Zahradní slavnost

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Divadelní hra o čtyřech dějstvích z roku 1963. Jedna z prvních českých absurdních her (nebo první?).

Hlavní postavou je mladý Hugo Pludek, který dosahuje společenského vzestupu pomocí dokonalého ovládnutí obsahově vyprázdněných frází.

https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71457/big_zahradni-slavnost-ZZA-71457.jpg 3.5460
Nahrávám...

Komentáře (49)

Kniha Zahradní slavnost

Cortegos
07. dubna

Zajímavá, občas jsem se usmál, skvělá logičnost v absurditě, ale Audience je lepší :)

SydBarrett
01. března

Ze zdejších komentářů to zní tak skvěle a zajímavě, ale osobně mě to nějak nechytlo. Nedovedu říct proč, on už ten název "absurdní drama" navádí spíš k tomu, že to bude druhý Charms, což pochopitelně vůbec není (možná náznakem, ale tato polemika není důležitá). Ale absurdní drama je spíš nuda pro inteletuály, kteří se rádi zamýšlí nad hlubším smyslem díla. To já taky, ale musí to být aspoň trošku zábavné.


notorix
20. února

Dost mě to bavilo. Skvěle absurdní konverzační hra.

Dominik_13
21. ledna

Vynikající Havel, na kterém lze poznat, že si teprve osvojuje repertoár technik absurdního dramatu, který bude ve svých následných kusech (dle mého ještě úspěšněji) aplikovat. To však vůbec neznamená, že by Zahradní slavnost neobstála sama o sobě: zesměšňování byrokratické mašinerie je extrémně zábavné, smysluprázdné repliky brilantní a jednotlivé postavičky správně střelené.

rencovav
19.12.2020

Absurdní drama mě baví. A Havel nezklamal. Vaňkovky pro mě byly trochu srozumitelnější, ale i Zahradní slavnost je skvělá hra. Měla bych se podívat na nějaký záznam, protože divadlo je vážně i o vizuálních a sluchových vjemech.

Jarek82
04.09.2020

Velmi nesnadné čtivo. A být herec tak bych se fakt nechtěl učit ty šílené úřednické věty.

Pulp_catastroph
15.08.2020

Má cenu hledat smysl tam, kde není?

JulianaH.
05.05.2020

„[...] komíny atomových elektráren budou pomalovány našimi nejlepšími krajináři – dvacet tisíc mil pod mořem budou čítárny přístupné všem – diferenciální rovnice se budou psát ve verších – na střechách cyklotronů budou divadla malých forem – a v nich se budou recitovat diferenciální rovnice [...]."

„Zahradní slavnost" patřila k těm knihám z maturitního seznamu, na něž jsem se dlouho těšila. A překonala moje očekávání. Čtenář ovšem musí přijmout, že v hlavní roli je zde obsazen jazyk; po něm na scénu nastupují myšlenky a konstrukce obrazů; a teprve nakonec, ve vedlejší roli, se objevuje děj. A také že „absurdní“ drama neznamená, že nedává smysl, nýbrž že dává smysl v jiné rovině. Možná proto má kniha poměrně špatné hodnocení. :)
Hrdina Hugo Pludek je Hamletem socialismu: i on předstírá šílenství, jenže to je v tehdejším Československu, na rozdíl od Dánska, normou. A tak Hugo nabourává klišé, paroduje socialistický úzus, organizuje nový smysl slov a obratů a kritizuje konformismus s režimem. („… myslíme. Vy nemyslíte?“ – „My souhlasíme.“)
Své protihráče nachází v nositelích nonsensových povolání: zejména v Plzákovi, jehož neformální formálnost působí obzvlášť odporně. (Hádala bych, že je to mluvící jméno mající evokovat bezpáteřní plže? Stejně bezpáteřní jako Plzákova frázovitá prostota, verbalistická lidovost, prázdnota při vší hlásané „hloubce“ a „srdečnosti“.)
Hugo je dotlačen k hamletovské otázce, „kdy je lepší být, než nebýt“, [spoiler] a nakonec přijímá absurditu jako normu. Ale vyzývá tím k oportunismu, nebo ke vzdoru?

1