Dívka od vedle přehled

"Jednoho dne přišel Eddie celý rozesmátý, se psím lejnem v plastovém kelímku, znehybnili Meg na stole a Hafan jí svíral nosní dírky, až musela otevřít ústa, aby se nadechla, a Eddie jí ho strčil dovnitř. A od té doby byl s líbáním konec."

Dívka od vedle začíná jako určitý archetyp padesátých let. Mladý kluk se rozvaluje v letním žáru v potoce a chytá raky. Potká krásnou dívku Meg, která tragicky přišla se svojí sestrou o rodiče při autonehodě. Naštěstí si je do péče vezme teta Ruth, aby se o ně postarala. Traumatizované dívky se tak dostanou do hojivého prostředí. Akorát, že vůběc. Brzy si Meg bude přát, aby umřely při nehodě také...

Stupňující se násilí v rodině Ruth. Trestají Meg za její krásu a nevinnost. Pokud se vzpouzí, přichází na řadu brutální týrání mladší sestřičky a to vždycky funguje. Malá Susan zaplatí za svoji vzpurnou sestru výpraskem. A Meg tak brzy nechá všechny, aby si s jejím tělem dělali, co chtějí. A tím všichni myslím Ruth, její syny, jejich kamarády, dokonce i kamarádky. Bylo mi na zvracení, kolik lidí se podílelo na týrání jedné nevinné holky. Šokovalo mě, kde se v lidech bere taková brutalita a obzvláště v dětech.

Ruth je nestvůra. Prázdná skořápka, chladná, bez soucitu a slitování. Nenáviděla jsem tu ženskou a přála jí jen to nejhorší. Co za člověka předhodí čtrnáctiletou neteř bestiálním klukům a nechá ji před zraky všech ponižovat, trýznit a dělat šílené věci? Tahle kniha mi opět připomněla, že karma si občas dává načas a někdy nedorazí vůbec. Všichni viníci vyvázli snadno. Protože se dospělému člověku nesmí předhazovat věci spáchané v dětství, všichni z těch co se podíleli a byli nezletilí, měli v 18 čistý rejstřík.

"Ryla prsty do betonové podlahy v místě, kde se spojovala se stěnou ze škvárobetonových tvárnic. Prohrabávala se ven. Námahou při tom slabě hekala. Měla polámané nehty, tekla z nich krev, jeden se jí vylomil úplně, zakrvácené měla i konečky prstů a jejich krev se mísila s prachem a hlínou."

Celou knihou se táhne myšlenka, že děti nemají práva. Je v pohodě dát jim občas facku. Tu a tam i větší ránu. Jsou majetkem rodičů, tělem i duší. Při každém opravdovém nebezpečí jsou vydáni napospas osudu, prožívají beznaděj, ponížení a vztek. Jsou hloupé a policie ani jiní dospělí jim nevěří. Dlouho mnou žádná kniha tak nezacloumala. Prosila jsem, ať už to nikdo zastaví, ať se někdo postaví zlu. Protože k vítězství zla stačí, aby dobří lidé nic nedělali... Skvěle navozená atmosféra, autor umí vydeptat do posledního nervového zakončení. Mrzelo mě ale, že tolik prostoru dostalo mučení a tak málo např. charakter Ruth. Zajímalo by mě, proč se změnila v takovou zrůdu... Doporučuji ke čtení jen silným povahám, tohle z hlavy jen tak nedostanu.