám co vytknout. Všechno do sebe zapadlo a mně z těch osudů úplně přeběhl mráz po zádech.
Posloucháno jako (povedená) audiokniha. Po Světle z Pauliny a Café Groll moje třetí kniha od Štiftera. Napínavý, dojemný, současný i dávno zašlý příběh, který se v závěru výborně propojí. Krásná práce s češtinou, která se ve Štifterově podání nádherně přizpůsobuje jednotlivým časovým linkám.
...a trochu lituju, že nejsem z Budějic a nemůžu si více užít barvitě popsaná místa jednotlivých částí příběhu.
Naposloucháno. Pan Štifter umí! Umí mě napnout a překvapit, umí mě dojmout. Bezmála století, tři generace, k tomu trochu nadpřirozena a ještě jako přídavek výborné načtení.
Po Café Groll (které mi velice přirostlo k srdci) druhá kniha od Štiftera. A musím říct, že pro něj začínám mít vážně slabost.
Příběh tří generací (30. léta, 50. léta a rok 2017) by mohl napovídat, že se jedná o generační román jedné rodiny (s těmi se roztrhnul docela pytel), ale není tomu tak úplně. Jedná se o různé příběhy a situace různých lidí, které jsou navzájem ovlivněny a na konci se vše sejde dohromady. Završení mi přišlo super. Moc mě baví jazyk, výrazy a myšlenky, které Štifter používá.
Je vhodné číst opravdu pozorně, aby si člověk samotné čtení ještě více užil v místech, kde se drobné zmínky a detaily spojují.
Jako stavaře mě více než duchové děsila zmínka o tom, že Dominik ze současnosti (rok 2017) chodí pro dřevo na topení odřezávat kusy krovů na střechu činžáku, jelikož tyto krovy jsou dle jeho názoru předimenzované :D To mě strašilo ještě dlouho, že by tohle mohl někdo dělat.
Autorovi se podařilo ve mně probudit zájem o lepší poznání Českých Budějovic, uliček a staveb, která jsou zmíněná v jeho knihách (i těch míst, která už byla bohužel zbořena a zničena).
Pohodová duchařina na dovolenou. Musím se přiznat že jsem občas tápal kdo je kdo, ale během pár vět jsem se i díky letopočtu na začátku každé kapitoly dokázal rychle zorientovat.
Jsou to tři příběhy (před válkou, padesátá léta a osmdesátá léta) . Na konec je vše propojeno. Pro mě- moc hezké čtení.
Bohužel musím konstatovat, že tato kniha mě příliš za srdce nevzala. Poslouchala jsem ji ve formě audioknihy a zprvu jsem byla velice zmatená ohledně děje, což se postupně začalo trochu zlepšovat. Co se námětu týče, bohužel není za mě příliš originální, osvěžuje ho jen lehký duchařský prvek. Nepodařilo se mi vybudovat si ani žádný vztah k postavám a zároveň jsem si ani poslech příliš neužívala. Musím však ocenit, že autor výborně vykreslil jak historické, tak aktuální prostředí Budějc (Českých Budějovic), které dobře zakomponoval do děje. Celkově mi kniha přišla poměrně průměrná, nicméně autorovi dám v budoucnu ještě šanci.
Bylo to super čtení. Jedná se o příběh ve třech časových horizontech s velkým množstvím postav, v nichž jsem sice z počátku trochu tápala, ale nakonec to všechno do sebe zapadne jak poskládané puzzle.
Kompozicí mi připomínala Kafku na pobřeží do Murakamiho. Začátek děje pro mě trošku matoucí - resp. nedostal jsem se do toho hned. Ale bylo to kouzelné a vydržel jsem až do konce. A za to jsem rád! Totiž poslední 100 stran nabralo totální spád a vše krásně do sebe zapadá. Všechno pochopíte a má to větší a větší kouzlo. Příjemná oddechovka. Ale když jsem četl, že to někteří srovnávají s Hanou od Mornštajnové nebo Gertou Schnirch od Tučkové? Tak to rozhodně nejde!
Sběratel sněhu čekal v knihovně dlouho na svůj okamžik. Nevěděla jsem, co čekat, neměla jsem náladu na další příběh z období 2. sv. války. Překvapilo mě, že válka hraje v románu jen velmi okrajovou roli a to ještě jen v jedné z dějových /časových/ linek. Mě nejvíc zaujala linka z roku 1956, ostatně k ní se vše sbíhá, vše souvisí se vším. Překvapila mě zvláštní naléhavost vyprávění, díky které se téměř nedalo od knihy odtrhnout. Pro mě Objev roku.
Jan Štifter je prostě super spisovatel! Četla jsem od něho Paví hody- brilantní čeština a tak jsem se těšila i na tuto knihu. Opět nezklamal. Mohu vřele doporučit. A už se těším, až napíše další knihu.
Hned jsem si oblíbila vypravěčský styl pana spisovatele Štiftra. Těším se na další knihy autora.
Tři generace, tři příběhy. Každý jiný, a přitom mají něco společného. Řeší se tu současnost i minulost. Hlavně pak ta nedořešená. Je potřeba ji uzavřít, aby nová generace mohla jít dál.
Knihy Jana Štiftera mám moc ráda, věděla jsem tedy, že i Sběratel sněhu se mi bude líbit. Nespletla jsem se. Od začátku až do konce jsem byla nadšená!
Jelikož anotace u knihy není moc podrobná (což mám mimochodem ráda), nevěděla jsem přesně, co mě čeká. Jakmile jsem začala číst, příběh mě natolik zaujal, že jsem knihu nemohla odložit, potřebovala jsem víc a víc. Bylo to nezvyklé, poutavé, čtivé a napínavé. Myslím, že jsem chvílemi četla i s otevřenou pusou, jak mě to zaujalo a pohltilo.
Celý děj byl úžasný, originální a nepředvídatelný. Až ke konci jsem začala tušit, jak se to celé vlastně prolne, a to bylo geniální. Příběh je to ze života, smutný, plný emocí. Bylo mi z toho úzko, zároveň jsem si čtení maximálně užívala.
A to i díky tomu, jak autor píše. Miluji jeho styl, jeho češtinu, výrazy. Naprosto kouzelná přirovnání, která se jen tak někde nevidí. Číst autorovy knihy je jako balzám na duši, i když se jedná o vážné téma.
Pokud jste ještě od Jana Štiftera nic nečetli, rozhodně to napravte. Pro mě jsou jeho knihy srdcová záležitost.
Děkuji.
Tak tato kniha mi perfektně sedla do nálady a rozpoložení a pro mě je to určitě objev tohoto roku.
Obdivuji v podstatě vše, příběhem (příběhy) počínaje, skvělým propojením linek, vygradováním a rozuzlením zápletky, jazykem a krásnou schopností se vyjadřovat, zachycovat atmosféru, a v neposlední řadě i formátem knihy, který mi skvěle sedl do ruky a i grafickým zpracováním, které bylo jasné a srozumitelné, i když se jedná 3 příběhy, které se střídají.
Kniha mě okouzlila hned od začátku a na čtení jsem se každý den těšila. Cítila jsem od počátku, že ve vyprávění se bude skrývat něco víc, užívala jsem si cestičky, kterými nás autor vedl k cíli. A závěr, který se dal vytušit, mě rozhodně nezklamal.
Pro mě byla tato kniha čtenářským zážitkem a jsem ráda, že jsem našla dalšího českého autora, jehož knihy budu vyhledávat. Doporučuji.
Všechno co jsem zatím od Jana Štifter přečetla, bylo úžasné. Poutavé a napsáno krásným stylem. Čtivé, chytré, vtahující do děje. Tentokrát se příběh odehrává ve třech různých časových rovinách. V současnosti sledujeme život mladého Dominika s cikánskými kořeny. V době komunismu jsou pak hlavními hrdiny tři malí kluci, z nichž jeden je duch. Prozkoumávají starý polorozbořený dům a něco se stane. A všechno se nakonec propojí i s příběhem podnikavého majitele pohřebního ústavu, který prohání každou sukni široko daleko. Miluju tu chvíli, kdy se všechny příběhy spojí a vše se vysvětlí. Doporučuji, když si chcete četbu opravdu užít.
Nadherna kniha, ktera bavila me i manzela, u knizky jsme se smali a ja i mnohokrat brecela, je napinava a plna emoci. Doporucuji jako audio.
Zase wau, Jan Štifter! V knize se proplétají osudy tří generací. Poslouchala jsem jako audio a každá generace má svého vypravěče, což byl super nápad pro orientaci. Příběh se odehrává opět v Budějovicích a opět se řeší česko-německé vztahy. Autor má rozhodně dar z vyposlechnutých rodinných historek sestavit uvěřitelný příběh.
Co má společného František, Adolf, Josef, Karlos, Dominik a další? A proč právě Dominik je vyvolený, který vídá každou noc tajemnou postavu. A jakou souvislost má jeho strýc s několik desetiletí starou událostí i s dalšími událostmi, které se odehrály ještě o pár desítek let předtím?
Ke knize jsem se připletl zcela nepřipraven (Ježíšek letos improvizoval, a mile překvapil). Zpočátku se mi kniha hrozně špatně četla, jednotlivé příběhové linie, které se mezi sebou přepínají (vždy v okamžiku, kdy se konečně čtenář zorientuje v postavách z oné linie) - ale jak se příběh více rozvíjel (a zároveň posouval více do současnosti), vše začalo dávat smysl, a posledních asi padesát stránek jsem přečetl jedním dechem - a ještě dlouho po dočtení knihy mi běhal mráz po zádech. Rozhodně jde o jednu z knih, na kterou hned tak nezapomenu. Chybějící hvězdičku bych připsal na vrub rozvláčnému začátku, kdy jsem se mezi postavami (s hlavním příběhem úplně nesouvisejícími) trochu ztrácel..
Výborné čtení, zásah do srdíčka.
Úžasná uvěřitelná atmosféra, ať jsou to léta předválečná a válečná, léta padesátá nebo současnost. Věrohodné postavy, tak živé; skvěle vykreslené lidičky spíše z té dolní části společnosti, ať už je to odložiště ztracených lidí na Šmídovně, nebo současné prostředí čtvrté cenové. Plus za skutečné českobudějovické lokace, například kdysi skutečně existující Šmídovna na Pražské, anebo otlučený dům s opuštěným krámkem na rohu Otakarovy a Riegerovy ulice.
A ten závan minulosti, který prostupuje do budoucnosti, je neuvěřitelně silný, to propojení minulých i současných lidských osudů a trápení mě naprosto dostalo. Dávné příběhy, zasypané sutí rozbořených starých domů, jsou tady s námi i nadále, i když je nevnímáme…
Příběh prostý, a přesto tak košatý a umně spletený, ale bez jakékoliv vykonstruovanosti. Lidský. Nikdo není hodnocen nebo souzen, lidské příběhy jsou podány tak, jak se odehrály, bez moralizování nebo návodů na správný život.
Autor, o kterém jsem donedávna neslyšela… No, moje chyba.
*
„Ty historky kolem něj prolétají, ale on je neumí chytit. Karlos vyslovuje jména lidí, o kterých dnes už nikdo netuší, že kdysi žili, a přitom si děti hrají na hřišti mezi paneláky v místech, kde tihle všichni mívali své plesnivé pokojíčky nebo aspoň kus pokoje s kusem okna, kde jsou v hlíně utopené strupy z rozbitých kolen a slzy rozbitých rodin. Ta jména procházejí hlavou Dominika a jdou z ní zase ven, duše mrtvých se na okamžik nadechnou, protože někdo vyslovil jejich jméno, zachvějí se a pohlédnou dolů, kde vidí starého známého Karlose s někým, kdo právě v telefonu prohlíží, jestli někdo výhodně nepodává dobrou ojetinu. Kdyby se Karlos nebo Dominik podívali na strop, mohli by vidět oči lidí, o kterých Karlos vypráví, a může mít pocit, že ho nikdo neposlouchá, ale plete se, oči mrtvých jsou přisáté k jeho ústům, dívá se Vožralej Ambrož i Buzeranti a hltají každé slovo a utěšují se, že skutečně ještě nezemřeli úplně, protože si na ně někdo vzpomíná a vrací jejich jména na svět boží. Tam u stropu se právě točí gramofon a hraje jedna známá písnička, kterou ale Karlos s Dominikem dole nemohou slyšet.“
*
Představuju si film, natočený podle téhle knížky…
Musel by ho natočit Karel Kachyňa (už v nebi), byl by to občas poetický, občas chmurně realistický film, a píseň, která by film doprovázela, by musela nazpívat Ema Olmerová (taky v nebi)…
Úplně to slyším…
...„Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala, proč samotu a trápení mám…“
Sběratel sněhu je poslednou knihou, ktorú som čítala v roku 2021 a musím povedať, že českí autori a české autorky sú pre mňa takmer vždy trefa do čierneho. Nebolo to inak ani v tomto prípade. Ján Štifter napísal zaujímavo vystavaný príbeh o troch (vlastne dvoch) kamarátoch, poprepletaný príbehami ďalších postáv naprieč niekoľkých desaťročí, do ktorého zakomponoval prvky magického realizmu a vytvoril pôsobivé puzzle. Toto všetko prudko môžem! Teším sa na ďalšie autorove knižky.
Sběratel sněhu mě teda dostal! Zajímavý námět a skvělé zpracování.
Obdivuju autora, že takhle dokázal skákat v čase a přitom udržel příběh napínavý od začátku do konce a do toho zasadil spoustu postav, z nichž ale každá měla své místo. I když ty dvě linky z minulosti mi přišly napsané lépe než ta ze současnosti. Ale potom, jak se všechno propojilo, tak to bylo wow.
V knize jsou tři linky: ze 30. let, z 50. let a z roku 2017. Příběh je zasazen do Českých Budějovic a okolí, řeší se česko-německá otázka a zároveň postavy prožívají vztahové/rodinné trable. V příběhu se objevují i duchové a právě ti jsou stěžejním bodem vyprávění a něčím, co dělá knihu svým způsobem výjimečnou.
Skvělá kniha!! U četní je nutné se soustředit a mít na ně čas. Doporučuji k přečtení. Cesty se splétají.
Nádherná kniha, nemám moc co bych dodala, prostě přečtěte si ji. A kdo je z Budějovic tím spíš, kulisy, kde se kniha odehrává místní jistě poznají. Autor je skvělý vypravěč.
Po přečtení knihy jsem byla schopná říci jen UF a zase ten nostalgický pocit, kdy cítíte, že něco krásného končí. Ani už nevím, na jakém základě jsem si tuto knihu v knihovně objednala, ale jsem moc ráda, že mě tento román neminul.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2016 | Café Groll |
| 2014 |  Kathy |
Kniha Sběratel sněhu je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 893x |
| Čtenářské výzvě | 244x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 527x |
| Chci si koupit | 116x |
| dalších seznamech | 4x |