theMarty
komentáře u knih
Dvojitý kříž
Chris Carter
(SPOILER) Po nadšení ze Zloby jsem se vrhla na Dvojitý kříž, ale připadá mi, jako by byl Hunter úplně jiná postava. Zahraju si teď taky na detektiva:
1. Chová se jinak (což je ještě v pořádku, lidi se mění).
2. Pak tu ale mluví o kolegovi Scottovi, který zemřel - a ve Zlobě to je zas kolega Kevin, který zemřel - ale úplně jinak (tak je to Robert Hunter, nebo Simír Gerkhan? Kolik těch kolegů mu sakra umřelo? :D) - a v žádné z knih se o tom druhým nezmíní.
3. Pak Robert a vztahy - ve Zlobě máme z Roberta truchlícího skorovdovce, tady je to starý mládenec (přitom Jess by už měla být mrtvá - zas ani zmínka o ní).
4. A Robert a insomnie - tady způsobena smrtí otce, ve Zlobě matky.
Jinak detektivka pohodová, ne teda nějak těžká na rozlousknutí, jen ta nesouvislost mě vytáčí.
Zloba
Chris Carter
Uhuhú, tohle byla zas jednou pořádná detektivka!
Autor se toho vůbec nebál, ať už mluvím o počtu obětí, nebo nechutnosti vražd (kdo se půjde večer projít po té pasáži s tetováním?).
Jediný, co můžu vytknout, jsou už klasické detektivkovské stereotypy - okouzlující vysoký detektiv s průzračnýma očima, mrtvým kolegou a pohnutou minulostí (ehm Harry?) a jeho sexy sidekick-žena, také s pohnutou minulostí, a k nim charismatický inteligentní zločinec (samozřejmě s pohnutou minulostí).
Papírová města
John Green
Je sranda, jak se v knize projevují Greenovy vzdělávací úmysly. Psaní omnislovníku aka wikipedie, pojem papírové město, programování, trasová aplikace, Walt Whitman ... Bratrství s Hankem prostě nezapře.
Z knihy jsem zas tak odvázaná nebyla (zvlášť z konce s Margo), na druhou stranu, on to JG nepsal zrovna pro mou věkovou skupinu.
Prohnilé město
Leigh Bardugo
(SPOILER) Noo, hvězda dolů za smrt vy-víte-koho.
Jako by se Bardugo rozhodla, že ona přece nepíše feelgood YA fantasy, ale drsnou dospěláckou četbu, která prostě nemůže mít uplný hepyend. A proto jen tak, bez varování, následků a vysvětlení, na konci odkrouhne jednu postavu. Ale slzavé údolí nečekat, protože ostatní postavy se přes to přenesou hned. Možná bude takhle oběť důležitá pro další série, ale tady to působí náhodně, neodůvodněně.
Hypnotizér
Lars Kepler
Oukej, asi jsem měla moc velká očekávání a asi jsem rozmlsaně čekala dalšího Nesba.
Záhada supr, zajímavá, jen by se mi víc líbilo, kdyby to bylo spíš o řešení těch záhad a hledání motivů (mimo "fkd up brain") než o 10x zdůrazněných hustých blonďatých vlasech Joony (nezapomeňme oči, které jsou samozřejmě ledově šedé).
A ty scénky z manželství mě taky moc netankovaly. Vážně jsou seveřani tak dramatičtí?
Deset tisíc životů
Michael Poore
Úplně nevím, co si mám o knize myslet. Byl to takový mišmaš všeho a přestože byly některé epizody supr, některé zas moc ne (asi jako život, že, haha).
Faja
Petra Stehlíková
No jo, tak jsem zhltla teeňáckou fantasy během jedný noci. A nestydím se!
Mé změklé srdce zaplesalo nad vznikající důvěrou mezi Ilan i kápem, až zapomnělo na nějaký nedokonalůstky, které světu Stehlíkové vytýkají čtenáři dole.
Bojovníci se liší max barvou vlasů, Ilan je až trochu moc všechno ... Souhlasím, souhlasím. Pokud tu hledáte prozření, budete zklamaní. Ale jestli si chcete užít trochu typické teeňácké fantasy, směle do čtení.
Poslední hrdina
Terry Pratchett
Dostala jsem se teď asi do zlatých časů Zeměplochy. Mám přečtenou Pravdu, Zloděje času, Podivný regiment, Buch!, a říkám si, že už to ani nemůže být lepší.
A pak mi byl v knihovně předán tento skvost. Původní názor, že už jsem z obrázkových knížek vyrostla, je rázem v čudu.
Jediné, co mě mrzí, je, že za chvíli už nezbude žádná plochovka, kterou jsem ještě nečetla.
Pátý elefant
Terry Pratchett
Do Überwaldu jsem se chtěla podívat už dlouho, a když se to teď povedlo ještě ve spojení s Elániem a Anguinou rodinou, byla to nádhera.
Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších knih ze Zeměplochy.
Poslední kontinent
Terry Pratchett
No, zas tak moc mě to nechytlo.
Narážky na Austrálii, Výsměšek vs Ctibum a Mrakoplaš s Truhličkou dobrý, ale občas jsem měla chuť pár stránek přeskočit. Celá kniha byla spíš souhrn vtipných situací, než příběh.
Hrrr na ně!
Terry Pratchett
Někde se to táhlo, ale jako žonglující Vetinari a Běta Noby? A Leoprd z Ankh-Morporku? Pořád to nemůžu rozdejchat.
Veni, vidi, Vetinari!
Maškaráda
Terry Pratchett
Bezvadný jako obvykle! Tyhle "detektivkovské" mám od něj nejradši, a když jsou ještě spojené s čarodějkami, je to úplný skvost.
Říká dívka s báječnou osobností a moc pěknými vlasy. Jako kdyby Pratchett dokonale znal své čtenáře.
Zajímavé časy
Terry Pratchett
Další setkání s naším profesionálně vše-přežívajícím antihrdinou Mrakoplašem se mi líbilo ještě víc než ta předchozí.
Je tak osvěžující najít postavu, se kterou se člověk dokáže sžít!
Terry byl prostě týpek.
Dámy a pánové
Terry Pratchett
Ha, hned jak jsem někdy na začátku ÚZ objevila, že Vítekdo pochází z hor Beraní hlavy, doufala jsem, že tam bude nějaký střet s Vítekterou z Lancre!
A ono jo!
No prostě lahůdka, jako vždy.
Buch!
Terry Pratchett
Ha, poprvé se autorovi podařilo probudit strašpytla ve mně a navodit mi pocit, jako bych nečetla Terryho Pratchetta, ale Agathu Christie. To ta Přivolávaná temnota.
Možná Buch! není tak vtipná jako jiné zeměplochovky a je vážnější, a možná o to víc stojí za přečtení.
Jednoho večera, po velmi složitém dni se pokusil o Elániovu pouliční verzi:
Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě "Vyprdnoutsenato! Tisíciletej brouk a záprtek!"
To je Starý Smrďa Rum!
Není to můj tatínek!
... Hned nazítří malý Samík, s neselhávajícím instinktem dítěte, sdělil Čistomile: "Vyplnoutsenato!" A přestože se Sibyla o tomto incidentu už nezmínila, byl konec. Od té doby se úzkostlivě držel tištěné verze.
Přítelkyně smrti
Bernhard Aichner
Kdysi jsme se v češtině učili, jak docílit v textu určitého napětí. Například krátkými jednoduchými větami.
A tady bylo jasně vidět, že autor těchto prostředků využívá. Pořád.
Což vyústilo v poměrně zajímavý styl - četlo se to rychle a bylo to i celkem napínavé.
Jenže!
Na začátku si říkám, to bude fajné. Mám představu, že bude Mark postupně zjišťovat, že je jeho manželka chladnokrevná vražedkyně.
Autor má očividně fantazii dost bujnou na dobrý thriller.
Jenže!
Proč tý ženský všechno tak vycházelo (a vážně mi měla být sympatická)? Proč museli být všichni aktéři pohlední? A černobílí?
Chyběla mi tu troška reality.
Těžké melodično
Terry Pratchett
Mám věčné dilema, zda je lepší Smrťácká, nebo Čarodějská série. A zas jsem nerozhodná, protože tohle bylo žrádlo (haha).
Kráčel někdy po Zeměkouli lepší autor než velký Terry? Zkus mě přesvědčit.
Postřižiny
Bohumil Hrabal
Asi už jsem do Hrabala tak nějak dorostla. (Mám živě před očima to utrpení, když jsem četla pár let zpátky Ostře sledované vlaky). Mám ráda film, a v průběhu čtení jsem si ho v hlavě promítala.
Víla Maryša. Pepin na mě působí v knize mnohem starší, než filmový fešák Hanzlík.
Trochu mě vyděsilo to zkracování u psa... Holt starší časy. Drsnější doba, drsnější lidi a žádný soucit s němou tváří.