Terry11 komentáře u knih

"Jedním z důvodů, proč nenáviděl lidi (Rhage), byla jejich neschopnost držet se svých základních činností, to jest ničit životní prostředí a říkat si navzájem, co si má kdo myslet."

Tentokrát je zase autorka ve formě. prolíná se hodně příběhů, přestože je především hlavní postavou Rhage, je to dramatické, napínavé a dobře to končí. Co víc si přát.

10.12.2016

Tak trochu jsem se těšila, že se objeví nový muž a maličko rozdmýchá Rourkovu žárlivost, ale zase nic. Příliš dlouho už je mezi nimi poklid, těším se, až to zase bude mezi nimi jiskřit. Jejich sex (víc, víc, chci víc) už vyloženě přeskakuju.

2 10.12.2016

Přestože vím, že se to zřejmě u těchto sérií musí, už mě fakt nebaví číst vše zas a znovu o Evině dětství a mládí. Přeskakuji, ale zůstávám fanouškem.

10.12.2016

"Můžeme pohřbívat minulost, jak je nám libo. Můžeme se rozptylovat na sto tisíc způsobů, z nichž některé jsou zdravé a některé ne, abychom ji udrželi pod zemí. Ale když se něco nezpracuje, jednoznačně, určitě se to vrátí a kousne nás to do zadku."

Tentokrát to pro mne bylo slabší. Snad proto, že se málo objevovali bratři, a tak se neprojevoval jejich typický humor a mluva, snad pro slaboučkou kriminální zápletku, nebo že celý vztah Paradise a Craega byl vyřešen během jednoho týdne? Nevím, každopádně se těším na Bestii.

("Parta smutných zoufalců jenom seděla jako řádka basetů, kteří nemohou najít antidepresiva.")

1 26.11.2016

Přečetla ještě jednou, abych se opět přesvědčila o tom, že tato sbírka rozhodně není civilistická (jak nesprávně označila Martinka 135), dokonce ani není civilizační či civilní. Zástupcem této poezie je u nás S.K. Neumann. To jen proto, aby Martinka věděla, že tu je určitě i více než hrstka lidí, kteří se v poezii orientují.

3 16.11.2016

Odchovaná Nesmrtící sérií jsem se do této knížky pouštěla s velkou nedůvěrou. Vlastně jen proto, abych splnila jeden z bodů výzvy. Oproti Dallasce je to ucourané, nevěrohodné, kriminalisté vyšetřují vraždu několik týdnů a jsou takřka v poklidu. I já už věděla, kdo je vrah, a oni ještě stále tápali.
Ale musím přiznat, že styl autorky se mi jinak líbil, že kdyby napsala nějakou pěknou vztahovou knihu ze současnosti, že si ji ráda přečtu.

1 14.11.2016

Ne že bych ji četla souvisle, spíš občas nahlížím a beru ji jako užitečnou, když narazím na nějaký problém či společenskou záhadu.

1 22.10.2016

První Nesbo a velké zklamání, jak už tady řada přede mnou přiznala taky. Zkusím ještě jiné jeho dílo, ale jinak se vrátím k Evě Dallas. Tam to panečku odsejpá!

4 22.10.2016

"Opouštěli jsme Paříž. Děvčata seděla vpravo, hoši vlevo, sami si tak sedli. Z dívčí sekce se ozývalo žvatlání. Půjčovaly si navzájem jakési plyšové zvířátko. Vydrželo jim to asi půl hodiny. Na sedadlech za mnou seděli dva obrýlení kluci s vysokými čely. jejich rozmluva trvala celou trasu Paříž-Praha. Zcela vážně a ze všech stran rozebírali problém, jestli hovno hoří."

Mám ráda pana Šabacha, jeho humor, styl psaní, příběhy z dětství. Je to nostalgické, tak trochu zaprášené časem malin nezralých.

7 11.10.2016

"Můj milý, kdybych měla poslouchati všechny, kteří mne milují, nezbylo by mě ani času, abych poobědvala."

Ten antikvariát mi zachránil duševní zdraví. Cestou na naši malou, každý den, každou hodinu přeplněnou poštu jsem totiž zjistila, že jsem kindlíka nechala na botníku. Dáma s kaméliemi byla první kniha, která mě zaujala. Zaplatila jsem převratných 35 kč a na konci asi jedenáctičlenné fronty se začetla do výtisku dramatu z roku 1922.
Njn, když jsem se dostala k okénku, byla jsem zhruba v polovině příběhu, a protože jsem nikam nepospíchala a venku pršelo jen lilo, sedla jsem si na chodbě a v klidu drama dočetla. Nechalo mě chladným (zčásti kvůli počasí), zápletka očekávaná, Armand nesympatický, Markéta ufňukaná a rozmazlená. Určitě za to mohl i překlad z dvacátých let, zastaralý slovník, prostě bych raději znovu zhlédla La Traviátu, tam jsou aspoň pěkné árie.

4 11.10.2016

"Ale bylo mi sympatické, že kanárek odmítá zpívat ve tmě. Když přehodíte pře klec šátek, pták zmlkne. Tohoto způsobu tmářství se užívá ve všech rodinách, které vlastní kanárky. A to tenkrát, když se zpěv stává obtížným."

Mám raději Skácelovu poezii, ale i tyto kraťoučké prózy mají něco do sebe. Hlavně jemný humor, poetiku, ironii, sarkasmus. A samozřejmě jinotaj, jak je vidět z ukázky.

2 27.09.2016

Už opravdu poté, co jsem si přečetla různé komentáře, nemám co dodat, vše bylo řečeno. Snad jen to, že Čapek je prostě fantastický autor a já bych si moc přála, aby žil v dnešní době. Zajímalo by mě, jakým směrem by se jeho tvorby ubírala, jak by se změnil styl jeho psaní.

4 27.09.2016

"Utíkala jsem od něj ze všech sil, protože jsem věděla, že žádný člověk, který má prošoupanou podrážku zrovna na patě, nevydrží stát holou nohou na vosím hnízdě. Frantík mě dohonil až u roty. Levé ucho mu narostlo do nepředvídaných rozměrů, k čemuž pronesl: "Zuzko, to je poprvé, co si vidím na ucho."
Milovala jsem tuhle knížku, kterou jsem našla u babičky na půdě. Je o dvou dětech, které vyrůstají samy mezi dřevorubci a pohraničníky. Zažívají spolu různé příhody a chrání je pes Kazan.

2 26.09.2016

Je to zvláštní, ale zahlédla jsem Růži v knihovně jedné zastávky autobusu. A protože tam byla ještě příští den, půjčila jsem si ji. Až po několika stránkách jsem si uvědomila, že jsem viděla film podle ní natočený. A musím přiznat, že se mi líbil víc. Ale i tak dávám 4 hvězdičky a knihu zpět do knihovničky. A deset hvězd tomu, kdo na nápad s knihovnou na zastávkách přišel.

3 26.09.2016

"Nikdy dřív jsem si neuvědomovala, jak člověka zahanbuje, když ho ostatní litují - až v posledních zhruba dvou letech."

"A vy si tedy přejete nést zodpovědnost za svoje počínání a připadá vám to velice obtížné, pokud si nepamatujete, o co jde, chápu to správně?"

S tak nesympatickými postavami jsem se už dlouho nesetkala. Zvlášť pro Rachel a její alkoholismus jsem ze začátku nenalézala kapku pochopení. A proto se mi to také těžko četlo. Přečetla jsem během Dívky tři jiné knihy, což rozhodně běžně nedělám. Navíc mi forma přišla zbytečně komplikovaná, jakoby vykalkulovaná, neustále jsem se musela vracet a zjišťovat, o jaké datum a ženu se jedná. Závěr byl opravdu překvapivý, protože pro mne nelogický a nepravděpodobný, prostě vymyšlený. Ne, nejsem zklamaná, už jsem se naučila nepodléhat sloganům typu - bestseller roku. A jak už tady někdo napsal - mnoho povyku pro nic.

11 23.09.2016

"...Ale kam člověk přijde, když pro každou sprostotu najde omluvu, když si všechno omluví? Může se, smí se všechno omlouvat? Není láska přece jen pouhé slovo?"


Přečetla jsem po mnoha letech znovu a tentokrát se mi ta kniha zdála velmi krutá. Zvláště díky retrospektivě a také černobílému rozdělení postav. I prostředí ústavu na mne působilo hodně ponuře. Přesto mě to bavilo a znovu se asi vrátím i k jeho další knize, která mě před lety zaujala - Všichni lidé bratry jsou.

4 17.08.2016

Četla jsem po letech znovu a znovu se mi líbila. Mám ráda historické knihy a ty ještě klasicky realistické zvlášť.

07.07.2016

Podle mě má série velmi sestupnou kvalitu. První dva díly jsem si doslova užívala. Hodně napětí, dramat (rvačka Gideona s Brettem, video Zlatá , vražda nevlastního bratra, střety s Magdelenou či Corinnou, tajemství okolo Anne Lucasové), vtipné a vybroušené dialogy mezi Evou a Gideonem. Čtvrtý díl byl jen takovou nic neřešící vatou a já doufala, že spisovatelka nabírá dech na závěrečné zúčtování. No jo no. První polovina rozebírala stokrát řešené vztahy mezi hlavními postavami, druhá pak se snažila ukončit načaté příběhy. Obojí se příliš nepodařilo.Podivný původ Eviny matky byl stejně podivný jako důvod ho nastolit. Proč? Aby bylo o čem ještě psát? Bylo to neorganické, nelogické, nepravděpodobné.
Na závěr bych chtěla doporučit sérii Smrtící od J.D.Robb. Poznáte, odkud Sylvia čerpala svou inspiraci.

3 04.07.2016

Nevím, třeba to bylo tím, že jsem knihu četla příliš útržkovitě, protože jsem zrovna neměla dost času, ale příběh mi přišel rozvláčný, nezáživný a potencionální vrazi se mi pletli. Přesto mám Cormorana a Robin moc ráda a těším se, až si ten svůj vzájemný vztah přiznají.

3 19.06.2016

Mě ta kniha trochu nudila. Nic se tam nedělo. Pořád stejné: Clara má málo peněz, neustále pracuje, není schopná prosadit své jméno na své výrobky a návrhy, toleruje a trpně snáší chování arogantního a hamižného Tiffanyho, pořád okolo ní někdo umírá. Postavy jsou schematické, u Filipa je naprosto nevěrohodný a nelogický obrat v chování, totéž bych napsala i o Tiffanyho zápiskách. Sloh tuctový, vtipy dva. Ačkoliv - teď si uvědomuji, že jsem trochu nespravedlivá, v Clařiných dopisech jsou někdy vtipné sarkasmy. Každopádně jsem se ale seznámila s pojmem Tiffanyho lampy, moc se mi líbí a dodatečně jsem si přála, aby Clara odešla od Tiffayho dřív než po dvaceti letech, měla na to jak umělecky, tak osobnostně.

1 01.06.2016