sgjoli komentáře u knih

Půjčeno z knihovny - na tenhle komiks jsem často narážela a pořád na to četla pochvalné komentáře, tak jsem to musela prostě vyzkoušet.
Když to srovnám s komiksy zahraniční produkce, musím souhlasit s tím, že Muriel a andělé se může směle poměřovat s tím, co vychází na zahraniční scéně - příběhem i grafickou stránkou. Nevím, do jaké míry je tohle u nás výjimka nebo je to častý jev - historii českého komiksu moc neznám. Ale tohle byla jízda. Tady najdete asi všechno. Akce, bitky, záchrany, zvraty, lásku, jiskření, nabubřelé vojáky i chrabré hrdiny. Pro někoho možná nesourodý pel-mel, ale člověk to nemůže brát úplně vážně, a o tom to je. Já si to teda dost užila. Přišlo mi to zábavné, chytlavé, svižné, vůbec jsem se u toho nenudila. A ta výtvarná stránka, pro Káju Saudka tak typická, tomu nasadila pomyslnou třešinku. Tohle je prostě výborný.

Po prvních dvou dílech, které jsem v audio podobě doslova zhltla, bylo jasné, že si okamžitě pustím i ten třetí díl. A nutno říct, že závěr té původní trilogie rozhodně nezklamal. Přiznám se, že jsem si z toho třetího dílu spoustu věcí už nepamatovala, tak jsem ráda, že jsem si to mohla připomenout.
Byť se naše hlavní hrdinka může do určité míry působit naivně, obdivuju její snahu se vždycky pokaždé sebrat a jít dál - jak se snaží hledat ty důvody, proč jít dál, i když to je náročnější a náročnější. A jak moc je to někdy těžké ty důvody hledat. A jak moc může lidská povaha být křehká - což nebyl jen její případ, ale mohli jsme to vidět i u jiných, jak hrozný dopad na lidi má ten systém jako celek.
Někteří mohou hlavní hrdince vyčítat, že už to není na 100 % taková ta silná hrdinka z prvního dílu, ale že kolikrát hodně pochybuje, má své propady. To dozajista má, ale na druhou stranu - pro mne je to hlavně 16-17letá holka, co byla kvůli hrám vytržená ze svého běžného života. Holka, která nikdy neměla ambice být profesionální vojačkou nebo něčím podobným. Do své pozice se dostala okolnostmi, které ne vždy měla možnost kontrolovat. Vlastně mám pocit, že se k tomu dostala jako slepý k houslím. A tak bylo podle mne nevyhnutelné, že ji to dřív nebo později prostě dožene a padne to na ni. A ono skutečně ano. Jak může někdo takovéhle holčině vyčítat, že ta situace, v níž se ve třetím díle ocitá, na ni doléhá víc, než ona může na 100 % vždy zvládat? Já bych jí to teda zas tak úplně nevyčítala. Ruku na srdce, kdo z nás by to na jejím místě uměl zvládat lépe? Já teda určitě ne...
Jinak tu opět máme akcí nabitý děj, plno bojů, napětí, vypjatých chvil - do posledního momentu vlastně člověk neví, jak to teda celé dopadne - a to mne na tom bavilo. Pravda, ten konec byl na můj vkus možná trochu uspěchaný a useknutý, ale celkově mne to bavilo a opět jsem se cítila velmi silně vtažená do příběhu.
Opět jsem poslouchala jako audioknihu v podání Terezy Bebarové a byl to opět silný zážitek.

Hned po doposlouchání prvního dílu jsem navázala dílem druhým, opět v podání skvělé Terezy Bebarové. A opět to teda byla dost jízda.
Tentokrát se nám tu začínají víc promítat různé politické kličky, intriky, machinace, hry, osobní pomsta, touha po moci a strach, že by ta moc mohla být potlačena. Ta špína, kterou tu na sebe některé postavy mohou házet, je neuvěřitelná. A stejně tak to, jak v lidech dříme touha po svobodě, touha přestat být utlačován, ponižován a zabíjen jen kvůli vysoce postavené skupině lidí, co těží z utrpení ostatních.
Opět tu pozornější čtenář může do nějaké míry vidět, jak může příběh v některých bodech odrážet i naši společnost, historii - lidskou povahu a motivaci, která lidi ponouká dělat určité věci. Jako jestli se autorce něco povedlo, tak tohle. Bez ohledu, v jaké době se pohybujeme, lidská povaha jakoby zůstala stejná. Lidé jakoby se vůbec neměnili.
Naše postavy se opět potýkají s nástrahami, které si na ně připravila mašinérie reprezentovaná prezidentem Snowem - hadem v lidské podobě. Opět to byla jízda plná akce, zvratů - čtenář se nemá vůbec možnost nudit, jak se tady pořád něco děje.
5 hvězd opět nechávám, je to na místě. Tahle série je neuvěřitelná.

Celou tuhle sérii jsem četla už před drahnou dobou. Když jsem to ale našla na Audiolibrixu, navíc ještě namluvené Terezou Bebarovou, bylo na čase si tento příběh připomenout. A přišlo mi to stejně skvělé jako před lety.
Byť se může zdát, že je to příběh pro mladé, nenechala bych se tím vůbec odradit. Nejen, že to umí zaujmout i dospělé čtenáře, má to co říct i nyní v naší době, byť série vyšla už dávno. Tento díl v sobě zahrnuje spoustu akce a napětí, které vyplývají z toho, jak se naše postavy snaží přežít v aréně. To určitě umí čtenáře skvěle vtáhnout do děje.
Čím jsem starší, tím víc mne knihy nutí přemýšlet i nad jinými aspekty těch příběhů. A tady specificky mne to třeba nutilo přemýšlet nad tím, jak ten systém a společnost v této knize v některých bodech může reflektovat naši společnost, naši historii atd. A také jsem dost přemýšlela nad tím, když autorka zmiňovala, splátci z některých krajů (tuším že, první, druhý a čtvrtý?) jsou profesionální hráči a trénují na hladové hry. Jelikož se do her losují děti ve věku od 12 let, tak si říkám - v kolika letech teda někteří ti hráči začali trénovat? A jak moc je to vlastně zrůdné, když se malé děti už v tak nízkém věku učí, jak přežít a jak zabíjet jiné lidi?
Fascinuje mne, jak autorka touto sérií uměla rozpoutat tak silný zájem o podobný druh literatury - těch knih, kdy se určitá skupina (mladých) lidí účastní nějakých klání - to se pak roztrhl s tím doslova pytel. Neuvěřitelné. A ještě neuvěřitelnější, jak i v dnešní době má tahle série tak silnou fanouškovskou základnu. Ale nedivím se.
Hodnocení nechávám stejné - 5 hvězd, zas mne autorka dostala.

Tuto knihu jsem již v minulosti kdysi četla, ale je to tak dávno, že jsem si z prvního čtení nepamatovala takřka nic - jen to, že se jedná o výpověď muže přeživšího koncentrační tábor v Osvětimi.
"Je-li toto člověk" je pro mne příběhem cenným v tom, že se jedná o autentické vyprávění člověka, který ty hrůzy holokaustu skutečně zažil, prožil a hlavně přežil. Autentická svědectví odráží skutečně tu realitu toho, jak KT vypadaly, jaký byl život v nich, a má to pro mne o něco větší výpovědní hodnotu než příběhy současných autorů, kteří tyto události popisují zprostředkovaně. (Snad to dává smysl, co se tím snažím říct.) Proto jsem i sáhla po tomto díle, abych si ho připomněla.
Je to čtení velmi silné, skličující a autor tu přidává svým svědectvím další střípek do té nekonečné mozaiky hrůz, které 2. světová válka přinesla. Autor píše vcelku syrově, nic nepřikrašluje. Svým vyprávěním poodkrývá život italských židů v KT - mj. tu poukazuje např. na to, jak jazyková bariéra přinášela další příkoří a překážky navrch k tomu, co museli lidé v Osvětimi zažívat na denní bázi. Zároveň mne u čtení napadalo, jak příhodný je vlastně název té knihy. Přiměl mne přemýšlet nad tím, co dělá člověka člověkem - kde je ta hranice, kdy je člověk stále lidskou bytostí a kdy už je jen prázdnou schránkou bez ducha? A kdy člověk přestává být člověkem a stává se nelidským monstrem?
Pokud je literatura odrážející holocaust něčím, co vás zajímá a chtěli byste zkusit příběh psaný skutečným svědkem té doby, určitě panu autorovi dejte šanci. Nebude to lehké čtení, ale za pozornost to rozhodně stojí.

Satyrikon jsem tímto četla již podruhé v životě a i teď s odstupem let mezi prvním a druhým čtením musím říct, že vlastně nevím, jak to mám hodnotit.
Autor tu poukazuje dosti satirickým, skoro až výsměšným tónem chyby tehdejší společnosti. A já musím říct, že byť kniha vznikla před stovkami let, i teď jsem v této knize nacházela určité podobnosti s naší dobou. V tomhle ohledu mne to fascinuje, jak si lidé jsou v některých věcech podobní napříč naší historií. V tomto směru je to zajímavé čtení, které člověka do určité míry nutí přemýšlet o lidech a o tom, jestli se jako společnost někam posouváme, když přijde na charakterové vlastnosti. A je vůbec kam se posouvat?
Na straně druhé musím přiznat, že se mi kniha na některých místech prostě nečetla úplně dobře, musím použít slovo "nuda" - to jsem občas v některých pasážích cítila. A v tom je pro mne Satyrikon trochu rozporuplný - obsahově je to zajímavé čtení, ale tou formou to pro mne nebylo vždy úplně přístupné čtení. A to mi náročné texty obvykle nevadí, naopak je vítám jako příjemnou výzvu. Ale tohle prostě nebyl ten případ.
Za mne průměrné hodnocení. Čímž nechci nijak zlehčovat či zpochybňovat obsahovou či historickou hodnotu knihy. Do hodnocení se mi akorát dost přimotal můj subjektivní čtenářský zážitek. I když vlastně přemýšlím, jestli je hvězdičkové hodnocení u tohoto typu díla vůbec na místě a jestli není lepší nechat jen slovní vyjádření...

Na tuto knihu jsem se velice těšila - hlavně kvůli Vincentovi, kterého mám moc ráda. Ale nakonec jsem knihu odložila po cca 120-130 stranách jako nedočtenou. Líbilo se mi, že mne kniha vtáhla rychle do sebe a že se četla velice snadno. Ale po těch 100 stranách jsem najednou měla pocit, jako že se autorka točí v kruhu - že čtu pořád dokola to samé a nikam se to moc neposouvá. A já se najednou přistihla, že se u toho čtení vlastně nudím. A to prostě není dobře, když je člověk sotva ve třetině. Takže nakonec nedočteno.

Faustovských příběhů bychom v literatuře našli mnoho. Já sáhla po zpracování Ignáta Herrmanna a jsem vlastně ve výsledku spokojená.
Chápu, že mnoho lidí by mohl od čtení odradit ten jazyk, který je pro současného čtenáře již v řadě obratů archaický a hůře čitelný. Ale já to mám čas od času ráda, když mne kniha nutí víc spolupracovat a nepřinese mi ten příběh zjednodušený a na zlatém podnose. Ráda se nechávám kultivovat náročnější literaturou.
Autor tady zpracovává legendu, kterou jsme mohli číst už jinde (napadá mne třeba Goethův Faust nebo Jirásek a jeho Staré pověsti české). Některé momenty jsou ve všech dílech patrně stejné, ale autoři si do toho, zdá se, přinášejí i kus vlastní. Hermannovo vyprávění se mi líbilo, mělo to v sobě určité napětí vycházející z paktu - na jedné straně Faustova touha po bohatém životě, na druhé straně vědomí nezrušitelného spojení s ďáblem, které musí skončit prostě špatně. A strach, který Faustovi tento nezadržitelně blížící se konec přináší, se prohlubuje.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Vojtěcha Hamerského, jehož přednes mne bavil.

Postupně se vrhám do knižních rozhovorů Martina Moravce - tentokrát jsem sáhla po jeho rozhovoru s Adamem Dolníkem, který platí za elitního vyjednavače.
Téma rozhovoru je tak dost náročné, protože ta samotná profese se z povídání A. Dolníka zdá náročná - ani ne tak po fyzické stránce, ale především po té psychické. Což i sám pan vyjednavač přímo uvádí. Tenhle svět je většině lidem na hony vzdálený, že má tahle kniha rozhodně potenciál lidem otevřít nové obzory a přinést spoustu nových informací, postřehů a jiný úhel pohledu na to, jak takový život vyjednavače vypadá.
Řada z nás nějakého toho vyjednavače viděla v televizi, ale A. Dolník tu ukazuje, jaká je skutečně ta realita. Myslím, že v tom je tahle kniha cenná. A panu Dolníkovi nezbývá než smeknout pomyslný klobouk, protože tu jeho práci by skutečně nemohl dělat každý. A on ji, zdá se, dělá výborně. Zároveň člověka napadá, jak by byl skvět krásnějším místem, když by vyjednavačů nebylo potřeba...
Svět vyjednavačů je pro mne osobně téma spíše vzdálené, v literatuře ani filmech tohle téma příliš nevyhledávám, proto "jen" 4 hvězdy. Nicméně jsem ráda, že jsem v tomto případě udělala výjimku, protože tahle kniha je neuvěřitelně zajímavá.

Po dlouhé době jsem se rozhodla vrátit ke Starým pověstem českým - tentokrát jsem zvolila audioknihu - namluvil ji vynikající Rudolf Hrušínský.
Hned v úvodu bych si dovolila jednu výtku - popisek k audioknize tvrdí, že se jedná o nezkrácené vydání. Nevím tedy, s jakým tištěným vydáním této knihy tvůrci pracovali, když se to pak namlouvalo, nicméně audiokniha neobsahovala bohužel všechny pověsti, které Jirásek do své knihy vložil. Moje tištěné vydání SPČ těch pověstí tedy obsahuje daleko více.
To však nic nemění na tom, že jinak je audiokniha skvělá. Rudolf Hrušínský tu ve své vrcholné formě předvádí své mistrovství. Jeho hlas se moc hezky poslouchá, to je pohlazení po duši.
Obsahem to jsou příběhy, které by měl znát snad každý - je v tom kus naší historie, kultury, českého ducha. Trochu mne tak mrzí, jak se to těm dětem ve školách vysloveně nutí. Jiráskův jazyk je v dnešní době hůř stravitelný a nutit to dětem, kterým se to nebude číst snadno - to se bojím, že to děti může odradit od čtení vůbec. Přitom je to škoda, protože kniha tu svoji hodnotu a kouzlo má. Myslím, že i v dnešní době co nabídnout.
Jazykově je to krásné - i když archaické, ale je potřeba brát to tak, že v 19. století se prostě psalo trochu jinak než se píše dnes - tehdy to pro tehdejší autory bylo prostě normální. A taky mi přijde, že v dřívějších dobách ti autoři také často víc dbali na to, aby své čtenáře kultivovali nejen svým obsahem, ale i tím jazykem - což mi dneska trochu chybí. Tak by možná stálo za zamyšlení, jestli to dětem nedávat číst trochu později, aby na tu jazykovou složku byly trochu vyzrálejší - a před samotným čtením jim o tom starším jazyce tak trochu něco říct, aby je to pak přitom čtení úplně neodradilo.

Tohle jsem četla kdysi dávno ve škole, ale už jsem si to moc nevybavovala. Tak jsem se rozhodla si to připomenout - sáhla jsem tedy po audioknize.
Chápu, že leckoho by od této literatury mohl odradit zastaralý jazyk, ale mně to problémy nedělalo, naopak se mi to vlastně svým způsobem líbilo. Co se mi u Arbese vždycky líbilo, bylo to, jak umí dobře navodit atmosféru vnitřního šílenství, tak trochu chaosu. Temnou, nepříjemnou, mrazivou. Aby pak do toho vnesl závan reality a logického myšlení - je pak na čtenáři, aby se rozhodl, kde je ta hranice mezi naším světem a fantazií. Arbes byl v tomhle mistr.

K Fantasmě jsem se dostala vlastně náhodou díky ČBDB, kde byla kniha vybrána do čtenářského klubu. Zaujala mne anotace, tak jsem to zkusila - jako audioknihu.
A musím říct, že to bylo vlastně zábavné čtení, respektive poslech. Jednak výběr narátorky Jitky Ježkové mne potěšil, mám ji moc ráda a audioknihy v jejím podání se mi velmi dobře poslouchají. Co se týká příběhu samotného, tak v některých ohledech to nepřináší nic nového, co bychom neviděli jinde - dostat se do "hry", kde člověk musí postupovat jednotlivými koly a doufat, že se dostane na konec - to už jsme mohli vidět v jiných příbězích. Tady je to akorát zabalené do temnoty, v níž potkáváme duchy, démony a podobná stvoření. A ty hry mohou být celkem krvavé a bolestivé.
Tím, že je to označené jako romantika, člověk čeká, že se tam nějaká romantická linka dřív nebo později objeví. Přiznám se, že jsem tu chemii mezi těmi dvěma lidmi úplně necítila. Navíc musím říct, že mi to pojetí té romantické linky přišlo spíš jako regulérní porno, spíš než že by to byla kdoví jaká romantika. Sexuální scény mne nepohoršují, o to vůbec nejde, ale na mne mělo tohle do romantiky prostě daleko. :-D
Jinak je to celkem svižná jízda, která byla zábavná a dobře se poslouchala. Hodnocení dávám průměrné - řekněme si na rovinu, že to není žádná velká literatura. Osobně mi to nepřineslo nic nového nebo závratného, co by ve mně něco zanechalo. Spíš jsem to vnímala jako takovou odpočinkovou záležitost - byť je pravda, že byla místy docela krvavá a bolestivá. Ale rozumíme si...
Co jsem koukala, je to první díl ze série, ale tím, jak to bylo ukončené, se to dá brát i jako samostatný uzavřený příběh, na který nepotřebujete nutně ničím navazovat...

Tuto knihu mi přinesl Ježíšek, a jelikož autorova předchozí kniha Srpny se mi líbila, pustila jsem se do čtení Medúz velice brzo.
Kniha je silná v tom, jak intenzivně popisuje frustraci a zoufalství hlavní hrdinky z toho, jak omezený život musí žít. A do toho je její životní příběh protkaný toxickým přátelstvím a temnotou, která z toho může vyplývat.
Trochu mi tu hutnou atmosféru, která se mi tu tak líbila, nabourávaly scény, kdy naše hrdinka bojuje se zdravotnickým systémem, což celý ten příběh vracelo drsně na zem do reality. Proto také dávám oproti Srpnům "jen" čtyři hvězdy. Jinak mne ta hutná atmosféra uměla dobře vtáhnout do sebe a podprahově na mne působit a hrát si se mnou. Jazykově to bylo krásné, četlo se mi to dobře, děkuji panu autorovi za to.
Pokud by od J. Stanjury ještě někdy něco vyšlo, ráda se do toho opět pustím. Protože pan autor prostě umí!

Jelikož jsem se rozhodla, že si v roce 2026 budu vedle angličtiny víc procvičovat své "další" jazyky , rozhodla jsem se začít něčím snadným - knihou, kterou znám z dětství, je obsahem milá a hlavně jednoduchá. Tak jsem sáhla po Dášeňce, a to konkrétně v německém překladu v audio formátu.
Ačkoliv jsem nerozuměla úplně každému slovu, i tak jsem si to užila - jakmile to máte načtené v rodném jazyce, ono to postupně začne naskakovat a pochopíte děj z kontextu. Líbil se mi vypravěč Valtr Taub, který to načetl s neuvěřitelným nadšením a zápalem. Příběh sám o sobě je pořád moc milý a pohladí po duši, i po těch letech. A ten německý překlad tomu nic neubral. Člověk to i takto rád poslouchá, jak velí hlas přírody malinkatému štěňátku, jak býti opravdovým psem. Je to kniha, u které se člověk nemůže mračit a mít špatnou náladu.
Pokud máte aspoň trochu nějaký základ v němčině a chtěli byste zkusit si něco poslechnout, tohle by mohla být fajn volba.

Tohle je kniha, kterou jsem za život četla už víckrát a vracet se asi ještě budu. Nyní jsem to četla ve skvělém překladu Rudolfa Kuthana. Četlo se to velice dobře a i přes tu dlouho časovou propast, kdy bajky poprvé vznikly, naší současností to má i dnešnímu čtenáři pořád co říct - je-li ochoten se nad kratičkými příběhy zastavit, přemýšlet a hledat v nich moudro a poučení.

Tento příběh jsem před řadou měsíců viděla na prknech Divadla na Vinohradech a uhranulo mne to na první pohled. Takže když se mi dostala do rukou i kniha, věděla jsem, že si to budu dřív nebo později chtít přečíst.
V tuhle chvíli hodnotím "jen" 4 hvězdami, ale nevylučuju, že to časem zvednu na 5 hvězd. Tato kniha v sobě ukrývá příběh, který zpočátku působí poněkud nenápadně, ale mezi řádky se ukrývá intenzivní a skutečně silné drama o potlačované bolesti vyvěrající z omezení vlastní svobody a uzurpování. Což samo o sobě nemůže snad nikdy dopadnout růžově. Ta bolest a její intenzita tu je ale ve výsledku citelná nejen na straně omezovaných, ale i na straně toho, kdo omezuje a utahuje opasky druhým.
Atmosféra sama o sobě je hodně hutná, neveselá a ponurá. S přibývajícími stránkami se tato atmosféra ještě zesilňuje a vy tak nějak tušíte, že to musí vyústit do nějakého dramatu, ze kterého nebude cesty zpět. A vy s tím nemůžete nic dělat, i když byste rádi.
Důvod, proč nedávám plný počet hvězd, ale proč bych to mohla časem změnit, je ten, že na mne tíha toho konce zatím úplně nedolehla a nezasáhla tolik - myslím ale, že na to akorát potřebuju víc času to všechno vstřebat a nasát víc do sebe, abych to mohla naplno ohodnotit, jak si to tahle kniha podle mne zaslouží. Každopádně rozhodně mohu za sebe doporučit. Tohle je skvělý. Ale rozhodně nečekejte žádné veselé čtení, protože to vám tahle kniha skutečně nedá.

Prošla jsem si další svazek ze "série" fotek z dob císaře pána - tentokrát na téma lázeňství. Pan autor nás v této publikaci bere napříč naším územím a prostřednictvím dobových fotek nám ukazuje, jak to vypadalo před nějakými cca 100 lety v našich více či méně známých lázních - od Karlových Varů, Mariánských a Františkových Lázních, přes Poděbrady a Luhačovice, až po Janské Lázně či Chuchli.
Je to velmi zajímavý exkurz především do lázeňské architektury a tehdejší "lázeňské společnosti", která tato místa navštěvovala. Knihu opět tvoří především fotografie, které jsou nicméně doplněné o zajímavé texty a popisky, kdy se člověk zase dozví něco nového - aspoň pro mne to tak platilo.
Už jsem z toho stihla i načerpat inspiraci, kam bych mohla vyrazit na výlet. Pro milovníky historie a dobových fotografií je tato publikace, potažmo celá "císařská série" jako dělaná. Moc doporučuji!

Konečně se mi podařilo dostat se na konec této knihy. O Vojtěchu Zamarovském jsem vždy slyšela jen pochvalné řeči - jak umí lidem skvěle přiblížit starověký svět tak, aby i čtenář - laik pochopil a udělal si obrázek. Vždycky jsem ho vnímala jako takovou autoritu ve svém oboru. A tato kniha to rozhodně nezměnila, ba naopak.
Jejich veličenstva pyramidy jsou knihou zevrubně popisující svět pyramid objevených v Egyptě - a to skutečně podrobně a v kontextu staroegyptské kultury a historie jako takové, tak jak to pokrok ve vědeckém bádání v době vydání knihy panu autorovi jen umožňovalo.
Autor píše skutečně srozumitelně, vše umí dobře vysvětlit a zasadit do kontextu a je naprosto patrné, že studium starověku bylo jeho vášní, protože o egyptských pyramidách píše s láskou a obdivem. A přesto jsem měla dojem, že se opravdu snaží zachovat co největší faktickou přesnost. V této knize tak výborně kombinuje svůj studijní zápal s historickou přesností. Aspoň takový to na mne dělalo dojem, a to velmi intenzivní. Pravda, rozhodně nejsem egyptolog, takže faktickou správnost posoudit rozhodně neumím, ale vše je psané tak moc přesvědčivě a s takovou erudicí, že věřím v této knize úplně všemu. Ten rozhled, který tu pan autor nabízí, je neuvěřitelný a obdivuhodný.
Kniha je doplněna o fotografie a obrazové přílohy, které dobře dokreslují to, o čem pan autor povídá. Zajímavá mi přišla také poslední kapitola, v níž se V. Zamarovský věnuje i "pyramidologii" jakožto pavědě, jejíž zastánci a a průkopníci využívají svých povrchních znalostí o pyramidách a starověkém Egyptě k popsání velmi pochybných teorií o tom, jak pyramidy vznikly, k čemu slouží, kdo je postavil - bez toho, že by tito lidé měli nějaké hlubší znalosti... za všechny jmenuji třeba známého Ericha von Dänikena. Zamarovský zde vysvětluje, v čem jsou tyto teorie pochybné a proč nemohou obstát...
Tohle dílo je neuvěřitelně fascinující a pokud vás zajímá svět pyramid, chcete se něco dozvědět hlouběji, ale přesto přístupnou formou, toto je určitě dobrá volba.

Jak jsem se téhle sérii dlouho bránila, tak jsem nyní moc vděčná, že jsem se do ní pustila a dala jí šanci, protože tohle bylo skvělé počtení. A i když třeba ten třetí díl byl za mne lehce slabší než zbytek (slabších 5 hvězd), tenhle díl to zase dost dohnal.
Naposledy v této sérii se vracíme do ulic Neapole a pokračujeme ve stopách Lily a Eleny. Dovršujeme jejich událostmi nabité životy a také životy jejich blízkých, jejichž vztahy jsou neoddělitelně propojené. Tento díl je zase nabitý událostmi, že si čtenář ani nestačí odpočinout - jedna věc se odehraje, a jen co se to nějak ustálí, stane se něco dalšího. Tady se podle mne čtenář nemá moc šanci nudit. Aspoň teda já jsem to tak vnímala. Cítila jsem se do víru událostí neuvěřitelně vtažená, jako nějaký pozorovatel stojící opodál a nevěřícně zírající na to, co všechno je možné. Naše postavy tu toho ve svém životě zažívají tolik, že si až říkám, jak je to možné a jak je můj život vedle toho prázdný - bohužel, nebo bohudík?
Neuvěřitelně v tomto obdivuji autorku, že ty dějové linie uměla udržet tak, aby se jí to nerozpadlo. S tím množstvím postav a dějových zákrutů by bylo velmi snadné, aby se tahle série po dějové stránce rozpadla. Ale autorka to pevně držela v rukou a uměla to dotáhnout až do samého konce.
Je to neuvěřitelně čtivé - byla jsem ponořená do děje a přelouskala jsem to velmi rychle - měla jsem pořád potřebu číst dál a dál, tak moc mne autorka uměla svým textem pohltit. Naprosto chápu, proč tolik lidí téhle sérii propadlo, protože já jí propadla taky. Asi teda nemám úplně takové nutkání hned teď vyrazit do Neapole, ale ten hajp je z mého pohledu u této série pochopitelný. Za sebe celou sérii moc doporučujul

Stejně jako jiné knihy z této "série" i Krkonoše za císaře pána nabízí zajímavou podívanou z doby před cca 100 lety - konkrétně do Krkonoš. Dobové fotografie nám ukazují panoramata, různá obydlí a tváře lidí, ať už usedlíků či turistů, kteří se do Krkonoš vydali na výlet. Celkově je to pak doplněno o zajímavé informace o rozvoji turistiky, o životě v horách a či o lidech, kteří se zasloužili o rozvoj a šíření fotek z této krásné oblasti.
Fotky samotné pak nabízí úchvatnou podívanou a čtenáře přimějí obdivovat naši krásnou přírodu. Jak osobně nejsem moc "horský typ", co by pravidelně do hor jezdil, tady mne to uchvátilo a donutilo nad tím hodně uvažovat, vyjet si takhle v létě na nějakou túru a obdivovat přírodní krásy naší země.
Pokud máte rádi přírodu a dobové fotografie, které vám ukazují nějakou část historie, tohle by vás mohlo bavit. Za sebe doporučuju. Tuhle fotografickou "sérii" z dob za císaře pána od Pavla Scheuflera mám moc ráda.