Krvavý písek přehled

(SPOILER) Druhý díl jsem četla hned v návaznosti na Znamení vlka. Řekla bych, že oproti první knize se určitým způsobem vytříbilo vyprávění, vše působilo plynuleji. Arizona jako setting zajímavá a Tori získala trochu více osobnosti, chyb i zranitelnosti. V celém příběhu působila daleko živěji. Podobnost s Anitou Blake tentokrát jen místy, kdybych chtěla fakt hodně rýpat, i to potěšilo.
Mým problémem byl tentokrát děj. Štěpil se na dvě linie, kdy jedna byla po čertech brutální a druhá naopak brutálně nudná. Oceňuji, že autorka originálním způsobem propracovala indiánskou magii (leč netuším, jak věrně), ale kdybych už nebyla do knihy ponořená, neutáhla by mě na to. Eliah, se svým nečitelným výrazem, byl tak nějak nečitelný celý a působil nakonec dost ploše. Omezená prezence nabíječe Rubena mi naopak vůbec nepřekážela a jen co se objevil znovu na scéně, vrátila bych ho zpátky do pozadí. Jediný snesitelný, a dokonce zajímavý frajer je a byl Mikael, to se od prvního dílu nezměnilo. Švédská úderná jednotka zasahovala i tentokrát. K oné brutální části děje... Každý má své hranice někde jinde, ale seznam trigger warnings by tady byl dlouhý. Tahle část byla podstatně záživnější a také náročnější na čtení. Asi dvakrát jsem musela knihu vyloženě odložit a dát si pauzu. Překvapila mě, to jistě ano, ale nevím, jak moc pozitivně. Neustále se posouvaly hranice dál a dál a já přemýšlela, kdy je to pořád ještě realistický děj, a kdy už se využívá jen síla šoku a znechucení. Jako dovolenkové čtení, podnik české urban fantastiky, knihu hodnotím víceméně kladně. Dočetla jsem ji, můžu říct, že se mi i líbila, ale nic moc ve mně nezanechává, jako ji nebudu číst podruhé. Nicméně, je škoda, že autorka se sérií nepokračovala. Do dalšího dílu bych se celkem s chutí pustila, už jen ze zvědavosti.