Na věky věků

1 04. listopadu

Opět úžasné dílo a dech beroucí čtení, Follett je skvělý vypravěč. Pilíře země se mi líbily o kapku více.

31. října

Možná, protože byla byla hlavní postavou nezlomná žena, se mi tento díl libil o trochu více než Pilíře země????.

12. října

Knihu jsem přečetla bezprostředně po Pilířích země a to byla zřejmě chyba, asi jsem měla příliš velké očekávání. Něco mi tu chybělo, postavy byly značně černobílé a proto leckdy velmi předvídatelné, což byla škoda. Připadalo mi, že autor vyplnil mezeru v rafinovanosti a charakterech postav krutostí, bezohledností, bestiálním chováním... Příběh je zajímavý, i když občas máte pocit, že čtete podobný příběh jako v Pilířích země, ale v bledě modrém. V některých částech to chce překousnout pocit bezmoci a najít sílu pokračovat ve čtení, stejně jako hlavní hrdinové musí sebrat všechny síly, aby přežili úklady, které jim osud nachystal. Určitě doporučuji dát si mezi knihami větší časový odstup.

2 10. října

O pár chlupů lepší než Pilíře země, alespoň takový pocit jsem z knihy měl já. Charaktery postav byly napsané dobře, i když jsou archetypální. V postavě Caris je nádherně popsáno, jak ženská věčně neví, co chce. Já bych Merthinovu trpělivost vážně neměl. Co je na knize zajímavý je taky fakt, že jakmile to už vypadá, že se ústředním klaďasům obrací karta k lepšímu - pendrek! Přijde další rána! A nejen ta morová. Jinak čekal jsem trošku "dalekosáhlejší" rozuzlení s ústředním motivem rozepsaným na začátku, nicméně literárně je to skvělá práce, a proto drobné věci odpustím. Skvěle popsaný středověk, úplně jsem se tam viděl mezi nimi (škoda, že se tak nestane).

32 04. září

Follett svůj kronikářský příběh obyvatel středověkého anglického městečka Kingsbridge posouvá z 12. dále do 14. století a volně přitom navazuje na Pilíře země a osudy rodiny Toma stavitele, převora Filipa a dalších. Téma původní, doba stejně středověce ohavná, životy stále stejně komplikované a strastiplné. Jestli já nejsem masochista. Jenže se tu vytváří i prostor pro tu hrstku zdatných a morálně nezkažených jedinců, kterým Follett systematicky hází klacky pod nohy, kteří však člověku dávají naději a nutí jej stále a znovu nořit se do životních příběhů potomků či následovníků známých postav.

Tisíc stran je tisíc stran, takže nějaký čas jsem strávila hluboce ponořená v Kingsbridge. A opět se osudy místních točí kolem nedokončené katedrály, kingsbridgeského trhu, staví se však také nový most či nemocnice. Občas jsem si ale dělala nucené přestávky. To, když se hlavní hrdinové dostávali z hromady "hov**" do ještě větších "sra***". Chvílemi jsem si říkala, že Follett to - už zase - neskutečně přehání. Ano, středověk byla doba ukrutného temna, doba ran morových, jenže Follett se v tom středověkém bahně vyložené vyžívá. Taky se mu ale nedá upřít mistrně vystavěný příběh a přesvědčivé vykreslení hlavních postav, jejich životů a pocitů. Ohnivý sloup si do budoucna určitě nenechám ujít, tentokrát už jen necelých 700 stran.

17. srpna

Veľmi nerád dávam priemerné hodnotenie tak kvalitne napísanej knihe, ale sú to v podstate Piliere zeme, len postavy majú iné mená. V polovici som čítanie ukončil

2 22. července

Obecne nenavidim historicke romany, desne me nudi a nicom neprekvapi. Tenhle byl jiny. Vyborny, skvely, zabavny, napinavy, zkratka se povedl a bylo to paradni poctenicko.