Až najdu klíč

Tuto knihu že napsal stejný spisovatel jako sérii Joona Linny? Mám pocit, že tuto knihu za ně napsal fanoušek Agaty Christie. Ale bohužel obsadil do role vyšetřovatele nesympatickou vyšetřovatelku Julii, místo Hercula a nebo slečny Marplové. Očekávala jsem víc.

Ok..já by jsem Julii jako vyšetřovatelku nechtěla. PTS, laxní empatie, netrpělivost, neustále utápění se v minulosti a fantazírování o ex-manželovi zkresluje úsudek čehož jsme zde taky byly svědky. Na celé knize bylo nejzajímavější rozuzlení celého případu. Chvílemi jsem si připadala, že čtu jednu z těch klasických starých detektivek, což mi nevadí, mám je docela ráda, pokud jsou dobře napsaný. Během čtení jsem se snažila přijít na pachatele, měla jsem typ a v poctatě jsem se trefila, ale i tak jsem byla o kousíček vedle. Jsem zvědavá na druhý díl, ale dám tomu trochu času než se do něj pustím.

18.09.2025

S Keplerom som ešte nemala tú česť zoznámiť sa, až teraz a to rovno pod pseudonymom a pri tejto knihe.

Chvíľkami som rozmýšľala v ktorom roku sa vlastne nachádzam ale zas staré panstva a staré rody akoby zamrzli v čase.

Keď sa v kancelarii Julie Starkovej objaví jeden s klanu Mott s tým, že našiel v mobile fotografiu muža s vrecom na hlave ale vôbec nič si nepamätá, poprosí ju o odhalenie tejto záhady.

Cely dej sa točí okolo panstva a jej obyvateľov, čiže okolo jedneho rodu. Je jasne, že vrahom bude len jeden z nich ale kto a prečo?

Detektívka sa mi veľmi páčila odhaliť vraha niekde, kde všetci zapieraju a tvaria sa nevinne nie je vôbec ľahké a Júlia s jej prhkou povahou to ma ešte ťažšie.

Osobne vobec som netušila kto by to mohol byť podozrievala som komplet všetkých

Júlia na to však prišla a ak to chcete vedieť aj vy hor sa do tejto vydarenej detektívky.

Jiný pseudonym - jiný styl.
Zdánlivě banální případ, kterým je pověřená soukromá vyšetřovatelka, nás zavede na odlehlé panství s rybníkem a lesy v okolí.
Rodina a její tajemství, vztahy mezi příbuznými a jedna mrtvola, tomu všemu stojí tváří v tvář Julie a Sidney, její bývalý manžel, kterého požádala o pomoc.
Tento návrat ke klasické detektivce, která je založena hlavně na logice, mi sedl. Líbilo se mi prostředí, atmosféra i rozuzlení.

Lars Kepler a jeho hlavní dvě postavy Joona a Saga nabídli vždy strhující krimi zábavu s někdy naprosto šokujícími zvraty a rozuzleními. Alex Ahndoril se vydává jinou cestou, spíše to klasickou ve stylu Agathy Christie. Není to tolik strhující ani tolik šokující, ale čte se to dobře a svým způsobem to zajímavé je, takže se nebráním pokračování.

Zase někdo, kdo chce napodobit Agathu Christie, ale prostě na to nemá. A kolik nevěrohodností tam splácali dohromady! Jediná samotná Julie má tolik problémů, kolik nepotkáte v panelákovém vchodě - a tahle roztřepaná chudinka má být úžasná detektivka? Taky vnímám jako dost rušivou úpornou snahu autorů o vizuální i jiné detaily, kdy např. popisují, jak se hrdinka odebere do svého pokoje, vyčurá se, utře...

Kam se poděl starý dobrý Lars Kepler ?
Tahle detektivka se fakt moc nepovedla. Julie tam na každé stránce klepe tou svou holí. Čtenáři to nemusí číst stále dokola. Pořád se tam něčím cpou.
Jídlu a pití věnují víc času než vyšetřování. Autoři tím asi nahání počet stran.

16.05.2025

Poklidna detektivka o jedne hodne zvlastni rodine. Cetlo se to prijemne, rozuzleni zajimave. Jen mi vadi, ze zase hlavni hrdinka musi resit nejakou minulost.

Příjemně se četlo, ale nemůžu si pomoct... víc se mi líbí detektiv Joona Linna.

Hodně nepovedený pokus o detektivku ve stylu Agathy Christie. Julie jako soukromý detektiv je pro mě nestravitelná. V této podobě se do dnešní doby nehodí.

30.03.2025

Neurazí, nenadchne. Četlo se to dobře, jednoduchá detektivka.

Hm, šablona z toho kouká neskutečně. Vlastně nevím, co si z toho mám vybrat. Podle všeho, by to měla být perfektní kniha. Místo Poirota máme Julii, se svými "zvláštnostmi", aby byla lehce rozeznatelná. Máme sídlo, máme kupu podezřelých, máme rodinná tajemství a přesto to prostě není ono. Je tam něco, co hraje na známou notu, ale nehraje to dost přesvědčivě.

Kdo čeká, že se detektivka bude podobat psaní Larse Keplera, je na omylu. Úplně jiný styl, který mi připomíná doby minulé... To ale neznamená, že je to špatně. Prostě zase něco jiného.

16.03.2025

Klasické poctivé řemeslo, které je sepsáno bez jediné chybičky. A to je vlastně ta největší chyba!

Detektiv(ka) s komplikovanou povahou a pohnutou minulostí, její pomocník (nezřídka bývá tím blbem do počtu, co nic moc neumí, ale detektiv musí mít s kým prodiskutovat své myšlenkové pochody a naservírovat je tak čtenáři), odlehlé honosné sídlo na venkově, mrtvola, dědictví a hromada příbuzných, z nichž každý měl motiv nebožáka nebožtíka krocnout.

Samozřejmě zhruba ve 3/4 knihy první nástřel vraha a pak ještě několik kliček, než toho skutečného odhalíme. Pravidlo, že vrah se v knize musí objevit do její první poloviny, je pochopitelně důsledně zachováno. A jelikož jsou autoři švédové, muselo tam logicky proběhnout i nějaké to sexuální harašení, prznění a nebo pedofilie.

Zápletka, motiv i vražda mě ale i přes tohle všechno docela bavila. Jen je fajn, když se někdy ten klasický řád naruší nějakou odchylkou. A to se tady nestalo. Takže poctivý průměr a kousek.

Až najdu klíč - Alex Ahndoril

Keď som uvidela túto knihu, bola som veľmi zvedavá. Priznám sa, moje nadšenie po dočítaní knihy nebolo až také ako som predpokladala.

V podstate ide o klasický typ detektívky s uzavretou skupinou podozrivých, niečo na štýl svetoznámej A. Christie. Nie je podľa mňa prepracovaná, ako by som možno čakala, no nebolo to najhoršie.

Dej plynie pomaly, postupne sa odkrývajú skutočnosti. Väčšina deju prebieha formou rozhovorov medzi detektívkou Juliou Starkovou a kruhom podozrivých. Na konci máme klasické odhalenie páchateľa.

Musím povedať, že za mňa v celkovom príbehu predstavuje najväčšie mínus práve súkromná detektívka Julia. Nenašla som si k nej cestu, jej prejavy ma miestami privádzali do pomykova. Stále som očakávala, že sa to zmení. Konštatujem, že možno ak by nebolo práve Julie, kniha by sa mi páčila omnoho viac, nakoľko také pomalé detektívky, kde vyšetrovanie prebieha bez pomoci nejakých moderných technológií, mám celkom rada. O to viac som zvedavá na ďalší diel, či budem mať dôvod zmeniť môj postoj k Julii.

V knihe Až najdu klíč sledujeme súkromnú detektívku Juliu Starkovú, ktorá rieši záhadný prípad spojený s rodinnou firmou a tajomnou fotografiou. Ide o klasickú detektívku s uzavretou skupinou podozrivých. Postavy sú vykreslené dosť plytko, pričom hlavná hrdinka, Julia Starková, nie je veľmi charizmatická a snaží sa získať späť svojho exmanžela Sidneyho Mendelsona, ktorý jej v pátraní pomáha.

Štýl písania je zo začiatku kostrbatý, čo sa postupne zlepší a kniha je plná dedukcie, pozorovania a rozhovorov s podozrivými. Napriek slabšej zápletke má séria potenciál a druhý diel môže priniesť viac odpovedí na otázky, ktoré zostali otvorené, najmä pokiaľ ide o hlavú postavu Juliu.
Kniha by vás mohla zaujať, ak máte radi spletité a komplikované vzťahy medzi členmi rodiny, kde sa ukazuje, že nie každý je taký, aký sa na prvý pohľad zdá, ako aj zaujímavé prostredie sídla, ktoré prispelo k atmosfére uzavretosti, či izolácie.

Za knižku ďakujem: Host Brno.

Viac v recenzii.

15.02.2025

Mě to vůbec nepřišlo špatné. Nenáročná detektivka ve stylu A. Christie. Ne sice tak důmyslně propracovaná jako od královny detektivek, ale příběh je solidní, a má hlavu a patu.

Soukromé očko Julie vyrazí i se svým exmanželem objasnit zločin dotýkající se rodiny bohatého obchodníka. Pátrání probíhá víceméně jen pomocí rozhovorů a dedukcí, a ukáže se, že v téhle vypečené rodince má každý nějakého kostlivce ve skříni. Závěr se pak nese v Poirotovském stylu, kdy se sejde celé osazenstvo a dojde k odhalení, kdo je vrah, a z jakých pohnutek.

Těším se na další díl.

Moderní parafráze Agathy Christie na švédský způsob. Naneštěstí to nefunguje. Julie Starková zkrátka není Hercule Poirot, byť se snaží, co jí síly stačí. Jenže současné kulisy a znalosti forenzních věd nepřejí detektivům, kteří své schopnosti staví na skutečnosti „že poznají, když někdo lže“. Nemluvě o komorní zápletce tvořené deseti protagonisty, která až příliš lpí na starosvětském jevištním dramatu. Zvraty najednou působí příliš divadelně a zcela se míjejí se všední realitou. Podobné postupy byly před sto lety běžným standardem, v dnešní době však působí, byť nechtěně, značně uměle. Je to bez překvapení, bez momentu šoku, který vás přinutí přehodnotit vše dosud řečené. Ne, že by se manželé Ahndorilovi nesnažili, jejich pokus však vyznívá naprázdno. Ovšem vzhledem k jejich populární sérii příběhů detektiva Joona Linna jde o sympatický návrat k podstatě detektivky pojednávající o spojitostech, namísto brutálního thrilleru postaveného na patologických vztazích a morbidních zločinech.

01.01.2025

Z knihy jsem zklamaná. Od Keplera jsem zvyklá na velký spád děje, dokonalé napěti. Zde mi to chybělo. Nechám se překvapit dalším dílem z této série.