Dracula

kniha od:


Koupit

Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampyrismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajemném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávají obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1952/dracula-2uy-1952.png 4.42718
Žánr
Literatura světová, Horory, Romány
Vydáno, Delfín
Orig. název

Dracula, 1897

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (467)

Kniha Dracula

Přidat komentář
knihomolSafira
včera

Naprosto chápu, že tato kniha je tak slavná a zaslouží si být, jenomže já nevím co to se mnou je, ale prostě se mi to moc dobře nečetlo, nebylo to špatné a jsem ráda že jsem si tuhle klasiku přečetla. ale to je tak všechno.

morienhithwen
25. února

Tuto knihu jsem četla poprvé někdy ve druháku a tehdy mi připadala prostě skvělá. S radostí můžu říct, že za mnoho let, co od té doby uplynulo, se můj názor nezměnil, a teď ještě k tomu dokážu lépe pojmenovat, co mě na ní tak baví: je to upírech a vlkodlacích a chodící mlze (tedy samé super věci), ale zároveň to ve své formě zůstává krásně odtažité, věcné a tlumené. Sekvence příjezdu hraběte do Anglie, vyprávěná skrz kombinaci výpovědi očitých svědků, novinových článků a deníku kapitána lodi Demeter je absolutní skvost a jedna z nejlepších věcí, co jsem vůbec kdy četla. Stoker to vypráví opisem, nic neříká napřímo, a je to nádherná ukázka toho, jak skvělé to může být, když autor nepodceňuje svého čtenáře a nechává ho použít rozum a představivost. Vůbec mě nenapadlo vidět v popisu hraběte a upírů skrytý antiseminismus, nicméně jsem našla článek, který se tomu věnuje, a teď jsem trochu v depresi, protože těch analogií s antisemitskou propagandou je tam hodně (lpění na zlatu, orlí nos, šíření moru jako krysa Evropou, vysávání života z nevinných prostých lidí). Jenomže zároveň například vím, že vzhled hraběte byl odvozen od Stokerova přítele Henryho Irvinga, který nebyl židovského původu. Osobně proto doufám, že Stoker spíš zneužíval stejného podvědomého strachu z neznáma a z nemocí, kterého potom využívali i náckové, když jimi cíleně manipulovali s cílem podnítit nenávist vůči židovskému obyvatelstvu, než že by vědomě chtěl budovat takovou paralelu. Nad otázkou sexismu/misogynie jsem musela taky delší dobu přemýšlet a pořád zcela nevím, co i o tom myslet. Je pravda, že knížka odsuzuje ženskou sexualitu jako něco zcela nestoudného a hodného potrestání, a nechává své mužské postavy o Míně mluvit jako o "slabé ženě", ale zároveň mi vždycky přišlo, že Stoker (nikoli ústy svých postav, ale jako on sám, autor) ji bere jako rovnocennou partnerku, nepřistupuje k ní jako k dámě v nesnázích, ale stejně jako k ostatním. Stejně jako ostatní členové jejich bojůvky má vlastnosti potřebné k poražení zla a například rozum a logiku používá nejčastěji ze všech postav, i víc než Van Helsing. I tady bych proto ráda věřila, že se autor vědomě nesnažil vytvářet text hostilní k ženám, protože celkový pocit, který z knížky ve vztahu k ženským postavám mám, je na míle lepší než mnoho dalších knih, které jsem četla a které byly napsány desítky let po Draculovi.


Witch2017
22. února

Vůbec první přečtený horor, mrazivá srdcovka, ke které jsem se několikrát vrátila, a taky prapočátek mé vášnivé záliby v upírské tematice. Kvanta filmových a jiných, různě vydařených zpracování nemohou změnit to, jak velký význam má pro mou čtenářskou dušičku dílo pana Stokera. Nebýt krvelačného hraběte, nebyla by teď dobrá třetina mojí milované knihovny zaplněna jeho více či méně vzdálenými příbuznými, k jejichž zrození jistojistě inspiroval. A to by byla sakra škoda. I když… Je fakt, že Třpytky Cullena z jisté sluníčkové ságy by až taková škoda nebyla.

ludek7426
21. února

Mám hodně rád atmosféru této knihy, atmosféru devatenáctého století. Celý příběh je takový, neuspěchaný, poklidně vyprávěný, a vy máte čas si vychutnat pomalu narůstající znepokojení, strach a hrůzu. Tady se na vás nesnese smršť informací a akčního vyprávění jako v naší době. Tady se píší deníky, posílají telegramy, cestuje se týdny lodí a vlakem. A když na to vše přistoupíte a alespoň na chvíli vystoupíte ze zběsile pádícího času naší doby, kniha se vám odmění. Scény z hradu v Transylvánii, z lodi, i z ústavu pro choromyslné se vám dostanou pod kůži.
A samozřejmě, ještě i dnes, když se touláte po opuštěných rumunských horách, můžete si trochu atmosféry, klidu i jiného plynutí času té doby zažít. Ještě tam pár takových míst je.
Naprostá klasika,ke které se vždy rád budu vracet.

Galadwen
19. února

Možné spoilery.
Ačkoliv upírské tématice ani hororům neholduju a Drákulu jsem znala jenom z muzikálu (který je tématem této knihy inspirovaný jenom hodně volně), rozhodla jsem se doplnit si znalost této hororové klasiky v rámci letošní výzvy.
Začátek na Draculově hradě mě docela bavil, měl atmosféru. Pak začala být kniha bohužel čím dál rozvleklejší - nepatří k těm románům 19. a počátku 20. století (a takové opravdu existují), které se čtou samy i dneska. Moc napínavý mi děj nepřipadal, spíš svědčí o tom, co mohlo děsivě působit ve viktoriánské době na uvzdychané gentlemany podobné hlavním postavám a dámy myslící v první řadě na vdavky a "svého miláčka", slovy paní Harkerové. Závěr byl zklamáním, ale nikoliv nečekaným - když dvacet stran před koncem Dracula pořád ještě nebyl v dohledu, pochopila jsem, že se žádné grand finale a dechberoucí souboj s upírem asi konat nebude. V ději je také celou dobu příliš mnoho náhod a nelogických myšlenkových pochodů, jimiž postavy dospívají ke značně pochybným závěrům, bez nichž by se ovšem dál neposunuly.
Zajímavá je forma (v 19. století poměrně oblíbená) - pohledy různých postav ve formě deníkových záznamů, dopisů apod. Chválím i překladatele, který zachoval ducha doby a vystihl i individualitu projevu některých postav, která je zřejmě v originále - např. Van Helsing, starší než ostatní hrdinové, se vyjadřuje trochu jinak, ještě knižněji než oni. Rovněž se zde objevuje řada motivů, které přebírají autoři fantastiky dodnes, a možná si toho ani nejsou vědomi.
Jsem ráda, že jsem se dovzdělala tímto směrem, ale vracet se ke knize skoro určitě nebudu. Hvězda navíc za to, že jde o klasiku a jako takovou ji je třeba brát.

Denisa.knizky
19. února

Jednoduse povinna klasika, ktera patri do kazde domaci knihovny. Povazuji knihu za ctivou a napinavou a to i presto, ze se jedna o relativne dlouhy pribeh, s vicero hlavnimi a vedlejsimi postavami, jejichz postaveni se navic meni. Samozrejme jazyk a forma v knize pouzita je poplatna sve dobe a tak nelze ocekavat roman a styl psani dnesni doby. Ja osobne ale klasicke knihy a pribehy ve sve knihovne potrebuju, protoze me nesmirne obohacuji, jak slovne, tak uhlem pohledu, nazory apod.
Kdo ma chut na trochu klasiky se vsim vsudy s detektivni a mirne mysteriozni a hororovou zapletkou tak s drakulou urcite neudela chybu.
Zcela jiste se chci jednou do Transylvanie podivat a to nejen na hrad hrabete Drakuly, ale hlavne na prirosu a na spousty mystickych, historickych a energetickych mist v teto lokalite.
Trocha filozofie na zaver - kniha by nas mohla primet zamyslet se nejen nad krveziznivymi kniznimi upiry, ale i nad tim, kdo to vlastne tak zvany upir muze byt a na tim, ze se pohybuji kolem nas a mohou okoli, lidem ci svetu tzv. Pit krev, aniz by ji museli pit do slova..

Romžiry
18. února

Knihu jsem dostala jako dítě a neustále se k ní vracím. Za mě top kniha.

Bad-wolf
17. února

Nejsem sice milovníkem hororů, ale přiznávám, že příběh Drákuly mě oslovil. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy před tím neviděla ani filmové zpracování, jsem nebyla s příběhem obeznámená, a tak jsem byla celou knihu napnuta jak to vlastně skončí, čemuž napomohla forma deníkových záznamů. U knihy jsem ale měla menší problém se čtením. Kniha se mi četla hůře a na začátku jsem se celkem často ztrácela v ději i postavách. Každopádně se přiznávám, že kniha mi nepřišla vůbec hororová. To bude asi ale tím, že upír pro mě není nic neznámého, a tak mě tam vlastně nic nepřekvapilo. Škoda toho. Věřím, že ale jinak by to bylo velmi zajímavé čtení. Knihu ale doporučuji přečíst, obzvlášť pokud příběh Drákuly vůbec neznáte.

1 ...