sgjoli
komentáře u částí děl
Posloucháno v audiopodobě jako samostatně vydaná povídka. A bavilo mne to hodně. Irene Adlerová je ikonická a jako postava mne nesmírně baví. Sherlock, který se o ženy takřka nezajímá, je zde velmi zaujat, a že zrovna on si jako odměnu za své detektivní služby vybere podobiznu Irene Adlerové, to už je co říct. Byť se jedná pouze o povídku, je tu skvěle naznačen souboj "velkých myslí" nebo "velkých osobností", byť teda jen na pozadí. A teda musím říct, že přítomnost českého krále v této povídce mne vysloveně pobavila.
Povídku jsem poslouchala v audio verzi jako samostatně vydanou povídku. Jedná se o povídku s lehce vánočním nádechem, což během adventu může být fajn zpestření, pokud si to dáte. Baví mne, jak dokáže Holmes vyluštit případ či alespoň postoupit v případu zdánlivě z ničeho a ještě rošťácky zlobí Watsona stylem "podívejte se na tento předmět - znáte mé metody, co z toho lze vyčíst?". Byť mne to třeba nevtáhlo tolik, jako jiné holmesovské povídky, je to i tak prostě zábavné čtení. Doyle ty krátké formáty prostě umí.
Poslouchala jsem v audioknižní podobě jako samostatně vydanou povídku. Je zábavné, hodně svižné, napínavé, trochu tajemné a hrozně mne to bavilo poslouchat. Zápletka není nijak komplikovaná - přeci jen to je pouze povídka. Ale i tak se Doyle uměl skvěle vyřádit i na tak malém prostoru, což mne prostě u Doyla nesmírně baví. Autor tu kombinuje částečně dostihové prostředí a také tajemné prostředí panství, jehož jeden obyvatel provádí dost podivné věci, které povídce dodávají určitou temnou atmosféru. A když do toho přidáte omšelou rodinnou hrobku, jako by to byl skoro až námět na horor. Do hororového žánru se tu samozřejmě nejde, ale ta tajuplnost tomu prostě dodává zajímavý nádech.