Zvuk slunečních hodin

6 19. června

Nemůžu jinak, plný počet hvězdiček je stejně málo. Kniha si mě našla podruhé, teď díky čtenářské výzvě. Poprvé jsem ji poměrně brzy odložila. A jsem ráda, že jsem ji znovu vzala do ruky. Asi do poloviny jsem si říkala, kdy mi jednotlivé osudy budou dávat smysl, a pak ta jízda začala a nedala se zadržet. Úžasný příběh, skvěle napsané, klidné, bolavé, láskyplné.

2 16. května

Smutná kniha, kteou už jsem jednou zkoušel číst, ale způsob jakým je psaná mi neseděl a knihu jsem odložil. Nyní se mi povedlo knihu "dočíst" ve formě audioknihy. Je úžasně načtená paní Taťjánou Medveckou. Načtení je opravdu skvělé, ale samozřejmě způsob psaní zůstal a stále mi tak úplně neseděl. Moc se mi líbila část z Indie. Ta byla rozhodně nejlepší a dokonce obsahovala i vtipné momenty (kobry). Rozhodně je kniha náročnější na pozornost, protože je vyprávěna nelineárně a navíc mění vypravěče. Škoda je, že není na začátku každé kapitoly zmíněné jaká rok to je a kde jsme a kdo je hlavní postava v dané kapitole. Toto by rozhodně pomohlo v rychlejší orientaci.

7 05. května

Klobouk dolů, velmi vyspělý a hlavně čtivý debut, z toho, kolik to muselo dát práce, napsat knížku, která je sice fikcí, ale opírá se o skutečné události, jde až hlava kolem. Příběh Zvuku slunečních hodin (už jen ten název je krásně poetický a co teprv pak knížka samotná) pojednává především o holocaustu za druhé světové války, a taky o tom, jakým způsobem ovlivnil nejen ty, co zažili peklo koncentračního tábora na vlastní kůži, ale i jejich nejbližší. Knížka přeskakuje z různých charakterů i po různých dobách, tudíž vyžaduje vaši naprostou pozornost, odmění se vám však krásnými větami a taky tím, že zase jednou budete muset u knížky přemýšlet. Mně dal Zvuk slunečních hodin spoustu podnětů k zamyšlení, už třeba jen o tom, co je v životě důležité a co není. Nádherná kniha.

1 03. května

Kniha má opravdu zajímavý a slibný námět.
Více časových a dějových rovin, ani střídání vypravěče mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě to nějak nefungovalo.
Do knihy jsem se zhruba od 2. třetiny musela nutit, drhlo to a ano, defakto jsem četla hlavně pro to, abych už měla dočteno :-/.
Snad bylo toho střídání a prolínání časových a dějových linek až moc, člověk chvílemi opravdu tápal, zda zrovna vypráví Tomáš, nebo malý Daniel. Také se přiznávám, že poeticky ladění jazyk v knihách příliš nevyhledávám a tím spíš, pokud jde o vyprávění z koncentračního tábora (Mischling jsem ani nezvládla dočíst), spíše mi do takového prostředí "sedí" syrový, obyčejný, strohý jazyk...
A kupodivu, ačkoliv mě Indie opravdu zajímá a láká, indické pasáže v této knize mě vůbec nebavily a spíše jsem je jen očima přelétala.
Abych to shrnula, člověka vyprávění s touto tematikou nikdy chladným nenechá, ale už jsem četla jiné, pro mě lépe zpracované a čtivější příběhy.

1 03. května

Krásná a smutná knížka. Cesta k uzdravení, která se nepodařila... Určitě stojí za to přečíst nejen jednou.

4 27. dubna

Silný příběh a barvité vyprávění. Téměř jsem cítila indické vůně, dosedal na mě indický prach, klonila se před baťovskou pílí a štípaly mě osvětimské blechy. Místy jsem se trochu ztrácela a některé odstavce musela přečíst znovu, ale to bylo způsobeno spíše tím, že jsem myšlenkami utíkala pryč. Myslím, že stojí za to si přečíst, zanechá stopu asi v každém.

3 08. dubna

Těkání z místa na místo, z jedné časové roviny do druhé, střídání vypravěčů i témat. Výsledná barvitá mozaika kupodivu drží pohromadě a je celkově vyvážená (až na jednu výjimku). Originální je Indie a Baťovo stavitelství. Krásné literatury přinášející zároveň i poučení je třeba si považovat.