Vdáváme matku a jiné povídky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Osm povídek o rodině, zvířatech a autorových veselých zážitcích s přáteli.

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12260/big_vdavame-matku-a-jine-povidky-8XZ-12260.jpg 4.4149
Žánr:
Literatura světová, Humor, Povídky

Vydáno: , BB art
Originální název:

Marrying Off Mother And Other Stories, 1991


více info...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Vdáváme matku a jiné povídky

KatkaLas
24. října

Text, který mě dojímá svou laskavostí. Líbí se mi, jak dokáže vystihnout slovy svůj vztah nejen k matce a vlastní rodině, ale taky kamarádům. Je to odpočinkové čtení, ale ani minuta nad touto knihou není promarněná.

Lessana
18.11.2020

Chcela som niečo ľahšie, a tak som siahla po Durrellovi. Svojím vtipným komentovaním, skvelým pozorovacím talentom, vycibreným štýlom, lahodnými a výstižnými opismi a trefnými poznámkami potvrdil svoje miesto medzi mojimi obľúbencami na poli spisovateľskom. Pekne som si počítala a dobre som sa bavila :). Na záver ešte vyzdvihnem preklad knihy, ktorý je dokonalý.


Vydrýsek
19.10.2020

Povídka "Vdáváme matku" je nejlepší v této knize, proto dostává alespoň 3 hvězdy. Ostatní jsou velmi "zvláštní".

plomusujonak
02.10.2020

Odpočinková kniha vhodná na letní dovolené. Mohlo by se zdát, že tu budou jen povídky humorné, avšak vyskytují se zde i prvky hororu. Ze strany komedie kniha splnila svůj účel a mnohokrát jsem se zasmál. Za mne je moje nejoblíbenější povídka z těch všech ostatních Esmeralda, ale zdaleka nejsilnější povídka s kousky černého humoru a skvělými hláškami je Papoušek pro pastora.

maris123
14.09.2020

Různorodá směs povídek, spíš bych řekla anekdot. Opravdu se mi líbila jen Vdáváme matku, vyprávění o jeho ztřeštěné rodině a pobytu na Korfu jdou Durrelovi nejlépe.

Merlinit
14.09.2020

Skvělé čtení!

JulianaH.
12.03.2020

Poprvé čteno v 15 letech, podruhé ve 22. Soubor povídek je různorodý a liší se i kvalitou, proto se k jednotlivým textům vyjádřím zvlášť. Pomíjím ale první dvě povídky (Esmeralda a Důchod), které mě nijak nezaujaly a při druhém čtení jsem se jim vyhnula.

FRED NEBOLI DOTEK TEPLÉHO JIHU: Povídka představuje americký Jih 80. let. Durrell si všímá podivných představ Jižanů o Británii, vztahu k vlastní minulosti (bláznivý strýc hostitelky věří, že žije za občanské války) i jejich názorů na černochy („Fred není žádný negr, mám od jeho předků účtenku"). Jako reportáž to není špatné, ale vtipné mi to nepřipadá. **

VDÁVÁME MATKU: Děti Durrellovy napadne provdat maminku, což Louisa samozřejmě odmítá a jejich kandidáta, profesora s nevyslovitelným jménem, rozhořčeně vykáže. Pointu samozřejmě neprozrazuji, ale řekla bych, že je předem jasná.
Povídkám z Korfu nelze upřít kouzlo. Mám ráda úvodní scénu, kdy si členové rodiny u snídaně navzájem sdělují novinky z časopisů a korespondence, přičemž nikoho vlastně nezajímá, co říkají ti druzí. A upřímně mě pobavil Larryho vtip o Lugaretiiných nohách. ****

POROTA: Hádám, že právě tohle je jedna z povídek, kterou Durrell přetvořil ze zážitku někoho jiného a vylepšil si ji obrovskou dávkou básnické licence. Mně přijde nevěrohodná a klišovitá (jsou tu typické hororové motivy jako bouřka nebo zrcadla, v nichž se objevují mrtví). ***

LUDWIG: Durrell provází číšníka Ludwiga po jihoanglickém Bournemouthu a baví se tím, že Ludwig jen stěží rozezná vtip od vážně míněné poznámky. Korunou povídky má být výlet na hrad, kde si autor ve snaze udělat dojem na americkou turistku vymýšlí báchorky o servírování celeru střílnou a podobně.
Možná to bude tím, že jsem vlastně také Skopčák, ale nechápu, jak někomu může něco podobného připadat vtipné. Durrellův humor moc nemusím, a tady mě navíc odrazovala jeho snaha okouzlit v jednapadesáti letech jakési děvče. Obě věci mě utvrdily v tom, že ten člověk nemá soudnost. *

ŠATY SLEČNY BOOTH-WYCHERLYOVÉ: Vypravěč se v Monte Cassinu seznámí se starou dámou, vášnivou hráčkou, která vlastní množství večerních rób. Slečna Booth-Wycherlyová se mu svěří, že zanevřela na církev, když se jako dívka odhodlala k potratu a její farář pro ni nenašel pochopení. Před smrtí odmítne odkázat svoje šaty, téměř jediný majetek, církvi jako takové, ale věnuje je sirotčinci (a dál by následoval spoiler).
Vedle titulní povídky patří Šaty k těm lepším, i když popisy byly na můj vkus zdlouhavé. Také nedává smysl, že se Claire pozastavuje nad volbou nového jména, než je to rodné, když přece jako jeptiška už nese jméno řeholní. ***

PAPOUŠEK PRO PASTORA: Ursula přijíždí do Londýna s vulgárním papouškem Mojžíšem, kterého koupila od námořníka, aby udělala radost starému pastorovi. Ten byl exkomunikován kvůli důvěrným vztahům s chlapci, takže Durrell soudí, že si s papouškem bude rozumět. Zaručeně moje nejoblíbenější povídka. Na rozdíl od ostatních mi připadala doopravdy vtipná a pastora jsem si okamžitě zamilovala. ****

ArwenAragorn
13.06.2019

Nesmála jsem se tak, jako třeba u knihy O mé rodině a jiné zvířeně, ale pěkná kniha.

1