StihOMam komentáře u knih

Po pozvolnem zacatku na me vykoukl potencial, ktery se mi zdal silny i lakavy zaroven. Pribeh je komplikovany tak akorat, vykreslene postavy ho skvele doplnuji. Konec vas primeje pokracovat hned dalsim dilem. Ocenuji, ze serie neni presprilis dlouha, navic kompletne prelozena, takze neodradi ani mene zdatne ctenare (treba potomstvo).

Neco se mi libilo, neco ne. Cekala jsem vic? Asi ano, na prdel me to neposadilo. Odradilo me to od cteni dalsich del autorky? Na chvili urcite.
Vsechno ostatni dulezite zazniva v komentarich nize, s mnohym souznim.

Kolik vazi tiha zivota? Vazi vic, nez sama smrt? Ktera z tech dvou svou vahou zlomi cloveka driv, rychleji, bolestneji?
Vymenit vodu kvetinam zni poeticky, laskave. Pribeh temer poeticky vypraven je, laska jim take prostupuje. Ale jenom do urciteho momentu, nez zacne tizit a ta tiha tahne k zemi. Hlavni hrdinka nas zavede na hrbitov; atmosfera vsak neni tmavocerne ponura ani cistokrevne depresivni, neni konecna nebo zcela beznadejna. Vychodisko se nabizi. Porad ale zustava otazkou, jaka je tiha nove zivotni cesty a zda ji hlavni postava jeste unese.

Kategorie, ktera zcela urcite pro kazdeho neni. Priznivce komiksu, fantasy, mysteriozna (idealne v kombinaci vseho) vsak pribeh mozna potesi, minimalne na chvili zabavi. Za me prima zpestreni a kratochvile.

Tematicky zajimava nabidka, z historickeho pohledu celkem i prinosna. Nicmene vracet se k temto tezím v budoucnu nehodlam.

Když je těžké čtení, a bolí, jaké je teprve samotné psaní? Když sbírala autorka materiály, přemýšlela nad zpracováním, dohanela ji temná minulost komunistickeho Československa i v noci? Vkradala se ji do myslenek jako mně po dočtení? Jaký součet emocí dokaze to spáchané zlo vyvolat ještě dnes?
Lze román U severní zdi vůbec hodnotit?

Temne, zrudne, odsouzenihodne. Nezapomenutelné.

Díky za Vaše dílo, paní Klabouchová.

Narazila jsem na knihu nahodou a za me ne/skutecny objev. Libi se mi stridani kapitol, jiny uhel pohledu, brutalni humor, zivot na dren a hlavne popis narovinu, bez prikras. Moje deti by spoustu narazek ani nepochopily - coz je presne jedna z veci, kterou ja osobne docenuju.
Nezbyva mi, nez doporucit.

Autorka hned zkraje nastiňuje láskyplnou idylku, počátek úžasného vztahu, což ale vzápětí poznámkami mezi řádky dementuje. Chce, abyste si od prvopočátku uvědomovali, že nedržíte v rukách srdceryvnou romanci, nýbrž příběh plný života se všemi strastmi i nejhoršími obavami. Poslušně tedy čekáte na TEN moment, kdy se všechno pokazí. Mezitím si také mnohé domyslíte.

Musím přiznat, že jsem chvílemi s obdivem přihlížela strádání hlavní hrdinky Lindy. Dokázala polknout mnohé, navíc s pokorou, neuvěřitelnou trpělivostí a sebezapřením, jenom aby alespoň o píď popošla naproti svému největšímu niternému přání. Ustát situace, do kterých ji jediný osudový okamžik dovedl, by stálo nadlidské síly pravděpodobně každého. Vyobrazení rozpolcenosti a bolesti zdrcené matky se tak zdá být literárně výstižné.

Rušivě na mě působil ruský jazyk, byť cizí jazyky mi obvykle pro svoji jedinečnou autentičnost v knize nevadí; konverzace v ruštině bez odkazu na překlad mě dráždila. Banalitu jako turecký záchod autorka verbálně popisuje, ale osvětlit ruské pasáže se nerozhodla.

Celkově na mně zanechal příběh minimální stopu, pod kůži se mi nedostal, jazykově mi bohužel také nesedl bez výhrad, politické události tehdejší doby byly závěrem doplněny jakoby pro úplnost. Nevím, možná se pletu, ale spíše se obávám, že za půl roku se budu ptát, o čem vlastně tento román byl.

Prekvapila me brutalni naloz tezko stravitelnych problematickych temat na tak malem poctu stran. Hned od sameho zacatku dostane ctenar naservirovano nekolik komplikovanych chodu, ktere by samy o sobe stacily. Nicmene vsechny se dal rozviji, prohlubuji, vraceji k pricinam a vzajemne se propojuji i vysvetluji. Pribeh sam o sobe urcite muzu oznacit za ctivy, poutavy, vystizne vykresleny. Pouzivany jazyk situaci vylici presne, bez prikras, nenecha vas na pochybach. Presto mi naskakuji mnoha ALE, ktera mi nedovoluji udelit vyssi hodnoceni.

Četla jsem po seznámení s panem Hradeckým a musím přiznat, že nyní lépe chápu oba konce vyprávěných příběhů. Knižní i ten osobní.
Každopádně pozornost si poetické dílo zasluhuje, stejně jako životní osud autora.

(SPOILER) Nemohu se pridat ke komentarum vychvalujicim roman az do nebe, protoze pro me byl pribeh ponekud predvidatelny a to v mnoha ohledech. Nektera rozhodnuti mi take nesedela k vylicenym povaham, treba ze by si hamizni skrblici vzali s sebou posluhovacku, ktera by je stala silene penize, se jevi jako skutecne tezko uveritelne. Navic se mi zdalo, ze zaver vse najednou velmi rychle uzavrel. Podobne to bylo i s jinymi situacemi, treba kdyz Jindriska prozivala prozreni sveho vztahu s nejlepsim kamaradem, zabily to dve vety; stejne tak Cecilky vnitrni boje a jeji uchopeni situace, nejak to cele vysumelo... Nastinen byl vskutku velky potencial, leč v mych ocich zuslal mnohdy nedotcen lezet ladem.
Tento roman se mi pod kuzi nedostal, pribeh me neohromil, jen prostredi bylo pusobive. Kdo ma o zidovske kulture trochu nacteno, nic moc noveho se nedozvi, snad par faktografickych informaci o Prerove.

Obvykle nepisu hodnoceni hned po docteni. Obvykle nectu YA. Obvykle se nedojimam. Nicmene Stačí mávnout křídly obvyklé neni.
Jedna se o velmi pusobive vypraveni nactilete gymnazistky plne emotivne vypjatych situaci, ktere by tizily mnohe z nas, natoz pak dospivajici devce. Co potrebujete v tak narocnem obdobi vic nez lasku, duveru, oporu a stoprocentni podporu? Co kdyz najednou ztratite postupne jedno po druhem? Autorka bravurne zachytila bolave nitro i palcivost problemu spojenych (nejen) s timto vekem a jsem vdecna, ze takovy pribeh z ceskeho prostredi vznikl. Mela jsem pocit, ze tam jsem s nimi, vnimala jsem kazdy rozhovor skutecne intenzivne. Jsem toho plna. Dokonce tak moc, ze si jdu obstarat pokracovani.

Ocenuji propojeni ctiveho pribehu a historickych udalosti, ktere tak nabizi autenticky obraz valecnych utrap. Zejmena me potesila jazykova vybavenost, pestrost bezne nepouzivanych nazvoslovi i vhled do cikanskeho zpusobu zivota. Osobne se me pak dotkla zminka Rychtarova, resp. vysidleni tamnich rodin. Navzdory tomu vsemu se mi vsak roman pod kuzi nedostal, zaver me neprekvapil a nedokazu sdilet nadsene recenze.

Urcite ctivy pribeh, vtahl me, docetla jsem - ale po pul roce si vlastne nepamatuji vubec nic.
Prijemna kratochvile na cesty.

Velmi ctivy, rekla bych i temer verohodny pribeh. Dopredu se nerada nechavam ovlivnovat komentari nebo recenzemi, proto jsem sahla po knize na doporuceni pani knihovnice, a byla vcelku prijemne prekvapena. Jedna se sice spis o roman pro zeny, takze autobiografie byla pro me tematicky zavadejici, ale jako letni pohodove cteni se to da.

Docetla jsem to... coz bude zrejme jedine, co povazuji za dulezite zminit.

Rada se k teto melancholicke knize vracim, protoze ma neuveritelne kouzlo a podmanivou silu. Remarqueuv duraz na krehkost zivota s jeho pomijivosti je v rozporu s chovanim hlavnich hrdinu, ale zaroven i ukazkou, ze vzdycky stoji za to zit naplno. Autor se zamýšlí nad láskou, smrtí, nad strachem i smysluplnosti lidskeho života.
Remarquův styl je plny filozofickych otazek i hlubokych myslenek, ale neprestava byt velmi čtivý a emotivni. S postavami a jejich pocity se ctenar dokáže ztotožnit skutecne snadno. Atmosféra knihy je neopakovatelna, snad i proto me k sobe znovu a stale dokola laka.

Neskutecne mistrna psychologie (se skrytym varovanim?). Obavam se, ze presne takto by se zachovali prezivsi i dnes, a nejenom deti.

Kral tragedii, mistr veseloher, pan Shakespeare. Jeho dila jsou nadcasova a vracim se k nim opakovane, protoze neustale nachazim neco noveho, co me fascinuje.

Dalsi z mych oblibenych severskych detektivek. Nekdy si to vsechno proste sedne.