StihOMam komentáře u knih

Když se člověk musí usmát už při vzpomínce na název knihy, respektive povídky, je něco dobře. A tady to bylo sakra dobré. Pan Svěrák mě neskutečně potěšil i pohladil po duši. Je velice uspokojivé vědět, že někdo takový stále je mezi námi.

8 14.03.2017

I tady dostává pan Tomeš své pověsti a s ironií sobě vlastní nás provází (nejen) „svým životem“. Povídky považuji za literární výzvu a vnímám je jako těžký žánr, který se vyznačuje náročností na psaní a někdy díky své různorodosti i na četbu samotnou. Nicméně obvykle mi stačí, když alespoň jeden z příběhů mě zasáhne natolik, že se mi vrací druhý den nebo třeba za týden, klidně i za měsíc. Zkrátka má přidanou hodnotu. Ideálně jsou-li v knize takto silné příběhy přinejmenším tři. A líbivé další tři...
Zkrátím to: tady jsou.
13! považuji za výslednou kombinaci talentu, zkušeností i snahy. Pátou hvězdu ale uděluji zejména díky výzvě, výmluvě a přílohám.

7 01.02.2024

Za me dobry, a to az do konce! Presne takhle ma podle me vypadat roman s nalepkou "humorny". Zde jsou oceneni, predni mista v knihkupectvich i hlasita doporuceni na miste. Tuhle si kupte, tu doma chcete mit ;-)

7 28.09.2023

Osobne nahlizim na knihy povidek jako na dila spisovatelsky velice narocna a po letitych prumerech je uz spis nevyhledavam. Nicmene Bizarni povidky si me samy nasly a autorka me natolik nadchla, ze jsem se tesila na kazdy kousek cteni. Bavilo me to. Neskutecne!
Olgu Tokarczuk jsem tedy nasledne zaradila do hledacku a hned dalsim dilem se utvrdila ve spravnem rozhodnuti.

7 10.04.2022

Z cetby teto knizky je patrna nutkava potreba autorky vykricet do sveta tu bolestivou ukrutnost, kterou byly potrestany nevinne deti. Cerstve valecne prozitky doznivaji a ideologie kontrastuje s realismem. Vyvstava nespocet novych problemu, ktere ale detske duse vnimaji vcelku odlisne. Ta doba byla zla. Tuze zla. Ale pro malou Leni bylo nepopsatelne, nenavratne a neodpustitelne prikori mnohonasobne horsi.

Do cetby se vlastne chtela pustit ma dcera - stejneho veku jako Leni Freiwald. Ja se ji ale pred vsim tim zlem, nelaskou, zlobou a smutkem snazim jeste ochranit. Snazim se prozatim oddalit jeji setkani se skutecnostmi, se kterymi se Leni musela denne prat. A vyvolava to ve mne nejhlubsi smutek, protoze jeji maminka takovou moznost nikdy nemela.

7 20.01.2022

Přečteno a .... a nic. Člověk by chtěl opravdu něco říct, ale co? Není nic, co by mě oslnilo nebo oslovilo. Prostě nic.

7 06.09.2018

Perfektní zpracování českých dějin, které se lehko vryje do paměti po léta i desetiletí. Kniha vám, ale především těm mladším, dá mnohem více než leckterá hodina dějepisu.

7 14.03.2017

Knihu radim mezi historicky dulezite zdroje diky podminkam a okolnostem vzniku. Nepodcenuji jeji vyznam. Urcite doporucuji. Cetbu mi vsak bohuzel trochu narusovala skepse a nejistota, ktere pasaze otec upravil a co se ztratilo v prekladu. Nechci podcenovat predcasnou vyzralost Anne, nicmene neslo setrast pocit, ze nektera slova ji "vlozil do pera" nekdo jiny.

7 10.03.2017

Zajímavý příběh s několika zdánlivě nesouvislými dějovými liniemi, které nejednoduchou cestou doplňují obrázek složitého úkazu. Přesto zůstávají mnohé otázky nezodpovězené; život zkrátka uzavřít ani ohraničit nelze. Autorka si však navzdory spletitému ději dokáže na pozadí japonských reálií přesvědčivě pohrát s osudy mnoha lidí, které s obdivuhodným talentem uvádí do rozličných situací podtržených osobitým trápením každého z nich. Jednoznačně se tak nabízí závěr, že vůbec nikdo a nic nemůže být vnímám černobíle, protože i černá má mnoho odstínů (zde to platí dvojnásob). A vedle bílé silně září. Cítíte ty pochyby? Nevidíte souvislosti? Pak čtěte Vzpomínky na úhoře, protože Anna Cima zde černé na bílém od všeho nabízí skutečně velkoryse. Navíc poutavě, sofistikovaně a originálním způsobem.

6 22.09.2023

Já se vám nejdříve na rovinu přiznám, že s četbou jsem otálela, možná ji dokonce podvědomě bojkotovala, a to z čistě osobních důvodů: předpojatosti. Ne vždy se totiž ztotožňuji s postoji Krkavčí matky. Nicméně jako vše důležité i Agnes si ke mně nakonec cestu našla. A já musela záhy sama sobě přiznat, že mi vůbec nevadí číst dětem i 40 stran před spaním a ještě si o tom následně povídat. Takhle má totiž kniha vypadat. Těšíte se na příběh. Bojíte se o hlavní hrdinku. Nechcete přestat, ale musíte. Trávíte děj kladením otázek. Odpovědi nesypete, odpovědi promýšlíte. Když skončíte, máte dobrý pocit z dobrého konce. A je vám smutno. Stýská se vám po kamarádech, se kterými jste trávili večery, jezdili v autě, cpali se vám (navzdory váze) do kabelky cestou k lékaři. Stali se vaší součástí, protože vás stále vedou a připomínají se vám okolními prostými těžkostmi, které vás zkouší.
Přiznávám porážku: tím VÁS myslím sebe. Anges mě skutečně čistokrevně dostala.

6 03.01.2022

Kniha Tichý dech nabízí úhel pohledu zkušeného chirurga, který se nebojí přiznat,
že jeho životní zkušenosti a prožitky coby lékaře bez hranic jsou částečně výsledkem rozčarování vzniklého při rozchodu očekávání a drsné reality. Jeho pojetí skutečných problémů na mě působí velice upřímně.
Oceňuji zejména pokoru, se kterou lékař přibližuje náročné úkoly čtenářům, od nichž se obětavost ani vlastní nasazení života neočekává. My můžeme vylíčená svěděctví prožívat uvelebení v útulných křesílkách a jenom tiše přihlížet příběhům a osudům naprosto specifického charakteru. Já osobně maximální nasazení zdravotníků i dobrovolníků obdivuji a současně cítím vděk, že doktor Trachta své zážitky otiskl na papír, protože tak velice přístupnou formou přináší nám ostatním inspiraci, pozastavení a zamyšlení: nad životem, ale více možná nad smrtí.

6 03.01.2022

"A nehněvejte se na mne, řeknu-li pravdu."

To je jeden z citatu, ktery se mi opakovane odrazi v hlave a slabne jako ozvena, nez se pripomene dalsi den. Kdo se boji pravdy, abyste se mu dopredu omlouvali? A kdo vam dnes pravdu opravdu rekne? Miluji Platona, respektive Sokrata. Jejich filozofie je mi blizka. Jako toto dilo.

"Ale už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu."

6 16.04.2017

Kdo by neznal Mirka Dusina, nekdejsiho nejvetsiho soupere pri baleni holek. Atleticky hezoun, charakter, za vsech okolnosti spravnak a nejlepsi z nejlepsich. Ten nemuze nabidnout nic jineho nez dobry pribeh s bezva kamarady prozivajicimi nejedno napinave dobrodruzstvi se stastnym koncem. Nestarnouci klasika se silnymi vzpominkami.

6 16.04.2017

Neskutecna klasika s nesmrtelnymi pribehy, na ktere si jeste dnes radi zavzpominame. To je dilo, ktere nejde z hlavy vytesnit.

6 16.04.2017

Tuto publikaci řadím mezi drsnou literaturu a kdyby bylo pro mě možné nad celé dílo se povznést, klidně by dostala nálepku vážně dobrej horor. Poprvé jsme se spolu s tímto fanatismes setkaly ve škole, podruhé po škole, potřetí až po shlédnutí filmu. Počtvrté se nekoná, protože se jedná o vliv celoživotní, od kterého se nelze odstřihnout. A upřímně: při návštěvě Petrových kamenů mě mrazilo.

6 17.03.2017

Celý příběh se mi jevil jako chabý pokus nabídnout české čtenářce alternativu erotického románu, který zrovna frčel. U mě neuspěl.

6 14.03.2017

Láska si nevybírá, láska se neptá, láska se tvaruje, láska chutná, láska vábí, láska odmítá, láska trápí, láska zavrhuje… V tomto díle můžete najít všechno. Mnohem zajímavější než téma mi připadal jazykový cit, bravurní schopnost zachytit okamžik, poutavý um sofistikovaně vylíčit jednoduché. Klasika. Jejím zařazením na seznam k přečtení si zajistíte zpestření, posunete svůj obzor zase o píď dál, nicméně pak se možná rádi vrátíte k dílům srdci milejším a bližším. Tak jako já.

5 03.01.2022

Byla to laska na prvni pohled, dojem i dotek. "Zamilovala" jsem se do Fredrika Backmana ihned. Prvni vahave stranky se promenily v blaznive nadseni i neskutecnou vasen. Jenomze kazdy vztah ma sva tezka obdobi: nejsem vyjimkou.
My proti vam. Uz ten samotny nazev napovida... Boj. Volba. Nenavist. Vitezstvi. Nepratelstvi. Vyzva. Varovani. Na zivot. Na smrt. Nasla jsem oblibene hrdiny, skvele vykreslene vztahy, neobycejne liceni neobycejnych zivotu, ale... Tentokrat jsem se nesmala, neplakala, mozna slabe dojala nebo pozastavila nad nekterymi momenty. Po literarni strance dokazalo dilo uspokojit me potreby i touhy, celkovemu dojmu vsak neco schazelo. Chybela mi tam ta spravna jiskra. Pribeh me zcela nepresvedcil. 300 stran umele prodluzovaneho cekani na "to", neustale vyzdvihovane, zduraznovane "to", ktere nebylo nicim jinym nez pokracovanim smutneho zivota. Zaver pak pusobil jakymsi kompromisem, aby ctenar nezaklapl knihu s tizivym pocitem, ze cely pribeh, tedy i zivot, je tak neskutecne tvrdy. Vazne velice nerada a s tezkym srdcem musim konstatovat, ze mne tu neco chybelo. Nejak jsme si tentokrat s Frederikem uplne nesedli. Musime na nasem vztahu v letosnim roce vazne, ale vazne zapracovat.
3,5* - zcela neobjektivne, ciste z protekce a na zaklade dlouholeteho, laskyplneho vztahu nakonec davam 4*.

5 22.07.2020

Prijemna pohadka na cestovani salinou nebo uvolneni pred spanim. Nutno dodat uvolneni tak jedno, maximalne dve. Pribeh je vypraven okouzlujicim zpusobem a slupnete ho ke kave. Vezmete i vy svoje deti na dobrodruznou vypravu plnou kouzel, ocekavani i odvahy.

5 21.02.2019

Velmi přístupně, zdánlivě jednoduše zpracované téma provázanosti rodinného a školního prostředí na pozadí vyšetřování vraždy. Autorka pozvolna otevírá individuální světy, aby je na konci románu prezentovala jako jeden uzavřený kruh. Nevtíravě a přirozeně odkrývá osobní tragédie, jejichž vznik i vývoj dokáží traumatizovat po celý život. S hlavními hrdiny není vůbec těžké sympatizovat, proto se spolu s nimi snadno stáváte v určitý moment spolupachateli a řešíte jejich morální dilema. Nemluvíme o žádném filozofickém díle ani jazykově náročné publikaci, přesto je podle mého názoru výsledek Liane Moriarty zdařilý.

5 05.06.2018