Denník Anny Frankovej
Denník Anny Frankovej patrí k najtrvácnejším dokumentom dvadsiateho storočia. Prvého vydania sa dočkal roku 1947 a odvtedy ho milujú aj obdivujú milióny čitateľov na celom svete. Denník je považovaný za pomník nezničiteľnej povahe ľudského ducha a bol preložený do vyše päťdesiatich piatich jazykov. Trinásťročná Anna v ňom zachytáva obdobie, keď sa s rodinou dva roky schovávala pred hrôzami nacistickej okupácie v zadnej časti jednej amsterdamskej budovy. Kniha je určená malým i veľkým a oživuje mladú ženu, ktorá zažila najstrašnejšie hrôzy, aké videl moderný svet – a ktorá napriek svojmu osudu ostala neuveriteľne ľudská.... celý text
Originální název: Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Komentáře knihy Denník Anny Frankovej
Přidat komentář
Nezáživné čtení, daleko lépe se dětem bude číst - a tím pádem jim to i něco dá - Anne Franková komiksový životopis.
Tuto knihu bych klidně zařadila do seznamu knih, které by člověk měl přečíst. Jsou to sice myšlenky mladé dospívající dívenky, nicméně nad tím co zde popisuje, mně osobně donutilo se zamyslet nad dnešní dobou a jak se vlastně máme fajn. Minimálně nemusíme jíst nahnilé brambory a dospívající dívky okolo 14-15 let neváží 35,5kg! Trošku jsem si i říkala, zda něco podobného nepíše nějaká dívka na Ukrajině v dnešní době..
Je to celkově spíše smutné čtení, když víte jak Anne a její rodina dopadla, tím spíš když zde píše o budoucnosti a co má v plánu, člověk ví, že se jí to nikdy nesplnilo..
Přitom to bylo opravdu krásné děvče s životem před sebou.
Co k tomu dodat? Nemyslím si, že bych dokázala vymyslet něco, co tu ještě nezaznělo :)
“A kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám!”
Myslím, že Anne Frankovou nemusím představovat. Všichni známe její osud a o to hůř se její deník čte.
Anne měla spoustu kamarádek, ale žádnou opravdovou přítelkyni, se kterou by se bavila o něčem jiném než jsou běžné záležitosti. A proto si začala psát deník.
Vlivem okolností se kvůli židovskému původu spolu s rodinou a dalším lidmi museli skrývat. Celé toto období zachytila ve svých deníkových zápiscích.
Jak píše - jednou se smáli se a vzápětí přišel strach, napětí a zoufalství. A přesto pořád doufali, že válka skončí a budou zase svobodní. Osud tomu chtěl ale jinak.
Zápisky zachycují období zhruba 12-15 let jejího věku, především tedy období jejich ukrývání. Jsou bezprostřední, upřímné, ale spíš vážné a smutné. Bylo to silné čtení. Jedině dobře, že byly vydány a nám tak ukázaly pohled na situaci jejíma očima. Neumím si ani představit, jaké muselo být “žít” na pár metrech čtverečních s tolika lidmi a v takových podmínkách.
Říkal jsem si, proč bych měl číst zápisky 13-15 leté holky? Samozřejmě, je to tragický příběh, ale co na tom bude zajímavého? A pak jsem si to přečetl a zjistil, jak hanebně jsem se mýlil. Tohle je absolutně neuvěřitelná kniha. Absurditu situace osmi židů, dvou malých rodin a k tomu jednoho zubaře, popisuje tato výjimečně talentovaná mladá "žába" (tak se sama nazývá) s takovou brilancí, přesností a nadhledem, že jsem se místy upřímně smál, ale mnohem častěji mi bylo do pláče z vědomí, jaký krásný, bohatý a nevinný mladý život byl zmařen kvůli nekonečné lidské hlouposti. Gros knihy tkví v popisech vztahů a mezilidských událostí této židovské osmice, která byla v okupovaném Amsterodamu nucena žít přes dva roky v úkrytu, tajném zadním traktu domu, z něhož nikdy nemohla vyjít ven a skoro pořád musela mít zatemněná okna. Hrůznost této situace vysvítá o to jasněji v kontrastu se začátkem deníku, kdy ještě Anne se svou rodinou žila na svobodě, chodila do školy a vídala se s kamarády. Na stísněném prostoru a v utajení se z této pospolitosti stává jakýsi koncentrát lidského dramatu a závažné okolnosti (neustálá hrozba prozrazení, ke kterému nakonec došlo) nepochybně také přispěly k Anninu předčasnému vyspění. Píše na svůj věk opravdu podivuhodně moudře (úvahy o svých vztazích s rodiči a sestrou, ostatními osobami, ale hlavně o životě); v nouzových podmínkách se dokázala tak plodně rozvíjet, vzdělávat a žít tak bohatý vnitřní život, že by jí to člověk mohl závidět, kdyby nevěděl, jak to bohužel muselo skončit. Samozřejmě člověka jímá nekonečná lítost nad osudem Anny a všech Židů, ale z čtenářského hlediska i nad tím, že deník tak zajímavé ženy (a ona už v 15 byla vskutku dospělou ženou!) tak předčasně končí. Strašně rád bych býval četl dál... I když její život skončil tragicky strašně předčasně, přesto prožila bohatší život než mnozí z nás za mnohem delší dobu a dosáhla svého velkého snu: stala se slavnou spisovatelkou. Odpočívej v pokoji, Anne.
Tuhle knihu jsem četla v rámci přípravy na maturitu . Teď jsem ji do ruky vzala kvůli výzvě. A vnímala jsem ji jinak . Poprvé mě nebavila a dočetla jsem ji s povinnosti , a tak se mě do ní vůbec nechtělo. Ale knížka nezklamala. Smutné, pravdivé ,kruté, byla to hnusná doba.
Člověk by si měl před četbou uvědomit, že se nejedná o žádný propracovaný příběh - je to deník. Zápisy jsou autentické, smutné, odvážné, naštvané... Anne prožívá kromě války své dospívání. Přijde mi, že obzvlášť z americké kultury je knihy přeceňovaná a pak někteří jsou po četbě zklamáni. Za mě silný zážitek.
Audiokniha :
Nejdříve jsem četla komiksové vydání a teď jsem se dostala k této knize díky ČV 2025 - Kniha z roku, ve kterém se narodil jeden z rodičů - rok 1947.
Škoda dívky, která mohla mít celý život před sebou.
je to pěkné zpestření co se týče druhé světové války když to člověk vidí z jiné strany na druhou stranu musím říct že se jedná opravdu o deník mladé dívky kde o válce není úplně až tolik vidět. kniha se se mnou táhla dva měsíce a myslel jsem že jí snad nikdy nedočtu takže znovu už bych jí nepřečetla. jsem ráda že jsem mohla nahlédnout na tuhle druhou stranu jak to fungovalo když se lidé schovávali ale myslím si že jedna kniha je bohatě stačila
Deník Anny Frankové je velmi slavná knížka, ke které jsem se dostala až teď. Věděla jsem, že se jedná o skrývání židovské rodiny, ale netušila jsem jak dlouho to bylo a také jak to dopadlo. Anna byla na svůj věk myslím velmi vyspělá a silná osobnost. Krásná knížka. Velmi silná.
Ke čtení Deníku Anne Frankové jsem se dostala v prvním ročníku střední školy. Byla na mém seznamu maturitní četby a mě hned podle názvu zaujala. Přečetla jsem ji snad na jeden zátah a nemohla se od ní odtrhnout. Příběh Anne mě velmi zasáhl u srdce a musím říct, že přímo obdivuji to, jakým způsobem takto mladá dívka psala svůj deník a zaznamenávala v něm své myšlenky. Krásné a smutné čtení.
Viděla jsem i film a tak jsem byla zvědavá na knihu. Je to silný příběh, jako většina z té doby. Na mladou slečnu je to hezky napsané, z vyprávění je i to mladí a nezkušenost cítit. Měla svou hlavu a byla to vnitřně silná dívka. Škoda, že zbyl jen deník.
K této knize mne přivedlo její komiksové zpracování, které podle mého názoru není příliš povedené a tak jsem sáhnul po předloze.
Deník Anne Frankové je výpovědí o době, která přinesla spoustu bolesti, utrpení a smrt mnoha lidem. Zároveň je to psychologická sonda do duše dospívající dívky, která byla vnitřně nesmírně silná a odvážná. A uvědomovala si to.
Myslím, že osobnost Anne nejlépe vystihne krátký úryvek: "Jsem stále nezávislejší na rodičích, navzdory svému mládí mám víc životní odvahy, ve srovnání s mamkou správnější a nepochroumaný smysl pro spravedlnost. Vím, co chci, mám cíl, mám mínění, mám víru a lásku. Nechte mě, ať můžu být sama sebou, to mi stačí ke spokojenosti. Vím, že jsem žena s vnitřní silou a velkou odvahou!" To mluví za sebe a nemám co bych dodal.
Deník Anne Frankové pro mne byl velkým překvapením. Je to kniha, ve které lze nalézt inspiraci pro současnou dobu a podle mého názoru se zcela oprávněně zařadila mezi světovou literaturu. Myslím si, že kdyby Anne přežila válku, tak by se z ní stala velká spisovatelka. Ale když o tom přemýšlím, tak ona se tou vekou spisovatelkou nakonec stejně stala.
"Kdo je šťastný, způsobí štěstí i druhým, kdo má odvahu a důvěru, nikdy nepodlehne útrapám."
Těžko se hodnotí takový fenomén, kterým toto dílo je. Ale tak aspoň pár postřehů:
1. Nedá se přehlédnout, že deník je napsaný puberťačkou, která má vnitřní svět jako většina jejich vrstevníků - žije svá zklamání, lásky, radosti. a to i uprostřed tak těžké situace, v které se nachází. A zároveň se nedá přehlédnout, jak se za ty dva roky, kdy si píše svůj deník, posunula a vyspěla.
2. Co se týká psaní, navzdory svému mladému věku, měla Anna fakt talent. A věřím, že kdyby to celé dopadlo dobře, mohla být velmi slavná spisovatelka. Ale ona je vlastně slavná spisovatelka i tak.
3. Děj celého deníku není v podstatě o ničem jiném, než o tom, jak si všichni obyvatelé zadního domu jdou na nervy. Ale upřímně, komu z nás by nehráblo, být dva roky v kuse zavřený se stejnými lidmi.
4. Velmi cenný je i pohled Anny, jak prožívá fakt, že je židovka. A že si velmi přeje, aby jednou Židé měli stejná práva jako ostatní. Toto mi v podstatě na celé knize přišlo děsivé, žít s uvědoměním, že v očích světa znamenám o dost méně, protože jsem jiné rasy.
5. Konec, kde se popisují osudy postav, je velmi smutný. Tak málo chybělo.
Jsem velmi ráda, že jsem si tuto klasiku všech klasik mohla přečíst a rozhodně toho nelituju.
Poslouchala jsem jako audioknihu a určitě bych ji zařadila do povinné četby. Vlastně ani nevím, jak knihu hodnotit, a nevím vlastně, co jsem od knihy čekala. Vím ale, že si k doplnění přečtu knihu Moje kamarádka Anna Franková od Hannah Pick-Goslar. Kniha je pro mě řekneme neobvyklým dílem, který popisuje hrůznosti 2. světové války.
Těžko se mi kniha hodnotí...I když se mi kniha někdy četla hůře, jelikož "děj" sám o sobě není tak čtivý, ale zároveň si člověk musí uvědomit, že čte něčí život, který v té době určitě nebyl nudný, naopak byl plný děje, emocí a strachu z každého dne...
Smutné, ale přitom předávající tolik lásky, naděje a touhy žít. Povinná četba pro každého školáka!
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAnne Frank také napsal(a)
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
(SPOILER) Upřímně – víc mě bavil film. Kniha mě úplně nestrhla. Některé pasáže mi přišly zdlouhavé, hodně se tam řeší, kdo co řekl, kdo se na koho naštval, co jedli, co nejedli... Chápu, že to byl jejich každodenní život, ale chvílemi mě to fakt nebavilo.
Co mě ale zasáhlo, je ten kontrast...žili v bídě, strachu, bez možnosti jít ven… a přesto si v porovnání s ostatními Židy připadali skoro jako v ráji. A to mě úplně píchlo u srdce. Taky to, že Anna i její sestra zemřely těsně před koncem války. To je na tom asi to nejsmutnější.
Bylo pro mě důležité, že i když deník končí dost náhle, kniha pokračuje dál. Je tam doslov, kde se člověk konečně dozví, co se s nimi všemi stalo.
Myslím, že je dobře si to jednou za život přečíst. Aby si člověk uvědomil, co máme. A že to, co bereme jako samozřejmost, vůbec samozřejmé není.