Dlouhý pochod

36 06. března

Tři, dva, jedna start! A jde se. Pěkně v tempu, bez zastávky, v dešti, na slunci, ve dne, v noci. Pořád dál. Žádné zdržování, žádné pochybnosti. Tedy zatím. Vlastně by to mohla být i zábava, kdyby pravidla nesmrděla střelným prachem a na asfalt neodkapávala kromě potu i krev.
Na to, že děj je vlastně jednoduchý a svým způsobem monotónní, jde překvapivě o velmi napínavé čtení, které běží stejně rychlým tempem, jaké udržují účastníci Dlouhého pochodu. A zatímco oni pomalu začínají tušit, že tenhle nápad byl zřejmě tím nejblbějším (a možná i posledním) v jejich životě, čtenář začíná tušit, že tenhle závod nebude mít ve skutečnosti žádného skutečného vítěze.

"Rayi, znovu už bych do toho nešel, ani kdyby mi Major držel pistoli u prdele. Je to úplně jasná sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší."

3 04. března

Zajímavá kniha u které přemýšlíte o smyslu celé akce.Bravůrně napsaný příběh od p. Kinga

6 25. února

Typický King - perfektně propracované "myšlenkové pochody" účastníků pochodu, až z toho mrazí... během čtení jsem si říkala, že tahle kniha může mít jen dva konce - buď Garaty nedojde a v tom případě bude okamžitý konec a nebo dojde, ale .....

7 19. února

Hop do příběhu rovnýma nohama. Žádná omáčka kolem, žádné informace o vzniku a historii Dlouhého pochodu, ale jde se přímo na věc.
Jednoduchá zápletka a přitom tolik emocí! 100 lidí šlape po silnici (často ani neví proč), kdo by z toho vymáčknul 280 stránkovou knižku? King jo! Skvěle navozená atmosféra tohoto na hlavu postaveného "závodu". Bezva dialogy Chodců. Účastníci si sáhají na dno sil a kolikrát u toho dna dochází na otázky o smyslu života.
Když kvůli povinnostem musela knížka stranou, připadalo mi, že kluci pochodují v mojí nepřítomnosti a jen jim prodlužuju to utrpení v podobě šílené únavy, bolavých nohou, puchýřů, úžehu,...
S blížícím se závěrem jsem si kladla otázky, jak tohle skončí, jak to autor asi vyřeší? No, poradil si... vlastně tak docela reálně...

“Takhle spolu můžeme tančit věčně, Garraty, a já se nikdy neunavím,” odpověděl McVries. “Proběhneme se spolu po hvězdách a pak se pověsíme za nohy z Měsíce.”

4 06. února

Kruci, když pročítám a počítám ty míle co účastníci Pochodu našlapou, tak je to teda porce jak kdyby jim snad šlo o život nebo co :) Sice i reálně máme ultra pochody a některý lidi jsou fakt nezdolný, ale ta podmínka s neustálým tempem bez přestávek by byla dle mého smrtící mnohem mnohem dřív. Ale to je fuk, nejde o čísla, ale o pocity a to King prostě umí.
"Docela by mě zajímalo, jak hluboko až se člověk zahrabe."
"A jak hluboko už jsi?"
"Nevím."
"No, tak to je další věc, kterou budeš muset teprve zjistit. Probádat neprobádaný hlubiny Garratyho."

29 24. ledna

Kniha by se měla jmenovat pochod smrti.Drastické,co vede účastníky k tomu,že chtějí postoupit něco takového, když ví,že většinu čeká smrt.

9 13. ledna

Kinga stále obdivujem za jeho schopnosť vytvoriť skvelé živé postavy a ich psychologický profil. Vie písať o jednej veci 300 strán a stále vás to bude baviť čítať. Iný autor by na tomto pohorel. Akurát niektoré dialógy po čase začínali byť nudné a pri konci si budete priať, aby chodci konečne už došli na koniec cesty. Záver ma trochu sklamal aj keď v knihe o neho nešlo - išlo o tú cestu. Škoda, že svet nebol vykreslený lepšie. Pôsobil dosť depresívne a temne. Viac by ma zaujímalo aj pozadie, prečo táto súťaž vznikla.