Hostitel

Knihu jsem dostala darem, sama bych si ji možná ani nevybrala. Ale! Příběh mě pohltil a nemohla jsem přestat číst. S každou další stránkou jsem se dostávala hlouběji do děje a těšila se, co přinese další kapitola. Místa a situace jsou barvitě popisována, avšak i tak člověku umožňují dostatek prostoru k fantazii.
Příběh se mi líbil, byl čtivý a určitě doporučuji :)

Už je to delší doba, co jsem tuto knihu četla, ale musím říct, že se mi naprosto dostala pod kůži. Děj byl naprosto strhující a námět skutečně originální. Určitě se ke knize někdy vrátím.

Viem, že v svojich teenagerských časoch som bola z tohto príbehu nadšená. Poslednú dobu som na neho celkom často myslela a tak som si povedala, že si ho prečítam znova. A aj keď ma to nadchlo menej ako kedysi, stále sa mi to čítalo skvelo. Prvá približne tretina mi prišla strašne rozťahaná, samé interakcie medzi dušami (ktoré sú až príliš milé) alebo spomienky Melanie, ktoré boli síce zaujímavé, ale až tak to nezachraňovali. Lenže akonáhle sa Pútnička dostane k ďalším ľuďom, príbeh naberie spád. Bavilo ma čítať o tom, ako funguje ich spoločnosť, ako sa snažia prežiť a bolo tam veľa naozaj zaujímavých charakterov (strýko Jeb). Aj tam síce boli časti, ktoré tam byť nemuseli, ale chytilo ma to a od čítania som sa nemohla odtrhnúť, napriek tomu, že som vedela, ako to dopadne. A aj keď som sa tentokrát nevyhla pocitu, že celý príbeh je v istom zmysle strašne naivný, tak sa mi to čítalo naozaj skvelo. Ale nie som si istá, že či by sa mi tak páčil aj keby som ho čítala teraz prvý krát, veľkú úlohu v tom podľa mňa hrala aj nostalgia. Ale neľutujem, že som si ho po rokoch (už sedemnástich) opäť prečítala, aj keď znova sa to už pravdepodobne nezopakuje.

(SPOILER) Na začátku knihy je čtenář vhozen do příběhu odehrávajícího se ve světě, kterému vůbec nerozumí. Příběh je psán z pohledu jedné z "duší" a její myšlenky i dění okolo ní je pro čtenáře cizí a nepochopitelné. Z tohoto důvodu jsem knihu odložila jako nedočtenou, ale nedalo mi to a po půl roce jsem se k ní zase vrátila. A udělala jsem dobře.
Celý příběh o "mimozemšťanech" i o fungování světa se dozvídáte postupně. Skládáte si do sebe malé dílky skládačky (i když je to náročné) a ty vám nakonec ukáží celistvý obraz. Tempo příběhu je opravdu pomalé, velmi detailní a popisné, zaměřené na rozporuplné pocity, které hlavní hrdinka, Poutnice, prožívá. Její vývoj je velmi zajímavé sledovat. Změny v názorech a hodnotách vyžadují čas, proto ono pomalé tempo ke knize patří.
Sice mě štvalo, že se Poutnice celou dobu chovala tak odevzdaně, ustrašeně a upjatě, ale to už je její povaha.
Jamie je jedna z nejlepších postav. Prozářil každou scénu, ve které se objevil. A Jared byl také úžasný. Strýček Jeb jakbysmet. Jen jsem se prvně ztrácela v těch všech postavách na J. Ian byl zpočátku skvělá postava, ale pak mě trochu štval svým rozhodováním za Vandu, i když uznávám, že někdy (ale jen někdy) to bylo potřeba.
Konec knihy byl šťastnější než jsem čekala, ale opět jsem z něj měla rozporuplné pocity. Proč všichni neustále dělali Vandě něco, co nechtěla?

(SPOILER) Kniha má velmi zajímavý námět i hlavního vypravěče, jímž je mimozemská "duše", která objevuje život na Zemi prostřednictvím nového těla své lidské hostitelky. Když se to takhle napíše, zní to skvěle a já si představovala mnohovrstevný příběh plný dobrodružství. Začátek tomu i odpovídal, ale pak se věci dostaly do roviny, kterou jsem moc nečekala a následně jsem zjistila, že jde o knihu určenou spíše mladým, protože se povětšinou řeší láska a vztahy zahalené za rádoby filozofické úvahy o smyslu života. Většina této dlouhé knihy se odehrává v jakémsi komplexu jeskyní v poušti, což bylo zajímavé místo - nic podobného jsem z hlediska umístění příběhu asi nečetla - a je popisována společnost lidí, kteří jsou nejprve k hlavní hrdince nepřátelští, ale postupem doby se jejich vztah dostane na velmi přátelskou úroveň. I když to bylo překvapivě čtivé a nijak moc jsem se nenudila, ty vykreslené vztahy byly prostě velmi dětinské a naivní, i chování takřka všech osob bylo jak z dětských představ. A vůbec jsem nedokázala prožívat nějaký romantický vztah mezi ženou a dvěma muži, i když ta žena v jedné osobě měla dvě "bytosti". Popisy toho, jak se líbala s jedním a v mysli jí zuřila ta druhá, tak to zkusila s druhým a bylo to obráceně, byly už dost bizarní. A ta dokonalá společnost tam vykreslená sice měla oslavovat lidství, ale na mě to působilo jako nějaká sekta nebo roboti :-) No a úplný konec tomu dal korunu, to byl křečovitě naroubovaný happyend. No, nedá mi to, abych závěrem nedoporučila na velmi podobné téma knihu opravdu pro zdatné dospělé čtenáře, a to Pavučinu snů od Kinga, kde je velmi podobný způsob napadení lidí mimozemšťany, ale rozjede se neuvěřitelný spletitý příběh, u kterého čtenář jen kouká, co je všechno možné knihou obsáhnout :-) Kniha Hostitel sice není špatná, v člověku rezonují otázky ohledně ufo a jeho případné podoby, ale je dost naivně napsaná a rozebírá hlavně citečky na různých úrovních, z nichž některé zacházejí za únosnou mez.

(SPOILER) Emocionální horská. Příběh se odehrává v dobách mimozemské invaze na zemi, kdy jsou lidská těla osidlována dušemi, entitami z jiného vesmíru.
Duše Poutnice dostává lidské tělo, aby získala informace o lidských uprchlících, jenže původní vlastník těla Melanie se nevzdává bez boje a dává o sobě Poutnici velmi hlasitě znát. Ze strachu, že Poutnice nedokáže ovládnout nové tělo a vědomí, se nechává vést Melaniímy vzpomínkami až do tajného úkrytu přeživších lidí. Přes veškeré útrapy, putování pouští na hraně smrti, věznění a strach, si získává alespoň částečnou důvěru lidí.
Postavy jsou tak krásně vykreslené, že vám přirostou k srdci. Dokonce i cizopasná mimozemšťanka v lidském těle, která objevuje krásu Země a sílu lidských emocí. Nechybí ani milostný trojúhelník, který mi silně připomínal Stmívání, ale emoce byly tak silné, že to vůbec nebylo rušivé.

(SPOILER) Tohle je zatím jediná kniha, která popisuje invazi mimozemšťanů a oslovila mě. Celý příběh byl hrozně čtivý, krásný a milostný trojúhelník (vlastně čtyřúhelník) sliboval spoustu zajímavých situací.

Toto se mi líbilo moc, víc než Twilight sága. Líbí se mi, jak autorka píše a za mě tu byl originální nápad. Film jsem neviděla, ale za mě má kniha přesah.

Moje oblíbená oddychovka, dokonce i film ušel, ale dívala jsem se na něj až po přečtní knihy. Ale na víc než na čtyři hvězdy to nehodnotím. Originální nápad, sci-fi červená knihovna.

Nebylo to žádné literární veledílo, ale nakonec mě zaujala svou myšlenkou o „duších“ a soužití s lidským vědomím. Četla jsem ho tentokrát v angličtině, a trvalo mi to opravdu dlouho – skoro dva roky –, ale brala jsem to jako trénink jazyka. Příběh je možná trochu natažený a místy slabší, ale fantazijní svět a vnitřní dilemata postav mě oslovily. Není to kniha pro každého, ale má své kouzlo. Jsem ráda, že jsem ji nakonec dočetla.

Moje oblíbená, takže plný počet hvězd je jasný. Já vím, Meyerová je ta s těma upírama a Bellou, ale toto vážně stojí za přečtení. Mám ráda vypravěčský styl autorky a nezatracuji ani Stmívání (bavíme se ale o knihách, ne o filmech, že ano?). Tato kniha má ale super nápad, příjemně vystavěnou zápletku, několi bodů, kdy se člověk o svoje hrdiny bojí, ale nekoná se žádné hrozné drama. Ačkoli sci-fi/fantasy, nejsou tu žádní nechutně krutí emzáci, apokalypsa ve stylu „všichni zemřete strašlivou smrtí“, romantické scény jsou romantické, takže je snesou i odrostlejší děti. A znovu musím vyzdvihnout nápad, který je skvělý. Škoda, že filmová podoba nevyužila skvělého potenciálu. Doporučuji se na film nedívat, nebo až po knize. Člověk by si mohl zkazit chuť.

Kniha je pořádná bichle, po přečtení musím zkonstatovat, že by jí prospělo některé části osekat, neboť občas se autorka nevyhnula nudným, zdlouhavým popisům...
Přesto mohu říct, že mě kniha celkem i zaujala a byla jsem zvědavá, jakou má autorka fantazii. Poutnici/Melanii jsem si rychle oblíbila, stejně tak Jamieho a Jareda a další.
Filmové zpracování jsem neviděla a nejspíš se na něj nepodívám, myslím, že by mi to zkazilo celkový dojem z knihy.
Četla jsem, že autorka není připravená napsat pokračování a to je dobře, protože pro mě to závěrem skončilo a dál bych to nechala na čtenářově fantazii.

Celou dobu to bylo až překvapivě fajn. A pak přišel závěr. Odporné sobecké, násilné a patetické chování hlavních postav a straaaaaašně rozvleklý konec to poslal o dvě hvězdy dolů.

Knihu jsem četla na doporučení - hodnocení od čtenářů má vysoké, takže bohužel půjdu proti proudu, protože kniha se mi vůbec nelíbila.
Mám ráda sci-fi i šťourání se v hlavě hlavních postav, nicméně v Hostiteli jsem prvních 100 stran doslova protrpěla, protože to bylo strašně nudné. Nezajímal mě osud pozemšťanů, jejichž těla si obsadily jakési mimozemské duše a už vůbec mě nezajímal příběh ani osud samotné hlavní hrdinky. Postavy ani příběh ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Kdybych to nečetla na doporučení, skončila bych tak po 50 stranách. Takhle jsem doslova protrpěla ještě dalších asi 60 stran. Pak se na scéně objevilo několik přeživších lidí a konečně to začalo být aspoň trochu zajímavé. Můj bezemoční prožitek ale zůstal, takže jsem svoje utrpení na straně 145 (tedy ve 26 %) ukončila.

Vadil mi hlavně rozvleklý styl psaní autorky. Spousta zdlouhavých popisů neměla vůbec vliv na děj, jen jsme se pořád plácali na jednom místě. Zřejmě se tím autorka snažila budovat atmosféru a svět, ale mě tím úplně ubila. Dialogů bylo minimum, většina textu byly jakési spekulace, které se hlavní postavě honily v hlavě. Asi by pomohlo více ukazovat a méně vysvětlovat, takhle mi autorka vůbec nedala prostor pro moji vlastní fantazii a pocity. A i přes usilovnou snahu rozpitvávat kdejakou myšlenku, mi postavy i příběh přišly velmi ploché.

Krásné čtení, nejednou ukápla slza. Často jsem knihu odkládala protože jsem jí vyloženě nechtěla dočíst, ale zároveň mě zajímal konec.

Začnu obecně. Knihu jsem přečetla cca za 4 dny, ale proto že jsem si ji prostě chtěla vychutnat. Autorka mě nezklamala, umí nádherně vykreslit a popsat emoce. Nejednou jsem v průběhu čtení slzela. Knihu určitě doporučuji!

Jsem proste tym Mayerova a toto je spickova vec. Opravdu proti filmu je knih neco uplne fascinujiciho. Urcite doporucuji vsem.

Kniha se mi hodně líbila. Možná bych ji zkrátila o nějaké ty nudnější pasáže, ale nápad mi přišel dobrý a rozhodně se mi líbila víc než film.

(SPOILER) Já se na knihu těšila, protože, i přes některé nesrovnalosti, se mi líbilo Stmívání. Nicméně zde bych řekla, že mnohem zajímavější byl i film, kde mi více sedly dvě dějové linky Hledačky a Wandy. V knize žádný konflikt s dušemi nenastal a najednou se objevila Hledačka. Celkově tam pro mě bylo dost nepřirozených pasáží. Spisovatelka má čtivý styl psaní, ale za mě kniha 550 stran vůbec nepotřebovala a spoustu částí zde bylo zbytečně. A k nezdravému vztahu všech hlavních milostných párů se snad ani nebudu vyjadřovat, (jen trochu teda) např. mi nepřijde nijak romantické říkat svému protějšku, že bude patří jenom jemu a nikomu jinému.. Úplně stejný vzorek jako ve Stmívání.