Denník Anny Frankovej přehled

30.05.2025

“A kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám!”

Myslím, že Anne Frankovou nemusím představovat. Všichni známe její osud a o to hůř se její deník čte.


Anne měla spoustu kamarádek, ale žádnou opravdovou přítelkyni, se kterou by se bavila o něčem jiném než jsou běžné záležitosti. A proto si začala psát deník.

Vlivem okolností se kvůli židovskému původu spolu s rodinou a dalším lidmi museli skrývat. Celé toto období zachytila ve svých deníkových zápiscích.

Jak píše - jednou se smáli se a vzápětí přišel strach, napětí a zoufalství. A přesto pořád doufali, že válka skončí a budou zase svobodní. Osud tomu chtěl ale jinak.

Zápisky zachycují období zhruba 12-15 let jejího věku, především tedy období jejich ukrývání. Jsou bezprostřední, upřímné, ale spíš vážné a smutné. Bylo to silné čtení. Jedině dobře, že byly vydány a nám tak ukázaly pohled na situaci jejíma očima. Neumím si ani představit, jaké muselo být “žít” na pár metrech čtverečních s tolika lidmi a v takových podmínkách.

20.05.2025

Říkal jsem si, proč bych měl číst zápisky 13-15 leté holky? Samozřejmě, je to tragický příběh, ale co na tom bude zajímavého? A pak jsem si to přečetl a zjistil, jak hanebně jsem se mýlil. Tohle je absolutně neuvěřitelná kniha. Absurditu situace osmi židů, dvou malých rodin a k tomu jednoho zubaře, popisuje tato výjimečně talentovaná mladá "žába" (tak se sama nazývá) s takovou brilancí, přesností a nadhledem, že jsem se místy upřímně smál, ale mnohem častěji mi bylo do pláče z vědomí, jaký krásný, bohatý a nevinný mladý život byl zmařen kvůli nekonečné lidské hlouposti. Gros knihy tkví v popisech vztahů a mezilidských událostí této židovské osmice, která byla v okupovaném Amsterodamu nucena žít přes dva roky v úkrytu, tajném zadním traktu domu, z něhož nikdy nemohla vyjít ven a skoro pořád musela mít zatemněná okna. Hrůznost této situace vysvítá o to jasněji v kontrastu se začátkem deníku, kdy ještě Anne se svou rodinou žila na svobodě, chodila do školy a vídala se s kamarády. Na stísněném prostoru a v utajení se z této pospolitosti stává jakýsi koncentrát lidského dramatu a závažné okolnosti (neustálá hrozba prozrazení, ke kterému nakonec došlo) nepochybně také přispěly k Anninu předčasnému vyspění. Píše na svůj věk opravdu podivuhodně moudře (úvahy o svých vztazích s rodiči a sestrou, ostatními osobami, ale hlavně o životě); v nouzových podmínkách se dokázala tak plodně rozvíjet, vzdělávat a žít tak bohatý vnitřní život, že by jí to člověk mohl závidět, kdyby nevěděl, jak to bohužel muselo skončit. Samozřejmě člověka jímá nekonečná lítost nad osudem Anny a všech Židů, ale z čtenářského hlediska i nad tím, že deník tak zajímavé ženy (a ona už v 15 byla vskutku dospělou ženou!) tak předčasně končí. Strašně rád bych býval četl dál... I když její život skončil tragicky strašně předčasně, přesto prožila bohatší život než mnozí z nás za mnohem delší dobu a dosáhla svého velkého snu: stala se slavnou spisovatelkou. Odpočívej v pokoji, Anne.