SBH

Příspěvky

Když jsme to tajiliKdyž jsme to tajiliSarina Bowen

(+ SPOILER) Už zase gay romance z hokejového prostředí? Jiné sporty neznáme? Obal s polonahým mužem, za mě fuj, ale to jsem vykřikovala už mockrát. Námět – sama nevím, proč jsem mu dala zelenou, byl to risk v souvislosti s tím, že série On/My od téže autorky patří k mým oblíbeným. Stejné prostředí, stejné téma, stejná spisovatelka, to může dopadnout jedině špatně.
Zmýlila jsem se. Tentokrát scházelo sluníčkové, pohodové proplouvání nástrahami společensky nepřijatelného vztahu, naopak ze stránek dýchala nejvíc ze všeho osamělost. Graham se bojí přiznat svou sexuální orientaci nejen svému okolí, ale vlastně i sám sobě, v důsledku neupřímnosti a zbabělosti zůstává sám. Rikker šel s pravdou ven, ovšem v důsledku sděleného se ho všichni straní a on zůstává sám bez ohledu na upřímnost a odvahu. Psychologické profily postav na výbornou.
Další skvělý prvek příběhu představovalo budování napětí bez použití násilí, rvaček a potoků krve. Jo jo, sem tam Graham někoho na mantinel přirazil, ale to se nepočítá. Ale prakticky od první stránky se valí postupně zhušťující atmosféra, od knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Čekala jsem, že tentokrát dostane nakládačku Graham, aby vyrovnal skóre, a taky jsem si pořád říkala, že by měl schytat ránu něčím těžkým po hlavě, aby se mu rozsvítilo. Autorka zvolila řešení naprosto dokonalé, vyhověla mým požadavkům a zároveň mě překvapila.
A ne, nemyslím si, že Grahamovo prozření bylo nečekané a násilné, naopak. Vždyť on sám cítil, jak je situace neudržitelná, věděl, že bude muset něco podniknout, dramatické události všechno jenom uspíšily. Ale souhlasím s názorem, že bych uvítala kapitolku dvě o tom, jak se osudy chlapců vyvíjely dál. Aby poslední věta nevyzněla mylně, tak ano, další palec nahoru za jednolitý ukončený příběh, v jehož závěru byly zodpovězeny všechny otázky, ale stejně – po té dlouhé osamělosti a bolesti jsem si chtěla s hrdiny užít taky trochu pohody a štěstí.
Za mě opravdu povedená kniha počínaje, jak už jsem zmínila, skvěle propracovanými charaktery (Rikkerovy rodiče zabít málo), výborně budovaná atmosféra, dořešený příběh, zápletka i vyústění, svěží dialogy, sem tam vtípek, velmi slušný překlad. Skvělá práce.

včera


Inkoust a pečeťInkoust a pečeťKevin Hearne

Tato kniha je nešťastným případem, kdy je všechno teoreticky naprosto v pořádku, přesto věc prakticky nefunguje.
Mám ráda autorův styl, mám ráda Železného druida a jeho svět. Je pravda, že mi Atticovy zběsilé eskapády už začaly v pátém díle lézt na nervy, tudíž jsem se těšila na poklidnější vyprávění, které jsem v případě pečetníka Lojzy dostala.
Všechno bylo správně, sympatické postavy, svižný děj proložený a trochu zpomalený odbočkami historek, které dovysvětlily vztahy mezi hrdiny. Vtipu poněkud ubylo, ale ani to mi nijak zásadně nevadí. Smysluplná zápletka a logické řešení. Prostě všechno bez chybičky, akorát moje srdce nevzplanulo. Knihu jsem přečetla za jediný den, ale krátce po dočtení jako kdyby z mé hlavy vypadla.
Přitom se mi tak líbila představa pečetníků stojících na stráži mezi světem nadpřirozena a tím naším.
Musím dát pouhé tři hvězdy. Jednu ubírám za scházející kouzlo a tu druhou za nevyřešenou Alovu kletbu. To fakt každá kniha musí patřit do série? Jako vážně?! Až natrefím na jednu, která má uzavřený děj, asi jí vystavím oltářík a každý večer políbím na dobrou noc.

24. ledna


Třetí hrob přímo před nosemTřetí hrob přímo před nosemDarynda Jones

(+ SPOILER) Nejspíš jsem jediná, komu vadí nekonečné série upatlané ze stále stejných, stokrát použitých surovin. První díl nadšení s malými výhradami, druhý – je otázkou, kam to všechno povede. Třetí? Slepá ulička.
Samozřejmě že zavraždění nejoblíbenější postavy k zájmu o další díly také nepřispívá.
Dávám dvě hvězdy, jednu za humor, druhou z nostalgie. Ten humor, mno, v záplavě obehraných a infantilních vtípků se sem tam našel výživnější kousek, a já se směju ráda. Ale zbytek románu připomínal katastrofu. Ty nevíš nic, Jone Sněhu, teda pardon, ty nevíš, čeho všeho jsi schopná, Charley, a měla bys to rychle zjistit. Jak se ukázalo, tak své schopnosti hrdinka objevila nikoli tehdy, kdy ji zvrácený Walker krutě mučil, ale ve chvíli, kdy se naštvala na tátu (mimochodem ukázkového hajzlíka, ovšem těch se v románu hemží požehnaně).
Ale popořadě. Hlavní detektivní linie by byla tentokrát docela nosná, kdyby nebyla roztříštěna mezi milion dalších hrdinčiných aktivit. Tím pádem ale všechno ztrácelo na vážnosti, Charley akorát přejížděla mezi body A až Z, případ vyřešila spíš omylem, ty ostatní záležitosti vlastně také. Duchové se zjevovali vždy v případě potřeby (princip deus ex machina je nevhodný už od antiky), přínos holčičky s nožem pro děj mi zůstal utajen. V tomto ohledu už kniha vůbec nemusí být označována za paranormální, protože dané situace by se obešly bez nadpřirozena.
Hlavní a nejhorší zádrhel pro mě představovala už od prvního dílu sexance Charley s Reyesem (o romanci neboli láskyplném vztahu se v tomto případě nedá mluvit ani omylem). Ano, mám dlouhé vedení, až na konci této knihy mi došel jeden zásadní rozpor. Reyes ochránil už pětiletou Charley před násilníkem tím, že ho zabil („Já lidi nezabíjím, Dutchová“ – a ještě je to lhář!). Přitom se sám nedokázal ubránit Walkerovi? Proč? A podobných nesrovnalostí se na mě sypalo jak máku. Charley Reyesovi jednou plně důvěřuje, o dva řádky později v něm vidí trestance a vraha, o další tři mu už zase důvěřuje. Úmorné.
Nezajímá mě ta velká bitva mezi nebem a peklem na Zemi, k níž se schyluje, nezajímá mě, kolik orgasmů si Charley s Reyesem užije, je mi ukradené případné další detektivní pátrání. Je možné, že Charley svou kancelář zavře, aby ustoupila pokryteckému otci, i to je mi šumák.
Doporučila bych autorce, aby svou invenci a smysl pro humor využila pro jiný příběh s jinými hrdiny, ale jelikož opakování stokrát řečeného tak dobře vynáší, musím já opustit tento vlak.

16. ledna


Já a ty, navždyJá a ty, navždyJo Watson

Trápím se, trápím a nejsem schopná vyplodit relevantní komentář. Takže pěkně popořadě – obálka. Dopis se známkou a probodnutým srdcem naznačuje něco, co v příběhu není. Naštěstí mě od čtení neodradila, ale je nepovedená.
Nejsilnější dojem z knihy? Jo Watson je zkušená bestsellerová autorka a spisovatelka, přesto napsala knihu, kde o své profesi extrémně lže, drží se barvotiskových schémat a obecně panujících nepravdivých představ. Podle ní spisovatelka s jedním trhákem v rejstříku dostane od nakladatelství zálohu v takové výši, že si pořídí luxusní byt a auto? Proč nežiju v Jihoafrické republice? A přísahám, že za 14 dní nelze napsat román, ani kdyby si Becca píchala kafe přímo do žíly a od stolu nevstala ani na záchod, to za prvé (a ona vstávala na dýchánky každý večer, to víme), za druhé kvalita takového díla by rozhodně neodpovídala mé představě o literárním skvostu.
Moje další výhrada souvisí s tím, že Becca spoustu věcí prováděla vyloženě pitomě. Tlačí ji termín odevzdání rukopisu, ale klidně zabije spoustu hodin vysedáváním v autě a čekáním na příležitost vloupat se do bytového komplexu. Přičemž ta použitá možnost mě napadla hned a dala se vyřídit s pomocí internetu lusknutím prstů (předstíraný zájem o koupit bytu). Nebo fakt, že každému na potkání lhala, ačkoli by ji pravda v dané situaci vůbec nekompromitovala a v mnohých případech by i usnadnila pátrání.
A třetí výhrada – bezchybný Mike. Ten chlápek byl krásný, inteligentní, charakterní, milý a v životě neudělal jedinou, sebemenší chybičku. Nejenže mi taková postava připadá opravdu nereálná, ale hlavně – nevzbudil sympatie či nedej Bože lásku. Prostě papírová figura.
Když se ale přenesu přes tyto tři podstatné závady, o zbytku můžu mluvit jenom v superlativech, což je minimálně zvláštní.
Nasmála jsem se, ale jakože fakt hodně. Kvůli této okolnosti dokonce uvažuju, že si knihu koupím, protože legraci potřebuji ke svému životu jako vzduch. Bylo to čtivé a – další překvápko – nečekaně uvěřitelné. Ta prapodivná souhra náhod, která Beccu posouvá k rozlousknutí pravdy o tajemných dopisech, dávala dohromady logický celek, v tomto ohledu nemám co vytknout.
Vztah Abeho a Edith byl krásný a smutný a dával celému příběhu náznak hloubky. Taktéž vysoce hodnotím psychologii Beccy, přesný popis chování dospělého nemilovaného dítěte. Text byl čtivý, chvílemi sice trochu ukecanější, ale tohle mi nevadilo.
Na pět hvězd to není, dávám čtyři, protože to opravdu byla švanda. Akorát – možná jsem tuto skutečnost špatně identifikovala, ale nabyla jsem dojmu, že všichni účinkující (vyjma Abeho) byli běloši. V africké zemi. Ale možná jsem to jenom špatně dekódovala.

01. ledna


Láska k VánocůmLáska k VánocůmKaren Schaler

Musím pochválit titulní obrázek – kýčovitý, nevkusný, bez nápadu. Přesně totiž vystihuje ducha knihy. A já byla tak hloupá, že jsem s ní strávila Vánoce. Svátky mám moc ráda, ale zásluhou výplodu „Vánoční Karen“ se mi málem zošklivily. Přehnané množství ozdob, Santů a bíle svítících světýlek ve mně spouštělo prakticky dávivý reflex.
Velmi stručně řečeno se jednalo o historku plnou lží, podrazů, neupřímnosti a manipulace. Postavy představovaly jedno plynulé neštěstí – všechny jako přes kopírák, muži pohlední a milí, ženy bez výjimky zjevně modelky - protože když Riley dostane od Mikea krabici módních hadříků od známých návrhářů, kteří jak známo pro velikost L a výš nešijí, mohly si kousky rozebrat všechny ženy v chatě – pane jo. Ještě ke všemu jsem jim nevěřila ani emoce, ani myšlenkové pochody. O nějaké lásce či chemii (mezi kýmkoli) nemohlo být řeči. Caylee byla asi taková vojanda jako já (to znamená ani omylem).
Postava Mikea byla zjevně nejhorší, své zaměstnavatelce způsoboval pohromy, a to nikoli v zábavném či roztomilém duchu, ale aby došel nějakého potrestání či prozření či čehokoli jiného, to bych chtěla mnoho. V té souvislosti mi připadne fakt podivné (vážně jsou Američani až takoví mimoňové?), že bestsellerová autorka Riley po jediné slabší knize dostává od nakladatelství okamžitě padáka, zato Mike může provádět kousky za hranicí etiky a morálky, dokonce své zaměstnavatelce významně škodit, ale o nějakém vyhazovu nemůže být ani řeči.
Prakticky od první stránky bylo jasné, jak kniha skončí. Ne, tím si nestěžuji na schémata romantických knih, ale tady na čtenáře nečekal jediný zvrat, jediné trošinku napětí či překvapení. Nápad se třemi bývalými milenci byl dobrý, ale katastrofálně zpracovaný. Občas jsem měla pocit, že se dívám na mechanický betlém, kde se figurky pohybují akorát na efekt.
Jen poznámka na okraj (a že by podobných bylo) – Riley si na úvodní party úžasem promne nalíčené oči. Při vší úctě, poté by už mohla vystupovat akorát tak v roli Miss Panda. A tak podobně.
Varování - zklamání přímo strašlivé.

27.12.2021odpad!


Dopisy ztracenýmDopisy ztracenýmBrigid Kemmerer

(+ SPOILER) Zaujala mě možná trošku kýčovitá, nicméně krásná obálka. Vsadila jsem na anotaci a knihu si koupila. Načež dlouho ležela mimo oblast mého zájmu, bála jsem se, že bude smutná. A pak ji jednou otevřela.
Chytila mě hned první stránka a já nosila čtečku pořád s sebou a otevírala ji při každé příležitosti. Ano, osudy obou hrdinů a vlastně i ten Revův byly mimořádně bolestné. Ovšem příběh se zaměřil na to, jak se jeden každý hrabou z temných propastí ven, takže nad vším zoufalstvím vítězily naděje, přátelství a sounáležitost.
Četlo se mi to hezky, nezaregistrovala jsem žádné kiksy v překladu či českém pravopisu a stylistice, takže musím pochválit i práci nakladatelství. Čtivé, dobře propracované charaktery, přirozené dialogy, uvěřitelný příběh. Zkrátka samé plusy. Dalším pozitivem byla absence klišé, která se přímo nabízela. Celou dobu jsem čekala, jak Juliet zareaguje na Declanovu neupřímnost. Taky jsem čekala nějakou závěrečnou tragédii, která by mě řádně otrávila. Řešení zapletených identit proběhlo přirozeně a bez afektu, další palce nahoru. Jo, k tragédii nakonec došlo, ale autorka si nemusela pomáhat žádnými lacinými triky, naopak vykreslila tím lépe charaktery postav, které do té doby zůstávaly v pozadí.
Jedinou nedůležitou připomínku mám k řešení vztahu mezi Declanem a jeho matkou. Tu považuju za nejhorší záporačku díla (i když o tuto pozici byla v závěru docela tlačenice) a hromadné odpouštění a objímačky (dlužno dodat zcela v americkém duchu) mi připadaly křečovité a neupřímné. Ale to bylo jediné a jak říkám, nepodstatné mínus.
Celkové shrnutí – příběh mi rozzářil slunce v duši, určitě se k němu vrátím a knihu vřele doporučuji.

16.12.2021


Jedna noc s nímJedna noc s nímElle Kennedy

(+ SPOILER) Nejsem tak naivní, abych od erotického románu, nota bene bestselleru New York Times očekávala bůhvíjakou kvalitu. Trocha legrace, zábavy a odpočinku, to je vše, co žádám.
V tomto případě byly požadavky uspokojeny mizerně. Legrace – nula. Odpočinek – no, v zásadě jo, akorát že příběh byl tak plytký, až mě nakonec rozčiloval. Zábava – hraní solitairu je intelektuálně rozhodně přínosnější. Obálka – opět nahý muž, fujtajbl, co je to za módu nahotin z autoopraven? Aspoň že tenhle potetovaný macho nepůsobil jako zaplacený gay. Název? O jednu noc nešlo, nejdřív nešlo vůbec o nic, potom o týden, smysl mi uniká.
Plus – bylo to krátké, takže ztráta času minimální. Mínus – Ben byl stvořen z umělé hmoty, neměl jedinou chybičku, působil nesmyslně a nepřirozeně. U postavy Maggie se autorka pokusila o psychologii a chvílemi se jí i dařilo, ovšem závěrečné klišé, kdy po rozchodu s Benem Maggie není schopna týden vylézt z postele a nemyje se (až tato scéna v jedné anglosaské romantice nebude, vyvěsím prapor), tak to si neumím představit, jak by si ve své ekonomické situaci mohla dovolit. Ach, jak by bylo osvěžující, kdyby hrdinka i přes své zlomené srdce musela shánět nové zaměstnání, protože nemá na nájem a jídlo.
Nečekala jsem žádné překvapivé dějové zvraty, ovšem hloubka zajetých kolejí mě zcela pohltila a závěr otrávil. Glorie šikovnou Maggie vyhodí, sotva se jenom blýsknou problémy, aby ji pak s otevřenou náručí přijímala, uf, co kdyby jí Maggie práskla dveřmi? Vždyť tam pracovala ZADARMO, sakra. Po týdnu ví Maggie spolehlivě, že tahle hollywoodská hvězda je ideálním partnerem pro celý život. Obdiv, potlesk, skvělá práce.
Tak tohle se opět hodně nepovedlo. Jo, abych jenom nedštila síru, tentokrát nemám výhrady vůči pravopisu a stylistice, takže naprosto výjimečný nakladatelský počin (až na obsahovou kvalitu textu, ale jak víme, překladovou literaturu v českých nakladatelstvích ani nečtou, redaktoři se nezdržují filtrem, který by nebohé české čtenářky ochránil před brakem nejhoršího kalibru, vždyť je to přece knížka z Ameriky!).
Za mě rozhodně ne-e.

13.12.2021


ZmizelíZmizelíBenedict Jacka

Tahle série mě vážně baví. Když jsem zjistila, že vyšel další díl, přečetla jsem si pro jistotu znovu dva předchozí, abych se neztrácela v ději a postavách. Zjevně se vyplatilo.
Pro mě největším plusem zůstává neochvějný sympaťák Alex, který raději chytračí, než bojuje a jehož morální kvality představují jediný pevný bod v prohnilém světě britských (nebo Zeměplošských?) mágů. Zatímco na straně záporáků stojí všichni temní mágové a naprostá většina těch světlých, do Alexovy partičky přibývají další zajímaví týpkové (ach, Hvězdná Brízo, kde jsi? čekala jsem tě). Prostě postavy a charaktery na jedničku.
Pak další plus za domyšlené zápletky a neskřípající souvislosti komplikovaného děje. Tohle si prostě jednoznačně užívám, pro mě je to důležitější než bombasticky vystavěný svět. Jakože tady by se daly najít mouchy – na jednu stranu se příběh odehrává jakoby v současných kulisách, ale pro epochální magické události si autor nedokázal najít patřičné ekvivalenty ve skutečných dějinách. Nicméně odpouštím mu.
Na zápletku s domem skrz naskrz prorostlým čirým zlem jsem v poslední době natrefila podruhé (viz Mexická gotika), ale ani trošku mi to nevadilo, byť vlastně pointa byla identická. Nicméně v této verzi čtenář nemohl (ani nechtěl) očekávat nějaké intimní hrůzyplné zápolení či dokonce milostné vzplanutí, naopak magických rvaček, teleportací, hádek, břitkých replik a soubojů vůlí (či politických vlivů) si užil dosyta.
Nemám co vytknout, pro mě jednoznačně za pět. Jo, větší dávka vtípků by neuškodila, ale čo už. Čestné místo v knihovně, mém srdci a vřele doporučuji.

12.12.2021


Druhý hrob nalevoDruhý hrob nalevoDarynda Jones

(+ SPOILER) Kniha je naprosto skvělá, až na to, že ne na sto procent.
Začnu tou nejlepší věcí – humor, který mi úžasně sedl. Nad každou stránkou jsem se chechtala nahlas, Charley je vtipná, sebekritická a ironická stylem, který se mi líbí. Jako druhá, překvapivá věc, mě zaujaly střípky životních mouder, které text příjemně okořenily – například definice zla a podobně.
Připadá mi, že dvojka vyšla lépe než jednička, děj byl kompaktnější, charaktery postav ucelenější. Vyšetřování zmizení Mimi a dvacet let starého případu mělo švih i logiku, vyřešení zásluhou duchů v kavárně i patřičný šmrnc. Co mi trochu oproti prvnímu dílu chybělo, byl rozsáhlejší kontakt se všetečnými duchy. Tentokrát Charley interagovala podstatně víc se živými protějšky, a mnohdy to byly aktivity víc než nebezpečné. Ovšem scéna s přepadovým komandem nad ranní kávou byla lahůdková.
Co mi pro změnu nechybělo vůbec, byly pasáže žhavého sexu s Reyesem.
Protože Reyes a hlavně vztah hlavní hrdinky k tomuto homme fatale byl tou nejslabší složkou díla. Zatímco za ostatních okolností se Charley chová a profiluje jako zdravě sebevědomá, emancipovaná žena, jakmile jí Reyes zkříží cestu, přepne do módu přiblbé pipiny. Je to syn Ďáblův? Ale on není zlý, ne ne ne! Potřebuje se zbavit lidského těla, aby zabránil apokalypse? Ale to já nedovolím, protože ho chcíííí. Kdyby to autorka nepodala s takovou dávkou humoru a šarmu, asi by kniha letěla jak holubice.
Takhle jsem si ovšem zabukovala v knihovně další díl.
I přes hrdinčiny výpadky v soudnosti vřele doporučuji.

06.12.2021


Smrt nosí rudé škorněSmrt nosí rudé škorněPavel Hrdlička

(+ SPOILER) V důsledku zklamání. Anotace a nadšené ohlasy vyvolaly dojem, který kniha nenaplnila. Detektivka z doby panování Václava IV. nebyla zas tak vtipná, jak jsem očekávala, vlastně jsem se nezasmála ani jednou. Magistrovi biřici působili jako komparz z němé grotesky, chyběly jim akorát šlehačkové dorty, kterými by po sobě házeli. Humorné to nebylo, ve skutečnosti ti mamlasové pokazili, co mohli.
Klady: Úžasně vystihnuté historické prostředí. Poněkud vzdálený svět vrcholného středověku ze stránek vyloženě dýchal, odlišnosti byly podány srozumitelně a organicky, neměla jsem pocit, že mě autor poučuje, a zároveň jsem se necítila ztracená ani v kličkách městského práva.
Dalším plusem byl hlavní hrdina, podrychtář Václav. Kvůli němu asi přečtu i další díly. Sympaťák každým coulem, důvtipný, přirozený, živý. Vlastně všechny charaktery se autorovi povedly včetně lapků a padouchů.
No a pak se mi líbily soudní pře a Václavovo předkládání důkazů, takový gotický Perry Mason. Osvobození křivě obviněného Štěpána bylo učiněnou lahůdkou.
Jenže bohužel jako detektivka kniha neobstojí. Chyběl mi prvek napětí, protože prakticky od počátku bylo zřejmé, kdo zločiny páchal a proč. Navíc případů se řešilo neúměrně mnoho, vyšetřování probíhalo chaoticky a nesouvisle. Upřímně – kdyby se jeden vrah nepřiznal a na toho druhého nebyla ušita křivopřísežná bouda, odsouzeni by byli nevinní. O rádoby komickém duchu jsem se už zmiňovala, ten to moc nevylepšil.
Přitom je text napsaný moc pěkně, úžasná slovná zásoba a zjevně důkladné znalosti historie. Jen na tom příběhu by chtělo zapracovat. Takže za mě průměr.

04.12.2021


ZaskočenýZaskočenýEmma Chase

(+ SPOILER) Po třech letech jsem se vrátila k hrdinům ze Zapleteného a… přestávka byla moc dlouhá. Upřímně – u tohoto druhu literatury se hrdinové pod kůži moc nedostanou, děj v paměti neutkví. Ovšem sebejistota, s jakou autorka předpokládala, že echt Kate a Drewa má člověk v srdci zapsané zlatým písmem, byla obdivuhodná.
Další poznatek – označení bestseller New York Times NENÍ známkou kvality. Jakože tohle už dávno vím, jen opakuji (matka moudrosti).
Přesto nebudu dštít pouze oheň a síru. Styl vyprávění, lehce ironický a sebekritický, mi byl sympatický a taky díky němu se to dobře četlo. Dějové schéma – očekávám, vítám, beru. Jo, ta fatální roztržka kvůli banálnímu nedorozumění bruslila na hodně tenkém ledě, ale autorka to vcelku uhrála, budiž.
Ovšem závěr jí totálně ujel. Drewovo přeslazené panáčkování, jak panička pískala, mi pro změnu lezlo totálně na nervy. A pozor, jedno důrazné varování – pokud v životě (případně ve vztahu) nějakou důležitou část přeskočíte, nelze jej jako film zastavit, převinout nazpět a doplnit chybějící scény. Ano, lidé, kteří z nějakého důvodu předčasně vyspěli, se můžou v nevhodném věku začít chovat jako puberťáci. Ovšem jednak to působí dost blbě, a potom – oni se stejně nechovají jako skutečně nezralí teenageři. Už mají totiž nesrovnale víc zkušeností. To zpátky vzít nelze.
Takže – číst se to dalo, výplach mozku po náročném pracovním období byl příjemný, ale nějaký otisk v čtenářském srdéčku veškerý žádný.

27.11.2021


Dvojčata Pat a IsabelaDvojčata Pat a IsabelaEnid Blyton

U této knihy jsem marně očekávala bohaté popisy, dobrá, vrátím se na zem, aspoň nějaké popisy. Prostor a z valné části i postavy plavaly ve vzduchoprázdnu. Když už jsem u figur, jednalo se o sbírku schématických charakterů, Lucy je krásná, tudíž milá a charakterní, Margery ošklivá, tudíž protivná a hloupá. Mno. Dějové zvraty a zápletky taktéž - jedno velké schéma.
A víte co? Ono to fungovalo. Celý děj se odehrává ve formě svižných, i když občas strojených dialogů. Hlavní hrdinky Pat a Isabela mi lezly na nervy, jenže taky už jsem dávno za věkovou hranicí cílové skupiny čtenářek. Ale stejně mě to chytlo, taková jednoduchoučká moralita určená pro větší děti. Dokonce i pár uchechtnutí a slziček ze mě ta věc vymáčkla. Pro danou věkovou skupinu a v daném žánru se jedná o slušný kousek.

26.11.2021


Přej si opatrněPřej si opatrněHallie Ephron

Nedočteno. Došla jsem do poloviny a usnula nad stránkami. Hm, to by se u thrilleru stávat nemělo, ne? Quinn jsem nevěřila ani pozdrav od prvního momentu, co se objevila na scéně, takže mě rozčilovalo, jak ochotně jí Emily ve všem vycházela vstříc (včetně návštěvy policie). Emily - prý má ráda pořádek, ale po osmiletém manželství musí vyházet půlku skříně? Takže i ona zjevně ráda hromadí věci. Po odložení knihy jsem si uvědomila, že je mi úplně šumák, co se odehraje dál, jaký osud hrdiny čeká. Z toho důvodu hodlám svůj čas utrácet jinak než nad stránkami této knihy.
Jo, z toho setrvalého uklízení a popisování různé plísně a špíny jsem měla neodbytný pocit upatlanosti, fujtajbl.
Za mě rozhodně ne-e.

16.11.2021


Musí to být happy endMusí to být happy endCharlotte Lucas

(+ SPOILER) Tohle byla vyloženě kniha pro mě. Souhlasím s názvem, stále dokola omílané heslo je i mým životním, akorát já si myslela, že je pronesl John Lennon. Mea culpa.
Palec nahoru za skutečnost, že se jedná o knihu přeloženou z němčiny a že se děj odehrává v Hamburku.
Ohledně děje – mno, řada obskurních příhod, která příběh uvedla, mi připadla vlastně dobrá, rozhodně to bylo hodně originální, a navíc se autorce podařilo udržet uvěřitelnost reakcí všech zúčastněných. Navíc – právě takové praštěné události se doopravdy stávají a nikdo vám je neuvěří.
Ella mi byla sympatická, nechovala se jako slepice nebo hloupoučká hospodyňka, která umí jenom otírat prach. To samozřejmě uměla taky, ale její nápady a uvažování byly báječné. Jo, Philip, ten mi lezl na nervy a v koutku duše jsem si přála, aby on byl protivným Bloxxxem. BTW stále si nejsem jistá, zda jsem identitu toho trola trefila správně. Nejspíš si knihu budu muset přečíst ještě jednou. Oscar? Mé srdce vzplane pro každého ztroskotance, který se snaží i přes veškerou nepřízeň osudu bojovat.
Nejlepší místo? Deníkové zápisy dialogů mezi Ellou a Oscarem.
Nejhorší? Bohužel ten happy end. Jednak mi nepřipadne, že by nějakým výšplechtem na sociální síti bylo možno znovu získat ztracenou důvěru. I když Oscarův komentář byl boží a kvůli němu jsem ochotná autorce odpustit. Jenže potom? Veškeré rozuzlení zašmodrchané historie na dvou stránkách? Dělá si autorka legraci? V té souvislosti jí vlastně ten šťastný konec ani nevěřím. Jak proběhlo setkání Oscara a Henriho? Henriho a Elly? Jak se odvíjel Ellin profesní život?
Takže za čtyři, ale možná doběhnu do knihkupectví.

13.11.2021


Tady byla Britt-MarieTady byla Britt-MarieFredrik Backman

(+ SPOILER) Kniha se mi obtížně hodnotí, protože vykazuje jak úžasné klady, tak velké zápory.
Dlužno dodat, že mi autorův styl sedí a opravdu dobře se čte. Taky se mi líbí, jak se zdánlivou lehkostí dokáže trefně popsat poměrně tíživé momenty a obecně černobíle chápané situace.
Britt-Marie mi byla od první řádky protivná, úzkoprsá konzervativní maloměšťačka, která nejvíc řeší, co si o ní pomyslí lidi, a leštění oken pro ni představuje jedinou životní náplň. Jo, časem projevila i světlé momenty, takže asi od třetiny knihy jsem ji vzala na milost. Autor má zvláštní oblibu v postavě nazvané Osoba, která se vyskytuje ve všech jeho knihách, které jsem zatím četla. V knize Úzkosti a jejich lidé to mělo opodstatnění, ale tady ne a vlastně mě to rušilo. Kent příjemně překvapil, zařadila jsem si ho do kolonky padouch, ovšem nespravedlivě a stejně jako my všichni byl dobrý i špatný zároveň. Takže charakteristika a vývoj postav na jedničku.
Tentokrát mi nescházely ani popisy, takže jsem se do příběhu ponořila, další palec nahoru.
Nejlepší složkou díla byl jednoznačně humor. Nad mnohými situacemi jsem plakala smíchy, za mě vede scéna, kdy se Pádlo poprvé trefí míčem do vytčeného cíle. Kvůli Backmanově vtipnosti bych si knihu koupila, kdyby...
Chjo. Vážený autore, když čtenář celou dobu očekává nějaký dějový zvrat, a vy mu ho poté naservírujete, je to špatně. Ždímačka na city v poslední čtvrtině nebyla vůbec nutná, toho dramatu a tíživých životních situací jste nastolil i tak požehnaně. Dokonce by hrdinčin duševní boj byl bez té tragédie důraznější, takhle jí vlastně ani jiné řešení nezbylo. A ten úplný závěr? Jako jo, zase jsem ho čekala (což pro vás opět není dobrou vizitkou), navíc – ehm, jak Britt-Marie ten benzín převážela? To si místo svého sedanu koupila cisternu nebo náklaďák nebo co? Ale to je detail. Nejhorší je, že jsem knihu dočetla smutná, a tak se nechci cítit.
Velké plus a velké mínus dávají dohromady... průměr?

08.11.2021


Nevhodné!Nevhodné!Vi Keeland

To chci opravdu tak mnoho? Milý bože knihomolů, prosím o jednu (nebo raději víc) romantiku, která bude přiměřeně chytrá, vtipná, zábavná a uvěřitelná.
Tahle to bohužel nebyla.
Nechala jsem se nalákat anotací a nadšenými komentáři zde. Chyba, velká chyba, obrovitánská. Zápletka zněla zajímavě, ovšem byla vyřešena na prvních deseti stránkách a poté se půlku knihy nedělo nic. Drama v závěru, ještě ke všemu barvotiskové a ploché, to nemohlo zachránit.
Nejsem proti schématům, co nového taky pořád vymýšlet, ale každá obehraná klička musí být něčím ozvláštněna, což se tady nestalo. Ale děj, když jsme u toho, byl skoro nejmenším problémem.
Co bylo nejhorší? Jednoznačně stylistická úroveň textu. Pravopisná chyba v každém odstavci, nesmyslné věty, používání špatných tvarů zájmen či nevhodných předložek. S tím souvisí křečovité a strojené dialogy.
Dostávám se k hrdinům. Grant přesně odpovídal typu ulízaného ňoumy, který koukal z obálky. Nanicovatý, ufňukaný slaboch s atraktivním zevnějškem a spoustou peněz. Hrůzostrašného, nebo aspoň respektu hodného šéfa nepřipomínal ani jednu řádku. Takže Irsko. Když jsem viděla „nadpis“ první kapitoly, měla jsem dojem, že se autorka spletla, ale to víte, Američani jsou hodně divní. Irsko představovala blondýnu jak vystřiženou z plakátu, nezajímavá, stereotypní, celou dobu mi mohla být ukradená. Devět let dřela, aby získala slušnou pracovní pozici, pak ale neváhá ani vteřinu a hupne do lože s generálním ředitelem. Její profesionalita je přímo vzorová.
Popisy erotických scén ve mně vyvolávaly pocit trapnosti a znechucení. Především kvůli nim jsem knihu chtěla několikrát odložit nedočtenou. Zvládla jsem ji jenom proto, že jsem tak blbá a koupila si ji.
Jak říkám, chyba, velká chyba.

06.11.2021odpad!


Čtvrteční klub amatérských detektivůČtvrteční klub amatérských detektivůRichard Osman

Sama nevím, co si o knize myslet. Začnu obálkou – jo, ahá, liška. Mno, za mě nevypovídající. Ano, příhoda s liškou se v knize mihne, ale že by to byla nějaká ústřední linie, tak to v žádném případě. A zhruba v tomto duchu se nese celé dílo.
Na tuto knihu jsem si „vystála“ zatím nejdelší frontu v knihovně. Z toho důvodu, a taky ovlivněna spoustou oslavných recenzí, jsem čekala zázrak.
Co jsem dostala? Slušný detektivní příběh, roztomilé a sympatické postavy, sem tam vtípek, sem tam dojetí. Jo, je to „k uzoufání britské“, jenže pro českého čtenáře v záplavě překladové literatury nic výjimečného. Tak proč jsem zklamaná?
Postavy byly milé a opravdu báječně vykreslené, ale bylo jich prostě mnoho. Každá měla osobitý příběh, s každou jsem soucítila, takže nakonec to bylo vyčerpávající. BTW by mě fakt zajímalo, čím si Elizabeth vydělávala na živobytí.
Detektivní příběh taktéž. Ano, palec nahoru za věc, která v té spleti hovoří jasně pro autorovo mistrovství – nenašla jsem tam žádnou logickou nesrovnalost, a to já jsem na ně přecitlivělá. Vlastně ano, ale to souvisí spíš s překladem, a o tom později. Jenže zase – řešilo se příliš mnoho případů, příliš mnoho zvratů, a přiznejme si – příliš mnoho mrtvol na malém území a v krátkém časovém úseku. Jinak dobře vystavěnému příběhu tohle snižovalo uvěřitelnost.
Překlad a korektury? Katastrofa, bohužel běžná. Prosím pěkně, kdo pronáší tu úvodní hlášku o ideálním místě pro mrtvolu? Jestli je to tak, jak si myslím, chtělo si s textem víc pohrát (a dalo by se to zvládnout). Penny, která se o odstavec dál změní v Peggy, aby se posléze zase vrátila k původnímu jménu, no potěš. A může mi někdo vysvětlit převod kilogramů na „kameny“? Jako Chris přibral jeden a půl „kamene“? Na tohle je jedna vysoká škola málo.
Kvůli nenaplněnému vysokému očekávání dávám pouhé tři.

29.10.2021


První hrob napravoPrvní hrob napravoDarynda Jones

(+ SPOILER) Je mi moc líto, ale nemůžu dát pět hvězd, ačkoli našlápnuto měla slečna Charley dost dobře.
Kladů bych mohla vyjmenovat přehršel. Začnu mega vtipnou a sympatickou hlavní hrdinkou. Téhle holce jsem fandila od prvního řádku a už mám v knihovně zamluvený další díl. Jo, vlastně bych měla začít interesantní obálkou a brutálně vtipnými nadpisy kapitol (Lépe mrtvé viděti, než mezi ně patřiti).
Nejvyšší devizou byl rozhodně humor. Charley nebere vážně ani svůj poměrně temný osud, ani potíže, které s ním logicky souvisí. Je vtipná, sebevědomá a reálně sebekritická – tedy až na výpadek v závěru, kdy si vyčítá pochybení v případu týrané ženy, ale sakra – všichni jsme obdařeni svobodnou vůlí a když je holt někdo adeptem Darwinovy ceny, tak mu není pomoci. Ale chápu, sebralo ji to. Slovní přestřelky mezi Charley a Garrettem či Andělem jsou naprosto boží.
Po dočtení mi hlavou běžely dvě situace vyřešené „bohem na stroji“, tedy bez vnitřní logiky (Proč by si Reyesův otec kupoval dítě, jemuž by ještě navíc nechal jiné příjmení?). Dnes už si ale dokážu vybavit jenom tohle jedno a důvodem je jeden ze záporů knihy.
Ten první se týká sexy tajuplného Reyese. Jeho postava je plošší než žehlicí prkno, vyjma mnou uvedených dvou vlastností se o něm nedá říct nic jiného a moc mi nesedí, že by z něj byla zrovna Charley tak paf. Za celou knihu pronese snad jediné slovo, a to její zkomolené příjmení. Mým favoritem je jednoznačně Garrett, který je ovšem okatě odstaven na vedlejší kolej.
Ale tohle všechno bych vydýchala, kdyby knize nechyběla součást, kterou začínám považovat za stejně zásadní jako humor – a to popisy. Příběh se odehrává ve vzduchoprázdnu, vůbec jsem se do něj nedokázala přenést, celou dobu se odehrával mimo mě a to mi vadí. Navíc kvůli tomu děj ubíhal bezhlavě rychle, což je sice v dnešní době žádoucí, nicméně den po dočtení si obtížně vybavuji jednotlivé zvraty a souvislosti.
Tolik zdůvodnění pouhých čtyř hvězdiček, ačkoli se jedná o zářivý klenot na nebi fantasy paranormálních příběhů. Škoda, že se kniha nedá sehnat v e-podobě. Tištěnou bych ji asi nechtěla, ale ve čtečce bych ji ráda nosila všude s sebou.

26.10.2021


Případ Máří MagdalenyPřípad Máří MagdalenyLaurie R. King

(+ SPOILER) Za oknem podzimní plískanice, lenoška, hořící krb, šálek čaje, ideální čas na detektivku s Holmesem.
Pozitiva. Mezi Mary a Sherlockem to stále příjemně jiskří a autorka si nemusí vypomáhat nějakými umělými vztahovými karamboly. Dalším plusem bylo umné kličkování mezi nabízejícími se schématy. Čekala jsem x-tou variantu na Da Vinciho kód, k mému potěšení (a Holmesově znechucení) jsem dostala případ obyčejné, leč tak obvyklé chamtivosti. Čekala jsem ubíjející závěrečnou rvačku, honičku, přestřelku či podobnou scénu, která mě zpravidla ukrutně nudí. Chvála bohu všech knihomolů, byla jsem ušetřena.
Přesto mám spoustu výhrad. Text se četl lehce, tím chválím překlad a korektury. Ovšem v příběhu dostává nejvíc na frak právě detektivní případ. Nejen že nebyl nikterak spletitý a překvapivý, ještě ke všemu čtenář sleduje pátrání, které se ukáže jako liché, aby hlavní vyšetřování proběhlo úplně mimo obraz. To vnímám trochu jako podraz. Holmesovy a Maryiny převleky jsou tudíž jediné, na co je kladen důraz, a to je trochu málo.
Příjemné zpestření večera, ale se sérií končím a k této knize nemám důvod se vracet.

23.10.2021


Bohyně osudu ze Salonu dBohyně osudu ze Salonu d'AmourAnna Jansson

(+ SPOILER) Nemůžu připadnout na žádný důvod, proč se mi ta kniha nelíbí. Jenže nelíbí.
Otevřela jsem romantiku, abych si zvedla náladu. Všechny požadované parametry byly splněny – kniha není hloupá, místy je dokonce výjimečně vtipná. Rickyho hlášky nebo vůbec břitké dialogy s Angelikou mě bavily. Dějová linka se umně vyhnula hrozícím pastem číhajícího klišé, nejen že jsem do tří čtvrtin knihy netušila, s kým nakonec hlavní hrdinka skončí, ale především se mi líbilo pátrání po padouchovi, kdy jsem podezírala toho prvoplánového, přičemž jsem si soukromě přála, aby to nebyl on, a řešení mě překvapilo. Jo, trošku mi vadilo, jak se Angelika všem motala do života, ale nakonec to bylo jejím posláním, respektuju.
Postavy. Mým favoritem je magor Ricky včetně toho, jak nakonec Angeliku doběhl jejími vlastními zbraněmi. Hlavní figury byly vykresleny plasticky, nicméně v těch okrajových jsem se beznadějně ztrácela. Důvodem nebylo, že by je autorka odbyla, ale spíš jejich nepřeberné množství.
O vtipných a věcných dialozích jsem se zmínila, popisy mi připadaly tak akorát, docela dobře navodily atmosféru malého ostrovního městečka někde ve Švédsku.
Zápory. Obálka. Měla bych být ráda, že se na mě neculil nahý muž, to je rozhodně krok správným směrem, ovšem ta rozjívená dorostenka měla představovat koho? Alexandru? Obrázek dost mimo. A samozřejmě, když už nemáme nahatého chlapa, tak musíme dodat recepty. Prosím, příště ne. Až budu chtít kuchařku, koupím si kuchařku!
Pak jedna podivnost – pracovní doba Angeliky a délka dne v období Velikonoc ve Švédsku. Kadeřnice odcházela z práce za jasného slunce a než padla tma, stihla ještě spoustu časově náročných aktivit. Přičemž moje zkušenosti jsou takové, že kadeřnicím směna začíná koncem pracovní doby pracujících žen. Dobrá. Drobná závada, tu jsem ochotna odpustit.
Ale bohužel mě kniha za srdce nevzala a důvodem možná bude tklivý smutek, který se mě zmocnil po Sindibádově příběhu a už mě neopustil. I vtipné momenty tou dobou nějak ustaly, takže dobrý dojem šel do kopru. Škoda. Chtěla jsem se pobavit, nikoli rozplakat.

18.10.2021


Zmizelí ze Svitu LunyZmizelí ze Svitu LunyChristelle Dabos

(+ SPOILER) Odpověď na základní otázku vesmíru, života a vůbec zní čtyřicet dva? Omyl, je to: „Lotři se sází.“
Tak jo. Brilantní ukázka Cimrmanovy frustrační kompozice, střídání pouhých dvou prvků – prvku očekávání a prvku zklamání.
Začnu stavbou příběhu. Celý první díl představoval rozvleklou čtyřsetstránkovou úvodní kapitolu, v níž se prakticky nic neděje, Ofélie hraje škatulata-batolata, případné zápletky a tajemství jsou dávkována tak tajnosnubně, až to přestává být zajímavé. Druhý díl v tomto trendu zatvrzele pokračuje až do nějaké opět čtyrsté stránky. Neuvěřitelný autorský diletantismus, ovšem překvapivě vřele přijatý čtenáři. Nechápu. Na závěr autorka naservírovala několik šokujících překvapení, která mi veskrze lezla na nervy, aby to úplně poslední rozhodlo o tom, že tuto sérii nedokončím.
Postavy. Proměna jejich chování, kdy například Berenilda jednou Ofélii tyranizuje, aby k ní o pár stránek dál byla laskavá a bránila ji před celým světem, vychází vesměs z rozmarů autorky, nikoli z nějakého charakterového vývoje. Hlavní hrdinka je pochodující neštěstí, a tím nemyslím její osobitou neohrabanost. Ofélie je typickým příkladem jájínka, sobecká, protivná, egoistická, ublížená. Po celou dobu se potácí v horečkách, celá zmlácená, nevyspalá a unavená. Jak se do ní Thorn mohl zamilovat, je mi záhadou, a opět to spíš ukazuje na svévoli tvůrce než logický důsledek příběhu. Autista a účetní Thorn mi byl ze všech nejsympatičtější, vlastně pouze on pátrá po ústředním padouchovi, nicméně jelikož jak pro Ofélii, tak především pro autorku hraje až nějaké desáté housle, kvůli němu nemá smysl v četbě pokračovat.
BTW jeho závěrečné zmizení je další nelogickou záhadou. S rozdrcenou nohou a skrz zrcadla se nedokázal dostat nikam daleko, rozhodně nemohl opustit Metropolis. Ofélie by ho vypátrala snadno, kdyby trošku chtěla (a kdyby chtěla autorka).
O závadách knihy bych mohla sepsat vlastní román, zmíním už jenom dvě.
Afektované klišé: „Potřebuje víc vaše srdce, ne vaše ruce!“ a jemu podobná jen natírala na růžovo emocionální prázdnotu díla. Mezi hrdiny to nejiskřilo, o nikoho jsem se navzdory brutálním útokům nebála, osudy celého světa mi byly buřt.
Za druhé nemůžu vynechat školáckou chybu při stavbě fantasy světa – autorka vesele používá obraty jako „olympijský oheň“, „libertinské knihy“ či „švédské stoly“. Pokaždé jsem dostala ránu mezi oči. V té souvislosti měření času na hodiny či délky na centimetry už nehrálo žádnou roli.
Kniha je vyloženě slabá a svou plytkost zakrývá rádoby tajuplností. Za mě rozhodně ne.

12.10.2021


Dračí městoDračí městoR. Hobb (pseudonym)

(+ SPOILER) Pozor, hyperspoilery!
Nízké hodnocení je zapříčiněno řadou zrad, které na čtenáře číhají prakticky od první stránky. Nejen že v úvodu dostane vhled na příběhové linie, o nichž dosud nebyla řeč, a lehce v něm zavrtá červík pochybnosti, zda se taková nálož zápletek vůbec stihne do konce rozplést.
Když už se setká s hrdiny, které zná, dojde k oblíbenému triku amerických tvůrců nekonečných seriálů – postavy, které v předchozí části prodělaly bolestný osobní a vztahový vývoj, se navrátí o několik stupňů zpět a onen namáhavý výstup čeká jak je, tak čtenáře znovu. Už v té chvíli mi došlo, že je něco sakra špatně.
Letmým náhledem do hlubin internetu jsem nabyla dojmu, že Fragment ke Kronikám Deštné divočiny přistoupil jako Lucas ke Hvězdným válkám. Dílů je ve skutečnosti pět, ale v češtině jsou zatím, a jak to vypadá zjevně navždy, přeloženy pouze tři prostřední. Jo, v rádoby prvním díle mi připadalo, že jsem nějaké souvislosti musela chytat, nicméně podařilo se. Ale useknout závěr, to je fakticky majstrštyk.
Autorka tomu všemu dala korunu, protože ani jedna příběhová linie z předchozích dílů není uzavřena, naopak Dračí město je pouze o tom, nasázet co nejvíc nových odnoží. Dokonce i kousek před koncem, kdy už jsem se modlila, aby aspoň Leftrin doplul, tak ne-e, byla zašmodrchána další zápletka, aby se to nepletlo.
Kdyby se jednalo o „normální“ knihu, postěžovala bych si, že draci na mě působí jako můj potměšilý a jankovitý vysavač jak svou povahou, tak užitečností. Podivila bych se, co za Elderlingy jsou Malta a Selden, když nedokážou použít ani špetku magie na svou ochranu.
Ale jelikož jsem podvedená čtenářka, dovolím si nastínit završení celého příběhu: Thymara konečně přestane střečkovat a svolí k polyandrii; vévoda z Chalcedu zabije Seldena a zpracuje ho na prdelačku, ovar a zabijačkový guláš, všechny speciality sní a poté bude panovat navěky; Leftrin zavede pronásledovatele proti proudu hlavního toku Deštné řeky, aby se potajmu v noci vrátil ke správnému přítoku, čímž je setřese; Hest se znovu pokusí ublížit Sedrikovi, naštve tím Relpdu a ta ho sežere, Sedrik bude do smrti šťastný i nešťastný z toho, že se ho zbavil; všichni chamtiví dobyvatelé Kelsingry se stanou otroky nových Elderlingů.
Amen.

04.10.2021


Dračí domovDračí domovR. Hobb (pseudonym)

(+ SPOILER) Tato kniha patří k těm, které zpochybňují hodnocení všech předchozích. Je tak skvělá, že pět hvězdiček je pro ni málo.
Asi nejsilnějším dojmem je skutečnost, že mě pokaždé úplně pohltila. Octla jsem se na plavidle deroucím se proti proudu divoké a nebezpečné řeky, dusila se pod hladinou při nečekaném úderu záplavové vlny, stříkala na mě krev a lehce rozechvívaly něžné doteky prstů milující osoby. Říká se tomu atmosféra? Nebo mistrně zvládnuté popisy? Autorka prostě umí.
Další skvělou složkou jsou postavy. Mým favoritem je jednoznačně Sedric, ačkoli mu všichni ostatní zdatně šlapou na paty. Miluju jeho rozervanou duši, fňukání prokládané zdravým pragmatismem, chamtivost zahnanou na útěk laskavostí a dobrým srdcem. Zatím se musel poprat se všemi svými démony, ostatně stejně jako všichni ostatní. V té souvislosti uvažuju, jestli dostane podobnou nakládačku i Hest, nebo je prostě odstaven na desátou kolej, jelikož je to sobý hnusec.
Musím zmínit i důvtipně pojatý příběh chovatelů ptactva Ereka a Detozi, který se nám jednak hezky vyvinul a zároveň jeho pomocí je čtenář informován o důležitých událostech ve městech Deštné divočiny.
Nechci se navážet do překladatele, ale bohužel z mnohých vět je angličtina cítit víc, než je zdrávo, třeba použití slovesného vidu mě občas praštilo do očí, ovšem viníkem je jednoznačně korektor – ach, jaké překvapení. Tuhle funkci by nakladatelé měli plošně zrušit, ušetří finance a na kvalitě knih to stejně nikdo nepozná.
Příběh mě omámil natolik, že jsem pár dní nebyla schopná fungovat v normálním světě. Občas mě dohnal k slzám dojetí, někdy jsem musela knihu odložit, protože toho napětí na mě bylo moc (nic nevydržím, vím to o sobě). Takže bych opravdu uvítala větší dávku humoru, ale poté bych už Dračí domov musela požádat o ruku.
Vřele doporučuji.

30.09.2021


Dračí strážceDračí strážceR. Hobb (pseudonym)

Pěkná recenze (nikoli ta zde uvedená) a výrazná sleva mě inspirovala k nákupu, načež spousta hanlivých komentářů na Databázi knih a recenze Ettelwen zbrzdila můj zájem knihu přečíst. Takže jsem se k ní dostala až ve chvíli nouze.
Líbila se mi opravdu moc. Dost dobře nechápu stesky na „dlouhý úvod“ (četli dotyční Snoubence zimy?), já jsem skočila rovnou do děje, a ještě si musela spoustu okolností a událostí domýšlet dle občas roztroušených zmínek. Hned na počátku autorka nahodila několik závažných zápletek, které zajímavě míchají s osudy hrdinů, dokonale udržela napětí a můj zájem.
Dobrá, nejsilnější složkou jsou postavy, živé, plastické, dokonale vykreslené a vyvíjející se s každou událostí, která je potká. S tím souvisí živé a akční dialogy. Kterou jsem si oblíbila nejvíc? Těžko říct, protože všechny mě zaujaly a něčím chytily za srdce včetně ukázkových padouchů typu Hesta. Musel se opravdu snažit, aby mi začal lézt na nervy.
Líbí se mi námět, zápletky, zpracování, charaktery, a pozor – naprosto dechberoucí popisy prazvláštní krajiny. Při čtení mi bylo mokro, zima, na kůži mě štípala kyselá říční voda, jímala mě závrať při šplhání po provazových chodnících vysoko nad zemí.
Nějaké zápory? Čistě subjektivně mi bylo chvílemi příliš úzko za hrdiny a ocenila bych trochu odlehčení humorem. Pak mi občas skřípal překlad, řekla bych, že pan Kozák nebere v potaz rozdíl formulování záporů v češtině a angličtině, a tak nějak doufá, že anglické pojetí bude stačit. Ale odpouštím mu. Detaily typu „portské víno“ ve smyšleném světě (něco jako plzeňské pivo a švýcarské hodinky) jsem ochotna ignorovat.
Vřele doporučuji, i když to asi není kniha pro každého.

27.09.2021


Ty letní nociTy letní nociMandy Baggot

(+ SPOILER) Nečekala jsem nic, a tak do půlky knihy jsem měla pocit, že jsem dostala něco.
Překvapivě mě chytila zápletka, ano, jistě, schématická, ale přijatelně vybudovaná a řešení mě bavilo. Dalším plusem byly postavy, Imogen i Harry mi byli sympatičtí a Panos, no, musí být miliardář vždycky božsky krásný? Nestačilo by jeho finanční charisma? Nebo prostě jenom charisma? Sem tam sice došlo k logickým nesrovnalostem a autorčina řecká společnost ze všeho nejvíc připomínala Angličany (například všechny Řekyně odbarvené na blond a drinky podávané před večeří), ale budiž. V zásadě (aspoň zpočátku) to nerušilo. Jo, nesmím zapomenout na sem tam povedený vtípek a občas příjemně trefnou myšlenku (například tu o poloprázdných sklenicích).
Největším kladem byly popisy Korfu, malebné krajiny, rázovitých vesniček a měst, bujarých slavností a lákavých jídel. Dobrá, u vlastních Řeků se ten dojem trošku zasekl, ale jinak jsem se pokaždé, když jsem knihu otevřela, octla pod palčivým sluncem na pláži s šumícím mořem u nohou. To všechno by stačilo na poměrně vysoké hodnocení.
Jenže v poslední čtvrtině se dojem začal kazit. Vyřešení situace nebylo žádným překvapením, takže mi přišlo, že to autorka neblaze protahuje a začala jsem se u čtení nudit. V té chvíli mi začal vadit jeden nešvar, který by u svižnějšího textu působil jenom roztomile – všichni projevovali jakékoli emoce, ehm, polknutím. Byl vyděšený? Polkl. Byl nadšený? Polkl. Byl rozzlobený? Polkl. Brrrrr.
Nakonec mi začalo lézt na nervy, co všechno se dá podle autorky stihnout v průběhu týdne. Zdevastovanou restauraci obnovit a dotáhnout ke hvězdnému úspěchu. Prodávat a kupovat nemovitosti jako na běžícím páse (řecká byrokracie asi funguje naprosto excelentně). Přestěhovat asi desítku lidí přes půlku Evropy – nikdo z nich neměl žádné závazky jako třeba pracovní smlouvu a podobně? Zkrátka kdyby měla Imogen otěhotnět, tak v průběhu toho týdne dítě odnosí a přivede na svět.
Dobře, za Panosovu rozervanou duši přidávám hvězdu, ale jinak by to byla bída.

20.09.2021


Bretaňský odkazBretaňský odkazJ. Bannalec (pseudonym)

Další mistrovský kousek. Barvité popisy s minimem sloves, ovšem tak intenzivní, že se čtenář octne v Bretani, v nose ho lechtá vůně moře, na patře cítí chuť ústřic a omámeně pozoruje barevnou hru oceánu.
Vyšetřování spletitého případu působí chaoticky, ale možná přesně takhle by probíhalo ve skutečnosti. S indiciemi, které má Dupin k dispozici, bych se potácela v obdobných hypotézách a prověřovala identické stopy. O to překvapivěji na mě působilo závěrečné vyústění. Líbilo se mi, ačkoli s motivem pachatele nesouhlasím, přesněji proč si něčím takovým otravovat život? Zato padouši byli ukázkově zavilí a zákeřní.
Jo, za mě bezvýhradné plus v jednom směru – líbí se mi, že Dupin neprolévá hrdlo alkoholem, nýbrž kávou. Palec nahoru.
Zápor – proti svým zásadám jsem knihu nepustila z ruky, dokud jsem ji nedočetla (v pozdních nočních). To se mi nestává, takže čtivost brilantní. A všechny ostatní složky taktéž. Možná se čtenář tentokrát dozvěděl o něco méně historických zajímavostí, na druhou stranu mám tisíc chutí se pustit do Simenona a jeho Maigreta.
Rozhodně doporučuji.

15.09.2021


Moje nejoblíbenější jednorázovkaMoje nejoblíbenější jednorázovkaChristina Lauren

Co dodat? Autorky chrlí jednu romanci za druhou a zjevně jim to dobře sype. Hloupé je, že jim došel dech i šťáva a opakování schémat je nejmenším problémem ze všech.
Dobrá, neskromný čtenář se v případě Christiny a Lauren už nemusí obávat velkých stylistických kiksů a koneckonců i stavba příběhu, byť není nijak originální, dodržuje aspoň jakás takás pravidla.
V tomto případě jsem ale musela s klady skončit. Očekávala jsem aspoň spoustu legrace, bohužel marně. Ne že bych se nezasmála, sem tam se podařil opravdu vyvedený vtípek. Ale gejzír humoru z Božského bastarda se vytratil do nenávratna.
Nejhorší složkou byla totální umělohmotnost jak postav, tak řešení zápletky. Ono tedy už ta zápletka byla na hraně poživatelnosti, a to je člověk zvyklý na leccos. Krásný, chytrý a laskavý Reid neměl se skutečným mužem společného vůbec nic, navíc mě naštvalo, jak v závěru všichni litovali, že mu způsobili bebíčko na egu a snažili se mu opět vlichotit. Tohle by sice odpovídalo reálné psychologii, ovšem v případě hezkého, chytrého hajzlíka, což by Reid podle všeho… neměl být?
Melinda. Opět nereálný slepenec představ o tom, jak vypadá holka, která se neumí kamarádit s holkami, tedy abych citovala dílo: „s někým, kdo má prsa“. Celou dobu mi lezla na nervy, abych ji nakonec litovala, protože to měla být za všech okolností ona, kdo ustoupí a jejíž zájmy jdou žebrotou. Jo, způsobila, zjevně neúmyslně, pořádný průšvih, ale pro Reida byla v závěru zjevně důležitější jeho uražená pýcha než celá láska k Melindě.
A podobně bych mohla pokračovat. Reidova matka, ó hrůzo! Zbytek partičky kámošů se mi beznadějně pletl, možná trošku vyčníval Ed, ale každopádně o spoustě hlavních postav se vzájemně fungující chemií, jak o příběhu mluví autorky, si můžu nechat tak leda zdát. Nevím, jestli jsou americké reálie vykreslené hodnověrně, ale pokud ano, tak potěš koště. A tak dál.
Musím říct, že po hóóódně dlouhé době jsem v tomto případě vymýšlela jiný konec, protože tenhle byl kýčovitý, nepravděpodobný a vůči Melindě ponižující.
Prostě bída.

12.09.2021


Leonard a Hladový PaulLeonard a Hladový PaulRónán Hession

(+ SPOILER) Odlehčené čtení na pláž? Tak to ani omylem. Mnohé odstavce jsem četla několikrát za sebou, knihu jsem musela odkládat, abych přemýšlela o jednotlivých větách. Ne, nesouhlasila jsem vždycky se vším, ale respektuji každé písmeno, které autor umístil na jeho přesné místo.
U této knihy mě překvapilo, že se na ni „čeká“ fronta v knihovně, protože rozhodně nepatří do hlavního proudu. Děj – chtěla jsem napsat, že žádný nemá, ale vlastně ano, takový tichý a na pozadí, stejně jako povaha a chování jednoho z hrdinů.
Další mega plus – tak od půlky jsem čekala brutální smutný konec, koneckonců přehršel tragédií, které jsou jakoby mimochodem líčeny prakticky od první stránky, tomu napovídala. Takže další velmi příjemné překvapení představovala naděje v závěru. Ne, autor tam nenapsal na plná ústa, že vše bude růžové a báječné. Protože nejspíš nebude. Ale všichni měli dobře nakročeno a o to nakonec jde.
Leonard byl báječný a vlastně jsem záviděla Shelley, že si ho všimla a taky hlavně on jí. Ale mým favoritem je jednoznačně Paul, jeho stoické bytí v přítomném okamžiku představovalo rozhodně poučení a inspiraci.
Negativa: Obálka. Ano, je poklidná, ale především nudná, což kniha není ani náhodou. Obrázek měsíčníka by byl samozřejmě lepší a výstižnější (a zajímavější), ovšem co čekat od nakladatelství Host. Další už jde za autorem – absolutní absence popisů. A mě by zrovna zajímalo, jak Paul vypadal (a proč se mu říkalo Hladový). Čtenář se dozví jména všech známostí sestry Grace, ale důležité drobnosti nikoli.
Příběh bez katastrof, zákeřného padoucha a hrdinů se superschopnostmi, a přesto dokonalý, vyvážený, milý a – nejdůležitější adjektivum – NĚŽNÝ. Vřele doporučuji.

10.09.2021


Rande naslepoRande naslepoMarek Zákopčan

Život je příliš krátký na špatné knihy. Nedočteno, kapitulace na stránce 101.
Chápu, mělo to být humorné a bláznivé. Vůbec jsem se nesmála a všechny blázniviny byly příliš za vlasy přitažené a vůbec mi nesedly. Začnu tím, že si žena zjevně lepých tvarů (viz dále) objedná v restauraci pět hlavních chodů a bez potíží je zkonzumuje. Tasemnice ve střevech, vetřelec v hrudi a stejně mi to připadne, hm, divné.
Ale hlavně erotická scéna mezi odpadky v kontejneru, ta mě asi dorazila. Neumím si představit, jaké vzplanutí vášně by v takovém prostředí umožnilo někoho líbat nebo provozovat nějaké další věci.
Pak už mi začalo vadit, že je děj nepřehledný a rádoby tajuplný, přičemž mě vůbec nezajímaly motivace postav. Mega úspěšný mladý spisovatel, který disponuje hromadou peněz na útratu v luxusní restauraci a potažmo vlastní byt. Podobné nesmysly potřebovaly něčím odlehčit, ale nestalo se.
Po jazykové a stylistické stránce katastrofa jako obvykle, sem tam se vyskytlo slovo, jehož význam byl nedohledatelný.
Jediné opravdové plus byly vtipné názvy kapitol, ty jsem poctivě přečetla. Takže za jedna.

07.09.2021


Snoubenci zimySnoubenci zimyChristelle Dabos

Čtyři stovky stránek nestačily na to, aby autorka rozvinula vůbec nějaký příběh. Smutné. Takže čtenáři dostali jenom hodně rozvleklou úvodní kapitolu a příslib dalšího milionu dílů. Obávám se, že se pořádné zápletky, gradace, vyvrcholení a rozuzlení jen tak nedočkáme (protože to by už bývalo přišlo).
Úvodní zádrhel domluveného sňatku je sice poněkud schématický, ale zase vděčný. V tomto případě jsem si pořád říkala, proč vlastně vlády obou arch vybrali právě tyhle dva lidi, ačkoli ani jeden neměl talent na vztahy. To se jakž takž vysvětlilo, ovšem rozhodně to chtělo svižnější pojetí.
Dál se autorka věnovala pečlivé výstavbě světa popírajícího fyzikální zákonitosti. Jako jo, za ten si zaslouží jednu hvězdu. Mimo to však následoval pouze balast zbytečných scén. Hned na začátku mě zarazilo, jak hlídač na letišti seřve členku vlády, posléze jsem už nad podobnými nesmysly mávala rukou. BTW když byla Ofélie ohrožená na životě, proč víc nepoužívala svou schopnost „čtení“? Chápu, kodex „čtenáře“, ale na druhou stranu pud sebezáchovy?
Postavy, prý nejsilnější složka díla. Hm. Největší sympatie vzbudila teta Roseline, její vývoj představoval jednu z mála potěšujících záležitostí. Ofélie – neohrabaná dívčina je obehrané téma už od dob Constance Bonacieux, tady aspoň měla její nešikovnost zajímavé zdůvodnění. Ano, hlavní hrdinka byla odolná, nicméně jí scházel šmrnc, a to velmi. Překvapivě jsem si oblíbila Thorna, i když za srdce mě rozhodně nevzal. Zbytek postav se ztrácí v šedi vyjma několika vyloženě okrajových pomocných figurek, které už to nemohly zachránit.
Nejhorší bolestí (a to předchozí zmíněné nebyly malé) se ukázala – jako obvykle – lajdácká práce nakladatelství. Překlad – katastrofa. Korektury – ještě horší. Opakování slov, pravopisné chyby. Vysvětlí mi někdo, jak lze „mluvit se zatnutou čelistí“? Thorn byl člověk nebo zvíře? Protože je popsán, že má na kůži jemnou srst. Ono „zjizvený kožich“ (míněno oblečení – nebo je ten muž fakticky zvířetem?) je taky věc nevídaná. Nebo „norkové šaty“. Ledový prstenec vodních příkopů měl Metropolis chránit před čím? Proč mluví služebná Pistácie jako Yoda?
Největší perla na konec: „V živůtku se dmula mléčná pleť šíje ozářená gloriolou světlých vlasů“ – uffff. Tak tahle věta ve mně vyvolala opravdu prazvláštní představy.
A víte, že jsem si v knihovně zarezervovala další díl? Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní.

06.09.2021


1 ...