Terry11 komentáře u knih

Zvlášť titulní povídka je nádherná. Pokaždé smekám před úsporným stylem autora, jak umi dojmout, aniž by potřeboval patetická slova.

19.05.2016

Miluji autorovy povídky, takže jsem se dostala i k této jeho hře. Velmi zajimave téma, kdy se člověk po letech setkává se svým trýznitelem z koncentračního tábora. Nyní je vedoucím hostince a právě chování arogantniho německého hosta v něm vyvolá vzpomínky na tehdejší utrpení. Jen mi tam nějak organicky nezapadala role naivní studentky Jany.

19.05.2016

Velké zklamání. Znamení vlka byla má první kniha od této spisovatelky a docela mě zaujala, takže jsem si pokračování s sebou vzala na dovolenou. Ale tohle vlastně nemělo s pokračováním moc společného. Jeden z hlavních hrdinů Ruben se objeví až na několika posledních stránkách, smečka a vše s ní spojené je také pryč, zůstává jen tajemný Indián a i ten se chová jinak než v předešlém díle. Vlastně se v celé knize nic neděje. On ji unese, jemu ji unesou jiní, mučí ji, ona je zabije, pak se vrací domů. Pasáže z mučení jsou neadekvátní příběhu prvního dílu, pasáže z Arizony jsou cestopis. Stránky návratu do hlubin je celé úplně mimo . Hlavní hrdinka je mi často až nesympatická, její reakce zvlášť z mučení nepochopitelné. Fakt bych chtěla vidět, jak někdo takové mučení snáší s takovým vzdorem a siláckými řečmi. Vše je zdlouhavé, nudné, i to mučení se mě tak nějak netklo. Autorka je bezradná, anebo, což je horší, nemá co psát.

V prvním díle jsem oceňovala nějaké přesahy do českých reálií, tady mě doslova iritovala některá laciná přirovnání jako:
"Pokusila jsem se ho setřást, marná snaha, držel se jak Váňa nad Taxisem."
"Byla jsem nacpaná jak autobus do Polska."
"Obličej mrtvý jako krajina okolo Černobylu."

Jednu hvězdičku dávám za poslední stránky s Rubenem, jednu za to, že jsem si připomněla krásu arizonské přírody.

5 05.04.2016

Tak nevím, ale celý ten příběh mi svou nějakou stručností připadá, jak kdyby byl napsán až podle scénáře. Jako to kdysi udělala Jaromíra Kolářová se svou knihou Léto s kovbojem.

04.04.2016

V úvodu jsem měla pocit, že čtu Toma Sawyera, je takové ospalé letní nedělní odpoledne, kdy musí Tom natírat plot a pak si půjde s Huckem hrát na nedalekou Mississippi. No a pak to začalo. Nechápu, čím jiným, než samotnou krutostí zúčastněných na těch zvěrstvech, mohla kniha zaujmout. Sloh obyčejný, psychologie žádná. Proč jsou takovéto knihy psány? Zlobím se sama na sebe, že mám to "něco", co mě ponouklo tu knihu dočíst, také v sobě.

5 04.04.2016

Nějak neumím v tomto případě oddělit uměleckou stránku od obsahové. Přečetla jsem jen jako opravdu povinnou knihu.

1 13.03.2016

"Byla to konvenční žena, nasáklá doktrínou a fatálně přesvědčená o nadřazenosti mužů, ale nevěděla o tom. Je bizarní, jak moc mě způsob, jímž se ke mně chovala - lehce uctivější než ten, který mívala vyhrazený pro Noru -, potvrzoval v roli pána domu. Zdálo se, že nemá na vybranou: prostě věnovala větší pozornost mým potřebám, přikládala větší váhu mým názorům a větší význam mému naturelu než všemu, co se týkalo mé ženy, navzdory tomu, že všechen svůj cit věnovala jí."

Autor píše v 1. osobě, ale přesto jsou tam kapitoly popisující nebo vyprávějící události, které se týkají paní A., jež jsou podávány er-formou. A ano, Giordano dovede psát jednoduše o složitých věcech. Takže analogie vztahu dvou mladých manželů a narůstající nemoci jejich hospodyně je to, co vás napadne až po nějaké době. Nepojmenovaný vypravěč je ostýchavý, poněkud nejistý fyzik vytažený svou vitální manželkou z nory svého povolání a naturelu, který sleduje děj, komentuje ho a vyhodnocuje přesně tak, jak mu velí jeho analytický mozek. Přesto je plný nevyřčené empatie a soucitu.
Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, která mě nutí sednout a vypisovat si názory či úvahy spisovatele, jak jsou mi blízké. Blízký mi byl i samotný hlavní hrdina, přitom tolik vzdálený mé mentalitě. Zvláštní.

5 13.03.2016

Takhle tedy psala Nora před dvaceti lety! A proč ne. S harlekýnkami nemám moc zkušeností, ale tohle byla docela hezká nenáročná četba, hezky zamilovaná, malinko zašmodrchaná, s občasnými vtipnými dialogy, které, a v daleko větší míře, můžeme číst u Evy Dalas a jejího Roarka. Jo, rozhodně od té doby spisovatelka udělala velký krok vpřed.

25.02.2016

Neprodává někdo tuto knihu prosím?

"Karel a Otto, Karel a Gottfried, Karel a Pat. Zlostně a bezmocně jsem sklepal sníh z bot. Lenz je mrtvý, Karel je pryč a Pat? Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."

Pokaždé, když se mám zamyslet nad pojmem přátelství, vybaví se mi tato kniha. Přátelství bez okázalých gest, beze slov, bez očekávání oplátky.
Remarquovy knihy nečtu jen kvůli obsahu. Jeho poetismy ( pak vešel večer s vůní šeříku), filosofické úvahy, moudra ( Soucit je nejneužitečnější věc na světě, je to rub škodolibosti.), baladické pasáže, humor (hřbitov bifteků), to všechno je v balíčku.
Jen kdyby pokaždé nekončily tak špatně!

7 20.02.2016

Celá sága Stmívání je velmi dobře napsaná jak po stránce obsahové, tak stylistické. Oceňuji, že se autorka nedržela již zavedených upířích vlastností, mohou vycházet ven, žít v rodinách, mít svou historii. Líbí se mi, že hlavní hrdinové neskončí po prvních stránkách na stole, kde prožijí vášnivý sex plný óček, líbí se mi, že je to kniha, kterou mohu kdykoli doporučit své příští dceři, aniž bych měla pocit, že něco zkazí její dětské představy o lásce.
K Lidudu:
Když je něco blábol, končím nejpozději na 30. stránce, měla jste tak také učinit. Protrápit se čtyřmi díly je opravdu ukázkový příklad sebezapření a já vás za to obdivuji.
A teď k těm vašim nelogičnostem:
1) Štěkání psa - nu, tato kniha se například velmi líbí mně (Forks), nelíbí vám (Phoenix). Prostě to tak bývá, že lidé mají různý náhled, názor, vkus.
2) Poznámka o nebožtíkovi a uleželé mrtvole je, jemně řečeno, nejen nevkusná, ale i hloupá. Nečetla jste realistickou knihu, ale fantasy. Možná byste si mohla někde přečíst, co to znamená.
3) Teď budu hodná: nezvyšujte si zbytečně krevní tlak, prostě čtěte takové knihy, které vám dělají dobře, nebudete muset psát komentáře plné žlučovitých jízlivostí.

19 20.02.2016

"Lítost je ta nejzbytečnější věc na světě. Nic se nedá vrátit zpátky. Nic se nedá napravit. Jinak bychom byli všichni světci. Život neměl v úmyslu nás udělat dokonalými. Kdo je dokonalý, patří do muzea."

Děj knihy se dá převyprávět v jedné minutě, ale autorovy úvahy jsou tak filosofické a nadčasové, že o nich budete přemýšlet dlouho a dlouho. A některé vás provází celý život. Když jsem tuto knihu četla někdy v šestnácti lety poprvé, vypsala jsem si pár citátů. A teď po tolika letech v nich nacházím tutéž pravdu a opět se s nimi ztotožňuji.
V Oblouku se šetří city. Jak milostnými, tak těmi, jako je vztek, touha a nenávist. Stačí totiž pár střízlivě a stroze podaných obrazů a vzpomínek. Zato úderných. Autor až na posledních stránkách odhaluje důvod Ravicovo trýznivého nutkání po pomstě. A jeho pravé jméno skoro nezaznamenáme.

"Lvi zabíjejí antilopy, pavouci mouchy, lišky slepice. Která jediná rasa na světě bez ustání potírá sebe sama, vede mezi sebou války a zabíjí se?"
"To jsou otázky pro malé děti. přirozeně, že koruna tvorstva. Člověk, který vymyslel slova láska, dobro a milosrdenství."
"Dobře. Který tvor v přírodě může spáchat a páchá sebevraždu?"
"Zase člověk. Který vynalezl věčnost, boha a vzkříšení."

5 18.02.2016

"...V její společnosti jsem se naučil, co je to zdvořilost. Naučila mě, že pravá zdvořilost neznamená, že se na minutu přesně dostavíme na schůzku, k níž nemáme nejmenší chuti. Mnohem zdvořilejší je nemilosrdně zlikvidovat hned v zárodku už samu možnost nepříjemné schůzky."

Brilantně sepsaná autobiografie. Žádné drama, žádné napětí, humoru pomálu, dokonce ani žádné vztahy, prostě nechápu, proč se mi to tak líbí. Vyprávění plyne tak nějak poklidně, poodhalí detaily ze života jedné rodiny, jejího okolí, města, sousedů, země, pak jiných zemí první třetiny 20. století. Navíc velmi důkladně, protože informace dostáváme v jakési spirále, nejdřív jakousi ochutnávku a posléze naplno. Ovšem upřímně musím přiznat, že posledních sto stran už jsem chtěla mít rychle za sebou, začal mi chybět příběh, děj, prostě to tajemno, které obsahují jeho romány.

5 10.02.2016

"Když bylo Václavíčkovi Lucemburskému sedm, posadil ho otec Jan do kočáru, vysadil v Paříži: sedmiletého dědice trůnu je lepší mít na očích. Jinak vám v čele českých pánů může dát brzy na kokos. Zcela dezorientovaného prince oženili se stejně starou holčičkou Blankou z Valois dřív, než Václav stačil říct Mon Die."
Záměrné zjednodušení dějin, které jsou vyprávěny velmi humornou, často ironickou, sebe (Čechy) shazující formou. U některých kapitol je dodána seriózní poznámka, která uvádí údaje na pravou míru či upřesňuje informace.

5 09.02.2016

Rozhodně je to velmi poutavě napsaná kniha, navíc se odehrávající nedaleko Čech, takže mě přitáhla i tímto způsobem. Našla jsem si, že se autorka držela i některých historických faktů a věrně nastudovala tehdejší způsob života a především práci těch, kteří zde začali těžit stříbro. Některé popisy jsou dost brutální, i když je jasné, že taková historie holt byla. Milostný prvek příběh příjemně dolaďuje, jen ten všeobjímající závěr mi k průběhu celého děje moc nesedl.

2 08.02.2016

Přestože mám obvykle tlusté dějové romány dost ráda, tenhle se mi trochu vlekl. Možná, že jsem ho čela v době, kdy jsem neměla moc času ho číst soustavněji, plně se do něj vžít. Tak trochu mi připomínal Paracelsa, i když ten byl méně beletristicky zpracován. Každopádně mě obohatil o informace z oblasti lékařství a tehdejšího stylu života a nutil mě přemýšlet o tom, jak tehdejší lidé mohli vůbec v tak strašné době přežívat. A znovu si uvědomit, odkud čerpala evropská vzdělanost.

3 08.02.2016

"Ale něco vás to naučí, pane McCafferty: že v životě je spousta mnohem důležitějších věcí, než je vyhrávat."
Opravdu mám ráda šťastné konce. Ale tady mi to přišlo tak nějak překombinované. A nevěrohodné. A přestože se mi oba příběhy velmi líbily, "Než jsem tě poznala" to nepřekonalo.

3 03.02.2016

Humor na úrovni Šimka a Soboty. Dočetla jen do půlky, nevěřím, že se to mohlo zlepšit.

3 31.01.2016

"Kdysi dávno četla o civilizaci, která věřila, že jestliže člověk zachránil život někomu druhému, stál se za něj zodpovědný."

Asi čtu Sheldona ve špatném pořadí - od nejlepšího k horšímu. Tím nejlepším myslím Hněv andělů. Nebo autor u pozdějších děl vyměkl.
Mínus bod za útěk od oltáře, tak se prostě ubližovat nemá, mínus bod za ostatní neuvěřitelné happyendy. Tak a teď si od něj musím nějaký čas odpočinout.

31.01.2016

"Neměl v úmyslu se s touto ženou ještě někdy setkat. Bylo v ní cosi, co ho děsilo - snad zlo. Byla právě to, čemu Američané říkají "špatná zpráva" a neměl v úmyslu zážitek zopakovat."

Eve byla tak nevýslovně zlá, že jsem ji hned zařadila do nereálných postav a dál se jí nezabývala. Daleko horší postavou pro mne byla Kate. Ta byla takovou esencí manipulativních schopností, že z toho mám husí kůži. Ano, kniha se opravdu čte jedním dechem, ale něco mi tam vadí. Snad taková uspěchanost, nerozvedení a kvapné opouštění určitých témat. Poslední část už jsem spíš vnímala jako filmový scénář. Rychlé prostřihy, sporé dialogy. A taky jsem si našla, kdo je to Zubin Mehta, a začala se o Roberta bát.

4 30.01.2016