sgjoli komentáře u knih

Nějakou dobu jsem zvažovala, zda jít do kina na film, ale nakonec jsem si Úsvit vyposlechla v audio podobě a moc jsem si to užila. Jedná se o jednohubku odehrávající na Slovensku a je to inspirované skutečnými událostmi. Otevírá se tu téma hermafroditismu a toho, jak společnost přijímá, respektive nepřijímá lidi, kteří se nějak odlišují.
Toto psychologické drama tu zobrazuje uzavřenou skupinu lidí, kterých se vlivem událostí tato tématika hermafroditismu nějak dotkne - čtenář tu pak pozoruje rozličné reakce: od pohrdlivých, přes vyděšené po hlasy snažící se o edukaci na tomto poli. Na dvou protichůdných stranách tu stojí lidskost a snaha pomoci proti sobecké snaze "zbavit se problémů", ignorantství, vlastnímu prospěchu, neochotě postavit se věcem čelem. A mne to celé nějak zasáhlo, hodně jsem to prožívala. Což jsem vůbec nečekala.
Příběh byl napsaný velmi svižně, rychle mne to pohltilo, vztahy mezi postavami mne udržovaly v napětí, atmosféra se nesla v dost tíživém duchu, přitom to bylo ale také dost napínavé. Audioknihu namluvila Anita Krausová, jejíž přednes mne velmi bavil.
Kniha byla napsaná podle filmového scénáře. A když mne bavila kniha, budeme mne patrně bavit i film, tak se na něho přeci jen někdy podívám Tomuhle počinu dávám lepší 4 hvězdy, možná 4,5 - nečekala jsem od knihy mnoho, ale nakonec jsem si to dost užila.

75 11.02.2024

Možná jsem vskutku barbar, ale o Annie Ernaux jsem v nedávné době skutečně slyšela poprvé, a to díky této knize, která mne zaujala v edičním plánu nakladatelství Host. Vůbec jsem nevěděla, že je autorka nositelkou Nobelovy ceny za literaturu. O to s větší zvědavostí jsem se do její knihy pustila.
Autorka se retrospektivně vrací do roku 1958, aby se vyzpovídala a hlavně si uzavřela jednu kapitolu svého života, která ji významně ovlivňovala ještě nějakou dobu poté. Autorka hovoří v této knize o svém 18letém já dost často ve třetí osobě - jako o "té dívce", není to tak čistě autobiografické dílo.
Autorka tu otevírá téma dospívání, prvních sexuálních zkušeností a téma touhy po fyzickém kontaktu s opačným pohlavím - z pohledu mladé dívky, která své dospívání prožívá koncem 50. let minulého století. A zároveň toho, jak snadné je podlehnout tomu druhému, nechat se ovládnout. A jak těžké je to vyrovnat se s tím.
Jak to vnímá dívka v té době? Jaké má dostupné informace o touze, fyzické lásce, sexualitě a jak s tím pracovat? S jakými překážkami se musí vypořádat? Na jaká tabu ze strany společnosti naráží? Jak bylo na přelomu 50. a 60. let vnímáno téma panenství a jeho ztráta? Otázek mnoho a to, jak se s tím musí vypořádat mladá duše, která nemá moc o co se opřít a z čeho čerpat, působí jako jízda na horské dráze.
Z hlediska tématu to je hodně zajímavé čtení, které ve mně vyvolalo řadu otázek - na některé z nich si zatím neumím odpovědět, o něčem si ještě musím víc popřemýšlet. Knihu si kvůli tomu budu chtít určitě časem ještě přečíst jednou.
Proč nedávám vyšší hodnocení - je to dáno tím stylem psaním. Občas to na mne působilo jako volný proud myšlenek a já se ztrácela v tom, co se autorka vlastně snaží říct. Některé pasáže byly z hlediska stylu psaní pro mne těžší, musela jsem se vracet a číst si to znova, abych se chytla. Ne vždy se mi to četlo snadno. Ale přitom obsahově to je určitě velmi zajímavé čtivo. Nakonec tedy 3 hvězdy z 5.

68 11.02.2024

Tato kniha byla dárkem od Ježíška a podle anotace mi to znělo jako něco, co by mne mohlo bavit. Ježíšek mne asi fakt zná. :-) A i kdy nakonec hodnotím průměrně, jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
Tématem mi kniha vcelku sedla do vkusu. Potkáváme se tu se třemi generacemi jedné rodiny - děda, táta, dcera. Celkově nemá kniha nějaký výraznější děj, je to spíše ponor do mezilidských, primárně mezigeneračních vztahů. Sonda do toho, co mohou mít tři generace společné (mnohdy nečekaně) a co je naopak od sebe odlišuje a kvůli čemu se od sebe vzdalují. A jak moc důležité, ale zároveň těžké je mezi sebou mluvit a vyjádřit, co každé generaci chybí, jaké má kdo očekávání a jak je někdy náročné ta očekávání naplňovat. A to se mi tu moc líbilo.
Vlastně nikdo z této knihy na konci nevychází jako jasný vítěz nebo poražený. Každá generace se potýká s vlastními potřebami, problémy, vítězstvími, které generace následující může vnímat naprosto opačně. Čtenář jako nestranný pozorovatel pak má možnost vidět, co koho trápí nebo co koho nakonec těší.
Musím říct, že ve výsledku na mne padal z téhle knihy docela splín a bylo mi smutno. Nemožnost komunikace, těžkosti pochopit, co mi ten druhý říká, skoro jako by to nemělo řešení a ty problémy ve vztazích byly bezvýchodné. Poslední částí knihy se sice autor snažil jakoby vyvolat pocit naděje, pokud by se vše vyvíjelo správným směrem. Ale ve mně ten deprimující pocit zůstal až do konce.
Pro každou generaci jsem měla vlastně pochopení, proč se chová, jak se chová, a proč kdo smýšlí, jak smýšlí, i když jsem ne vždy s nimi souhlasila.
Co mi brání v tom, dát vyšší hodnocení, je ten styl psaní. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo co a proč říká. A občas ten styl psaní byl pro mne trochu kostrbatý, musela jsem i některé věty občas číst opakovaně, nečetlo se mi to plynule. Koukám, že autorovi vyšly i další texty, tak ho ráda opět vyzkouším. U této knihy dávám 3 hvězdy z 5.

63 11.02.2024

Knihy Julie Caplinové poslouchám výhradně jako audio - při práci je to docela fajn kulisa. Je to nenáročné, odpočinkové a ještě se to točí kolem jídla, což je mi příjemné.
Nikdy ty knihy z této série nehodnotím kdovíjak vysoko, není to přelomová literatura, co by vám měnila život. Nicméně tento konkrétní příběh hodnotím místo obvyklých průměrných 3 hvězd spíše podprůměrně. Máme tu opět stejný model - hrdinka se ocitá v jiné zemi, aby zažila něco nového, je v tom zakomponované jídlo a taky láska. S tím jsem počítala a to jsem vlastně i dostala. Ale...
Co mne dost iritovalo, bylo chování hlavních postav. Něco podobného jsem zaznamenala už u Hradu ve Skotsku. Paralela je v tom, že se postavy i tady na můj vkus chovají poněkud dětinsky, neúměrně svému věku. A to, jak se na začátku seznámí a co je spojí dohromady, mi úplně nesedělo. Na mne až moc kýčovité s lehkým nádechem trapnosti. Nevím, úplně se mi to do vkusu netrefilo.
Když už zmiňuji Hrad ve Skotsku, tak vtipné mi přišlo, že se v této knize objevuje hlavní hrdinka právě Hradu ve Skotsku - Izzy. Přiznávám, že tuhle sérii poslouchám na přeskáčku a Hrad ve Skotsku jsem poslouchala už dříve, byť časovým uspořádáním se děj Hradu odehrává až po Domku v Irsku. Zároveň je tu zmíněna Mína, kterou jsme potkali již v Chatě ve Švýcarsku, která Domku v Irsku předchází. Minimálně tyto tři příběhy (Chata ve Švýcarsku, Domek v Irsku a Hrad ve Skotsku) jsou spolu provázané svými postavami a zcela volně na sebe navazují. Ale opravdu jen volně, tak se nebojte, dá se to poslouchat i na přeskáčku, nic velkého si nevyspoilerujete.
Nakonec tedy 2 hvězdy z 5. Tenhle díl mi úplně neseděl - hlavně tedy tím chováním postav, které bylo prostě na mne až moc otravné.

60 11.02.2024

Kroky vraha jsou mým druhým setkáním s Michaelou Klevisovou a prvním setkáním s vyšetřovatelem Bergmanem. A nebylo to vysloveně špatné.
Zápletka samotná je solidně zpracovaná, má to pár zajímavých zákrut, aby čtenář neodhadl všechno hned, ale přitom to není překombinované a čtenáře množství možných rozuzlení nezahltí. To bylo fajn.
Bavil mne vyšetřovatel Josef Bergman, který mi byl sympatický. Působil vcelku zkušeně a budil jako policajt důvěru, že se své práci věnuje pečlivě a s nasazením. Mrzelo mne však, že tu neměl tolik prostoru. Doufám, že v příštích dílech dostane toho prostoru více - ráda bych ho jako postavu poznala trochu blíže. I to, že toho prostoru měl tady méně, je pro mne důvod, proč nehodnotím větším množstvím hvězd.
Příběh sledujeme jednak z pohledu policie, ale také z pohledu dalších postav, které nějak s případem souvisí, ale nejsou součástí policejního sboru. U některých postav jsem se trochu vztekala nad tím, jak se chovají - někteří jedinci byli na pár facek. Některé postavy dostávají na můj vkus víc prostoru, než by bylo za mne nutné. Některé pasáže tak pro mne byly z mého pohledu trochu nezáživné. Ale autorčino rozhodnutí respektuji.
Celkově to působí jako detektivka křížená s rodinným / psychologickým dramatem. Otevírají se tu zajímavé otázky rodinného zázemí a toho, jak to někteří jedinci mohou mít těžké a kvůli zázemí snáze sklouznou k ilegální činnosti. A jak je to vlastně snadné se dostat do potíží, i když člověk nemusí být v podstatě zlý a záměrně se dopouštět nelegálních přečinů.
Oceňuji to, že se případ odehrává v Praze - v končinách, které jsou mi blízké a známé. Působilo to na mne reálněji, autentičtěji a že se to tak klidně mohlo stát.
Celkově hodnotím průměrně. Nebylo to špatné. Zápletka fajn, vyšetřovatel sympaťák, rozuzlení jsem neodhadla. Ale pár výhrad mám, viz výše. Knihu jsem poslouchala jako audio v podání Kristýny Kociánové, jejíž provedení mne bavilo. Určitě zkusím i další díly.

92 04.02.2024

Knihy Khaleda Hosseiniho jsou u nás docela dobře hodnocené, tak jsem chtěla od tohoto autora něco vyzkoušet. Sáhla jsem po jeho díle A hory odpověděly - a byla to celkem dobrá volba. Byť nehodnotím naplno, byl to zajímavý příběh a jsem moc ráda, že jsem si ho přečetla.
Co bylo pro mne přínosem, bylo zasazení příběhu do prostředí Afghánistánu, který je pro mne v literatuře zcela neprobádanou oblastí. Příběh tak v sobě nesl jakýsi punc něčeho vzdáleného, až exotického. A vlastně to pro mne bylo z tohoto důvodu obohacující. Autor tu reflektuje určité události z nedávné doby, které čtenář může znát ze zpráv - válka, Tálibán, chudoba atd. Nejedná se však o historický román a ani to není literatura faktu. Tyto informace tu jsou spíše na pozadí a spíše dokreslují atmosféru knihy jako celku.
Středobodem jsou osudy dvou sourozenců Abdulláha a jeho mladší sestřičky Párí, jejichž osudy se z určitých důvodů rozdělují. Autor jejich osudy bere hodně ze široka a zahrnuje tu příběhy dalších postav, které nějak zapadají do života těchto dvou sourozenců. Výsledkem je tak jakási kronika jedné rodiny, kde se člověk z různých úhlů pohledů postupně dozvídá o životě Abdulláha a Párí a skládá si dohromady jeden velký celek.
Přiznám se, že toto pojetí bylo pro mne v určitých pasážích možná až moc "rozplizlé" a hodně rozvláčné, což mi celkově trochu kazilo dojem z knihy. Občas jsem se musela přimět vzít knihu do ruky. Ale přitom celkově to byl příběh zajímavý a svým způsobem dojímavý a silný.
Hodně jsem tu přemýšlela nad tím, jaké všechny věci mohou mít vliv na to, jaký život člověk prožije. Co všechno může ovlivnit naši cestu a jak stačí někdy málo, aby se náš život stočil odlišným směrem.
Nakonec dávám slabší 4 hvězdy. Nečetlo se mi to vždy úplně dobře, ale celkově jsem moc ráda, že jsem se s autorovou tvorbou mohla seznámit. Určitě od tohoto autora zkusím ještě něco dalšího.

72 04.02.2024

Jaroslav Rudiš je pro mne dnes již zárukou toho, že mne čeká skvělý literární zážitek. A nejinak tomu bylo u knihy Nebe pod Berlínem, které je autorovu prvotinou. Jelikož už od J. Rudiše mám pár knih přečtených, bylo pro mne docela zajímavé vrátit se k jeho úplnému začátku. A musím říct, že je vidět, jak moc se za tu dobu coby autor posunul a vyzrál.
Téma vlaků je autorovi nesmírné blízké, a tak pro mne nebylo překvapením, že se s ním setkáváme už hned v jeho první knize. Podle mne to tu skvěle funguje jako prostředek pro sekávání nejrůznějších lidí, kteří by se možná jinak nesetkali. Je to prostředek pro prolínání nejrůznějších lidských osudů, které vámi budou nějak rezonovat, protože v řadě momentů se budete nějak nacházet, vidět. Protože je to tak moc lidské. V tom je podle mne Rudiš skvělý, jak dokáže pozorovat a vykreslovat lidi a jejich životní cesty.
Kniha si svým způsobem vyžaduje pečlivější čtení a trochu klidnějšího prostředí, aby se člověk mohl soustředit, ponořit se a nechat na sebe knihu působit. Do určité míry se v této knize jedná o tok vědomí, které si tu pozornost vyžaduje, aby z toho člověk hodně vykřesal a našel si tam významy a nějak si to propojil s vlastními myšlenkami a životními zkušenostmi - aby si z toho člověk něco vzal.
Hudebně se to veze na vlně punku, rocku - hudba tu hraje významnou roli. Atmosféra je taková šedá, temná - hudbou i prostředím vlakových nádraží skřípající, burácivá, špinavá. Ale přesto má svoje kouzlo, kterým umí zaujmout a polapit vás.
I když nehodnotím na plný počet, jsa ovlivněna autorovou pozdější a o něco vyzrálejší tvorbou, tak mi tady v téhle knize bylo vlastně dobře. I když to ve mně vyvolávalo určité melancholické, bolestínské pocity, určitý pocit pomíjivosti a rozpolcenosti, v čemž jsem se dost nimrala. Mne tohle prostě baví. Zároveň to nepostrádá humor, typický pro Rudiše - takový jako až nasáklý ironií a cynismem a různými životními paradoxy.
Za mne skvělý a jsem moc ráda, že se mi tohle dostalo do rukou.

67 04.02.2024

Jo Nesbø a Harry Hole jsou v žánru detektivek/tjrillerů dnes už pojem. Mně se tenhle fenomén dlouho vyhýbal, ale očividně ne do nekonečna. Rozhodla jsem se s Harrym Holem seznámit pomocí audioknihy a jo, nebylo to vysloveně špatné. I když možná tušíte, že nějaké výhrady mít asi budu.
Začnu ale pozitivně. Jednak teda interpretace Hynka Čermáka, který knihu namluvil - to bylo skvostný a strašně mne jeho projev bavil. Dále mne zaujalo to, že se v této knize dostáváme do Austrálie, což je pro mne země vzdálená - nejen tedy svojí polohou, ale i kulturou. Člověk se tu dozví různé zajímavosti. Jo, chápu výtky jiných čtenářů, že s případem to často nemá tolik společného. Číst to v tištěné podobě, asi mne to bude taky otravovat. Ale v tom poslechu mi to zas tak nevadilo a bylo to příjemné zpestření.
A pak hlavní hrdina Harry. Je to takový ten druh týpka, co vám buď bude děsně lézt na nervy, nebo vám nějakým způsobem přiroste k srdci. Za mne platí druhá varianta. Má svoje divnosti, umí být dost otravný, chová se občas jak hovádko a místy na povrch vypluje jeho temná stránka v podobě vypité trosky. Ale přitom na něm bylo něco, co mi přišlo sympatické - nějak jsem neuměla se na něj dlouho zlobit za to, jak se občas chová.
Teď k těm výhradám. Zápletka sama o sobě je psaná sice velmi solidně a celkově to má hlavu a patu. Ale asi to pro mne nebylo nijak šokující, překvapivé či nějak vybočující z té řady veškerých možných detektivek a thrillerů, co již existují. Jasně, ve době svého vydání to patrně bylo průlomové a nové. Ale z dnešního pohledu mi přijde, že to tolik nevybočuje. Takže ten hajp kolem toho mne dost minul a nezapůsobilo to na mne tolik, jako na jiné čtenáře.
Taky mi úplně nesedla určitá laxnost australské policie, resp. vedení, s nímž Harry spolupracoval. Nevím, nějak mi přišly některé ty postavy poněkud vlažné, co se nasazení týče. Zlomilo se to pro mne až ke konci knihy.
Tohle jsou asi mé největší dvě výtky, co mi utkvěly v hlavě a stojí mi za zmínku. Nakonec tedy hodnotím průměrně. Jednak kvůli zmíněným výhradám a pak bych si taky chtěla nechat nějakou rezervu pro další díly. Určitě chci dát Harrymu ještě další šanci a kdo ví, třeba mne některé pokračování zaujme o něco víc.

71 04.02.2024

Od Blakea Crouche jsem kdysi četla knihu Městečko Pines, kterou mne autor příliš neoslovil - měla jsem několik výhrad. Ale tento román měl dost zajímavou anotaci, tak jsem se rozhodla dát autorovi ještě jednu šanci a udělala jsem dobře.
Cestování alternativními realitami je téma, které jsem už viděla dříve (hlavně ve filmech a seriálech) - není to tak pro mne nové téma. Nicméně to zpracování, s nímž přišel Blake Crouch, je pro mne velmi solidní a umělo mne to vtáhnout do děje. Základní zápletka není zas tak komplikovaná, ale autorův styl to hodně vyvažuje. Je to dost svižné, napínavé, akční a autor svého hlavního hrdinu rozhodně nešetří. To všechno téhle knize dává určitý náboj, který čtenáře dokáže udržet.
Postavy jsou vcelku sympatické - a vlastně u nikoho jsem neměla vysloveně pocit, že je jen záporák nebo že je někdo jen vyslovený klaďas. Ty postavy tu působí docela přesvědčivě a realisticky, plasticky a celistvě. Každá postava má svoji motivaci, proč dělá to, co dělá. A i když s těmi rozhodnutími třeba nesouhlasíte, máte vlastně svým způsobem pochopení pro ty činy.
Jo, našemu hlavnímu hrdinovi jde o kejhák ,najdete tu i násilí a smrt si určitě nevybírá. Ale pořád tam je u těch postav jasná ta motivace, podle čeho se rozhodují, takže v tomhle mi ten autor sedl do noty - že ty postavy nejednají úplně bezmyšlenkovitě.
Jednu hvězdu ubírám za to, že v některých pasážích to bylo trošku průhledné a předvídatelné. Ale celkově to je za ze mne velmi zdařilý počin na poli sci-fi. Temnou hmotu jsem poslouchala jako audioknihu v podání Lukáše Hlavici, který se narace zhostil na výbornou. Za sebe mohu doporučit.

62 04.02.2024

Tvorbu Jaroslava Rudiše mám hodně ráda, takže jsem se dříve nebo později chtěla pustit i do jeho komiksu Noční chodci, který jsem prvně zaznamenala loni na EKG v Divadle Archa, kde autor četl ukázku. A jo, tohle bylo prostě skvělý.
Výtvarná stránka z pera Nicolase Mahlera je možná minimalistická, ale méně někdy znamená více a v tomto případě to podle mne platí na 100 % - spojení záměrně jednodušší kresby s textovou stránkou dávají čtenáři prostor pro vnitřní prožití a hlubší vnímání nejen toho explicitně řečeného, ale i toho skrytého mezi řádky a též i té emoční stránky. Čtenář si tam má možnost doplnit své vlastní nějaké pocity, myšlenky a vlastní představy, které v něm vyvolává ten příběh.
Atmosféra je melancholická, trošku bolestínská, ale přitom svým způsobem magická, tajemná a má své kouzlo - tyto věci ve mně vyvolával hlavně ten fakt, že se příběh odehrává v noci. Nevím, v noci jako by člověk vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji. Některé rozhovory člověk dokáže vést třeba jen v noci pod rouškou tmy - jako naši dva hrdinové této knihy.
Za mne prostě skvělý počin a za sebe s klidným svědomím 5 hvězd. Tohle mne dostalo.

80 28.01.2024

Z nějakého důvodu mám pořád čas od času chuť se pustit do knih, u nichž nejsem zrovna cílová skupina. Jako je třeba první díl série Griša, kdy věkově jsem už mimo cílové publikum a YA fantasy taky nikdy nebyl zrovna žánr, co bych pravidelně hledala. Ale tak ráda si rozšiřuju obzory svého obvyklého literárního rajonu, takže proč ne.
Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, což mně osobně vyhovovalo. Myslím, že mi díky tomu příběh lépe odsýpal a pomohlo mi to prokousat se i pasážemi, které by mi v tištěné podobě připadaly možná trochu nudnější a lehce hluché. Příběh sám o sobě má celkem fajn zápletku, která nezní vůbec špatně. Zpracování příběhu je pro mne osobně spíš jednodušší, ale to připisuju tomu, že to je příběh hlavně pro mladší čtenáře. Některé zvraty mi ty připadaly předvídatelné, některé mne naopak příjemně překvapily.
Celkově musím říct, že je to docela zábavné dílko, u kterého člověk vypne. Není to nijak náročná literatura, která by vás udolala příliš komplikovaným světem a příliš rozvětveným dějem, takže pokud hledáte něco lehčího, tohle není úplně marné. Osobně bych si uměla představit lépe propracované postavy - za mne působily spíše plošším dojmem. A třeba atmosféra by mohla být trochu hutnější a stejně tak by mohlo ubýt výplňových pasáží. Ve výsledku je to pro mne sice průměrné dílko, které ale není úplně nejhorší a člověka to zabaví.

71 28.01.2024

Želary jsou hodně hutnou knihou o několika povídkách, které jsou spolu propojeny nejen místem, ale i postavami. Dějově i osudy se to proplétá a navzájem doplňuje. Takže i když tato kniha může zpočátku působit trochu rozdrobeně, nakonec se ty osudy a pohledy na situace slepují do jednoho většího rozměru.
Líbilo se mi, jak autorka pracuje s jazykem. Každé slovo je pečlivě voleno, nic nepřichází na zmar a nic tu není plané či výplňové. Jak jsem psala výše, prostě hutné. A to tedy nejen tím krásným jazykem, ale i atmosférou a mezilidskými vztahy.
Postavy tu nejsou vysloveně černobílé. Nikdo není pouze kladný hrdina, nikdo není jen vyvrhel. Každý tu je plastický a lidský - tu vysvitne dobrá stránka, tu vyleze něco temnějšího. Jsou to lidé chybující, žijící svým osudem, který není vždy snadný, často spíše naopak.
Hodně obdivuji autorku, že se svým debutem přišla až v pozdějším věku - jako by ta kniha v ní záměně dlouho zrála, až vznikl takovýto zajímavý a silný příběh jedné vesnice.
Jednu hvězdu jsem ubrala. Přiznávám, že jsem se zprvu poněkud ztrácela v postavách, motala jsem se v tom - a to mu hlavně zpočátku bránilo v tom, abych si knihu užila naplno.
Jinak za sebe mohu rozhodně doporučit, je to skvělé a silné čtení.

79 28.01.2024

Texty Zdeňka Svěráka jsou pro mne určitou zárukou laskavého humoru, lidskosti a životních osudů popsaných krásným jazykem, který pohladí. A nejinak tomu bylo i v této povídkové sbírce.
Povídky nejsou spolu nijak propojené, takže se ke knize můžete vracet s odstupy bez toho, že byste zapomněli, o čem co je a co tam je za postavy.
Příběhy jsou úsměvné, milé, přitom se tu a tam vynoří určitá bolístka či melancholický podtón. Celkově to je příjemné čtení, které mne bavilo a ke kterému jsem se ráda vracela.

70 28.01.2024

Starce a moře jsem zkoušela číst už pár let zpátky, ale tehdy jsem to nedočetla. Nyní jsem se rozhodla sáhnout po audioknize a to mi přeci jen sedělo o něco víc. Minimálně jsem to doposlouchala až do konce a vím tak nyní, co tato kniha přináší.
Potkáváme se tu s odvěkým bojem člověka a přírody. Přírody, která má kolikrát převahu, ale lidský duch se jen tak nevzdává a bojuje, vzdoruje. Je to tu míněno jako metafora pro boj se životem? Kdy se člověk má prát sám za sebe a za své místo na zemi, i když jsou překážky nesmírné? Člověk musí někdy bojovat bez přidané pomoci jen s těmi kartami, které dostal. Nevzdávat se. Štěstí totiž může přijít nečekaně. Zároveň je ale potřeba umět přijmout porážku. Nenechat se odradit a příště to zkusit znova.
V tomto mi ta kniha přišla zajímavá a podnětná. Přesto hodnotím jen průměrně. Pořád si v sobě nosím to, jak jsem s touto knihou napoprvé bojovala. A tak asi ve mně pořád zůstává troška pachuti. A že mne to asi nezasáhlo či neoslovilo tolik, co jiné čtenáře.
Nicméně jsem ráda, že mám tuto klasiku naposlouchanou a vím, oč jde, byť se to mezi moje oblíbené tituly asi zrovna nezařadí...

73 28.01.2024

Mé druhé setkání s Neilem Gaimanem a jsem moc ráda, že tentokrát se to povedlo. Četla jsem od něj kdysi Hvězdný prach, který mne bohužel moc nebavil, ale audioknižní podoba Koraliny mi přišla výborná.
Jde o skvělý a nápaditý příběh, s neotřelou zápletkou, která mne vtáhla rychle do sebe. Styl psaní byl příjemný - jasně, je to uzpůsobené mladšímu čtenáři, ale je to jazykově tak pěkné, že to umí zaujmout i dospělého. Skvělé taky je, že ta hororová linka tu je sice patrná, ale přitom to je udělané tak, aby mladý čtenář neměl vysloveně trauma. :-D
Je to tajemné, napínavé, občas skličující a melancholické, ale přitom se tu odráží notný kus odvahy a naděje v podobě hlavní hrdinky.
Celkově se mi to moc líbilo. A škoda, že jsem neměla možnost si to přečíst jako mladší, protože myslím, že tole by mne fakt bavilo ještě víc.

81 21.01.2024

Tohle byla síla! Přiznám se, že o tragédii v Životicích jsem před touto knihou vůbec nevěděla. A tak možná o to víc mne tento příběh připadal tak silný, protože jsem přesně nevěděla, co čekat.
Autorka tu stojí na pomezí více žánrů - na jedné straně tu je zbeletrizovaný příběh postav, kterých se životické události dotkly. To se tu pak střídá s dokumentárně-reportážními kapitolami, které na události nahlížejí trochu více s odstupem. Dohromady to ale dává jeden velký obraz malé obce, která si ale prošla těžkými zkouškami.
Toto je pro mne případ, kdy bych si přála mít tu možnost hodnotit i půlhvězdami. Dávám knize 4,5 hvězdy - trochu bylo pro mne rušivé množství postav, které se mi pletly mezi sebou. Možná mi nepomohlo to, že jsem knihu poslouchala. Ale ono to nebylo ani v té tištěné knize, když jsem ji držela v ruce. Jinak ale musím říct, že kniha byla pro mne silným zážitkem o lidech, jejichž osud by neměl být zapomenut. A je dobře, že se autorka této kapitole našich dějin rozhodla věnovat.
Za sebe určitě moc doporučuji.

96 21.01.2024

Tohle dílo, připisované Oscaru Wildovi, jsem poslouchala jako audioknihu a teda v první řadě klobouk dolů před paní Sodomovou, že to dokázala načíst s takovou samozřejmostí, suverénností a až jako vážností.
Nejsem běžně čtenářka erotické / pornografické literatury, ale tohle je tak známý titul, že jsem s říkala, že to zkusím a uvidím, jaké to bude. No a nutno podotknout, že to nebude úplně literatura pro citlivé čtenáře. Autor, ať už je to kdokoliv, je velmi detailní v popisu a nebrání se různým obscénnostem. Autor se s tím nepáře, vše jde ráz na ráz. Těch sexuálních scén tu je opravdu mnoho, jazyk je tu místy dost vulgární - takže pokud vám to vysloveně vadí, tohle není kniha pro vás.
Co mne nepřestávalo překvapovat, bylo to, jak v autorově popisech byla všechna těla naprosto dokonalá bez jediné vady, všem se líbilo všechno a hlavně - že žádná z přítomných dam nikdy neotěhotněla, byť se o nějaké ochraně před početím rozhodně nedá mluvit. V jakém světě to ty postavy žily, to nevím, ale člověka to minimálně zarazí. Nicméně hlavní hrdinka si rozhodně uměla užívat slastí až na samou dřeň.
Nakonec musím říct, že to vlastně bylo dost zábavný čtení - hlavně když vezmu v potaz, že podobnou literaturu běžně nevyhledávám. Nějak jsem asi víc čekala, že to bude úplná hovadina. Jako takhle - děj to nemá a asi vám to život nezmění, ale jako erotickej bizár proč ne? Je to psané hodně svižně, asi ta otevřenost mne hodně vtáhla - že se autor nebál. Myslím, že na tu dobu, kdy tohle vzniklo, to bylo dost odvážné a asi to hodně lidí zvedlo ze židle pobouřením.

80 21.01.2024

Bulvár slunce je volným pokračováním Planety samých chlapců. Setkáváme se ze se stejným vypravěčem a opět ho pozorujeme na cestě životem při hledání sebe sama v proměňujících se vztazích ke druhým. Je tu patrný posun od preferované fyzické lásky k lásce duševní, romantické.
Oproti předchozí knize je však Bulvár slunce o něco víc filozofický. Klade si tu různé existenciální otázky a nutí čtenáře k zamyšlení.
Celkově je text více střípkovitý. Dohromady to ale tvoří zajímavou mozaiku, kdy na jedné straně autor dává nahlédnout do života LGBT komunity (a místy je to hodně syrový a nepřikrášlený pohled), na straně druhé ponouká čtenáře se zastavit a klást otázky a odpovídat si na ně.
Je to psané velmi přístupným jazykem. Jak autor umí na jedné straně být květnatý, na straně druhé nemá problém přejít k hovorovým, až vulgárním výrazům. V tomhle to má vcelku široký záběr.
Za mne to je velmi zajímavé dílo, které nemám úplně k čemu přirovnat - a možná proto hodnotím vcelku vysoko.

58 21.01.2024

O téhle knize jsem slyšela už několikrát, ale dostala jsem se k ní až nyní jako dospělá. Ale to vůbec nevadí. Byť je to primárně pro dětské čtenáře, zajímalo mne, o co jde. A na rozdíl od "malého poseroutky" od J. Kinneyho jsem se tady upřímně bavila a kniha mi dělala větší radost. Respektive audiokniha v podání skvělé Dany Syslové.
Najdeme tu humor, ale takový milý a laskavý, který pohladí. Vidím tu přesah - pro děti je to nejen zábavné čtení, ale také docela poučné. Laskavým a milým způsobem tu autorka popisuje některé způsoby "zlobení" a proč takové chování může rodiče zlobit. A přitom autorka nehubuje, nedělá přísné kázání - spíš to bere s nadhledem a lehkostí.
Dospělý člověk se tu pak pobaví, a kdo ví, třeba tu i nabere inspiraci, jak se s některými situacemi vypořádat? Nevím, ale to nic nemění na tom, že i dospělý člověk si tu najde to svoje v podobě humoru.
Psané je to lehce, svižně a poutavě. Za sebe určitě mohu doporučit. Hodnocení nedávám plné, pravda - pořád je na knize znát, že to je určené hlavně dětem, ale za mne hodně dobrý počin.

63 21.01.2024

Za dob těžkého covidu jsem tohle viděla jako online představení v podání Lukáše Hejlíka v rámci Listování. Přiznám se ale, že jsem si to tolik nepamatovala, a tak jsem se rozhodla pro opakování v podobě audioknihy, kterou taktéž namluvil Lukáše Hejlík.
A nakonec je mé hodnocení spíše průměrné. Pan interpret se narace zhostil skvěle, proti tomu nemohu říct jediné slovo. Nicméně obsah mne trochu míjel. To si ale vysvětluju tím, že nemám děti, a tak mne některé životní situace, kterým se tu autor věnuje, trochu míjí a já jim neumím na 100 % porozumět.
Co se dětí týká, mám toho dost zprostředkovaného přes známé, příbuzné či kolegy z práce, co děti mají. Tak jsem se v některých místech této knihy pousmála, trochu se dojala a tak. Ale nebyl to pro mne tak intenzivní zážitek, jak to asi mají jiní čtenáři.
Uvidíme. Pokud někdy děti mít budu, třeba na tuto knihu ještě změním názor.

78 14.01.2024