SBH komentáře u knih

O tomto díle se na knize ksichtů rozhořela diskuse zhruba v tomto smyslu: řekněte už někdo té Rowlingové, aby začala škrtat. A to významně.
Už to vysílalo určité signály. Potom mě taky zarážela skutečnost, že musím nějak často dobíjet čtečku – normálně to stačí, když dočtu knihu, ovšem tentokrát jsem ji musela strčit do zásuvky zhruba třikrát v průběhu hltání duchovní potravy.
Ovšem nic jiného mě netrápilo, bez ohledu na monstrózní délku se to totiž četlo samo. Stručně řečeno: Rowlingová UMÍ psát a basta. Z celé skoro tisíci stránkové knihy bych nevyškrtla ani slůvko. Ano, hodně textu, ale žádná vata. Takže víte co? Jděte si gumovat řádky v Cizince.
Jak je obvyklé u skvělých knih, sotva jsem dočetla, začalo se mi stýskat po postavách. Všechny na stránkách žily a dýchaly, vedly svižné dialogy, sem tam vtípek, co si člověk může víc přát? Mezi Robin a Cormem to jiskří, ale tentokrát jsem si začala přát, aby uhráli to přátelství, protože gejzíry romantických citů mi k nim nesedí. I když – kam jinam to může dospět?
Pak příběh. Teda páni, vymyšlené to bylo ohromně, složité jak rádio, až jsem se nakonec v množství postav a dějových kliček ztrácela, jenže ono by to ani jinak nešlo. A závěrečné odhalení bylo prostě úžasné. Taky dávám palec nahoru za to, že mě autorka ušetřila závěrečného souboje a nervydrásajících scén.
Rozhodně mě neláká přečíst si Královnu víl, ale úvodní citáty u kapitol byly poetické i trefné zároveň, lahůdka.
Takže takto – nad stránkami jsem pochopila, že opravdu dobrá kniha obsahuje všechny nutné složky – dobrodružství, tajemství, emoce a lásku, záblesky moudra i úderné vtípky – ve vyrovnané kombinaci. K tomu přidejte skvěle vypracované charaktery a opravdu chytře vystavěný příběh a máme skvost.
Plný počet a rozhodně doporučuji.

23 18.10.2022

Atticus Finch je nejbáječnějším literárním hrdinou všech dob. Amen.
Všichni říkají, že je tato kniha krásná, a to mě dost děsilo. Protože podle obecného mínění je krásné jenom to, co je tragické, smutné a nešťastné. Příběhy veselé a optimistické jsou (podle tohoto názoru) úpadkové a povrchní.
Nemohla jsem se mýlit víc, upozorňuji v tomto případě. Nad scénou divadelního vystoupení hlavní hrdinky v roli šunky jsem plakala, smíchy pochopitelně. A potvrzuji, že kniha je prostě krásná, plná lásky a humanismu a naděje a i toho ostouzeného veselí.
Na pět hvězd bych viděla samotný příběh, silný a moudrý. Což ovšem zdaleka nebyl jediný klad díla. Autorka především dokonale vykreslila postavy. Jediné, s čím nemůžu souhlasit, že soudní proces vyvolal v městečku nečekané vášně. Naopak, tyto vášně se daly čekat a přelévaly se přes obyvatelstvo neustále, jinak by vlastně k dané situaci ani nedošlo.
Knihu jsem měla půjčenou od kamarádky, ale musím si ji koupit. Rozhodně jsem ji nedržela v ruce naposledy.

20 25.03.2021

Poklad světové literatury, který mě spolehlivě rozesměje, obzvlášť příhoda o Harrisovi a zapečeném hovězím. Viktoriánský román spojující brilantní humor, poetické popisy a suchopárné poučování vznikl jako série článků do časopisu o cestování po horním toku Temže. Proto nemá kniha žádný děj a autor zdánlivě "odbíhá od tématu". Knihu jsem četla už mockrát a jak jsem zjistila, pro pochopení humoru je velmi důležitý překlad, čímž vzdávám dík panu J. Z. Novákovi.
Vřele doporučuji.

18 20.06.2020

Tak jo, jsem úchyl. Mně se to prostě líbilo. Ale fakticky moc. A asi mě kniha zachránila od skoku pod metro. Vypnula jsem mozek a tento exitus nebyl rušen žádnými do očí bijícími nesrovnalostmi. Zasmála jsem se často a nahlas. Hrdinové byli maximálně sympatičtí. No, skutečnému páru gayů se podobali asi jako kočárek pro panenky kosmické raketě, ale o co jde? Hrdinové romantických knih takoví bývají zákonitě. Bylo to sladké a romantické a zábavné a... Tyhle tři úplně stačí.

16 18.11.2019

Legendární a především klasická detektivka. Postava bratra Cadfaela je pro mě zářícím skvostem mezi literárními hrdiny. Způsob vyšetřování, kdy trpělivě shromažďuje stopy, dedukuje motiv činu a způsob provedení, odkazuje na mistry žánru (Doyle, Christie), k nimž se Petersová směle řadí. Ale její knihy mají něco navíc. Perfektní psychologii postav, romantickou vedlejší linku a hlavně naprosto úchvatné popisy krajiny či osob, básnický jazyk a hluboké myšlenky jdoucí až na dřeň. Není jich mnoho, o to jsou údernější.
Zároveň chci vyzdvihnout obálku, která evokuje závěrečnou dramatickou scénu v kapli, zaujme na první pohled, dýchá gotikou a zároveň vystihuje moderní pojetí Cadfaelova uvažování, byť to byl středověký benediktinský mnich.
Dokonalá kniha, doporučuji.

16 12.05.2019

Asi bych o své vůli po notoricky známém příběhu vůbec nesáhla, do cesty mi knihu postavil osud (neodbytná Holmesova fanynka). A jak dobře udělal!
Stejně jako označení bestseller, není označení „klasika“ zárukou vůbec ničeho. Ovšem v tomto případě jsem si četbu naprosto užívala, nejspíš také zásluhou překladu R. Podaného. Děkuji nastotisíckrát. Svižné zábavné vyprávění plné vtipu, sympatických postav, úchvatných popisů krajiny, typického Holmesova vyšetřování.
Jediným záporem bylo, že celou zápletku znám z mnoha filmových zpracování a tentokrát jsem si dokonce pamatovala, kdo je vrah. Prvek napětí tím byl poněkud devalvován. Ovšem atmosféra na jedničku, bezútěšnost vřesoviště mi zalézala pod kůži. Šarmantní sir Henry Baskerville měl pro mě pochopitelně tvář Martina Shawa, s tím nelze hnout. Taky jsem přemýšlela, proč je mi mnohem sympatičtější Poirot než Holmes (zatím nevyřešeno), ale spisovatel je za mě lepší Doyle než Christie.
Za čtyři a vřele doporučuji.

15 09.02.2022

Mračny cigaretového kouře jsem se prokašlala až na poslední stránku. Jednoznačně nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla. Příběh o ničem. Téma by vydalo na pár moudrých myšlenek, ani sladkobolná romance by neurazila. Ovšem na podobný nesmysl je zcela jistě škoda papíru. Postavy ploché a nedůvěryhodné. Hlavní hrdinka není schopna si sama nahodit pojistky, zato lusknutím prstů se odstěhuje do zahraničí přes půl Evropy. Na Edwarda je vyloženě hrubá, provokativní, dokonce jej kope jehlovými podpatky (cože?!?!), o odstavec níže padá strachy do bláta, když na ni E. promluví. Ostatní hrdinové vykazují tytéž parametry.
Takže řečeno se Saturninem a dědečkem - jenom ten proužek věčného cigaretového kouře je uvěřitelný (a odporný). Mimochodem za krásný přebal a název bych dala dvě hvězdičky mínus kvůli klamavé reklamě.

Tato hard core verze Angeliky de Sancé de Monteloup mě nedokázala zaujmout. Druhou půli jsem už pouze prolistovala. Jedná se o první knihu, nad níž se mi skutečně fyzicky obrátil žaludek. A nedokážu si zodpovědět dvě otázky. Za prvé - o co v ní šlo? Kolik obludně krutého a krvavého psychického i fyzického týrání snese Jamie? Nebo se jednalo ryze o popis nečekaně zaostalého Skotska v druhé půli osmnáctého století (kdy v Praze Mozart skládal Dona Giovanniho)? Dějové směřování a smysl textu nenalezen. A druhý problém - skok do minulosti v megalitické stavbě byl jediným prvkem fantasy v celé knize. Kontrast s moderní dobou by bylo rozhodně možné zdůraznit víc. Například mi přišlo opravdu podivné, jak snadno se hrdinka smířila s nízkou úrovní hygieny. Nechyběl jí kartáček na zuby, šampón, ani denní koupel. Na samostatnou zdravotnici z druhé světové války (pravá kolébka emancipace) se překvapivě snadno podřídila testosteronovému komandování neurvalých horalů. Za mě nic moc.

14 31.01.2017

(SPOILER) Aneb kniha o tom, jak Cormoran a Robin přes veškeré úsilí tento případ vlastně nevyřešili.
Ale pěkně postupně. Nebudu popírat, že jsem regulérní závislačka a další díl Strikeových případů si nemůžu nechat ujít. A opět maximální spokojenost. Přesně tak si představuju dokonalý, komplexní román. Už nebudu do nebe vychvalovat absolutní řemeslné mistrovství autorky, od stavby příběhu přes postavy, jejich charakter a vývoj, dialogy, zápletky i pointy až po obyčejnou syntax, vše v luxusní kvalitě. Holt na to spoléhám.
Dokonce se ani nemůžu připojit ke stížnostem na pasáže twitterových komentářů. Nejen že se mi četly bez obtíží, a to jsem se zmenšení písma ve čtečce oprávněně obávala (naštěstí k ničemu takovému nedošlo), ale především skvěle doladily atmosféru a zvyšovaly napětí. Po dočtení mám tisíc chutí si některé pasáže projít znovu jen pro to těžké mrazení, jak vlastně pachatel se všemi manipuloval.
Po celou dobu mi běželo hlavou, že sláva vůbec není zadarmo, a děkuji všem dobrým silám, že to s autorkou nedopadlo jako s nebohou Edie. Jako obvykle jsem si pošmákla na skvěle vykreslených charakterech od úplných psychopatů (mým antifavoritem byl Nils) přes různé zvláštní týpky (například Zoe) až po vyložené hrdiny (Pat). S tím souvisí tísnivé úvahy na téma závisti, chamtivosti a bezohlednosti, zároveň i třeba o umělecké svobodě nebo hodnotovém žebříčku. Detektivka je to brilantní, ovšem zároveň nijak plytká či bezduchá.
Tipů na pachatele jsem měla zhruba stejně tolik jako dvojice vyšetřovatelů, a ono nebylo divu, protože v Drekově hře nebyl nikdo normální. Líbilo se mi, jak agentura spolupracovala s policií a že nebyl inspektor Murphy zobrazen jako ubohá karikatura, naopak jako spolupracující, chytrý a akční parťák. Ovšem vracím se k úvodní poznámce. Kdyby totiž nakonec pachateli neruply nervy, honí ho Cormoran a Robin dodnes.
Úvahu na téma škodlivosti sociálních sítí vynechám, sama se jim vyhýbám jak čert kříži a nejspíš činím dobře.
Kniha je to dlouhá, nicméně neškrtla bych ani řádek. Trefné popisy čtenáře dokonale vtáhly do prostředí, neměla jsem pocit vaty či zbytečnosti. Co bych ale autorce vzkázala: poslyšte, to, jak kolem sebe Cormoran a Robin krouží, je celkem logické a nosné, ale už by měli oba dostat rozum. Pokud i v dalším díle si každý najde nějakou bokovku, aby zároveň vzájemně usychali žárlivostí, to už je obehraná písnička. Tuto linii by chtělo posunout, byť by už nadále nepřinášela tolik napětí.
Vřele doporučuji a těším se na další kousek.

13 11.03.2024

(SPOILER) Pěkná, stylová a náladová obálka společně se zajímavou anotací mě nalákaly ke čtení. Dostala jsem klasickou detektivku střihem připomínající případy Sherlocka Holmese. Upřímně, on sympatický Leopold jako kdyby slavnému detektivovi z oka vypadl, stejně přemoudřelý, vtipný, vzdělaný a arogantní. Miluju ho.
Zbytek postav vykazuje stejnou životaschopnost. Plejádu pitoreskních charakterů samozřejmě vede hrobník, až jsem si zpočátku zoufala, že je do případu zapojen málo. Ale vše probíhalo, jak mělo, a závěr splnil má očekávání (teda kromě toho, že byl dopaden pachatel).
Zdejší stížnosti na překombinovaný děj a nedůvěryhodnost případu dost dobře nechápu. Jo, vyšetřování bylo komplikované, ale nikde mi nic neskřípalo, vyřešení problému s černým bálem bylo více než uvěřitelné. Pachatele vražd jsem taky tipla dřív než Leo, na druhou stranu jsem těch podezřelých vystřídala podstatně víc než on.
Asi druhou nejlepší věcí na knize (hned po postavách) byla ta ukoptěná dušičková atmosféra. Úryvky z hrobníkovy knihy byly zajímavé a dodaly příběhu šmrnc. Snad díky tomu, že se jednalo o skutečné přepisy historických textů, nepřipadaly mi odporné ani vzbuzující hnus pro efekt.
Určitě půjdu do druhého dílu a poohlédnu se i po dalších knihách autora.
Ovšem jednu, v souladu s atmosférou knihy dosti bizarní závadu musím zmínit. Tištěná kniha měla tak pevnou vazbu, že vlastně vůbec nešla otevřít a ke stránkám jsem se dostala jen usilovným vzpíráním proti hmotě. V důsledku to bylo hodně únavné.

13 03.04.2023

(SPOILER) Klasický román sci-fi, můj (kdysi dávno) oblíbený spisovatel, ovšem dojmy spíše rozpačité. Teprve doslov mi otevřel oči a čestně přiznám, že ty sexuální deviace jsem nepostřehla. Na mě celé prostředí působilo spíš klaustrofobicky a bezútěšně.
Unikal mi smysl celého výzkumu, nějaké nadšení či zájem o zkoumaný předmět, nic. Nepřipadalo mi, že by dotyční na stanici vůbec něco dělali. Kris se probíral knihovnou, aby čtenáři sdělil všechny úchvatné podrobnosti o tajuplném oceánu, ale jeho vlastní práci jsem nepostřehla. A to pominu drobné detaily, jako způsob zajišťování vzduchu ve stanici, zásoby potravy, energie či třeba neomezené množství raket, které vystřelovali na oběžnou dráhu. Člověk je holt zpovykaný výrovkami (tedy Marťanem a Spasitelem) a potřebuje tyto okolnosti lépe ukotvit.
Tajuplní společníci byli děsiví, i když vlastně v knize vystupoval všeho všudy jeden. Pak tedy ještě podivná černoška, která se mihne na počátku, ale zbylí výzkumníci o svých Nemesis jen mlžili. Ti dva v příběhu vůbec působili spíš jako kulisa, o nějakých propracovaných charakterech nemůže být řeči.
Ústřední dvojice se utápí v duševním utrpení, ale nějakou lásku jsem jí nevěřila ani omylem. Emoce ve mně text nevyvolal. Čímž se plynule dostávám k největšímu trápení, a tím byl autorův styl. Nadmíra afektovanosti a patosu, zkratkovité vyprávění (a do toho naopak rozvláčné popisy výzkumu), a hlavně nedořečené věty a dialogy, kde si všichni účastníci (včetně čtenáře) museli devadesát procent informací domyslet. Na to už jsem opravdu líná.
Skláním se před autorovou fantazií a hloubkou myšlenek, ale té tajnosnubnosti by potřebovalo ubrat.

13 23.03.2023

(SPOILER) Detektivka jak ze staré školy, která mi připomíná případy Sherlocka Holmese.
Asi největším kladem románu jsou postavy. Jsou barvité, dýchající, Lea zbožňuju, Julie je sympaťačka, Leovi parťáci z policie projevují všechny znaky skutečných osob, na jednu stranu by si zasloužili pár facek, na tu druhou je člověk chápe. Augustin je svéráz, jemuž jsem nakloněna na stránkách knihy, ale v reálu, no, nevím, jak bych zvládala jeho zatuchlý odér.
Samozřejmě nesmím vynechat Augustinovy zápisky o pohřebních rituálech různých národů. Bylo to méně odpudivé než informace o mrtvolách v prvním díle, zato zajímavější a zábavnější. Rozhodně palec nahoru.
Spletitý případ se vine historickou Vídní, klopýtá přes roztroušené důkazy a nevěrohodné výpovědi svědků, umaže se při pátrání či potyčkách v kanálech. Člověk, jehož jsem podezírala nejúporněji, byl nakonec nevinný jak lilium, přeloženo rozuzlení bylo překvapivé. Asi teda víc pro Lea než pro mě, ale i já jsem tajila dech.
Komplikace s falešným obviněním černošského náčelníka mi už přišla jako zbytečná klička, snaha prokázat pokrokovost hrdinů navzdory rigidní době a prostředí. Ukázalo se, že má své opodstatnění, ale přece jenom tuto odbočku bych zjednodušila.
Nesmím vynechat pěknou obálku, přiměřeně tajuplnou a náladovou.
Bohužel mám však i výtky, které se jako obvykle týkají práce nakladatelství. Takovou spoustu pravopisných či syntaktických chyb na stránku si román opravdu nezasloužil. Takže vřele doporučuji, ovšem za pekelně odfláknuté korektury strhávám jednu hvězdu. Omlouvám se, Herr Pötzsch.

12 11.10.2023

„Nemyslím, že na Koralinu někdo může být moc starý.“
Souhlasím, ale sama bych si ji nepřečetla, kdybych ji nekoupila vnučce k narozeninám. A jsem moc ráda, že jsem to udělala.
Gaiman nezklame, zatím se mi nepodařilo od něj přečíst slabší kousek. I tento kratinký a dětem určený příběh má všechny nutné ingredience – tajemno, nespoutanou fantazii, skvělé postavy, špetku humoru a polévkovou lžíci moudrosti.
Je to příběh o odvaze, o fantazii – přiznávám, že i ve svém pokročilém věku bych dveřmi vedoucími do zdi prošla do tajuplného světa, příběh o důležitosti vědomí si vlastní identity a reálnosti vztahů s ostatními lidmi, ale především o lásce. Nad scénou s vosím hnízdem mě přemohlo dojetí (nic nevydržím).
Taky oceňuji stručnost vyprávění. Desetiletá holčička by rozhodně neřešila nějakou nesmrtelnost chrousta, nepitvala se ve svých pocitech a nedumala nad tím, jak působí na své okolí. Rozhodně palec nahoru. A další za fakt, že byla hlavní hrdinka chytrá. Odvážná taky, ale důvtip je podle mého vzácnější.
Lahůdka na dva večery, k níž se určitě budu opakovaně vracet. Doporučuji, ačkoli to asi není čtení pro každého.

12 20.02.2022

(SPOILER) Zaujala mě možná trošku kýčovitá, nicméně krásná obálka. Vsadila jsem na anotaci a knihu si koupila. Načež dlouho ležela mimo oblast mého zájmu, bála jsem se, že bude smutná. A pak ji jednou otevřela.
Chytila mě hned první stránka a já nosila čtečku pořád s sebou a otevírala ji při každé příležitosti. Ano, osudy obou hrdinů a vlastně i ten Revův byly mimořádně bolestné. Ovšem příběh se zaměřil na to, jak se jeden každý hrabou z temných propastí ven, takže nad vším zoufalstvím vítězily naděje, přátelství a sounáležitost.
Četlo se mi to hezky, nezaregistrovala jsem žádné kiksy v překladu či českém pravopisu a stylistice, takže musím pochválit i práci nakladatelství. Čtivé, dobře propracované charaktery, přirozené dialogy, uvěřitelný příběh. Zkrátka samé plusy. Dalším pozitivem byla absence klišé, která se přímo nabízela. Celou dobu jsem čekala, jak Juliet zareaguje na Declanovu neupřímnost. Taky jsem čekala nějakou závěrečnou tragédii, která by mě řádně otrávila. Řešení zapletených identit proběhlo přirozeně a bez afektu, další palce nahoru. Jo, k tragédii nakonec došlo, ale autorka si nemusela pomáhat žádnými lacinými triky, naopak vykreslila tím lépe charaktery postav, které do té doby zůstávaly v pozadí.
Jedinou nedůležitou připomínku mám k řešení vztahu mezi Declanem a jeho matkou. Tu považuju za nejhorší záporačku díla (i když o tuto pozici byla v závěru docela tlačenice) a hromadné odpouštění a objímačky (dlužno dodat zcela v americkém duchu) mi připadaly křečovité a neupřímné. Ale to bylo jediné a jak říkám, nepodstatné mínus.
Celkové shrnutí – příběh mi rozzářil slunce v duši, určitě se k němu vrátím a knihu vřele doporučuji.

12 16.12.2021

Komisař Dupin patří k mým oblíbencům, stejně jako tento způsob detektivek. A vůbec nevadí, že kniha chvílemi působí jako průvodce po krásách Bretaně. Beru se vším všudy. Skládání střípků případu dohromady, aby vznikl výsledný obraz, a zároveň popis běžného života policisty, který si ovšem bez své práce vlastně neumí představit ani den.
Na této knize obzvlášť oceňuji, že všechny stopy, vedoucí k řešení, dostal čtenář souběžně s komisařem a bylo jen na jeho šedých buňkách mozkových, zda Dupina trumfne. To nebývá úplně běžné. A musím přiznat, že i konkurenční komisař s nevyslovitelným jménem si nakonec získal mé sympatie, i když pochopitelně na Dupina nemá.
A k tomu Bretaň – úplně cítím její chuť a vidím ty barvy.

12 23.02.2021

Klasické sci-fi. Míněno dokonalé. Překvapivá zápletka - rozhodně na rok vzniku. Překvapivě nadčasová. Spousta hlubokých myšlenek a zároveň vtipu. Hlavní hrdina byl kapku schématický, což ovšem jenom podtrhovalo nejednoznačnost zbývajících postav. Dialogy, kdy každý účastník obhajoval svou vizi, jsem si vyloženě užívala. Ne, akce tam moc není, rozhodně podle dnešních měřítek. Ale mrazivé momenty, ty ano - úplný začátek a potom dramatický závěr. Ale hlavní hrdina je na vině, že mě kniha prostě za srdce nevzala.

12 14.03.2020

Na tuto knihu jsem narazila náhodou a díky Bohu za ni! Vize konce světa typická pro Pratchetta (Gaimana zas tak dobře neznám) opět nezklamala. Anděl s ďáblem v těle a démon s laskavým srdcem bojují o záchranu Země, do všeho se pletou lidé se svou svobodnou vůlí a totální závislostí na proroctvích a osudových prognózách. Hluboké filozofické myšlenky jsou zabaleny do lesklého papíru vtipných hlášek, takže knihu opět nedoporučuji číst v hromadné dopravě či v čekárně u zubaře. Obvyklé potíže - příliš mnoho dějových linií, komplikovaný a křečovitý závěr a nejasné vyznění dramatického nástupu Antikristova otce (?!?) věrný čtenář snadno skousne, možná dokonce očekává. Vtip, moudrost, láska. Navrhuji na povinnou četbu.
P.S. Miluju Queen, ale přehrávač, který jakoukoli hudbu mění na Mercuryho zpěv, bych rozšlapala.

12 24.10.2016

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Smála jsem se a plakala a počítala a koumala, co se stane s vydechovaným kyslíkem. I největší padouch díla se dal obyčejně pochopit, zbytek postav nezbylo než milovat. Hrdina snad musel být původem Čech soudě dle smyslu pro humor, důvtipu, zdravého selského rozumu a zručnosti. Definice humanismu a hrdost, že patřím k lidstvu, jsou pouze drahokamy na vršku pokladu.

12 11.04.2016

(SPOILER) Po knize V zajetí zimy se jedná o další skvělou záležitost. Podle prvních odstavců (a taky anotace) jsem čekala retelling Krásky a zvířete, ale příběh kličkoval a uhnul úplně jinam. Jednalo se o originální, chytré vyprávění, které mě mnohokrát překvapilo a moc se mi líbilo.
Obálka mi bohužel nepřijde moc šťastná, vlastně se k obsahu ani moc nehodí. Hvozd sice obsahoval temné zlo, ale byl zelený a zlo spíše shnilé a nakažlivé než vyloženě černé.
Tím ale veškeré výhrady končí. Postavy? Lahůdka. Popudlivý, přezíravý Drak, milovník krásy, ale zároveň mocný čaroděj s velkou dávkou zdravého selského rozumu. Agnieszka silná ženská hrdinka, která nevyvádí a nedělá žádné scény, přesto si dokáže v důležitých záležitostech prosadit svou (a hlavně přesvědčit Draka o svých schopnostech). Přiznám se, že v případě Kasii jsem čekala zradu. Všichni měli barvy a charaktery od krále až po malé vesnické děti.
Krásný bohatý jazyk včetně malebných popisů, které mne vtáhly do fantastické země (nějak jsem tam neviděla ani Polsko, ani Rusko, naštěstí), tudíž se sluší ocenit i překlad a redaktorskou práci nakladatelství. Sice Host, ale tentokrát se překonali.
Asi nejsilnější složkou pro mě byl děj. Nejdřív jsem nedokázala vymyslet, o co budou postavy usilovat, až se jejich cíl ukázal se syrovou otevřeností. Intriky na královském dvoře mě děsily snad ještě víc než sebevražedná výprava do Hvozdu. Bitva o věž byla epická a ničivá, mé srdce pacifisty při ní zaplakalo. Nakonec jsem se začala obávat, zda v příběhu nepůjde o hodně starověký strach lidstva z rozsáhlých a hlubokých lesů. Ne, jako v mnoha ohledech (například v případě použití očarovaného meče) mě i závěrečným vyústěním kniha překvapila.
Krásné, milé, chytré, jednoznačně plný počet bodů, vřele doporučuji.

11 26.02.2023

Pan Krejčík je muž všestranného nadání. Nejen skvělý herec a zpěvák, také zdatný kreslíř a mimo jiné zatraceně dobrý spisovatel. Když se rozdával talent, tenhle kluk si nebyl přidat třikrát, ne, on rovnou spadl do kádě.
Když jsem Nadělení otevřela, tohle všechno jsem nevěděla, poznání přišlo až časem. Text mě hned na první stránce zaháčkoval osobitým humorem. Legraci já ráda a tahle mi seděla. Takže jsem v tramvaji cestou do práce iritovala rozespalé spoluobčany smíchem. Za to rozhodně palec nahoru.
Pak mě uchvátil jazyk, bohatá slovní zásoba, neotřelé používání nespisovných výrazů (mým favoritem se stává džuzna, to jsem napsané viděla snad poprvé v životě a naprosto mě to uchvátilo). Autor rozhodně umí poskládat slova do vět a věty do smysluplných celků. Mnozí zavedení spisovatelé by mohli závidět.
Ač se nejedná o romantickou literaturu, láska na mě vykukovala z každého řádku. Bylo to silné, všeobjímající a velmi pozitivní. Nicméně nejsilnější devizou tohoto díla je čistá upřímnost. Autor popisuje věci tak, jak jsou, a dělá to báječně.
Nesmím vynechat výtvarnou stránku, citlivě vybrané fotografie a vtipně a umně zakomponované kresby, které knihu posouvají o několik příček výš na žebříku uměleckých skvostů.
To samo o sobě by stačilo na skvělé dílo. Autorovi se však podařil absolutní majstrštyk – napsat o reálných událostech čtivě a vypointovaně. To není vůbec snadná záležitost, klobouk dolů. Život nedbá na kauzalitu či zásady narativu, věrné záznamy skutečných událostí působí neuvěřitelně a ploše. S tím se pan Krejčík vypořádal naprosto exkluzivně. Reálné příhody sestavil a odvyprávěl tak, že jsem knihu nedokázala odložit a nad Dánskou dívkou jsem nedýchala napětím.
Plakala jsem smíchy, plakala jsem dojetím, revidovala jsem svůj odpor k činohře (zastávám názor, že do divadla jedině na operu). Jedinou věc musím autorovi vytknout. Kvůli jeho knize jsem musela (letos už poněkolikáté) přehodnotit žebříček nejoblíbenějších knih, šlaka.
Rozhodně, vřele doporučuji. Dala bych deset hvězdiček, kdyby to šlo.

11 27.11.2022