SaDiablo komentáře u knih

„A co dělal (zeptal jsem se sám sebe v duchu Steinerovy úvahy o existenci jistých podivných metafyzických distorzí v oblasti času) náš mladý Stingo, zelenáč a vojín námořní pěchoty Spojených států, právě v okamžiku, kdy se po obzoru valily poslední cáry toho hrozného kouře – průhledné opony zvířeného prachu, podle Sophie tak hustého, ‚že jej člověk cítil na rtech jako písek‘ – cáry kouře ze spálených 2100 židů z Athén a z řeckých ostrovů, na něž se Sophie zahleděla po obzoru a jež zahalily idylická tělíčka poklidně se pasoucích ovcí tak hustým hávem, že to vypadalo, jako by sem padla těžká mlha z vistulských bažin? Odpověď je obdivuhodně prostá. Psal jsem přání k narozeninám.“
---
"‚Pamatuji se přesně na jeho slova,‘ vyprávěla mi Sophie. ‚Říkal: Přišli jste do koncentračního tábora, a to není žádné sanatorium, a existuje odtud jediná cesta ven – vzhůru komínem. Komu se to nelíbí, ten může zkusit oběsit se na ostnatých drátech. Pokud jsou v téhle grupě židé, nemají právo žít déle než dva týdny. Jsou tu nějaké jeptišky? Máte jeden měsíc, jako faráři. Všichni ostatní tři měsíce!‘“

Nejlepší kniha mých letošních prázdnin. Čtivá, poučná, strhující. Byla a jsem jí naprosto uchvácená; jak autor do příběhu vkládá svůj vlastní život, Nata Turnera... A to, jak střídá krutost s humorem je až neuvěřitelné, s takovou lehkostí, že by ten, kdo nečetl, těžko věřil... Tohle dílo je obdivuhodné v několika směrech. Otázky volby zde padají jedna za druhou a žádná není o nic méně hrozná než ty ostatní. Ta finální volba je ale stejně všechny převyšuje. A samozřejmě, některé pasáže byly těžké, občas mě unavovalo Stingovo neustálé řešení panictví/"odpanění", nicméně právě k těmto chvílím se váže moje oblíbená pasáž.

„A ono je to vlastně fuk, myslel jsem si, jestli se ze mě stal homosexuál, tak ať, takových už přede mnou bylo! Já jsem sice formálně nežil v separaci nebo ve vězení, ale pokud šlo o mé dosavadní snahy domoct se zdraví prospěšné heterosexuální kopulace, bylo to téměř stejné, jako bych byl zavřen v kriminále nebo se vláčel s nějakou kocábkou po nekonečném oceánu.“

Nádherně bolestný příběh... Doporučuju...

7 06.09.2013

Geniální? Jo. Ale nevyhnu se spoilerům, protože jsem toho plná.

Moje třetí Kingova kniha se stala prozatím tou nejlepší. Užila jsem si ji mnohonásobně víc než To, zapojení Derry, Richieho, Beverly... bylo příjemně překvapivý, i když musím pořád myslet na to, jak je to teoreticky možný, ty zmínky o dětech a klaunech... Ale to sem nepatří, třeba na to někde najdu odpověď. :)
Ještě nikdy jsem do knihy nečučela tak opařená jako tehdy, když se Jake vrátil po svým pivu zpět k Alovi a ten mu řekl: "Přesně tak, kamaráde. Dnes odpoledne jste si koupil laciný zázvorový pivo. A taky jste posadil Carolyn Poulinovou zpátky na vozík." To pro mě byla tvrdá facka a pokud jsem něco nechápala do tý doby, všechno mi to došlo.
Části s Jakem a Sadie jsem si užívala a i proto jsem držela palce "happy endingu", protože je prostě nešlo nemilovat. A celej konec jsem probrečela. Čekala jsem, že ho King znovu strčí do té minulosti a že všechno nechá být, ale že Jake pojede do Jodie a zůstane tam, jak to mělo bejt... A nakonec jsem ráda, že to tak nebylo. Protože King nepíše romantický srajdy, kdyby to tak nakonec dopadlo, sice bych byla spokojená, ale jen na chvíli - jako když se člověk přejí dobrýho jídla a potom je mu špatně a lituje, že na to vůbec někdy pomyslel a že si nakonec do nosu dal, protože ta dobrá chuť trvá krátko.

Skvělá kniha, masterpiece, všechno dokonale promyšlený, smekám. A doporučuju všem, kdo třeba (jestli je to vůbec možný) pořád nad čtením váhají.

7 24.06.2013

Mohlo to skončit jak chtělo, že bych z toho byla nějak napnutá a potřebovala si přečíst pokračovaní, to vážně ne. Asi sto stran mi trvalo, než jsem se začetla, nevím, zda-li je to překladem, ale styl tomuto žánru moc nelichotí, některé části jako by vypadly z YA (hlavně ve vztahu Sofie/Jeanette... A přiznejme si, tohle většinu čtenářů do kolen nedostane). Popletelé časy, kdy přítomnost byla v minulosti, minulost psaná v přítomnosti, což se ještě dalo pochopit, nerušilo to. Autoři potom ale zničehonic začali přítomný čas používat i v přítomnosti, tzn. nezachovali kontinuitu a mně se k hodnocení přidalo další minus. Nad knihou jsem uvažovala už dlouho, zaprvé proto, že po Larssonovi zkouším, co by mě zaujalo stejně jako Milénium, ale ani Kepler, Nesbo, a nakonec ani tato dvojice mě neoslovila.

"Nevím, jestli to má nějaký význam, ale často se vracel ke kastracím. Jednou se mě zeptal, jestli vím, jak se kastruje sob, a pak mi vykládal, že se mu rozdrtí varlata tak, že je někdo rozkouše." Když jsem o Vraní dívce četla, byla popsaná jako šokující, drsná, místy nechutná, odporná a kdoví co ještě, přitom ve skutečnosti to tak vůbec není. Čekala jsem aspoň nějaké popisy praktik, jak se to těm obětem dělá do detailu atp., když to tedy má být tak šokující. Děj měl být nejspíš vystavěn na zneužívání a domácím násilí, ale nakonec na ně nebyl kladen takový důraz, což byla pro mě asi jedna z hlavních věcí, které příběhu uškodily (tipuju, že ani jeden z autorů nic podobného nezažil, protože ty správné emoce se z toho nedaly uchopit). Vrahova mysl se dala zvládnout mnohem lépe, spousta pasáží je vleklých, plytkých a nudných.

6 16.02.2015

Konec je zabiják celého příběhu. Pokud si někdo na začátku (po první části) myslí, že plot twist je, že to je celé ve skutečnosti úplně jinak, tak ten ať si počká na posledních pár řádků... Začátek mě příliš nebavil, nejsem fanda takového střídání pohledů, i když chápu, že deníkové záznamy jsou důležité. Často bylo poznat, že knihu psala žena, to bylo podle mě jedno z těch větších minusů, části, které by mužskému autorovi nepřipadaly důležité, tam z Nickova pohledu vypisovala, části, nad kterými by se mnozí muži vůbec nepozastavovali (omlouvám se, že neuvedu příklad, bohužel jsem si nezapisovala). Ale jinak to bylo jako na horské dráze, co se charakterů týče... Dlouho se mi nestalo, abych hlavními postavami takto... pohrdala. Vhodnější slovo nenacházím, rozhodně to nebyla jen "nelibost", možná spíš nechuť. Amy-oběť, Nick-vrah, Nick-oběť, Amy-vrah, Nick-magor, Amy-magor... Ani jedno, děkuji. Právník byl sympaťák, tomu jsem vždycky dávala imaginární high five, ale to bylo tak všechno, z hlediska obliby charakterů. V některých částech to nebylo špatné, ale jednou mi to stačilo.

6 26.01.2015

Dočetla jsem předevčírem a jsem naprosto uchvácená... Poslední dobou čtu jen knihy, o kterých jsem si skoro jistá, že se mi budou líbit, nejinak to bylo i zde, ale nadchlo mě to ještě víc, než jsem očekávala. Musím teda říct, že jsem po knize sáhla kvůli filmu, velmi se mi líbil, skvělé obsazení a parádní výkony (např. Octavia Spencer, jíž bylo v knize děkováno, si Oscara za vedlejší roli jasně zasloužila). Jako ale u každého filmového zpracování podle knihy jsem byla trošku skeptická, říkala jsem si, že budu zase nasraná (pardon, ale vždycky jsem), protože bude polovina věcí jinak. A ono ne, z dobrých 80% děje byl film předloze věrný. A to mě těší ještě víc. Nikdy jsem nečetla knihu, která by byla vyprávěna nespisovnou češtinou (plus tedy i za překlad, hlavně teda v částech Aibee a Minny) a možná i proto se mi to četlo skoro samo - bylo to osvěžující, a já knihu rozhodně budu doporučovat, kudy půjdu. :-)

6 03.11.2012

Další knížka dětství. Když jsem byla nemocná, babička mi z ní vždycky četla. Až teď si uvědomuju, co ji to muselo stát nervů, když četla pořád dokola a dokola. Párkrát si vzdychla, ale stejně nakonec vždy povolila a četla dál...

5 21.10.2012

Bylo mi devět a byl začátek prázdnin. Táta mi tu knížku dal za vysvědčení a já si pamatuju tu neskonalou radost, když jsem knihu držela v rukách a četla a četla. Nejenom, že jsem si připadala dospělá, prostě mě to strhlo a od té doby jsem se nemohla dočkat dalších dílů, filmů a stala se zarytým fanouškem.
Nikdy nepřestanu vzpomínat, protože věřím, že až budu mít děti, ponoří se do Harryho stejně jako já. A jestli nebudou chtít, vydědím je. :-D

Nenarazila jsem na žádnou knihu, která by tak jednoduše vysvětlovala, jak funguje Universum. Další dvě knihy jsou v podstatě o tom stejném a karty jsou na trhu dle mého spíše komerčně, dobré jsou ale zkušenosti lidí, které do knihy byly vloženy. A co je na tom nejlepší, když člověk věří, vážně to funguje - jak to pozitivní, tak to negativní, mám vyzkoušené jak já, tak i rodina a přátelé.

5 04.08.2012

Neuvěřitelně čtivá kniha na to, že vlastně nedochází k žádnému vychýlení z hlavní dějové linky a je to "pořád o lovení jedné ryby". Tuto knihu jsem četla kvůli maturitě, ale přála bych si, aby byly všechny takhle příjemné.

4 22.08.2013

Příběh to je rozhodně zajímavý, četlo se to vlastně samo a nemůžu říct, že bych nebyla ráda, že jsem se do knihy pustila. Jen jsem byla překvapená, že se u mě nedostavily ani slzy, ani smích, jak jsem o tom často četla od ostatních (a to nejsem suchar, prudič ani negativista, prostě nevím, čím to).

4 22.03.2013

Pokud byla kniha vydaná před posledním HP, tak to byla první kniha vůbec, u které jsem brečela. Vtrhla mě, pohltila a také jsem ocenila, že to bylo naprosto o něčem jiném, než je Twilight.
Co mě ale mrzí - Steph říkala, že by měla The Soul napsat v roce 2012 a není vidu ani slechu... Počítám, že si Hostitele před Duší budu muset přečíst znovu, protože už jsem na polovinu důležitých věcí a různých jejich pravidel zapomněla - pokud se tedy vůbec pokračování dočkáme.

4 21.10.2012

S Harrym jsem strávila celé dětství. Osm let mě provázely knihy a po dočtení Relikvií jsem se cítila zvláštně. Není divu, že jsem brečela jako želva (což u mě v tu dobu nebylo příliš zvykem). JKR nezklamala, vyvrcholení bylo překvapivé a naprosto výjimečné, stejně jako každá kniha, rozdíl byl jen v tom, že tato je definitivě poslední. Doufám, že se JKR nikdy nenechá zlomit k napsání dalších dílů - je to tak, jak to má být.
Později jsem se smířila i se Severusovým osudem - při jeho dějové lince to bylo bravurní zakončení, které naprosto podtrhlo jeho charakter.
Teď se k Harrymu opět dostávám, a jakmile budu mít čas, znovu si Relikvie přečtu a potom začnu nanovo od jedničky - plánuji v angličtině a těším se na to jako tenkrát, když mi bylo devět.
Díky, Jo.

4 21.10.2012

Tato kniha mě určitě obohatila. Četla jsem asi ve čtrnácti a byla to jedna z prvních knih s tak vážným tématem, která se ke mně dostala. Pro mě naprosto uvěřitelný příběh, skvěle promyšlený plot a nádherně vykreslené historické Španělsko.

4 07.08.2012

Kniha nic nového nenabízí, některé části jsou nudné a vleklé.

3 31.01.2015

Knihu jsem přečetla za chvíli, ale upřímně jsem nezjistila, co na ní všichni vidí. Nic mi to nedalo, pouze zanechalo takový "divný" pocit, který ale nebyl ani dost divný na to, abych dokázala říct, co přesně divného na tom je. Pro mě tak nějak... nemastné neslané. Ale tím neříkám, že to není dobrá kniha! Asi na tento psycho žánr prostě nejsem.

3 03.01.2013

Přečetla jsem za tři dny, přesto mi některé pasáže přišly strašně těžké a táhlé. Ale líbilo se mi to. Poločasy rozpadu mě zaujaly nejvíce a nejlépe se mi četl příběh Sonmi. Naopak nejvíc jsem si užila a dost se nasmála u Cavendishe a nejpozornější jsem byla u Adama Ewinga. U Zachryho příběhu mě nejvíce mrzelo, že jsem dříve viděla film (dvakrát) a až potom četla knihu; a nejsilnější konec měl dle mého Zedelghem (přestože se můj názor na sebevraždy nezměnil). Přišlo mi strašně zajímavé seskupení: 1-2-3-4-5-6-5-4-3-2-1 a jak se vždy do druhého příběhu prolínal ten první, do třetího druhý atd. atd. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale už teď můžu říct, že se v budoucnu k Atlasu mraků určitě vrátím.

3 29.12.2012

Četla jsem asi ve třinácti letech a byla to jedna z knih, která mě v dětství hodně zasáhla. Zapomněla jsem už na detaily, celkový pocit ve mně ale po ty roky zůstává.

3 06.10.2012

Dalo mi to teda pořádně zabrat. Pilíře jsem četla dva týdny bez povinností, tuto s povinnostmi tři měsíce. Na Pilíře tato kniha bohužel nemá, přestože ji to nutně nedělá nepovedenou. Mrzelo mě, že Thomasova linka nebyla více rozvedená (žena, kterou miloval?), společně s Gwendou se stal mou nejoblíbenější postavou v knize. Co se děje týče, taky v poslední části mohla být nějaká zmínka o Gwendě, Philemonovi a Jobym; Gwenda se s Philemonem samozřejmě nestýkala, ale nějaké její myšlenky ohledně bratra/(smrti) otce by mne zajímaly.
Moc mi zde neimponoval autorův styl psaní, ve větší koncetraci než v minulé knize. Některé dialogy byly směšné než vážné, spíš jako by je psala puberťačka, ne dospělý muž, párkrát mi proto přišly činy postav hůř uvěřitelné; slovní obraty nepromyšlené (usmál se _ úsměvem aj.).
Ale všechno dobře dopadlo a příběh to byl pěkný, za sebe můžu doporučit.

2 06.12.2014

Jsem ráda, že jsem jako první četla Andělskou hru a už o knihkupectví starého pana Sempereho a Isabelle věděla víc. Možná proto mě konec tak dojal, úžasný příběh s krásným koncem...

2 09.07.2014

Člověk musí počítat s tím, že se jedná o absurdní drama. Hledat za tím smysl je tedy jako jít si za řezníkem pro zákusek.

2 03.07.2014