Hrobník

No já jsem se zase zamilovala. Katova dcera super a Heobník taky super

Po zdařilém a velmi dobře uchopeném skoro-biografickém
historickém románu "Kejklíř" a jeho méně vydařeném pokračování
"Mistr" se mi do rukou dostalo další historické dílko od *Olivera Pötzsche*. Literát tentokrát vsází na nejistou, lezavou a zakouřenou
atmosféru Vídně 19. století, ve značné míře zabředává do vývoje kriminalistiky, fotografování a přihazuje i lehce morbidně
laděné know-how z edice rozklad tělesných tkání a organismů s tím souvisejících.
*Hrobník* zkrátka vzbuzuje dojem svěžího a neotřelého vánku na poli
historických detektivek.

Již dobře známý model novátorského otloukánka v kolektivu plném břichatých a šedivějících konzerv je zde zhmotněn prostřednictvím mladého detektiva
Leopolda von Herzfeldta, který s sebou v brašně vláčí kromě výstavního fotoaparátu
i plno dalších inovací a chatrných vědeckých objevů. V kombinaci s mírnou skepsí vůči pověrám a legendám je jasné, že ho ke vroucnému přijetí kolektivem čeká dlouhá cesta.
Nicméně první případ je tu a tak musí jít počáteční nevraživost stranou a poohlédnout se po opoře a otevřených myslích v jiném kolektivu, ať je složen z čehokoliv,
třeba i z hrobníka a telefonistky žijící dvojím životem.

Dílo má potenciál si čtenáře získat především skrze zmíněné odbornější a poučnější stránky.
Autor bezesporu odvedl při vlastním výzkumu kus práce. Postavu neortodoxního, vzdělaného hrobníka si čtenář snadno oblíbí.
Vykreslování více či méně známých a tajemných lokací historické Vídně si rovněž zaslouží uznání.
Co bohužel pochválit nemohu je vlastní příběhová lajna a kriminální zápletka. Nezaujatý a laxní čtenář má potenciál vyhmátnout pachatele zhruba v polovině díla. Ten všímavý si dá dvě a dvě dohromady v kombinaci s různými klišé pravděpodobně ještě dříve. Vývoj a eskalace jednotlivých událostí rovněž není problém s trochou snahy správně odhadnout dopředu.

Celkový dojem -> *Čistý průměr*

Kriminální případ zasazený do Vídně 19.století s nádechem tajemna. Touto větou lze charakterizovat knížku, jež láká čtenáře již samotným přebalem (tedy alespoň co mě se týče).
Mám ráda historii i detektivky, čili pokud se oboje spojí v jedno, je to pro mě sázka na jistotu :) Sledujeme zpočátku dvě rozdílné zápletky, sérii vražd mladých dívek a pokus o ukradení těla z místního hřbitova...
Děj je svižný, má spád a musím říct, že i popisem prostředí hřbitova a úryvky z "Almanachu pro hrobníky" je knížka docela strašidelná. Ale o to víc i zajímavá :)
Určitě se vrhnu i na další díly, doporučuji :)

Kniha sa mi dostala do ruky len na odporucanie a musim povedat, ze bola naozaj super! Do posledneho dychu som ju hltala! Historicka detektivka - zaujimave ako niekedy pochovavali a ake vztahy panovali na pracovisku - policajt a hrobnik ... fakt super, odporucam! :-)

Za mě byl nejlepší sympatický a vzdělaný hrobník.

Mé první setkání s autorem jsem očekával s velkým nadšením, zvlášť kvůli historické detektivce. Postava Augustina je velmi sympatická a působí jako člověk na správném místě. O to větší škoda, že nedostal více prostoru. Samotný příběh není špatný, ale místy mi připadal poněkud překombinovaný a občas jsem se v ději ztrácel.

Leopold von Herzfeld přijíždí ze Štýrského Hradce do Vídně jako nový policejní komisař a hned narazí na případ zavražené mladé dívky. Ovšem jeho poněkud arogantní chování a inovativní postupy vzbudí nelibost jak mezi konzervativními kolegy tak nadřízenými. A proto dostává jiný méně zajímavý případ, ve kterém ovšem zjišťuje, že vše souvisí se vším a klubko problémů se musí začít rozmotávat od počátku. Ale vraždy přibývají a problémy s vyšetřováním i osobním životem nabývají větších rozměrů ... Na tuto knihu jsem narazil náhodou při čtení komentářů mých oblíbených čtenářů a musím říct, že jsem nešlápnul vedle. Krásně vykonstruovaný detektivní příběh, nádherně zachycená atmosféra Vídně konce 19. století, zajímavě rozpracované postavy, kdy hlavně hrobník Augustin Rothmayer mě hodně bavil. Věřím, že nezůstanu do budoucna jen u tohoto jednoho dílu

"takový kraj razovitý", bych to viděla :-D; starý bručoun hrobník je super, stejně tak jako Julia. až občas syrové... autor vykresluje vídeňany jako velmi specifické. až mě občas zarazilo, jak moc. ale chápu, že náš zkreslený pohled je prostě zkreslený.... některé myšlenky mě zaujaly, třeba: lidé nejsou srovnaní se smrtí, jak mohou být srovnaní se životem

04.03.2026

"Zabývám se mrtvými proto, abych jim vrátil důstojnost."

Neskonale mě bavila zrzka Julia, zelená víla, von Herzfeld i hrobník Augustin s Annou.
Vykreslení všech rázovitých postaviček vídeňské kriminálky stejně jako některých městských místopisů při nichž se mi vybavovala Vídeň dnes.

"Takže víte, že bez ostatních nic nedokážete, bez kolegů jste nikdo. Jak tady říkáme nýmand. Nestačí být chytrý, Hertzfelde, musíte taky vycházet s lidmi. Vražda není šachová partie, nehrajete proti vrahovi sám, potřebujete tým."

A samozřejmě excelentní Otakar Ťulda Brousek!
Těším se na další díl.

Skvělý a nechutný historický román :-)
U některých pasáží se mi převracel žaludek, no to ale ke smrti patří..
Četla jsem poslechem parádně namluvený Ot. Brouskem ml.

Nejzajímavější jsou začátky kapitol s úryvky z hrobníkova almanachu.
Ostatní je poměrně nápaditě propletené, ale časem se to posune směrem, který mě osobně v detektivkách spíš štve, včetně toho, že detektiv přijde s totální kravinou, která popírá i jeho předchozí terorie a každému musí být jasné, že tudy cesta nepovede.
Ale i tak je to poměrně dobrý kousek.

Krasne se cte a nevadi, ze je to trochu predvidatelne. Trochu Eyes Wide Shut, trochu From Hell, ale je to zabavne. Pustim se i do dalsich dilu urcite.

Starý podivínský hrobník na vídeňském ústředním hřbitově v roce 1893 a policejní inspektor Leopold von Herzfeld jako policista potřebují odborníka na vše, co souvisí se smrtí. Vyšetřují brutální vraždy vídeňských služek s vraženými kůly v těle a uřezanými hlavami a další osudy. V knize jsem postřehl ústřední moto. Kdo neporozumí smrti, nedokáže porozumět životu.
Určitě pět hvězd. Přesto, že se příběh odehrává po hřbitovech a popisuje možné pocity umírajících, není ponurý a jeho čtivost mne překvapila. Dobře napsané, už se těším na další díly. Určitě doporučuju.

Ticho, stíny a pach starého města...pomalý a temný příběh, který si mě získal svou atmosférou a tichem, co se rozprostírá mezi řádky a nechává prostor pro myšlenky.
Město dýchá svými stíny a smrt tu není šokem, ale přirozenou součástí života.

Augustinův almanach bych četla odshora dolů i odspoda nahoru s napětím a zvláštním klidem zároveň, protože příběh má velké kouzlo stejně jako staré hřbitovy, které mají své duše.

Historický příběh s krimi zápletkou, podobně jako v ,,Hříšných lidech města Pražského,, jsou tu podivné postavičky vyšetřovatelů a ještě podivnější pomocník a hrobník z Centrálního hřbitova a na straně zla celá paleta podivností. Kromě mistrně popsaného života ve Vídni na konci 19.stol, a prolínání moderních metod a novinek do vyšetřování, jinak docela jednoduchý příběh.

Historická detektivka, která mě chytla hned od začátku. Postavy mi byly sympaticke, hodne jsem si oblíbila postavu hrobníka Augustina, proto si určitě pořídím i další díly ze série. Na vraha jsem měla spadeno už před koncem knihy, ale určitě mě to neodradilo knížku dočíst. Hodně se mi líbil doslov, kde autor vše vysvětluje a upřesňuje co je fikce a co ne.

Dočteno do poloviny, zůstane u nedočtených. Začátek byl zajímavý, ale když se ani v půlce knihy nic takového nedělo a prý nejlepší vyšetřovatel neměl skoro žádnou stopu, řekla jsem si, že s touto knihou nebudu ztrácet čas. Ač se kniha jmenuje Hrobník, tato postava má v příběhu hrozně málo prostoru. Zápisky z almanachu mi přišly zbytečné, stejně jako některé popisy Vídně. Ano, vím, že pro vytvoření atmosféry je to fajn, ale ne v polovině akce, například když se vrah blíží k oběti a mezi tím je odstavec popisující věž. Nápad a potenciál dobrý, za mě ale nenaplněný.

Nějak nemohu překousnout fakt, že nový mladý inspektor tak nějak nezapadá do party. Možná je to také dáno tím, že mu chybí určitá dávka pokory. Ale jde si tvrdě za svým.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale jak příběh postupoval, přemohla mě zvědavost, co se bude dít dál. Bez almanachu bych se asi obešla, knihu hodnotím kladně.

05.11.2025

Poslouchala jsem jako audioknihu skvěle načtenou panem Brouskem, který mění hlasy podle postav. Byla to taková oddechovka na odpolední poslech. Bavily mě hlavně reálie Vídně a úryvky z almanachu pro hrobníky. Příběh a postavy jinak celkem kýčovité.