theMarty komentáře u knih
Oukej, asi jsem měla moc velká očekávání a asi jsem rozmlsaně čekala dalšího Nesba.
Záhada supr, zajímavá, jen by se mi víc líbilo, kdyby to bylo spíš o řešení těch záhad a hledání motivů (mimo "fkd up brain") než o 10x zdůrazněných hustých blonďatých vlasech Joony (nezapomeňme oči, které jsou samozřejmě ledově šedé).
A ty scénky z manželství mě taky moc netankovaly. Vážně jsou seveřani tak dramatičtí?
Dostala jsem se teď asi do zlatých časů Zeměplochy. Mám přečtenou Pravdu, Zloděje času, Podivný regiment, Buch!, a říkám si, že už to ani nemůže být lepší.
A pak mi byl v knihovně předán tento skvost. Původní názor, že už jsem z obrázkových knížek vyrostla, je rázem v čudu.
Jediné, co mě mrzí, je, že za chvíli už nezbude žádná plochovka, kterou jsem ještě nečetla.
Ten konec, to byla bomba.
Ještě, že třetí díl vychází už za měsíc, nemůžu se dočkat.
Taky vám to připomnělo Stoletého staříka? Podobný humor, podobný paličatý dědouš a ne podobná, nýbrž stejná země původu. Rozdílné bylo množství slz, které jsem zvládla vybulet (že by na mě už konečně dolehla dvouměsíční izolace?), u Oveho jich bylo mnohem víc. No nic, bylo to fajn.
"Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš."
"Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie."
"Pusťme se do toho už teď. Kupme si to hospodářstvíčko hned."
"I to víš, že hned. Musím. Musíme."
...
Čekala bych, že 11. dílů od stejného autora už stačí. A stejně se těším na další.
Nesbovy detektivky můžete číst hned po sobě, a neomrzí (narozdíl třeba od Browna).
Ale vraha jsem zase neuhodla.
Jednoho dne se Země probudí slepá a po ulicích se začnou prohánět lidožravé kytky.
Kafkovy myšlenky - skvělé. Jeho styl - unikátní. Ale prostě se nepřenesu nad to, že se člověk ráno probudí jako brouk a ani není překvapený.
Další setkání s naším profesionálně vše-přežívajícím antihrdinou Mrakoplašem se mi líbilo ještě víc než ta předchozí.
Je tak osvěžující najít postavu, se kterou se člověk dokáže sžít!
Terry byl prostě týpek.
Další legendární horor za mnou!
Oproti Frankensteinovi roztahanější a trochu méně poutavý.
A zase překvapení, o kolik se liší od různých adaptací (Bran Stoker asi neměl potřebu hodit do příběhu trochu romanťárny a uhrát to s klasickým bad boy turned good příběhem).
Jsem moc ráda, že Mitch Albom zaznamenal poslední chvíle úžasného Morrieho. Našla jsem tu hodně cenných postřehů o životě.
Moc se mi líbila. Neurčito kolem Citry a Rowana uspokojilo moji romantickou dušičku, zatímco zápisy z deníku smrtek dodaly knížce hloubku.
Největší přínos vidím v zachycení okupace z pohledu obyčejného mladého kluka. Takovéhle věci se ve školách neříkají.
Má nejoblíbenější Nesbovka. Nejen proto, že byla mou první, možná i z důvodu, že příběh je poněkud laskavější. Zkrátka a jednoduše: ti, co si nelibují ve čtení o naaranžovaných mrtvolách (Pentagram), se tady bát nemusí. Jen je škoda, že se zas projevila Nesbova G.R.R. Martinovská stránka.
Velké překvapení, neřekla bych, že mě mnoho možných realit bude takhle bavit.
Dobrá kniha k maturitě. Nadčasová. Orwell je ale vždy dobrá volba.